Academia strana 55 z 189

Automatizovaná a autonomní vozidla (AAV) jsou plná příslibů lepší, efektivnější, bezpečnější, čistější a spravedlivější budoucnosti. S rostoucí mírou automatizace vyúsťující v plnou autonomii je však spojena celá řada problémů. Automatizovaná doprava: technické a humanitní aspekty je první soustavným pojednáním v českém jazyce, které bere vážně interdisciplinární charakter výzev spojených s AAV. Celkem jedenáct kapitol z pera českých a zahraničních odborníků provede čtenáře důležitými oblastmi technické a humanitní reflexe AAV. Společně jsou součástí mozaiky, jejíž jednotlivé střípky utvářejí komplexní obraz automatizované a autonomní dopravy ve světle různých disciplín, od kulturní historie, informatiky, fyziky a technologie senzorů, teorie bezpečnosti, přes etiku, psychologii, právo a urbanismus.

Rozsáhlá kolektivní monografie, společný projekt předních českých a slovenských historiků, se v roce 100. výročí vzniku Československa zabývá politickým, hospodářským a sociokulturním vývojem v prvorepublikovém Československu, Evropě a zámořském světě (Severní a Jižní Amerika, Asie) mezi dvěma světovými válkami. Opomenuty nejsou významné meziválečné fenomény – v první řadě komunismus, fašismus a nacismus, jež se na konci třicátých let podílely na zkáze evropského kontinentu a na zavlečení světa do zničující války.

Publikace přináší 36 nejvýznamnějších futuristických manifestů, které usilují o radikální proměnu řady uměleckých druhů: nejen literatury, ale i divadla, filmu a fotografie, malířství a sochařství, architektury a hudby. Hlavním autorem těchto programových projevů je zakladatel futuristického hnutí Filippo Tommaso Marinetti, ale podíleli se na nich i další umělci, například sochař Boccioni, malíři Carrŕ, Severini, Russolo, Depero, hudebník Balilla Pratella či architekt Sant’Elia. Futurismus, hlásající program osvobozených slov a nastolující „bezdrátovou imaginaci“, patřil k nejvlivnějším avantgardním směrům a jeho myšlenky dodnes rezonují v řadě moderních i postmoderních experimentů.

Výzkum krajiny v době baroka je často spojován s určitým typem idealizace vztahu předmoderního člověka k jím obývané krajině. Na příkladu sedmnácti panství sasko-lauenburských vévodů a princezen je ukázáno, že přístup šlechty ke krajině byl v mnohém pragmatičtější oproti tomu, jak ho nazírala dosavadní literatura. Kromě nepopiratelné estetické a hospodářské funkce plnila komponovaná krajina i úlohu na poli sociální komunikace. Šlechtická reprezentace, legitimizace moci a potvrzování stávajícího společenského uspořádání byly při dobové krajinotvorbě zdůrazňovány stejně jako otázka konfesionalizační. Krajinotvorba Sasko-Lauenburských v letech 1635 až 1740 je sledována s přihlédnutím k myšlenkovému pozadí projektů a obecné rovině úvah o tzv. (české) barokní krajině. To umožňuje i komparativní pohled v závěru textu.

Tato kniha je o fenoménu globální změna a jeho významu pro člověka z pohledu jak klimatického, tak i z pohledu společenského. Čtenáři pomáhá ujasnit si vymezení vlivu klimatických změn v rámci globální změny a přináší odborný pohled na historické klima v České republice, příčiny vzniku klimatických změn, současné projevy a důsledky klimatickým změn a v neposlední řadě také přináší možnosti řešení tohoto problému v budoucnosti, včetně scénářů vývoje. Důležitou součástí této knihy je také zamyšlení o stávající situaci spojené s důsledky klimatických změn z morálního a etického pohledu. Tato kniha přináší odpovědi na otázky, které si pokládají čtenáři a lidé, kterým není lhostejná budoucnost naší planety a kteří chtějí pomoci při řešení toho důležitého celospolečenského problému.

Kniha Tanky pro Hitlera, traktory pro Stalina se zabývá těžkým průmyslem v českých zemích od roku 1938 do počátku padesátých let s těžištěm v době okupace. Pro svou obsáhlou analýzu si autor vybral tři významné české firmy z oblasti strojírenství a chemického průmyslu – ČKD, Pražskou železářskou společnost a Spolek pro chemickou a hutní výrobu. S teoretickou oporou v konceptu Corporate Governance si položil za cíl popsat politické, hospodářské a podnikatelské dějiny Čech a Moravy ve fázi, kdy se vztah mezi státem a hospodářstvím zásadně proměňoval. Autor podnikl neobyčejně rozsáhlé rešerše v českých a německých archivech, na jejichž základě se mu podařilo detailně zachytit nejen hospodářskou stránku činnosti uvedených podniků, ale i jejich aktivity v oblasti sociální a kulturní. A to za situace, kdy za německé okupace management začal postupně ztrácet svou rozhodovací autonomii a v roce 1948, s přeměnou firem v tzv. národní podniky, ji pozbyl docela. Kromě rozboru hospodářsko-politických procesů doby přináší četba Balcarovy knihy také poučení, pokud jde o mnoho zajímavých dílčích oblastí, např. v otázce významu české zbrojní výroby pro říši, rozsahu produkce tanků v ČKD, perzekuce stávkového hnutí za války, Heydrichovy sociální politiky vztahující se k českému dělnictvu či postih českých manažerů a odborových funkcionářů za kolaboraci před poválečnými mimořádnými lidovými soudy.

Válka byla konstantou života starověkých Řeků, prostředím, v němž vznikala proslulá díla architektury, krásné literatury, filozofie nebo politického myšlení. Peloponnéská válka mezi Spartou a Athénami v letech 431-404 př. n. l. přivodila smrt mnoha lidí i mnoha nadějí. Po stručném úvodu o pramenech představuje tato kniha význam války v životě starověkých Řeků a způsoby válčení na zemi i na moři. Poté popisuje události pěti desetiletí od perské invaze do Řecka po vypuknutí války, jednotlivé etapy tohoto konfliktu až po kapitulaci Athén a nakonec líčí, jak Sparta se svým vítězstvím naložila. Knihu uzavírají životopisy Sparťanů a Athéňanů, kterým ve válce připadla nejvýznamnější úloha.

Claudio Magris se zde vrací k tématu, jež je mu blízké a o němž psal už v románu Poslepu, k sochám z lodních přídí, hledícím před sebe na moře vstříc osudu a odvracejícím působení zlých sil. Kniha, která strhujícím způsobem líčí dějiny těchto figur a je doplněna i bohatým obrazovým materiálem, však není jen historií muzeálních kousků. Vypráví o moři, o ženách, o lodích i o literatuře. Sochy vystupují z mýtů a stávají se z nich skutečné ženské postavy – Sirény, bohyně, obyčejné ženy nebo věštkyně jako Kassandra, svůdnice, matky, vizionářky a další. Dočítáme se o hřbitovech pro lodě, o hrdinkách a dobrodruzích, kteří se vynořují z hlubin paměti a stávají se nesmrtelnými. Claudio Magris za tuto knihu obdržel v roce 2020 mezinárodní cenu MARetica udělovanou textům o moři.

Kniha slovinsko-italského historika Jože Pirjevce je vyvrcholením jeho řadu desetiletí trvajícího výzkumu dějin bývalé Jugoslávie. Dočkala se velice příznivého ohlasu a v současnosti patří mezi nejvydávanější historické monografie ve světě. Je velice čtivou, i pro laiky přístupnou syntézou jeho dosavadního bádání, již charakterizuje snaha o maximální objektivitu. Životní osudy Josipa Broze Tita a jeho nejbližších komunistických spolupracovníků a přátel jsou zde pojaty jako osobitá kolektivní monografie, která je současně odrazem historie Jugoslávie od třicátých let 20. století až do Titovy smrti v roce 1980. Český překlad knihy je založen na jejím druhém slovinském vydání z roku 2015, zároveň přejímá řadu oprav a doplňků, které pro cizojazyčná vydání navrhl sám autor.

Kniha nabízí čtenářům rozhovory s významnými českými vědci, které byly v průběhu několika let publikovány v Československém časopise pro fyziku. Publikaci uvádí rozhovor s předsedkyní Akademie věd ČR a biochemičkou prof. Evou Zažímalovou a uzavírá ji rozhovor s významným popularizátorem astronomie ing. Danielem Stachem. Dalších 13 rozhovorů se dotýká svým zaměřením převážně fyziky, astronomie, astrofyziky, matematiky a oborů přidružených. Rozhovory samotné jsou pojaty jako životopisné a věnují se důležitým životním situacím, které formovaly vědeckou dráhu dotazovaných badatelů. Nepopisují tedy prvoplánově jen zásadní vědecké úspěchy dotazovaných osobností, ale snaží se nabídnout celistvý pohled na vědeckou práci i život jednotlivých vědců. Představit jejich prvotní představy a cíle, když do vědeckého světa vstupovali. Připomenout jejich vize. Ukázat ty „slasti a strasti“, které vědecký život provázejí. I to, jak vědecká práce formovala a vedla každého z nich.

Kniha komplexně zkoumá proces pronikání humanismu a renesance do české knižní kultury a kriticky se staví proti převažující interpretační linii, vedoucí od národního obrození až po marxistickou literární vědu, která se snažila uchovat velkolepý obraz 16. století jako „zlatého věku“. Ve sledovaném období žila česká převážně reformačně orientovaná společnost v sebestředném náboženském mesianismu a stavěla se odmítavě k jakýmkoliv kulturním novinkám. Knihtiskařská produkce zřetelně odrážela konzervatismus a mravní rigorismus utrakvistické společnosti, která ignorovala zábavnou literaturu, protože ji považovala za samoúčelnou anebo dokonce za nežádoucí. Do české knižní kultury nenašly cestu renesanční literární žánry ani humanistická textová kritika. Z typografického hlediska tiskaři se od gotického estetického názoru odpoutávali velmi pomalu. Muselo se čekat na obrození, než se česká knižní kultura pracně vrátila do evropského hlavního kulturního proudu.

Monografie odbojářů zavražděných v koncentračním táboře Mauthausen za pomoc parašutistům ze skupin Anthropiod, Silver A, Out Distance, Intransitive a Tin Před pár lety byli ještě neznámí. Odbojáři z rodin, kteří podporovali parašutisty ze skupiny ANTHROPOID. Teprve v posledních letech se o nich začalo mluvit. Nikdy však nevyšla kniha zachycující celkově jejich osudy v plné šíři a plastičnosti. Kniha chronologicky sleduje osudy rodin, které se staly záchytnými a posléze pevnými body výsadkářů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Rodina Králových, která byla jejich prvním kontaktem v protektorátu, přes rodiny Bejblových, Růtových, Baumanových, Starých, Piskáčkových, Smržových až po rodinu Khodlových ve Vysočanech, odkud parašutisté 27. 5. 1942 vyrazili na kolech do zatáčky v Holešovičkách, kde provedli útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Kniha končí příběhem Václava Smrže, který běsnění nacistů přežil, ale střet s komunistickou mocí jej přivedl na cestu exulanta, agenta chodce a později vězně komunistického režimu.

Publikace přibližuje bezpečnostní situaci v českém Slezsku v období postupné stabilizace poměrů po první světové válce. Úvodní část popisuje složitý přechod státního pořádkového aparátu do nových republikánských poměrů. Další kapitoly se zaměřují na události v oblastech západního Slezska, Hlučínska a Těšínska, které prošly rozdílným sociálním a kulturním vývojem. Kniha zachycuje průběh česko-polského územního sporu, stejně jako projevy německé iredenty a sociální nepokoje, kriminalita a pašování. Pozornost se soustředí také na dopady německo-polských konfliktů v Horním Slezsku na dění na československém území.

Kniha je souborem článků, které autor publikoval v průběhu posledních asi deseti let a které se točí kolem tématu, jakou roli hrají normy a pravidla v tom, co dělá člověka člověkem. Autor je přesvědčen, a ve svých textech pro to předkládá důvody, že tato role je zásadní: že schopnost vytvářet a udržovat pravidla a řídit se jimi je jednak specificky lidská a jednak je skrytým zdrojem všech viditelných odlišností nás lidí od ostatních tvorů: našeho jazyka, našeho rozumu či našeho specifického způsobu myšlení.

Předkládaná práce je zaměřena na prezentaci hlavních typů současné balistické ochrany, včetně prezentace základních postupů používaných při jejich realizaci. Tyto postupy zahrnují empirický přístup, tvorbu analytických modelů a v současnosti stále více se uplatňující metody numerické simulace. Aplikace tohoto přístupu vyžaduje tvorbu spolehlivých modelů chování materiálů v podmínkách extrémně rychlého zatěžování, které jsou použitelné v současných výpočetních kódech. Práce vychází z výsledků dosažených v rámci řešení řady projektů národního a mezinárodního výzkumu v cca 25 letech, během kterých se podařilo vytvořit základnu pro výzkum, vývoj, testování a expertní činnost v oblasti materiálů a technologií potřebných pro zabezpečení obrany a bezpečnosti České republiky.

Jantarová stezka je systém starých cest, který původně spojoval keltské a etruské oblasti severní Itálie, ale později vedl přes Aquileiu směrem ke Carnuntu nedaleko Bratislavy či kratší podhorskou cestou do Vídně a odtud přes jižní Moravu k Brnu, kolem Býčí skály v Moravském krasu dál na Drahanskou vrchovinu a přes Jeseníky do Polska. Cesty končily u rozsáhlých dílen na jantar v dolním Povislí nedaleko Gdaňsku. Několik desítek tisíc detailních lidarových snímků Moravy poprvé umožnilo rekonstruovat průběh cesty podle terénních reliktů a archeologických objektů převážně ze starší a mladší doby železné. Kromě obecných kapitol o civilizačním významu starých tras se kniha zejména zabývá vedením Jantarové stezky v moravské krajině.