Academia strana 60 z 189

Autoři zvolili jako východisko koncepce nové syntetické publikace věnované středověkému umění v českých zemích latinské slovo imago (označující nejen dvourozměrný obraz, kresbu apod., ale i výtvory trojrozměrné a případně i díla architektonická). Na rozdíl od dnešního chápání umění byla ve středověku u uměleckého díla považována za klíčový prvek jeho funkce a teprve na ni se vázala stránka estetická. Z toho vychází struktura knihy – po úvodním výkladu pojmu imago se jednotlivé oddíly zabývají funkcemi, které imagines plnily – funkcí náboženskou, didaktickou, memoriální a reprezentativní, a nakonec též funkcí estetickou, s níž jsou spojeny i proměny stylu. Netradičně pojaté dějiny středověkého umění jsou zasazeny do kontextu historického vývoje českých zemí, text provázejí četná vyobrazení.

Ernst Jünger odchází do první světové války jako dobrovolník, poté co ve svých devatenácti opouští nenáviděná studia. Jeho rozhodnutí není politického ani nacionalistického rázu, nýbrž ryze egoistické povahy a je výsledkem adolescentní touhy po zkušenostech a dobrodružství. Po celou dobu pobytu na frontě si poctivě vede deník. Od prvního okamžiku v zákopech na přelomu let 1914/1915 až do počátku září 1918, kdy je po svém posledním zranění převezen zpět do Německa. Stěží najdeme jiný deník, který by první světovou válku dokumentoval po tak dlouhou dobu a s takovou intenzitou, díky tomu se stává kronikou života na frontě a unikátním svědectvím doby.

Kniha komplexně pojednává o problematice uranu od historie jeho těžby v Krušnohoří přes vznik atomové bomby až po sovětský monopol na československý a východoněmecký uran po druhé světové válce. Zvláštní pozornost autoři věnují organizaci těžby této suroviny v komunistickém Československu po roce 1948, na které se zásadním způsobem podílely tisíce politických vězňů v pracovních táborech. Pro českého čtenáře zcela neznámou kapitolou jsou okolnosti těžby uranu na saské straně Krušných hor, kde vznikl největší uranový podnik v sovětském táboře – Wismut AG. Mezi jeho zaměstnanci bylo kromě politických vězňů nemalé množství žen pracujících i pod zemí.

Kniha představuje souborné vydání autorových novinových článků a esejů z let 2014 až 2017, takříkajíc na závěr jeho novinářského působení, které trvalo od roku 2001. Doplňuje je několik novějších textů, dva obsáhlejší rozhovory a dosud nepublikovaná povídka. Jaké jsou problémy euroamerické civilizace v pozdní době? Co z toho, o čem se hovoří, je pěna dní a co jsou problémy skutečné? Nejsou vlastně už od počátku lidských dějin stejné? Čím se podobáme zvířatům a čím se od nich lišíme? Do jaké míry utváří věda náš obraz světa? Která z našich současných témat jsou skutečně podstatná? Kdy je čas o nich psát a kdy je čas s tím přestat? Není nakonec nejlepší odpovědí na otazníky světa kolem nás mlčení?

Tato monografie o Emilu Háchovi se soustředí nejen na roli prezidenta druhé republiky a protektorátu Čechy a Morava, ale i na celý jeho život od jihočeského dětství přes působení mladého právníka a vlastence spojeného s českou samosprávou v habsburské monarchii až po roli nejvyššího soudce první republiky. Věnuje se historickému kontextu všech těchto období českých a československých dějin a v závěrečné části i proměnám hodnocení prezidenta Háchy od konce druhé světové války do současnosti. Důležitým aspektem knihy je však také přiblížení lidského rozměru osobnosti Emila Háchy, který nebyl politikem, ale zůstal i v politice především člověkem.

Kniha se zabývá osudy židovských majitelů lékáren a farmaceutů v Československu v letech 1938–1945. Vychází z jejich profesního, společenského a sociálního postavení před druhou světovou válkou a sleduje jejich životy během šoa s ohledem na odlišnou politickou situaci v různých částech zaniklého státu. Autor připomíná rovněž osudy některých vědců nebo podnikatelů ve farmaceutickém průmyslu. Životu některých obětí i přeživších je věnován podrobnější výklad, pokud to dovolují dochovaná svědectví. V závěru knihy se autor zabývá situací těch, kteří přežili.

Antonín Chittussi (1847–1891) patří k nejvýznamnějším novodobým českým umělcům. V letech 1879–1884 pobýval převážně ve Francii, kde se zařadil mezi následovníky tzv. Barbizonské školy, později působil v Čechách. Během patnácti let vytvořil rozsáhlé krajinářské dílo, v němž rozvinul plenérový realismus francouzských krajinářů a v českém prostředí rozhodujícím způsobem přispěl k prosazení krajinomalby jako jednoho z vůdčích oborů výtvarného umění. Kniha zasazuje Chittussiho dílo do kontextu evropského umění té doby a důkladně zpracovává otázky spojené s tvůrčím procesem krajinářství a s vývojem malby v druhé polovině 19. století. Jádrem knihy je dosud největší soupis umělcových krajinomaleb i kreseb s vyobrazeními. Je uspořádán podle převažujících námětů a motivů, ve shodě s typickými objekty krajinářství i bytostnými sklony umělce. Kniha vychází v koedici s Kunsthalle Praha a s Galerií Kodl

Práce se zabývá novými trendy ve výzkumu politických stran, tedy proměnami stranických systémů a posuny v chápání a fungování politických stran a stranictví. Všímá si také nových komunikačních stylů dnešních politických lídrů a pokouší se zachytit některé zásadnější trendy a nové přístupy v současné politické komunikaci. Sledujeme, proč se v dnešní politice objevují a jakou roli sehrávají ty problémy, kterým se věnují naše kapitoly. Konkrétně se kapitoly se zaměřují na následující problémy: 1. Politické strany a dnešní společnost 2. Nové politické strany a institucionalizace stranických systémů 3. Nové politické strany v prostoru možnosti analýzy teritoriální dimenze stranického nahrazení 4. Nacionalizace lokálních stranických systémů a nové politické strany 5. Nový populismus na vzestupu? 6. Celebrity v politice. Kniha je primárně přehledovou studií o výše uvedených problémech, přesto aspiruje i na analytickou práci. Současný výzkum vládnutí a politických stran totiž vyžaduje zavádění nových interpretačních rámců, definic a typologií, včetně nového pohledu na problematiku stranické reprezentace a komunikace mezi politiky a voliči. Každá kapitola aspiruje na představení různých možností výzkumu nových stran a na prezentaci technik výzkumu, které se v těchto oblastech používají, dále také zahrnuje konkrétní empirické příklady, prezentuje a ověřuje některé nové metodologické postupy v politologii a přináší i konkrétní empirické poznatky a závěry.

Publikace shrnuje aktuální pravidla pro tvorbu názvů organických sloučenin podle IUPAC. Aplikace pravidel je ukázána na konkrétních řešených příkladech, zároveň zde lze nalézt i příklady k procvičení s autorským řešením a odkazy na použitá pravidla. Příručka je určena nejen pro úroveň střeních škol ale i pro základní kurzy organické chemie na vysokých školách.

Kostnice jsou navzdory obecnému povědomí běžnou součástí naší kulturní krajiny a v minulosti se nalézaly téměř na každém hřbitově. I když si dnes většina z nás pod pojmem kostnice představí objekty monumentální a všeobecně známé, jako je například kostnice v Sedlci u Kutné Hory, existuje velké množství kostnic, jejichž původní funkce ? ukládání lidských kosterních pozůstatků zejména v období hromadných úmrtí ? byla již dávno zapomenuta a tyto drobné sakrální stavby sloužily jako márnice nebo sklady. Poslední dobou ale zájem o ně stoupá a některé objekty se dočkaly zrestaurování a zpřístupnění veřejnosti. Tato publikace je prvním souhrnným pokusem ukázat jejich rozmanitost v knižní podobě. Představuje přes 150 lokalit z různých koutů naší republiky, řazených abecedně. Jednotlivé kostnice jsou v ní zasazeny do historického kontextu obcí i chrámových okrsků, jejichž součástí většinou bývají. Nechybějí informace o dalších funerálních památkách a dějinách pohřbívání v příslušných obcích, v obsáhlé úvodní kapitole jsou navíc naše kostnice zasazeny do širších kulturně-historických a etnologických souvislostí. Kniha je doplněna množstvím fotografií jednotlivých objektů, včetně často obtížně dostupných interiérů, které odrážejí jedinečnou atmosféru těchto ponurých míst.

Spolu se Starým mistrem (Lao-c´) a Mistrem Čuangem je kniha Mistr Lie (Lie-c´) taoistickou tradicí brána za součást triády zakládajících textů. Navzdory pochybnostem o jejím původu a autenticitě přetrvala dodnes. Dochovaný text ze 4. stol. se pojí s Čang Čanovým komentářem. První úplný český překlad a komentář představuje tuto knihu jako primární filosofický text neopominutelných literárních kvalit. Pozoruhodná je zdánlivou rozporností témat: nevyhnutelnost smrti oproti zprávám o nesmrtelných; úcta ke Konfuciovi vyvažovaná jeho zlehčováním; závislost na podmínkách a relativita soudů; sebekultivace vedoucí k vnitřnímu vhledu i vnějšímu mistrovství; víra coby potlačení racionálního rozvažování; sen ukazující na iluzornost představ o bdělém světě; omezenost běžných lidských poznatků a znalostí. Typickou formou jsou tu podobenství (jü-jen), modelové příběhy nesoucí filosofické poselství. Překlad doplňuje stručná monografie poskytující základní informace o původu a historii textu a shrnující aktuální stav bádání.

Paměti Josefa Klimenta představují unikátní pramen poznání protektorátu i poválečného období. Dosud nebyly souhrnně publikovány důvodem byl nejen jejich obrovský rozsah a nepřipravenost rukopisu k vydání, ale rovněž kontroverznost mnoha Klimentových názorů, které nezapadají do tradiční interpretace protektorátu. Klimentovy životní zkušenosti zcela popírají černobílé dělení společnosti na hrdiny a padouchy, na odbojáře a kolaboranty a velmi problematizují otázku legitimity státní moci, konstruktu totalitarismu i filozofie viny a trestu. Sám Kliment si vytkl cíl svých historiografických a autobiografických aktivit následovně: Doktrinářský protiklad kolaborace, či boj se musí změnit v otázku kolaborace proč a jak. Jeho paměti ukazují malého člověka ve stínu velkých, úředníka ve vleku dějinných zlomů, který někdy idealisticky, někdy naivně věřil v právo a spravedlnost. Jedná se o zpověď člověka se všemi slabostmi, shodou okolností vyneseného na výsluní. O co výše byl, o to hlubší byl pád. Po válce byl odsouzen na doživotí.

Kniha představuje pohled na společenství raných zemědělských populací v období první poloviny 5. tisíciletí př. n. l. Jedná se o případovou studii zaměřenou na prostorový rámec východních Čech, který v tomto období představuje periferii někdejšího západního pravěkého kulturního okruhu. Výlučnost oblasti vysvítá především při širším středoevropském pohledu, a to zejména v otázkách dálkové distribuce kamenných surovin. Ty patří ke klíčovým atributům, které umožňují modelovat tamní regionální sídelní hierarchii stejně jako identifikovat osoby či skupiny lidí s mimořádným společenským postavením. Základní výchozí platformou knihy je vyhodnocení výsledků archeologického odkryvu dvou neolitických sídlišť, zkoumaných v nadstandardním rozsahu.

(I) Biologie půdy (II) Ekologie, využívání a degradace půdy V českém prostředí unikátní publikace shrnuje informace o půdě z oborů půdní mikrobiologie, zoologie, pedologie a managementu půd. Podílel se na ní rozsáhlý kolektiv autorů z Ústavu půdní biologie Biologického centra AV ČR, v. v. i., z vysokých škol i rezortních výzkumných ústavů. Poslouží tak nejen studentům vysokých škol přírodovědných, zemědělských a lesnických oborů, ale i odborným pracovníkům ve státní správě, v organizacích ochrany přírody a krajiny a ve výzkumných organizacích, stejně jako laické veřejnosti. První díl se podrobně zabývá hlavními skupinami půdních organismů, jejich taxonomií, biologií, fyziologií a ekologií. Druhý díl popisuje vznik a vývoj půd, složky půdy a fyzikální a chemické vlastnosti půdy. Věnuje se půdní organické hmotě, půdní vodě a půdnímu vzduchu, i funkční organizaci půdního prostředí. Seznamuje s přeměnami látek v půdě a v terestrických ekosystémech a s cykly hlavních biogenních prvků s důrazem na úlohu půdních organismů. Informuje o výměře a stavu půdy v globálním měřítku i v České republice. Věnuje se managementu půd včetně konvenčních a alternativních technologií, fyzikální, chemické a biologické degradaci půd a půdní erozi a přibližuje principy remediace znečistěných a poškozených půd.

Třídílná publikace Sto studentských evolucí. Vysokoškolští studenti roku 1989. Životopisná vyprávění v časosběrné perspektivě navazuje na projekt z konce devadesátých let Studenti v době pádu komunismu v Československu – biografické rozhovory. Stejně jako před dvaceti lety se věnuje studentským aktivistům z roku 1989 a díky (nově využité) časosběrné orálněhistorické metodě zachycuje vliv formativní zkušenosti listopadové revoluce v roce 1989 na životní cesty bývalých studentů v osobním, profesním, případně politickém životě. V prvním svazku autoři představují výsledky časosběrného projektu. V úvodní části knihy ozřejmují metodicko-technické přístupy, následující tři interpretativní kapitoly zachycují různé druhy vztahů někdejších stávkujících studentů – např. zda se po dvaceti, resp. třiceti letech považují za homogenní studentskou generaci roku 1989, jakým způsobem „devadesátky“ reflektují nebo jaké jsou jejich vlastní zkušenosti z 90. let a ze současného politického a společenského vývoje. Obsahem druhého a třetího svazku je soubor 91 redakčně upravených (z celkem 100 nahraných) rozhovorů, který představuje cenný pramen nejen pro zkoumání listopadu 1989, ale i období, jež následovalo po něm. Třebaže individuální životní cesty a zkušenosti jednotlivých studentů se různí, z rozhovorů jednoznačně vyplývá, že převážná většina z nich přisuzuje své zkušenosti ze sametové revoluce podobně zásadní, neoddiskutovatelný význam.

Oblast Sudet v Československu před 2. světovou válkou obývala početná německy mluvící menšina. Tito lidé tam žili stovky let a různě se mísili s českými obyvateli. Soužití nebylo vždy jednoduché, přesto se obě skupiny propojily složitými vazbami lokálních identit. Poválečný vývoj v Československu znamenal pro národnostní menšiny jediné – musely opustit Československo, které si kladlo za cíl vybudovat národní stát bez příslušníků jiných národů. Českoslovenští představitelé pro odsuny získali souhlas Spojenců a němečtí obyvatelé se museli nuceně odstěhovat. Jak odsuny probíhaly a jaké byly osudy vysídlených Němců? Jaký osud čekal uprázdněné oblasti v pohraničí, v bývalých Sudetech, a to nejen z hlediska osídlení, ale také jako průmyslové a hornické oblasti? Jaké vlastně byly důvody odsunů, jaká byla historie soužití různých národů na území meziválečného Československa? Jak se dokázalo Československo vypořádat s ekologickými problémy v severních Čechách od války až po současnost a jak se projevily přesuny obyvatel na kulturní krajině? Dá se paměť krajiny ještě zachránit? Na všechny tyto otázky hledá odpovědi americký historik Eagle Glassheim.