Academia strana 56 z 189

Claudio Magris se zde vrací k tématu, jež je mu blízké a o němž psal už v románu Poslepu, k sochám z lodních přídí, hledícím před sebe na moře vstříc osudu a odvracejícím působení zlých sil. Kniha, která strhujícím způsobem líčí dějiny těchto figur a je doplněna i bohatým obrazovým materiálem, však není jen historií muzeálních kousků. Vypráví o moři, o ženách, o lodích i o literatuře. Sochy vystupují z mýtů a stávají se z nich skutečné ženské postavy – Sirény, bohyně, obyčejné ženy nebo věštkyně jako Kassandra, svůdnice, matky, vizionářky a další. Dočítáme se o hřbitovech pro lodě, o hrdinkách a dobrodruzích, kteří se vynořují z hlubin paměti a stávají se nesmrtelnými. Claudio Magris za tuto knihu obdržel v roce 2020 mezinárodní cenu MARetica udělovanou textům o moři.

Kniha slovinsko-italského historika Jože Pirjevce je vyvrcholením jeho řadu desetiletí trvajícího výzkumu dějin bývalé Jugoslávie. Dočkala se velice příznivého ohlasu a v současnosti patří mezi nejvydávanější historické monografie ve světě. Je velice čtivou, i pro laiky přístupnou syntézou jeho dosavadního bádání, již charakterizuje snaha o maximální objektivitu. Životní osudy Josipa Broze Tita a jeho nejbližších komunistických spolupracovníků a přátel jsou zde pojaty jako osobitá kolektivní monografie, která je současně odrazem historie Jugoslávie od třicátých let 20. století až do Titovy smrti v roce 1980. Český překlad knihy je založen na jejím druhém slovinském vydání z roku 2015, zároveň přejímá řadu oprav a doplňků, které pro cizojazyčná vydání navrhl sám autor.

Kniha nabízí čtenářům rozhovory s významnými českými vědci, které byly v průběhu několika let publikovány v Československém časopise pro fyziku. Publikaci uvádí rozhovor s předsedkyní Akademie věd ČR a biochemičkou prof. Evou Zažímalovou a uzavírá ji rozhovor s významným popularizátorem astronomie ing. Danielem Stachem. Dalších 13 rozhovorů se dotýká svým zaměřením převážně fyziky, astronomie, astrofyziky, matematiky a oborů přidružených. Rozhovory samotné jsou pojaty jako životopisné a věnují se důležitým životním situacím, které formovaly vědeckou dráhu dotazovaných badatelů. Nepopisují tedy prvoplánově jen zásadní vědecké úspěchy dotazovaných osobností, ale snaží se nabídnout celistvý pohled na vědeckou práci i život jednotlivých vědců. Představit jejich prvotní představy a cíle, když do vědeckého světa vstupovali. Připomenout jejich vize. Ukázat ty „slasti a strasti“, které vědecký život provázejí. I to, jak vědecká práce formovala a vedla každého z nich.

Kniha komplexně zkoumá proces pronikání humanismu a renesance do české knižní kultury a kriticky se staví proti převažující interpretační linii, vedoucí od národního obrození až po marxistickou literární vědu, která se snažila uchovat velkolepý obraz 16. století jako „zlatého věku“. Ve sledovaném období žila česká převážně reformačně orientovaná společnost v sebestředném náboženském mesianismu a stavěla se odmítavě k jakýmkoliv kulturním novinkám. Knihtiskařská produkce zřetelně odrážela konzervatismus a mravní rigorismus utrakvistické společnosti, která ignorovala zábavnou literaturu, protože ji považovala za samoúčelnou anebo dokonce za nežádoucí. Do české knižní kultury nenašly cestu renesanční literární žánry ani humanistická textová kritika. Z typografického hlediska tiskaři se od gotického estetického názoru odpoutávali velmi pomalu. Muselo se čekat na obrození, než se česká knižní kultura pracně vrátila do evropského hlavního kulturního proudu.

Monografie odbojářů zavražděných v koncentračním táboře Mauthausen za pomoc parašutistům ze skupin Anthropiod, Silver A, Out Distance, Intransitive a Tin Před pár lety byli ještě neznámí. Odbojáři z rodin, kteří podporovali parašutisty ze skupiny ANTHROPOID. Teprve v posledních letech se o nich začalo mluvit. Nikdy však nevyšla kniha zachycující celkově jejich osudy v plné šíři a plastičnosti. Kniha chronologicky sleduje osudy rodin, které se staly záchytnými a posléze pevnými body výsadkářů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Rodina Králových, která byla jejich prvním kontaktem v protektorátu, přes rodiny Bejblových, Růtových, Baumanových, Starých, Piskáčkových, Smržových až po rodinu Khodlových ve Vysočanech, odkud parašutisté 27. 5. 1942 vyrazili na kolech do zatáčky v Holešovičkách, kde provedli útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Kniha končí příběhem Václava Smrže, který běsnění nacistů přežil, ale střet s komunistickou mocí jej přivedl na cestu exulanta, agenta chodce a později vězně komunistického režimu.

Publikace přibližuje bezpečnostní situaci v českém Slezsku v období postupné stabilizace poměrů po první světové válce. Úvodní část popisuje složitý přechod státního pořádkového aparátu do nových republikánských poměrů. Další kapitoly se zaměřují na události v oblastech západního Slezska, Hlučínska a Těšínska, které prošly rozdílným sociálním a kulturním vývojem. Kniha zachycuje průběh česko-polského územního sporu, stejně jako projevy německé iredenty a sociální nepokoje, kriminalita a pašování. Pozornost se soustředí také na dopady německo-polských konfliktů v Horním Slezsku na dění na československém území.

Předkládaná práce je zaměřena na prezentaci hlavních typů současné balistické ochrany, včetně prezentace základních postupů používaných při jejich realizaci. Tyto postupy zahrnují empirický přístup, tvorbu analytických modelů a v současnosti stále více se uplatňující metody numerické simulace. Aplikace tohoto přístupu vyžaduje tvorbu spolehlivých modelů chování materiálů v podmínkách extrémně rychlého zatěžování, které jsou použitelné v současných výpočetních kódech. Práce vychází z výsledků dosažených v rámci řešení řady projektů národního a mezinárodního výzkumu v cca 25 letech, během kterých se podařilo vytvořit základnu pro výzkum, vývoj, testování a expertní činnost v oblasti materiálů a technologií potřebných pro zabezpečení obrany a bezpečnosti České republiky.

Kniha je souborem článků, které autor publikoval v průběhu posledních asi deseti let a které se točí kolem tématu, jakou roli hrají normy a pravidla v tom, co dělá člověka člověkem. Autor je přesvědčen, a ve svých textech pro to předkládá důvody, že tato role je zásadní: že schopnost vytvářet a udržovat pravidla a řídit se jimi je jednak specificky lidská a jednak je skrytým zdrojem všech viditelných odlišností nás lidí od ostatních tvorů: našeho jazyka, našeho rozumu či našeho specifického způsobu myšlení.

Jantarová stezka je systém starých cest, který původně spojoval keltské a etruské oblasti severní Itálie, ale později vedl přes Aquileiu směrem ke Carnuntu nedaleko Bratislavy či kratší podhorskou cestou do Vídně a odtud přes jižní Moravu k Brnu, kolem Býčí skály v Moravském krasu dál na Drahanskou vrchovinu a přes Jeseníky do Polska. Cesty končily u rozsáhlých dílen na jantar v dolním Povislí nedaleko Gdaňsku. Několik desítek tisíc detailních lidarových snímků Moravy poprvé umožnilo rekonstruovat průběh cesty podle terénních reliktů a archeologických objektů převážně ze starší a mladší doby železné. Kromě obecných kapitol o civilizačním významu starých tras se kniha zejména zabývá vedením Jantarové stezky v moravské krajině.

Předkládaná kniha rozpracovává podvojné politické myšlení jako alternativu k politickému monoteismu, který představuje rámec našeho pojímání světa. Nabízí tím alternativu ke slepé uličce současného globalizovaného liberalismu. Zatímco princip jednoho Boha ovlivňuje evropskou křesťanskou tradici i moderní ideologie liberalismu, konzervativismu a socialismu, podvojnost je skrytou možností evropské kolektivní paměti a možností, kterou rozvinulo čínské myšlení. Podvojnost vychází z působení dvou bohů či spíše božských sil, které se navzájem mohou popírat, ale také doplňovat, a které se navzájem obsahují. Nejedná se však o dualistický protiklad, dobra se zlem či pravdy se lží, nýbrž o napětí mezi pólem lásky (jin) a pólem zápasu (jang). Tyto póly mohou být opačné, ale také se navzájem zahrnují a společně vytvářejí svět, jehož jsou součástí. Na tomto základě jsou pak naznačeny základní rysy pojetí jednotlivce, přírody a společnosti, jež přesahuje tradiční monoteistické chápání. Takto definovaná podvojnost je následně aplikována v pohledu na evropské a české dějiny, i k pokusu naznačit cestu k politickému uspořádání, které by překonávalo současnou krizi globalizovaného liberalismu.

Kolektivní monografie desetičlenného autorského týmu je výsledkem dlouhodobého zkoumání tzv. folklorního hnutí druhé poloviny 20. století v českých zemích, které bylo významným a zároveň rozporuplným kulturním i sociálním jevem. Jeho vznik a hlavní ideje souvisely s národním hnutím konce 19. století a také vývojem v meziválečném Československu, specifický charakter však hnutí získalo v padesátých letech, kdy byly zejména ve městech zakládány soubory lidových písní a tanců. Měly naplňovat představy ideologicky pojaté „lidové“ kultury, jejich konjunktura však zákonitě vyústila do „tíhy folkloru“ pociťované na přelomu let padesátých a šedesátých. Autoři zkoumali a analyzovali dostupné dobové prameny, média i literaturu vypovídající o tehdejších oficiálních postojích a o požadavcích angažovanosti této volnočasové aktivity spadající do oblasti tzv. lidové umělecké tvořivosti, později přejmenované na zájmovou uměleckou činnost. Zároveň je zajímalo, jak vnímali tuto aktivitu přímí účastníci, tedy členové folklorních kolektivů a jak ji reflektovali coby součást svých životních příběhů. Bylo folklorní hnutí nástrojem politické propagandy komunistického režimu, nebo šlo naopak o ostrůvky svobody lidské i umělecké, které se staly jakýmsi bezpečným místem pro realizaci vlastních strategií a alternativních myšlenek?

Kniha přináší příspěvky ze 41. ročníku plzeňského mezioborového sympozia, věnovaného manifestacím individualismu v průběhu „dlouhého“ 19. století. Otázky spojené se sebereflexí, sebeprezentací či sebeuskutečněním rezonovaly různým způsobem ve světě mužů a žen z řad měšťanstva, dělnictva i aristokracie. Autoři studií věnují pozornost vyhraněným osobnostem a leckdy složitému hledání a vymezování jejich pozice ve společnosti – vůči ideologickým projektům, uměleckým konvencím apod. Problematika individualismu je v publikaci obsahující obrazovou přílohu nahlížena z perspektivy historie, filozofie, literární historie, hudební vědy, teatrologie a dějin umění.

Kolektivní monografie je věnována zkoumání reflexe dnes již neexistujícího institutu povinné prezenční vojenské služby v širším časovém záběru od nástupu tzv. normalizace v Československu po roce 1968 až do plné profesionalizace české armády v roce 2004. Základní vojenská služba představovala od konce 18. století jeden z důležitých mechanismů fungování moderních evropských národnostních států, jehož prostřednictvím chtěla vládnoucí moc disciplinovat, indoktrinovat, socializovat a v případě ohrožení mobilizovat své občany k obraně stávajícího společenského řádu. Předkládaná kniha se snaží najít odpověď na otázku, do jaké míry byla tato mocenská ambice v druhé polovině 20. a na počátku 21. století úspěšná, a to prostřednictvím analýzy aktérské reflexe zástupců několika generací mužů, kteří byli nuceni v této době povinnou vojnu absolvovat.

Původ, vznik a vývoj života a zejména buněk, jeho základních stavebních kamenů, je fascinující oblastí jak biologické, tak nebiologické vědy, která často komunikuje i s jinými myšlenkovými systémy, jako je filozofie nebo teologie. Příběh buňky se skutečně odvíjí jako příběh: postupně seznamuje se základními vlastnostmi živé hmoty, životními formami, evolucí a vznikem života, vlastnostmi a původem molekul, tvořících stavební prvky buněčného těla, fyzikálně-chemickými principy podstatnými pro fungování buněčného mechanismu, významem a funkcí biologických membrán, metabolismem, transportem, signalizací a získáváním energie pro životní procesy, aby v závěru vyvrcholil charakteristikou eukaryotických buněk, které jsou podstatou všech mnohobuněčných organismů, včetně člověka. Významnou část knihy tvoří kapitoly věnované světu nukleových kyselin, zejména RNA a DNA, uchovávajících genetickou informaci ve formě genetického kódu, a syntéze proteinů, součástí buněk veškerých živých organismů. Kniha je doplněna množstvím názorných schémat a obrázků, bez nichž by bylo pochopení některých složitých struktur a procesů velmi obtížné.

Kniha přístupnou formou přibližuje, jak poznání tvarů rostlinného těla přispělo a přispívá k porozumění rostlinných životních strategií. Pokouší se odpovědět na otázky: jaká je ekologická funkce takových vlastností rostlin, jako je výška, cyklicita prýtu nebo adventivního odnožování z kořenů v každodenním životě rostliny a/nebo jak je ekologická funkce rostliny ovlivněna její morfologií a architekturou. Kromě samotných rostlin se zabývá také těmi, kdo k poznání ekologické funkce rostlinných tvarů přispěli a přináší jejich stručné medailonky. Kniha je určena všem, kdo mají rádi rostliny, amatérským i profesionálním botanikům.

Vzpomínky sedláka (od poddanství do dnešních dní) z pera Jana Słomky jsou mikrohistorickou sondou do venkovského života v okolí Tarnobrzegu na území Haliče, která v 19. století tvořila severovýchodní část rakouské monarchie. Dílo dokumentuje proměny selského stavu, především v souvislosti se zrušením poddanství, včetně hospodářských, kulturních a sociálních změn v každodenním životě. Słomkovy vzpomínky představují cenný historický dokument, který svým plastickým zobrazením venkovského života pomáhá pochopit danou dobu. Ve svých popisech se zaměřuje na způsob obdělávání půdy, chov dobytka, odívání, stravování a mezilidské vztahy. Nepopisuje jen každodenní stereotyp, ale i mimořádné okamžiky, stejně tak i cestu polského rolnictva k národnímu uvědomění v obtížné době, kdy bylo Polsko rozděleno a jednotlivé zábory se vyznačovaly odlišnou dynamikou vývoje.