Academia strana 61 z 189

Esej Karla Jasperse o německé vině, ale také o vině vůbec a o jejích základních rovinách vyšel poprvé v Německu v roce 1946. Němci jeho vydání – pouhý rok po své válečné porážce, v situaci rozvratu a okupace své země – nijak nevítali. Zato americký důstojník dohlížející na univerzitu prý za něj Karlu Jaspersovi děkoval s tím, že není napsán jen pro Němce, nýbrž také pro svědomí vítězných Spojenců. Český překlad této autorovy práce byl poprvé vydán v roce 1969, a ani dnes neztrácí na své aktuálnosti. Není to totiž ani zdaleka pouze historický dokument dokreslující dávno minulou situaci poválečného Německa. Jádro knihy tkví v poznání, že my všichni jsme odpovědni za minulost, ale také za budoucnost a především před budoucností. Jak ve své předmluvě upozorňuje Ladislav Hejdánek, Jaspersova knížka je vším jiným, jen ne moralizováním; je to soubor myšlenek a zejména otázek člověka, který sám prošel mnoha nelehkými dilematy. Člověka, který si musel stále silněji a v širších kontextech uvědomovat nesmírnou komplikovanost problému, odmítá ji však jakkoli zjednodušovat, a též v ní naopak nechce utonout, protože – a to je nejvýznamnější – nemůže za žádnou cenu rezignovat na pravdu.

Publikace komplexně pojímá fenomén banderovců (OUN a UPA) v československých poválečných dějinách, uvádí jeho politické souvislosti, koriguje a pojmenovává stigmata dlouhodobého působení komunistické propagandy a v neposlední řadě také analyzuje stav bádání na toto téma, které bylo ze strany české historiografie dlouhou dobu neprávem opomíjeno. Konkrétní životní osudy ukrajinských nacionalistů, jejich údajných pomahačů a další mnohdy problematické konsekvence jejich činnosti v prostoru střední a východní Evropy jsou díky své vysoké výpovědní hodnotě rovněž důležitou součástí této práce. Vlivem rozhoření hybridního rusko-ukrajinského konfliktu na východě Evropy v roce 2013 se tato tematika stala součástí novodobé informační války. Objektivní pohled je i nyní velmi ztížený různými, už před 70 lety taktéž hojně užívanými propagandistickými klišé, ve kterých se skutečná podstata, vzniklá problematickým soužitím národů východní Evropy a nekompromisního a tvrdohlavého boje Ukrajinců za svoji státnost, jednoznačně vytrácí. Publikace nekompromisně popisuje proces, ve kterém staré mýty byly doplněny o nové okolnosti a zasazeny do současného prostředí. Proces, v němž dalším epizodám hybridní války bude svědkem a posuzovatelem každý z nás.

První svazek kritické edice Komenského korespondence zahrnuje 71 listů odeslaných a obdržených od roku 1628 do prosince 1638. Jedná se o dopisy z prvého lešenského pobytu, kdy Komenský navázal kontakty s předními představiteli dobové republiky učenců. Nejvýznamnějšími centry Komenského korespondenční sítě, kde byly dopisy z tohoto období psány či kam směřovaly, byly Lešno, Londýn, Gdaňsk a Amsterdam. Svazek obsahuje vedle předmluvy textově kritický aparát a věcné komentáře, regesty jednotlivých dopisů, bibliografický soupis, obrazové přílohy a rejstříky osob, prací a geografických názvů. První svazek korespondence Jana Amose Komenského připravili pracovníci oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku Filosofického ústavu AV ČR PhDr. Martin Steiner, PhDr. Markéta Klosová, Ph.D., PhDr. Vladimír Urbánek, Ph.D., PhDr. Lucie Storchová, Ph.D. Mgr. Tomáš Havelka, Ph.D., , Mgr. Marcela Slavíková, Ph.D., a externí spolupracovníci Mgr. Kateřina Šolcová, Ph.D., a prof. PhDr. Václav Bok, CSc.

Je 7. února 1945. Ulicemi Brna jezdí auta a tramvaje, lidé spěchají za svými povinnostmi. Jen málokdo by si povšiml dvou mladých mužů, postávajících na nároží ulic Nerudovy a Kounicovy. Ve tváři vyššího z mladíků se světlými vlasy se zračí napjatý výraz. Pečlivě kontroluje zásobník pistole pod kabátem. Za okamžik bude ústí zbraně mířit na důstojníka SS, který zatím nemá o chystaném útoku sebemenší tušení Zmínění muži, Alois Bauer a Vladimír Blažka, byli členy levicové odbojové skupiny Předvoj a cílem útoku se stal 38letý důstojník, SS-Hauptsturmführer August Gölzer. Nejen na otázky, jaké bylo skutečné pozadí vykonaného činu a proč musel zmizet z dějin, aniž by byl jak nacistickým, tak i komunistickým režimem sebeméně propagandisticky využit, se pokouší odpovědět tato kniha.

Populárně-naučná kniha Rostliny Karpat přibližuje nesmírně bohatý a atraktivní svět karpatských rostlin. Je v ní představen výběr 150 botanicky významnějších a pozoruhodnějších rostlin, které reprezentují především karpatské endemity a fytogeograficky zajímavé taxony s izolovaným nebo hraničním výskytem v Karpatech. Ve výběru jsou zahrnuty rostliny různých typů biotopů a fytogeografických elementů, v knize jsou představeny nejen vzácné a ohrožené druhy, ale i běžnější taxony typické pro Karpaty. U každé rostliny je kromě základních informací o její biologické charakteristice, areálu a ohroženosti uvedena také mapa rozšíření v Karpatech. Na fotografiích jsou zachyceny nejen vlastní rostliny, ale také jejich biotopy a území, ve kterých se vyskytují.

První část knihy Česká trilogie líčí cestu M. Šeborové do protinacistického odboje, v němž úzce spolupracovala s dr. Vl. Krajinou, jedním z vedoucích činitelů odbojové organizace ÚVOD. V r. 1941 byla zatčena a zbytek války 1945 strávila v koncentračním táboře Ravensbrück. V době po osvobození, námětu druhé části, pracovala na sekretariátu strany národně socialistické. Byla znovu zatčena a v jednom z prvních politických procesů po únoru 1948 odsouzena na pět let, jejichž peripetie popisuje v druhé části. Poslední nejkratší část oživuje syrovou realitu života třídních nepřátel v komunistickém Československu padesátých let, z nějž se Šeborové a jejímu manželovi podařilo v r. 1956 utéci na Západ.

Kniha Sün-c’ (3. stol. př. n. l.) se řadí k nejvýznamnějším dílům klasické čínské filozofie. Myslitel, po němž je pojmenována a kterému je její autorství připisováno, je po Konfuciovi a Menciovi třetím velkým konfuciánským učitelem starověku, ačkoli byl pozdější ortodoxií odmítnut pro své některé názory blízké legistům. Patřil mezi nejvlivnější intelektuální osobnosti staré doby, byl mj. učitelem nejznámějšího legisty Chan Feje i kancléře Prvního císaře Čchinů Li S’a, ale také učenců, kteří tvořili články řetězu předávání kanonické Knihy písní. Vybroušeným slohem sepsal pečlivě vystavěné eseje o nejrůznějších otázkách, a proto jej také J. Knoblock, jeho překladatel do angličtiny, označil trochu nadsazeně za čínského Aristotela. Pestrý spis obsahuje kromě jiného jedno z nejstarších pojednání o hudbě, o vztahu pojmenování a skutečnosti a o pojmenování obecně, nebo nejstarší text označený jako „popisná báseň“ (fu), což je dominantní žánr poezie za raného císařství. Z hlediska filozofického se jedná o svébytné konfuciánství, jež do sebe vstřebalo mnohé prvky legistické; erbovní Sün-c’ovou tezí je, že lidská přirozenost je špatná a to, co je na člověku dobré, vzniká působením kultury, představované zejména obřadními a společenskými pravidly a hierarchickým uspořádáním společnosti. Jestliže má konfuciánství, k němuž se nynější garnitura ČLR vztahuje, vůbec nějaký reálný základ, pak má jednoznačně nejblíže ke konfuciánství Sün-c’ově.

Území jižního Rumunska, kde tvoří hranici se Srbskem veletok Dunaje, se dostal do povědomí veřejnosti pod označením Banát. Má složitou historii opakovaného dosidlování různými etniky, která měla pomezní divočinu rakousko-uherské monarchie hospodářsky povznést a zároveň bránit hranici mocnářství proti tureckému ohrožení z východu. Významný podíl na utváření zdejší krajiny měli osadníci z Českých zemí, kteří sem přicházeli ve vlnách počínaje 20. lety 19. století. Změnili převážně krasovou hornatinu z lesní na obhospodařovanou tradičním malorolnickým a pastevním způsobem a přežili se svými zvyky, zděděným jazykem a způsobem života v izolované části pozdějšího Rumunska do doby pádu dosavadních politických hranic (1989). Podmínky života promítající se do ekologie krajiny této oblasti se tak staly vzácnou příležitostí studovat různé aspekty přírody a kultury, zejména v době aktuálně probíhajících změn, odlivu obyvatel a průniku soudobých technologií do běžného sídelního provozu. Do dnešního dne v oblasti zbylo šest vesnic s převládajícím českým obyvatelstvem (Svatá Helena, Gerník, Rovensko, Eibentál, Bígr, Šumice). Kniha přináší unikátní zachycení jak konzervovaných, tak měnících se vztahů lidí s českými kořeny a přírody, obsahuje podrobné kapitoly o obyčejích, místních názvech, lidovém umění, osudech vesnic, o lesích, loukách a úhorech s jejich bohatostí biologických druhů a podmíněností biodiverzity tím, jak se nakládá s půdou, o vpádu moderních prvků do tradiční zemědělské komunity. Hodnota komplexně pojatého odborného „průvodce“ spočívá nejen v prvním takto široce pojatém zpracování, ale současně i v řadě obecných nových poznatků pro ekologii jako obor. Kniha je bohatě ilustrována fotografiemi, mapami a diagramy.

Jehuda Leva ben Besalel, pražský Maharal (asi 15251609), je v obecném povědomí znám jako tvůrce golema. Legendy jsou ovšem odrazem jeho významu jako náboženského filozofa. Maharal za svého života vydal více než deset spisů, v nichž formuloval svébytnou náboženskou filozofii, pojednávající o zásadních konceptech judaismu a chápání stvořeného světa. Jako jeden z mála židovských autorů se zabýval i tématy obecnými ( jako první například reagoval na Koperníkův heliocentrický model nebo na Kolumbův objev neznámé pevniny). V drobném spisu Ner mi?wa (Praha 1600) autor rozehrává všechna důležitá témata svého myšlení včetně originální historiosofie a otázky vztahu židů a křesťanů.

Kniha je zaměřena na výzdobu chorálních rukopisů z 16. století. První část se zabývá osobností písaře Jana Táborského, jenž žil v letech 14991572, a nejvýraznějšími iluminátory, kteří se v průběhu 16. století podíleli na výzdobě zpěvníků české provenience. Pozornost je věnována též grafickým předlohám Martina Schongauera, Albrechta Dürera, Bernarda Salomona nebo domácím melantrišským tiskům, dále ikonografii a ornamentální výzdobě. Druhá část práce je tvořena katalogem hudebních rukopisů, které můžeme z nějakého důvodu spojit s osobností písařského podnikatele Jana Táborského z Klokotské Hory.

Kniha anglického teoretika umění a spisovatele Johna Ruskina je všeobecně považována za autorův nejdůležitější kritický text věnovaný architektuře. Podstata gotiky tvoří myšlenkové jádro Ruskinovy rozsáhlé třídílné studie benátské architektury The Stones of Venice, častěji však bývá publikována jako samostatný, poeticky laděný teoretizující esej. Ruskin v Podstatě gotiky formuluje své originální umělecko-společenské chápání gotické architektury jako průniku vnějších architektonických forem a vnitřního ducha gotiky a definuje její charakteristické umělecké a morální znaky. Gotika se tak Ruskinovi stává uměleckým slohem, který na rozdíl od odlidštěného (nejen) moderního prefabrikovaného umění předpokládá, ba přímo vyžaduje originalitu, invenci a tvůrčí svobodu umělců a řemeslníků (ale i diváků) a lze ji právem chápat jako výraz zdravější a morálnější společnosti.

Kniha napsaná na konci „roku Charty 77“ byla nejprve šířena jako hojně opisovaný strojopisný samizdat a přetisknuta v exilových nakladatelstvích v Kolíně nad Rýnem (Index) a v Londýně (Rozmluvy). Byla a stále je úporný pokusem dobrat se smyslu „osmašedesátého“, který je dodnes mytologizovaný, ať už pozitivně, nebo negativně. Svůj původní text v tomto prvním knižním vydání na české půdě autor zeširoka komentuje. V rozsáhlém poznámkovém aparátu k původnímu nezměněnému textu doplňuje informace k syrové zprávě z časů disentu, pokouší se interpretovat a místy velmi osobně přemítá nad tím, co bylo i co se od té doby událo v realitě i v našich hlavách.

V první části knihy se dozvíme, co se děje s klimatem, a kam až svět může zajít. Svět je propojený a méně bezpečný. Jeho rostoucí populace se v kombinaci s klimatickou změnou stává největší přírodní i sociální silou 21. století. Nevyhneme se zvýšené péči o půdu a les i novým přístupům k hospodaření s vodou a nízkoemisní energetice. V druhé části knihy autoři ukazují, v čem by mohla spočívat resilience naší vlasti či obecně civilizace. Zamýšlejí se nad odolnou ekonomikou, ale také ukazují, že síla společnosti a národa začíná doma v rodině. V době kolabujících systémů a manipulujících médií je zapotřebí pěstovat osobní houževnatost a kritické myšlení. V neklidném světě je obtížné být šťastný, a proto je důležité uvědomit si, kde vzniká a jak mizí pocity rovnováhy a štěstí.

Rubikova kostka života a díla česko-amerického režiséra z pera jeho českého analytika, pamětníka i zpovědníka. Úvaha na téma Formanovy cesty na světové výsluní za přechodu mezi dvěma systémy společenskými i produkčními předchází mozaice režisérových názorů, životních osudů a filmografie. Těžiště publikace tvoří faktograficko-esejistický přehled všech Formanových filmů a stejně koncipovaný výběr z dokumentů a publikací o něm. Knihu uzavírá oddíl málo známých formanovských studií, textů a korespondence z autorova archivu. Nedílnou součástí svazku je obrazový doprovod, který spolu s interpretacemi umožňuje vícerozměrný pohled na celek díla čelného představitele československé nové vlny i vrcholné hollywoodské kinematografie. Čtení na přeskáčku není na závadu, nýbrž spíše předpokladem pochopení souvislostí.

Od Bible k Sigmundu Freudovi, od exorcismu k mesmerismu, od blázinců k psychiatrickým nemocnicím, od teorie tělesných šťáv k moderní farmakologii, tam všude nás provází kniha předního amerického historika psychiatrie Andrewa Sculla. Autor důkladně sleduje, jaký byl postoj různých civilizací v průběhu tisíciletí k projevům neobvyklého chování a duševních onemocnění, všímá si proměn tohoto vztahu i jeho odrazu zejména v umění. Centrem jeho pozornosti je nejen civilizace Západu, ale i to, jak západní postoje pronikaly do ostatních částí světa. Publikace obsahuje rozsáhlý soubor dobových ilustrací s velkou vypovídací hodnotou.

Autor postupuje tradiční metodou místopisného průvodce a přibližuje čtenáři místa v dnešní České republice, na kterých totalitní komunistický režim zřídil lágry a která jsou neodmyslitelně spojená s komunistickým terorem, páchaným na nevinných obětech. Průvodce zachycuje období od roku 1948 do počátku 60. let minulého století. Většina lokalit, kde existovaly tábory nucené práce, pracovní tábory nebo nápravně pracovní tábory, tedy místa internace a násilí zřízená komunistickým režimem, vypadá dnes zcela jinak než v padesátých letech a čtenáře jejich proměna překvapí. Nejen proto je nutné připomínat, co a kdy se na těchto místech odehrálo. Je důležité pamatovat si, kdo za tímto smutným obdobím stál, abychom se vyhnuli jeho opakovaní.