Academia strana 58 z 189

Kniha se zabývá proměnou vnímání historického času a zobrazování minulosti na přelomu 18. a 19. století. Ptá se, k čemu je nám dějepisectví a jak se proměnil způsob situování se naší společnosti v dějinách. Jak se vyvíjel způsob zachycování minulosti v dějepisectví, literatuře či na divadle? Odpověď na tyto otázky nachází v pěti zásadních inovacích historického myšlení, které přispěly ke zrození moderní společnosti. Jde o představu o kontinuální kumulaci vědění související s růstem knižních trhů, vyprávěcí přístup k historické zkušenosti ovlivněný historickými romány a dramaty, filozofii dějin jako sekularizovaný teleologický rámec historického myšlení, objevení moderního pojetí kultury coby prostředku popisu společnosti a narativizaci kolektivních identit.

Od práce k zábavě. Volný čas v české kultuře 19. století. Sociální a ekonomický vývoj a zejména postupující urbanizace přinášely po celé „dlouhé 19. století“ podstatnou proměnu životního stylu. Jedním z projevů těchto změn bylo zřetelné oddělení pracovního a volného času. Společnost jako celek bohatla, což se projevilo výrazným posilováním střední třídy, která si „mohla dovolit“ organizovat svůj volný čas; své nároky uplatňovali v tomto směru čím dále častěji i námezdní pracující. Dějiny volného času se pohybují na průsečíku několika oborů: kulturní historie, kulturní sociologie, sociálních dějin, dějin každodennosti, estetiky. Předkládaný sborník příspěvků tak odráží nutné mezioborové rozpětí v široké škále témat i metodických přístupů. Po úvodních pokusech o vymezení a dobové chápání volného času následují texty, jež sledují pestré formy jeho trávení při pasivní i aktivní zábavě, výletech a cestování, tělocvičnými aktivitami nebo jen v soukromí. Důležitá úloha přitom pochopitelně připadla komunikačním a technologickým novinkám (výletní vlaky, biograf, …). Celkem obsahuje sborník 31 příspěvek od úvah o specifikách volného času žen přes fotbalové diváctví, jež bylo naopak doménou mužů, až po zajímavý obraz letních bytů a trávení prázdninového času vědeckých pracovníků. A ovšem mnoho dalšího.

S pojmem „dada v Čechách“ jsou spojeny především počátky skupiny Devětsil a jména Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Hašek nebo Jiří Frejka. Český Němec Melchior Vischer je ovšem zcela zapomenut. Jeho celoživotní láskou byl Jan Hus, kterému věnoval osmisetstránkovou studii (1940); z Vischerova díla ovšem přežilo něco jiného: dadaistický „hrozivě rotující román“ Vteřina mozkem (poprvé vydaný roku 1920) a další, kratší dadaistické texty z přelomu desátých a dvacátých let minulého století. Náš výbor vrací tedy Vischerovo jméno do povědomí české kulturní veřejnosti právě v roce stého výročí vydání autorova nejvýznamnější prózy.

Kniha přináší novou celkovou interpretaci hlavních myšlenkových tahů, hodnot a snah českého obrození s ohledem na jejich kulminaci a reálný tvar ve stavbě Národního divadla. Je opožděným zhodnocením 150. výročí položení základního kamene Národního divadla a při té příležitosti konané premiéry Smetanova Dalibora, výročí, které přes to, že se pojí s největší slavností českého národa v 19. století, prošlo takřka bez povšimnutí. V protikladu k úzce identitárnímu a tradicionálnímu nacionalismu ukazuje národotvorný proces v jeho historickém průběhu i teoretickém promýšlení v osvícenství a romantismu jako zprostředkovatele sociální a kulturní emancipace: jako proces nevyhnutelné modernizace, která se u nás silněji než jinde prolnula s etizací dějinného vývoje. Znamenala progres v občanském sebeosvobození a tvůrčím sebeuskutečnění člověka (národa). Národní divadlo a dílo B. Smetany či M. Tyrše slouží mj. k ozřejmění toho, jak je inovace umělecké formy závislá na progresivnosti obsahů, na hodnotové fundaci a společenské integraci tvorby.

The Stalin Plan for the Transformation of Nature, which was launched in the USSR in autumn of 1948, had a fundamental impact on the approach to postwar reconstruction and the reshaping of nature and the environment in Czechoslovakia. This publication outlines the main features of this ambitious plan, whose implementation in Czechoslovakia was entrusted to Rudolf Slánský and Josef Smrkovský. It examines the plan’s implementation and its institutional foundation and explores natural resource management in the context of Communist Czechoslovakia’s radical rejection of Malthusian theories. An investigation of the continuity and discontinuity between the interwar and postwar periods demonstrates the possibilities and limits of the Sovietization policies enacted by the new elites. It also reveals basic elements of continuity in the sciences and technology in an era that was seemingly hostile to continuity.

Slovník univerbizátů je speciálním jazykovým slovníkem, jaký u nás dosud nebyl publikován. Jde v něm nikoli o význam či tvar slova samého nebo o jeho pravopis, výslovnost či historii, nýbrž o to, přiřadit souslovnému názvu – například absolventský film – synonymní název jednoslovný – absolvenťák. Některé z těchto univerbizátů jsou názvy běžné a frekventované i v psaných textech, například kreditka za kreditní karta, jiné jsou užívány jen v úzkém okruhu lidí spojených profesí nebo sportovní či kulturní činností; např. proutěnka za proutěná překážka. Náš slovník zahrnuje více než 1200 univerbizovaných názvů, včetně vlastních jmen (Lomničák, Prodanka) a je uspořádán abecedně. Užívání univerbizátu i jemu odpovídajícího sousloví v psaných textech je bohatě dokumentováno z autentických psaných zdrojů.

Výjimečné postavení mezi dochovanými starověkými písemnými památkami zaujímá staroegyptský lékařský papyrus pojmenovaný podle německého egyptologa Georga Eberse a označovaný jako nejkrásnější a nejdelší rukopis starověku. Dvacetimetrový papyrus, který je datován do 9. roku vlády panovníka Amenhotepa I. (1506/1505 př. n. l.), zaznamenává klasickou egyptštinou v hieratickém písmu 877 případů chirurgických, interních, močových, stomatologických, očních a kožních a popisuje i léčení popálenin nebo uštknutí jedovatými hady. Představuje tak důležitý pramen k poznání vyspělého lékařství starověkých Egypťanů, z něhož čerpaly medicíny řecká, římská, židovská, byzantská a arabská, jež vyústily v lékařství evropské. První české vydání Ebersova papyru, které zahrnuje i faksimile tohoto mistrovského kaligrafického díla, zaujme nejen egyptology, historiky vědy, lékaře a farmaceuty, ale také širší čtenářskou veřejnost.

Odborná monografie Mezi tradicí a inovací ve výuce češtiny analyzuje minulost a současnost a navrhuje budoucnost výuky mateřského jazyka v české základní škole. Díky výzkumu reálné vyučovací praxe je ojedinělým zdrojem pohledu na kvalitu současného vzdělávání v českém jazyce na 1. i 2. stupni ZŠ. Její význam spočívá v tom, že zkoumá procesy ve výuce a navrhuje jejich zlepšení, čímž jde k jádru problémů výuky češtiny a také k podstatě pohybu na ose mezi tradicí a inovací v pedagogické praxi. Svým zaměřením na kvalitu výuky monografie zapadá do proudu jak současné transdisciplinární didaktiky, tak samého středu myšlení v oborové didaktice češtiny.

Vytěsněná Evropa? Kontexty a perspektivy evorpské "východní otázky" Cílem knihy Vytěsněná Evropa je pomoci čtenářům pochopit, co se děje v té části našeho kontinentu, která sice geograficky leží v Evropě, ale po rozpadu sovětsko-ruského impéria geopoliticky uvázla kdesi mezi Západem a Východem. Tři desetiletí po pádu komunismu a konci sovětsko-ruské hegemonie je onen region, zahrnující některé postsovětské republiky a část bývalé Jugoslávie, jakousi "vytěsněnou Evropou". Evropské, či dokonce prozápadní aspirace těchto zemí jsou zřetelné, ovšem Evropská unie, USA a NATO na ně reagují s opatrností, zejména kvůli rostoucí asertivitě východních velmocí. Nad pomyslnou mapou "vytěsněné Evropy" hledal autorský tým odpovědi na řadu aktuálních otázek. Kam míří Ukrajina, Bělorusko a Moldavsko? Jaká je budoucnost Arménie, Gruzie a Ázerbájdžánu? Jaký vývoj můžeme očekávat v zemích západního Balkánu, tj. v Albánii, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Kosovu, Severní Makedonii a Srbsku? Jakou úlohu zde mohou hrát Rusko, Čína, Turecko či Írán? Proč i země visegrádské čtyřky váhají nad svým eurounijním a západním ukotvením? A je řešením evropské "východní otázky" posílení geopolitické jednoty Západu?

Nový cyklus Slavnostních přednášek Akademie věd ČR – špičkový výzkum ve veřejném zájmu zahájilo 17. února 2016 na pražském Žofíně pojednání předního medievisty profesora Františka Šmahela. Jeho přednášku Ve znamení císaře Karla IV. a mistra Jana Husa. Panorama českých dějin pozdního středověku přenášela i Česká televize (záznam na http://www.ceskatelevize.cz/).

„Kniha, ktorú držíte v rukách, nás zavedie do obdobia tesne po II. svetovej vojne, kedy boli položené základy problému taiwanskej identity,“ píše autorka v úvodu, a připomíná, že tato otázka zůstává aktuální i v dnešní době, kdy Čína stále důrazněji prosazuje, stejně jako v případě Hongkongu, co nejtěsnější spojení s vlastním politickým systémem. V druhé polovině čtyřicátých let 20. století se v tchajwanské literatuře projevovaly hlubší politické, kulturní a sociální změny, které přinesl konec druhé světové války. Autorka chápe tchajwanskou literaturu jako komplexní strukturu zasazenou do kontextu japonské koloniální a čínské kultury, do níž vstupovali různí aktéři s různou motivací, přičemž důsledně aplikuje teorii literárního pole francouzského sociaologa Pierra Bourdieua. Rozdělení analytické části do dvou oddílů vychází ze dvou komplementárních přístupů ke studiu literatury odvozených z práce italského literárního vědce Franca Morettiho: Oddíl Čítanie z diaľky využívá kvantitativních metod k popisu struktury a změn v rámci literárního pole, zatímto oddíl Čítanie z blízka odhaluje poetiku literatury různých skupin, jež na tchajwanském literárním poli působily.

Komunistická strana Československa sehrála v dějinách Československa významnou roli, po druhé světové válce dokonce klíčovou. Do rukou se čtenářům dostává svazek věnovaný rozmanitým aspektům její činnosti a působení v období tzv. normalizace (1969–1989) a v transformačním období na počátku devadesátých let dvacátého století. Kniha není pouze pokusem o komplexnější a kritické shrnutí dosavadního stavu výzkumu o vývoji KSČ v tomto čtvrtstoletí. Jejím cílem je rovněž seznámit odbornou veřejnost a zainteresované zájemce s řadou nových či dosud méně známých poznatků a též nabídnout podněty k zamyšlení či přispět k řešení dosud nezodpovězených otázek.

Pátý svazek Spisů Jakuba Demla rozvíjí linii šlépějovou, tedy linii hybridního žánru, kombinujícího deník, dokument, původní beletrii, vlastní překlady i beletristické příspěvky jiných autorů. Svazek obsahuje Šlépěje IV až VIII, vydávané v letech 1919–1921. Šlépějemi tohoto období prolíná téma vztahu k novému československému státu, zároveň je však každý svazek charakterem odlišný. Deml v nich účtuje s prorakouskými klerikálními kruhy a předkládá čtenářům rozsáhlé egodokumenty, např. cyklus Aby se do toho vidělo. Šlépěje VII a VIII dokumentují Demlův pokus přesídlit trvale na Slovensko se všemi důsledky, které slovenská epizoda pro Demla měla: nadšení ze Slovenska rychle vystřídala deziluze. Slovenská zkušenost však v Demlovi probudí i jeho stránku nejtemnější: patologický antisemitismus. Šlépěje V jsou básnickou sbírkou, více než dekádu vzdálenou po Prvních světlech, ale zároveň s nimi částí textů související. Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce ilustrací a obálek původních vydání.

Kniha přináší u příležitosti 50. výročí úmrtí Karla Jasperse syntetický výklad jeho myšlení a působení prostřednictvím jeho političnosti. Jaspers se stal jedním z nejvlivnějších moderních německých filozofů nejprve jako zakladatel filozofie existence, po druhé světové válce jako iniciátor jejího obratu k historické a politické rovině lidského bytí, která se nově ukázala jako nevytěsnitelná. Předložená publikace přináší první českou monografii o Jaspersovi a jednu z nejrozsáhlejších v mezinárodním měřítku a pracuje s dosud nezúročeným množstvím archivních materiálů z Jaspersovy pozůstalosti i korespondence.

V renesanci a baroku se do Evropy dostalo množství dosud nevídaných poživatin, jako byla například kukuřice, vanilka, brambory, paprika či rajčata. Mezi nápoji to byly káva, čaj a čokoláda, které začaly konkurovat dosud dominujícímu pivu a vínu. Tyto tři nealkoholické novinky nejprve vzbudily pozornost mezi cestovateli a lékaři, později se ale dostávaly ke stále širším vrstvám konzumentů, až se z nich stala na přelomu 17. a 18. století módní nezbytnost. Kniha Ze zámoří do Čech se v první části zabývá nejstaršími dějinami kofeinových nápojů v Evropě od prvních zmínek objevitelů v dobové literatuře až po polovinu 17. století. Druhá část publikace shrnuje, jak se káva, čaj a čokoláda zabydlely v našich zemích. Čtenář se například dozví, kde se našlo nejstarší kávové zrnko v Čechách, co si o čaji zaznamenal Jan Amos Komenský, či podle jakých receptů se u nás v baroku vařila čokoláda. Nahlédneme také do širších souvislostí včetně dobových představ o trávení, historie kuchařských knih, zakládání kaváren a zmínek o kofeinových nápojích v umění či literatuře.

V roce 2000 došlo nečekaně k vyhlášení antropocénu, globálního věku člověka, ve kterém vliv lidstva na planetu údajně dosáhl úrovně řádově srovnatelné s většinou přirozených činitelů. Pro někoho je antropocén krizí, ba katastrofou, zatímco pro jiného příležitostí. Jednou je vědeckou hypotézou opírající se o různá měření a technická vymezení, jindy volnější uměleckou inspirací. Pro někoho je prokazatelnou realitou „tam venku“, pro jiného politickou a dobově podmíněnou konstrukcí. Stane se antropocén trvalou součástí vědy, politiky a (populární) kultury? Nebo časem vzedmutá vlna zájmu opadne, podobně jako se to stalo mnoha jiným velkým konceptům minulosti? Kniha sepsaná kolektivem dvaceti českých vědců kriticky mapuje současný stav debaty a přichází s přidanou hodnotou širokého mezioborového dialogu. Nesnaží se za každou cenu přitakat všem módním tendencím a náladám, zejména ne těm apokalyptickým. Nenabízí jednoduchá řešení, ale vybízí k nezbytnému odstupu a k hlubšímu zamyšlení.