Academia strana 59 z 189

Odborná monografie Mezi tradicí a inovací ve výuce češtiny analyzuje minulost a současnost a navrhuje budoucnost výuky mateřského jazyka v české základní škole. Díky výzkumu reálné vyučovací praxe je ojedinělým zdrojem pohledu na kvalitu současného vzdělávání v českém jazyce na 1. i 2. stupni ZŠ. Její význam spočívá v tom, že zkoumá procesy ve výuce a navrhuje jejich zlepšení, čímž jde k jádru problémů výuky češtiny a také k podstatě pohybu na ose mezi tradicí a inovací v pedagogické praxi. Svým zaměřením na kvalitu výuky monografie zapadá do proudu jak současné transdisciplinární didaktiky, tak samého středu myšlení v oborové didaktice češtiny.

Vytěsněná Evropa? Kontexty a perspektivy evorpské "východní otázky" Cílem knihy Vytěsněná Evropa je pomoci čtenářům pochopit, co se děje v té části našeho kontinentu, která sice geograficky leží v Evropě, ale po rozpadu sovětsko-ruského impéria geopoliticky uvázla kdesi mezi Západem a Východem. Tři desetiletí po pádu komunismu a konci sovětsko-ruské hegemonie je onen region, zahrnující některé postsovětské republiky a část bývalé Jugoslávie, jakousi "vytěsněnou Evropou". Evropské, či dokonce prozápadní aspirace těchto zemí jsou zřetelné, ovšem Evropská unie, USA a NATO na ně reagují s opatrností, zejména kvůli rostoucí asertivitě východních velmocí. Nad pomyslnou mapou "vytěsněné Evropy" hledal autorský tým odpovědi na řadu aktuálních otázek. Kam míří Ukrajina, Bělorusko a Moldavsko? Jaká je budoucnost Arménie, Gruzie a Ázerbájdžánu? Jaký vývoj můžeme očekávat v zemích západního Balkánu, tj. v Albánii, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Kosovu, Severní Makedonii a Srbsku? Jakou úlohu zde mohou hrát Rusko, Čína, Turecko či Írán? Proč i země visegrádské čtyřky váhají nad svým eurounijním a západním ukotvením? A je řešením evropské "východní otázky" posílení geopolitické jednoty Západu?

„Kniha, ktorú držíte v rukách, nás zavedie do obdobia tesne po II. svetovej vojne, kedy boli položené základy problému taiwanskej identity,“ píše autorka v úvodu, a připomíná, že tato otázka zůstává aktuální i v dnešní době, kdy Čína stále důrazněji prosazuje, stejně jako v případě Hongkongu, co nejtěsnější spojení s vlastním politickým systémem. V druhé polovině čtyřicátých let 20. století se v tchajwanské literatuře projevovaly hlubší politické, kulturní a sociální změny, které přinesl konec druhé světové války. Autorka chápe tchajwanskou literaturu jako komplexní strukturu zasazenou do kontextu japonské koloniální a čínské kultury, do níž vstupovali různí aktéři s různou motivací, přičemž důsledně aplikuje teorii literárního pole francouzského sociaologa Pierra Bourdieua. Rozdělení analytické části do dvou oddílů vychází ze dvou komplementárních přístupů ke studiu literatury odvozených z práce italského literárního vědce Franca Morettiho: Oddíl Čítanie z diaľky využívá kvantitativních metod k popisu struktury a změn v rámci literárního pole, zatímto oddíl Čítanie z blízka odhaluje poetiku literatury různých skupin, jež na tchajwanském literárním poli působily.

Nový cyklus Slavnostních přednášek Akademie věd ČR – špičkový výzkum ve veřejném zájmu zahájilo 17. února 2016 na pražském Žofíně pojednání předního medievisty profesora Františka Šmahela. Jeho přednášku Ve znamení císaře Karla IV. a mistra Jana Husa. Panorama českých dějin pozdního středověku přenášela i Česká televize (záznam na http://www.ceskatelevize.cz/).

Pátý svazek Spisů Jakuba Demla rozvíjí linii šlépějovou, tedy linii hybridního žánru, kombinujícího deník, dokument, původní beletrii, vlastní překlady i beletristické příspěvky jiných autorů. Svazek obsahuje Šlépěje IV až VIII, vydávané v letech 1919–1921. Šlépějemi tohoto období prolíná téma vztahu k novému československému státu, zároveň je však každý svazek charakterem odlišný. Deml v nich účtuje s prorakouskými klerikálními kruhy a předkládá čtenářům rozsáhlé egodokumenty, např. cyklus Aby se do toho vidělo. Šlépěje VII a VIII dokumentují Demlův pokus přesídlit trvale na Slovensko se všemi důsledky, které slovenská epizoda pro Demla měla: nadšení ze Slovenska rychle vystřídala deziluze. Slovenská zkušenost však v Demlovi probudí i jeho stránku nejtemnější: patologický antisemitismus. Šlépěje V jsou básnickou sbírkou, více než dekádu vzdálenou po Prvních světlech, ale zároveň s nimi částí textů související. Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce ilustrací a obálek původních vydání.

Kniha přináší u příležitosti 50. výročí úmrtí Karla Jasperse syntetický výklad jeho myšlení a působení prostřednictvím jeho političnosti. Jaspers se stal jedním z nejvlivnějších moderních německých filozofů nejprve jako zakladatel filozofie existence, po druhé světové válce jako iniciátor jejího obratu k historické a politické rovině lidského bytí, která se nově ukázala jako nevytěsnitelná. Předložená publikace přináší první českou monografii o Jaspersovi a jednu z nejrozsáhlejších v mezinárodním měřítku a pracuje s dosud nezúročeným množstvím archivních materiálů z Jaspersovy pozůstalosti i korespondence.

V renesanci a baroku se do Evropy dostalo množství dosud nevídaných poživatin, jako byla například kukuřice, vanilka, brambory, paprika či rajčata. Mezi nápoji to byly káva, čaj a čokoláda, které začaly konkurovat dosud dominujícímu pivu a vínu. Tyto tři nealkoholické novinky nejprve vzbudily pozornost mezi cestovateli a lékaři, později se ale dostávaly ke stále širším vrstvám konzumentů, až se z nich stala na přelomu 17. a 18. století módní nezbytnost. Kniha Ze zámoří do Čech se v první části zabývá nejstaršími dějinami kofeinových nápojů v Evropě od prvních zmínek objevitelů v dobové literatuře až po polovinu 17. století. Druhá část publikace shrnuje, jak se káva, čaj a čokoláda zabydlely v našich zemích. Čtenář se například dozví, kde se našlo nejstarší kávové zrnko v Čechách, co si o čaji zaznamenal Jan Amos Komenský, či podle jakých receptů se u nás v baroku vařila čokoláda. Nahlédneme také do širších souvislostí včetně dobových představ o trávení, historie kuchařských knih, zakládání kaváren a zmínek o kofeinových nápojích v umění či literatuře.

V roce 2000 došlo nečekaně k vyhlášení antropocénu, globálního věku člověka, ve kterém vliv lidstva na planetu údajně dosáhl úrovně řádově srovnatelné s většinou přirozených činitelů. Pro někoho je antropocén krizí, ba katastrofou, zatímco pro jiného příležitostí. Jednou je vědeckou hypotézou opírající se o různá měření a technická vymezení, jindy volnější uměleckou inspirací. Pro někoho je prokazatelnou realitou „tam venku“, pro jiného politickou a dobově podmíněnou konstrukcí. Stane se antropocén trvalou součástí vědy, politiky a (populární) kultury? Nebo časem vzedmutá vlna zájmu opadne, podobně jako se to stalo mnoha jiným velkým konceptům minulosti? Kniha sepsaná kolektivem dvaceti českých vědců kriticky mapuje současný stav debaty a přichází s přidanou hodnotou širokého mezioborového dialogu. Nesnaží se za každou cenu přitakat všem módním tendencím a náladám, zejména ne těm apokalyptickým. Nenabízí jednoduchá řešení, ale vybízí k nezbytnému odstupu a k hlubšímu zamyšlení.

Publikace připomíná úžasný myšlenkový pohyb a události, které proměnily evropskou vědu a společnost 17. století. Prověřuje způsoby zkoumání a porozumění přírodě, které dozrávalo během pozdního středověku a renesance, sleduje jejich pokrok směrem k vědě, jak ji známe dnes. Vědecká revoluce byla v jeho interpretaci poznamenána celosvětovou expanzí obchodu evropských mocností stejně jako rivalitou mezi státy o podíl na světovém obchodu. Vyprávěním, které se posunuje od předvědeckého, klasického myšlení k evropské institucionalizaci vědy a je takového rozměru, že v sobě zahrnuje osobnosti opomíjené i zapomenuté, jako byli Mikuláš Oresme, Francis Bacon, Thomas Hobbes, Isaac Newton, René Descartes, Tadeáš Hájek, Johann Joachim Becher, osvětluje sociální a intelektuální moře změn, které utvářely moderní svět.

Jak mucholapka ví, kdy sklapnout past? Cítí tenké hmyzí nožky? A jak třešeň pozná, že je ten správný čas vykvést? Pamatuje si, jaké bylo počasí? Svět z perspektivy rostlin je jiný než svět člověka. Jen proto, že se nepohybují a nekomunikují stejnou řečí, nebyla dříve smyslům rostlin věnována velká pozornost. Daniel Chamovitz, izraelský badatel světového formátu v oboru studia molekulárních mechanismů života rostlin, systematicky srovnává lidské a rostlinné smysly. Ukazuje, že rostliny jsou schopné vnímat a reagovat na všechny základní podněty z prostředí podobně jako my. Jen vnímání rostlin je evolučně optimalizováno na životní strategii organismu přisedlého, založeného na fotosyntéze a vystaveného mnoha stresům.

Martin Hilský, nejvýznamnější český znalec díla Williama Shakespeara, v této knize představuje přelomovou dobu, v níž vznikala velká díla alžbětinské literatury, a která měla pro anglickou společnost a civilizaci formativní význam. Na širokém plátně se pokouší podat její ucelený obraz: od záležitostí politických a dějinně významných přes otázky náboženské a filozofické až k hmotné kultuře a dějinám každodennosti. Text se opírá o autorovu úžasnou přesnost a důkladnost a vychází z neuvěřitelného množství nastudovaného materiálu, který je čtenáři zpřístupněn prostřednictvím pečlivě zpracovaného poznámkového aparátu. Martin Hilský disponuje jedinečným darem podávat svůj výklad tak, že je srozumitelný i laikovi, přestože si drží nejvyšší odborný standard.

Dne 1. března 1983 byla v domě na Montpelier Square v Londýně nalezena těla Arthura Koestlera a jeho manželky Cynthie. Jemu bylo 77, jí 55 let. Byla to sebevražda. Arthur Koestler trpěl Parkinsonovou nemocí a leukémií. Cynthia, jeho třetí žena, bývalá sekretářka, se těšila naprostému zdraví, a poté co svému muži věnovala celý svůj aktivní život, obětovala se mu i ve smrti. Jejich rodinný přítel Harold Harris našel mezi písemnostmi na Koestlerově pracovním stole rukopis třetího svazku Arthurovy autobiografie. Harris byl vykonavatelem poslední vůle a rozhodl se toto dílo, které vytvořili střídavě oba manželé, připravit k vydání. Svazek pokrývá velkou část jejich společného života a odhaluje jejich výjimečný vzájemný vztah a také jejich společnou smrt.

Třiadvacátý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Hav–Hel, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení Historického ústavu AV ČR. V jeho rámci bude zpracováno na 25 000 biogramů osobností všech dob a oborů lidské činnosti spjatých s českými zeměmi – bez rozdílu etnického původu, jež se narodily, žily a pracovaly v uvedeném teritoriu, a to i pokud zde strávily jen část svého života.

Kniha přibližuje úlohu četnictva v územním sporu mezi ČSR a Polskem, který se rozhořel záhy po skončení první světové války. Bezpečnostní sbor, jednající pod dohledem mezinárodních komisí, zde konal službu v národnostně i sociálně výbušném prostředí a kromě politických nepokojů se potýkal i s rozbujelou kriminalitou. Samotní četníci se stávali terčem útoků polovojenských organizací. Úvodní studie shrnuje strukturu a činnost četnictva v jednotlivých fázích těšínského konfliktu. Následuje komentovaná edice stěžejních pramenů k působení bezpečnostního sboru v předmětném období, konkrétně vzpomínky zemského četnického velitele ve Slezsku Karla Vyčítala, zprávy četnických a policejních přidělenců u mezinárodních plebiscitních orgánů, relace o případech úmrtí četníků ve službě a další.

Druhé doplněné vydání obsahuje kromě stávajících i nové lokality, nově objevené dobové fotografie a plánky spojené s činností Státní bezpečnosti před rokem 1989. Kniha přináší i základní informace o úkolech, struktuře a funkcích různých složek StB. Suché údaje tak dostávají nový význam a atraktivitu zasazením do rámce města. Odhalit místa působení StB je poměrně obtížné. Jedním z atributů Státní bezpečnosti bylo přísné utajení. To se důsledně týkalo i objektů, v nichž StB působila. Kromě budov úřadů a věznic užívala StB ke schůzkám s agenty i byty a další prostory. Lze ale také říci, že veškerý veřejný prostor se stával operačním prostorem Státní bezpečnosti. Hlavní část knihy tvoří hesla věnovaná jednotlivým lokalitám. Hesla obsahují identifikační údaje a reflektují historický, stavební a uživatelský vývoj místa včetně dobových snímků a plánků zachycujících i dřívější situaci či instalaci různých zařízení. Současné fotografie ukazují změny za posledních několik desetiletí. Kniha poskytuje nejen přístupnou informaci o Státní bezpečnosti, ale také umožňuje podívat se na město jinak, jako na dějiště skrytých dramat a příběhů.

Mýtus lidu jako základu národa tvořil páteř národního hnutí a obecné přijetí národní identity přímo určovalo úspěch utváření moderního českého národa. Venkovský lid byl většinou považován za uchovatele národního jazyka a odsud rostl kult lidu a venkova. Konstrukty lidu a lidové kultury hrály v dlouhém 19. století významnou úlohu. Autoři příspěvků v knize sledují toto téma z různých pohledů. Soustředí se přitom na způsoby akceptace a prezentace tradiční venkovské kultury, na přebírání jejích formálních i námětových motivů v rámci výtvarného umění, literatury či hudby, ale také na fázi zpochybňování jejího významu.