Academia strana 56 z 189

Předkládaná kniha rozpracovává podvojné politické myšlení jako alternativu k politickému monoteismu, který představuje rámec našeho pojímání světa. Nabízí tím alternativu ke slepé uličce současného globalizovaného liberalismu. Zatímco princip jednoho Boha ovlivňuje evropskou křesťanskou tradici i moderní ideologie liberalismu, konzervativismu a socialismu, podvojnost je skrytou možností evropské kolektivní paměti a možností, kterou rozvinulo čínské myšlení. Podvojnost vychází z působení dvou bohů či spíše božských sil, které se navzájem mohou popírat, ale také doplňovat, a které se navzájem obsahují. Nejedná se však o dualistický protiklad, dobra se zlem či pravdy se lží, nýbrž o napětí mezi pólem lásky (jin) a pólem zápasu (jang). Tyto póly mohou být opačné, ale také se navzájem zahrnují a společně vytvářejí svět, jehož jsou součástí. Na tomto základě jsou pak naznačeny základní rysy pojetí jednotlivce, přírody a společnosti, jež přesahuje tradiční monoteistické chápání. Takto definovaná podvojnost je následně aplikována v pohledu na evropské a české dějiny, i k pokusu naznačit cestu k politickému uspořádání, které by překonávalo současnou krizi globalizovaného liberalismu.

Kniha přináší příspěvky ze 41. ročníku plzeňského mezioborového sympozia, věnovaného manifestacím individualismu v průběhu „dlouhého“ 19. století. Otázky spojené se sebereflexí, sebeprezentací či sebeuskutečněním rezonovaly různým způsobem ve světě mužů a žen z řad měšťanstva, dělnictva i aristokracie. Autoři studií věnují pozornost vyhraněným osobnostem a leckdy složitému hledání a vymezování jejich pozice ve společnosti – vůči ideologickým projektům, uměleckým konvencím apod. Problematika individualismu je v publikaci obsahující obrazovou přílohu nahlížena z perspektivy historie, filozofie, literární historie, hudební vědy, teatrologie a dějin umění.

Kolektivní monografie desetičlenného autorského týmu je výsledkem dlouhodobého zkoumání tzv. folklorního hnutí druhé poloviny 20. století v českých zemích, které bylo významným a zároveň rozporuplným kulturním i sociálním jevem. Jeho vznik a hlavní ideje souvisely s národním hnutím konce 19. století a také vývojem v meziválečném Československu, specifický charakter však hnutí získalo v padesátých letech, kdy byly zejména ve městech zakládány soubory lidových písní a tanců. Měly naplňovat představy ideologicky pojaté „lidové“ kultury, jejich konjunktura však zákonitě vyústila do „tíhy folkloru“ pociťované na přelomu let padesátých a šedesátých. Autoři zkoumali a analyzovali dostupné dobové prameny, média i literaturu vypovídající o tehdejších oficiálních postojích a o požadavcích angažovanosti této volnočasové aktivity spadající do oblasti tzv. lidové umělecké tvořivosti, později přejmenované na zájmovou uměleckou činnost. Zároveň je zajímalo, jak vnímali tuto aktivitu přímí účastníci, tedy členové folklorních kolektivů a jak ji reflektovali coby součást svých životních příběhů. Bylo folklorní hnutí nástrojem politické propagandy komunistického režimu, nebo šlo naopak o ostrůvky svobody lidské i umělecké, které se staly jakýmsi bezpečným místem pro realizaci vlastních strategií a alternativních myšlenek?

Kolektivní monografie je věnována zkoumání reflexe dnes již neexistujícího institutu povinné prezenční vojenské služby v širším časovém záběru od nástupu tzv. normalizace v Československu po roce 1968 až do plné profesionalizace české armády v roce 2004. Základní vojenská služba představovala od konce 18. století jeden z důležitých mechanismů fungování moderních evropských národnostních států, jehož prostřednictvím chtěla vládnoucí moc disciplinovat, indoktrinovat, socializovat a v případě ohrožení mobilizovat své občany k obraně stávajícího společenského řádu. Předkládaná kniha se snaží najít odpověď na otázku, do jaké míry byla tato mocenská ambice v druhé polovině 20. a na počátku 21. století úspěšná, a to prostřednictvím analýzy aktérské reflexe zástupců několika generací mužů, kteří byli nuceni v této době povinnou vojnu absolvovat.

Původ, vznik a vývoj života a zejména buněk, jeho základních stavebních kamenů, je fascinující oblastí jak biologické, tak nebiologické vědy, která často komunikuje i s jinými myšlenkovými systémy, jako je filozofie nebo teologie. Příběh buňky se skutečně odvíjí jako příběh: postupně seznamuje se základními vlastnostmi živé hmoty, životními formami, evolucí a vznikem života, vlastnostmi a původem molekul, tvořících stavební prvky buněčného těla, fyzikálně-chemickými principy podstatnými pro fungování buněčného mechanismu, významem a funkcí biologických membrán, metabolismem, transportem, signalizací a získáváním energie pro životní procesy, aby v závěru vyvrcholil charakteristikou eukaryotických buněk, které jsou podstatou všech mnohobuněčných organismů, včetně člověka. Významnou část knihy tvoří kapitoly věnované světu nukleových kyselin, zejména RNA a DNA, uchovávajících genetickou informaci ve formě genetického kódu, a syntéze proteinů, součástí buněk veškerých živých organismů. Kniha je doplněna množstvím názorných schémat a obrázků, bez nichž by bylo pochopení některých složitých struktur a procesů velmi obtížné.

Kniha přístupnou formou přibližuje, jak poznání tvarů rostlinného těla přispělo a přispívá k porozumění rostlinných životních strategií. Pokouší se odpovědět na otázky: jaká je ekologická funkce takových vlastností rostlin, jako je výška, cyklicita prýtu nebo adventivního odnožování z kořenů v každodenním životě rostliny a/nebo jak je ekologická funkce rostliny ovlivněna její morfologií a architekturou. Kromě samotných rostlin se zabývá také těmi, kdo k poznání ekologické funkce rostlinných tvarů přispěli a přináší jejich stručné medailonky. Kniha je určena všem, kdo mají rádi rostliny, amatérským i profesionálním botanikům.

Kniha uvedená názvem klasické stati předního představitele oboru Roberta Darntona přináší studie zaměřené na téma historiografie a dějiny knih a knižní kultury. Cílem svazku je zachytit proměny, jimiž zkoumání knižní kultury ve smyslu analýzy komplexních vztahů mezi společenskou existencí tištěného textu, jeho materiální podobou a významy, jichž je nositelem, prošlo zejména ve druhé polovině 20. a na počátku 21. století. Soustředí se na klíčové texty, které definovaly předměty a metody historiografie knihy. Obsahuje i studie badatelů a badatelek, rozpracovávajících jednotlivé aspekty Darntonova modelu knižního komunikačního okruhu, jenž spojuje autory prostřednictvím sítí nakladatelů, knihařů, tiskařů, knihkupců, distributorů a knihovníků se čtenáři.

Vzpomínky sedláka (od poddanství do dnešních dní) z pera Jana Słomky jsou mikrohistorickou sondou do venkovského života v okolí Tarnobrzegu na území Haliče, která v 19. století tvořila severovýchodní část rakouské monarchie. Dílo dokumentuje proměny selského stavu, především v souvislosti se zrušením poddanství, včetně hospodářských, kulturních a sociálních změn v každodenním životě. Słomkovy vzpomínky představují cenný historický dokument, který svým plastickým zobrazením venkovského života pomáhá pochopit danou dobu. Ve svých popisech se zaměřuje na způsob obdělávání půdy, chov dobytka, odívání, stravování a mezilidské vztahy. Nepopisuje jen každodenní stereotyp, ale i mimořádné okamžiky, stejně tak i cestu polského rolnictva k národnímu uvědomění v obtížné době, kdy bylo Polsko rozděleno a jednotlivé zábory se vyznačovaly odlišnou dynamikou vývoje.

Jak fungovala propaganda a cenzura v mediálním prostředí pozdně normalizačního Československa? Kde si oficiální konsenzus v autoritativním státě vynucovala represe a kde se stačilo spolehnout na jemnější donucovací prostředky? Hlavní část práce je věnovaná analýze mediální produkce, která se ještě v roce 1989 neúspěšně snažila ve společnosti udržet silně erodující propagandistické koncepty, jako byly „boj za mír“, „klid na práci“ či ohrožení „nepřátelskými živly“. Výsledkem cenzurně a propagandisticky konformních mediálních textů v proměňující se společnosti byly čím dál nedůvěryhodnější „příběhy bez logiky“. Přestože se historie nikdy neopakuje, výzkum způsobů autoritativního opanování veřejné sféry a komunikace je relevantní nejen pro lepší pochopení historie, ale i vzhledem k aktuálním debatám o nástupu autoritativní komunikace v liberální demokracii.

Sborník nabízí dvacet provázaných statí českých autorů, kteří se na téma hybridní války a hybridních hrozeb podívali z různých úhlů. V první části nás kniha provede od historie válečné lsti až do současného složitého světa, v němž vznikl koncept hybridní války. Představeno je složité dění na důležitém bojišti kybernetického prostoru. Druhá část sborníku je věnována českému prostředí a ukazuje, jak jsou hrozby vnímány uvnitř českého bezpečnostního systému. Třetí část monografie se zaměřuje na praktické příklady. Ukazuje, čemu a jak čelila Ukrajina poté, co byla napadena ze strany Ruska v roce 2014, věnuje se čínským teoriím o novém pojetí války nespoutaném tradičním vojenským uvažováním.

Klima se v lesnictví odjakživa považuje za nezávislý stanovištní faktor. Změna klimatu ale představuje podstatnou změnu podmínek pro vývoj, fungování a růst lesa jako nenahraditelné součásti naší krajiny. Tuto změnu musí respektovat i hospodářské využívání lesa. Důsledkem zanedbání tohoto principu je mj. probíhající kůrovcová kalamita, co do rozsahu a dopadů jedna z největších v historii středoevropského lesnictví. Cílem publikace Jiné klima – jiný les je pobídnout k tomu, aby se změnilo jednostranné uvažování a nastoupilo k jiné cestě pro nakládání s lesem než jen té spotřební. Dosud nevíme, jak se bude klimatická změna dále vyvíjet, kde se zastaví a jaké budou při tom její dopady na les. Přechod k přírodě blízkému hospodaření s využitím přírodních procesů v lesích je podle nás za této nejisté perspektivy hlavním předpokladem pro trvalou udržitelnost přírodních zdrojů včetně biodiverzity.

Téměř padesát let je jméno KT Auschwitz (Osvětim) pro miliony lidí na celém světě spojeno s hitlerovským masovým vražděním, zločinem, jaký nemá v dějinách civilizace obdoby. Za necelých pět let existence tohoto tábora v něm nacisté zavraždili více než milion lidí, převážně Židů, ale také značný počet Poláků, Čechů, Romů a představitelů dalších národností. Publikace představuje základní pramen informující o dění v KT Auschwitz. Autorka den po dni odhaluje historii koncentračního tábora, uvádí, kdy a odkud přijížděly jednotlivé transporty, kolik osob v nich bylo, kolik jich bylo ihned po příjezdu posláno po selekci do plynových komor, kolik do tábora. Popisuje nejdůležitější události v táboře, popravy, útěky vězňů, budování, rozšiřování a konečně i likvidaci a evakuaci tábora. Všechny události jsou doloženy jak svědecky, tak podloženy dochovanými dokumenty. Sama autorka na knize pracovala téměř do posledních let svého života a z jejího díla vycházejí či se na něj odvolávají všechny významné vědecké práce autorů z celého světa. Kniha původně vycházela na pokračování v letech 1958–1963 v časopise Zeszyty Oświęcimskie, v následujících letech vycházela doplněná a rozšířená vydání. Byla přeložena do několika jazyků, mimo jiné do němčiny, angličtiny a italštiny.

Čtyřiadvacátý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Hem–Hi, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení Historického ústavu AV ČR. V jeho rámci bude zpracováno na 25 000 biogramů osobností všech dob a oborů lidské činnosti spjatých s českými zeměmi (bez rozdílu etnického původu), jež se narodily, žily a pracovaly v uvedeném teritoriu, a to i pokud zde strávily jen část svého života.

Publikace se zaměřuje na problematiku začleňování židovských obyvatel do většinové společnosti v letech 1945–1948. Primárně se zaměřuje na tři skupiny židovských občanů českých zemí, jejichž integrace byla značně problematická: „německé Židy“, osoby deklarující židovskou národnost a židovské optanty z bývalého území Podkarpatské Rusi, kteří se po druhé světové válce rozhodli usadit v Československu. Jejich právní postavení bylo zvláště v bezprostředně poválečné době značně nejasné. Stěžejním bylo získání československého státního občanství, jež ovlivňovalo možnost stát se plnoprávnými občany, což zcela zásadně formovalo jejich budoucnost. Židé v českých zemích byli po svém návratu z koncentračních táborů či emigrace znovu nuceni aktivně dokazovat svou loajalitu vůči republice a vyvracet zažité protižidovské předsudky.

Psát na téma právo tak, aby byl obsah přesný, ale zároveň srozumitelný, a navíc aby čtenář-právník po přečtení jen nesouhlasně nekroutil hlavou a čtenář-neprávník získal přehledným způsobem informace, které jsou pro něj potřebné, a po první kapitole hned neusnul, je věc poměrně obtížná. Kniha je určena převážně těm, kteří autorské právo nestudovali, ale setkávají se s ním v rámci své činnosti nebo na něj narážejí v běžném životě a rádi by znali na základní otázky jednoznačně formulované a srozumitelné odpovědi.

Soubor dvanácti rozhovorů se zástupci českého bádání o hispánském světě. Kniha umožňuje nahlédnout z rozmanitých úhlů krátkou, ale velmi zásadní a nesmírně zajímavou etapu komplikované historie českého setkávání se světem iberského prostoru – tedy Španělskem, Portugalskem a zeměmi Latinské Ameriky. Zastoupena je lingvistika a literární věda, kunsthistorie, politologie, etnologie a s nimi provázaná centra studia v Praze, Brně a Olomouci. Rozhovory se dotýkají i specifických rodinných zázemí a životních zkušeností dotazovaných, včetně samotné cesty ke španělskému světu. Kniha je opatřena biografickým a institucionálním heslářem.