Academia strana 67 z 189

Kniha Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent představuje dvacet jedna žen, které se nebály postavit normalizační moci v 70. a 80. letech. Svým zapojením do boje proti totalitě chtěly spoluvytvářet lepší podmínky pro život svůj i svých dětí. Kniha chce připomenout, jakým způsobem tyto ženy fungovaly v prostředí Charty 77 i mimo něj, v kulturním undergroundu, ve velkých městech i na venkově. Zároveň představuje ženy ukotvené v různých proudech Charty 77 – v proudu filozofickém, křesťanském, reformně komunistickém a v tzv. kulturním undergroundu. Knihu vydal s podporou programu Strategie Akademie věd AV21 Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací Sociologický ústav AV ČR, v. v. i. ve spolupráci s Nakladatelstvím Academia u příležitosti 40. výročí Prohlášení Charty 77.

Publikace představuje slovem a obrazem sto vybraných míst hlavního města v souvislosti s erotickým, obecněji sexuálním životem Pražanů zejména ve 20. století. Prochází jednotlivé městské čtvrti s důrazem na architektonické prvky a sochy ve veřejném prostoru, na lokality, kde žili nebo provozovali svoji živnost vydavatelé a autoři erotické literatury, ale i malíři, fotografové, filmaři, herci a zpěváci, případně různí popularizátoři, osvětáři a sběratelé, u nichž se objevovaly erotické motivy, a na instituce nejrůznějším způsobem spojené s tematikou lidské sexuality. Publikace přináší vedle úvodu a průvodních textů k jednotlivým zastavením četné ukázky z krásné i odborné literatury a bohatý ilustrační materiál.

Euroamerická žurnalistika se nachází v hluboké profesně-existenciální i existenční krizi. Zdá se, že novinářská profese v té podobě, jak se ustavila zvláště po druhé světové válce, stojí před paradigmatickou změnou, které obyčejně předchází stav krize. Tento proces se dotýká i českých žurnalistů. Monografie Čeští novináři v komparativní perspektivě: Hybridní, virtuální a mizející žurnalisté v post-transformační fázi hledá v sedmi kapitolách příčiny krize novinářské profese v euroamerickém kontextu. Analýza se soustřeďuje nejen na příčiny ztráty důvěryhodnosti českých novinářů, ale dotýká se celého procesu jejich profesní socializace, který probíhá v rámu post-transformační oligarchizace domácího mediálního systému pod vlivem hybridizace a virtualizace profesních praxí, a vede k prohlubování profesně-identitního štěpení. Studie vychází ze čtyř kvantitativních a dvou kvalitativních výzkumů realizovaných mezi domácími novináři a z komparativního výzkumu českých, polských a švédských studentů žurnalistiky. Text tak přibližuje hodnotové i profesní postoje novinářů a jejich proměny v poslední post-transformační fázi polistopadového budování nového mediálního systému, tedy v etapě, kdy vnější i vnitřní ekonomicko-technologické, ale i geopolitické změny prohlubují naznačenou profesní krizi. Analýza formou několika komparativních řezů nabízí jak porovnání postojů domácích novinářů v uplynulých patnácti letech, tak i jejich srovnání se zahraničními žurnalisty.

Jak řídit, nabírat a vést lidi ve své firmě nebo svěřeném podniku? Jak nejlépe využít lidský kapitál a jaký má vliv personální řízení na chod podniku? Podniku je výrobně-technologické, technické, sociální, kulturní a administrativní jednotka a lidský činitel, respektive lidská práce tvoří vedle – kapitálu, materiálních zdrojů, techniky či půdy – v tomto konceptu důležitý produkční faktor. Publikace obsahuje repetitorium hlavních nástrojů personálního řízení, které tvoří zejména personální plánování, výběr a získávání pracovníků, jejich rozmisťování, hodnocení, odměňování a vzdělávání včetně péče o pracovní vztahy.

Tato kolektivní monografie volně navazuje na předchozí dvě úspěšné publikace editorů Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur (Academia 2011) a Civilizace a dějiny: historie světa pohledem dvaceti českých vědců (Academia 2013). Jejím cílem je poukázat na roli jedince v rámci dějin a na to, jakou roli může sehrát osobnost v historickém vývoji a zásadně ho ovlivnit. Jako v předešlých monografiích i v této bude dominovat multidisciplinární přístup vycházející ze spolupráce společenských, technických a přírodních věd v kombinaci s mikro- a makrohistorickým ontologickým přístupem. Jednotlivé kapitoly pokrývají několik uplynulých tisíciletí lidských dějin a ukazují mnohotvárnost historických procesů a jejich relevanci pro současný svět.

Publikace navazující na předchozí svazek (2013) zkoumá literaturu, knihtisk, knižní kulturu a čtenářství první poloviny 16. století. Ukazuje, jak se tyto sféry duchovního života rozvíjely pod vlivem husitské reformace pomalu, izolovaně a ve srovnání s cizinou specificky. Proto autor vede dialog s předlistopadovou paleobohemistikou, aby upozornil na záludnost tehdy i dnes schematicky užívaných klišé „renesance“ a „humanismus“. Kniha je tak příspěvkem k poznání tradicionalismu, vzdělanosti a mentalit české společnosti 16. století, která byla kvůli náboženským prioritám zakotvena v pozdním středověku déle, než národovecky cítěná retrospektiva běžně předpokládá.

V čem je vývoj člověka jedinečný? Cílem této knihy je utřídit dosažené poznatky o lidské evoluci k datu druhého desetiletí 21. století. Dále také rozšířit antropologický pohled na vývoj člověka integrací dalších vědních disciplín, proto jsou před vlastní paleoantropologický text předsazeny úvodní kapitoly koncipované z hlediska evoluční biologie, jejichž autorem je Miloš Macholán. Text doprovází originální kresby Pavla Dvorského a fotografie Martina Frouze, autora knihy a dalších paleoantropologů.

Politici nejen ve Spojených státech a na Západě, ale například i v Japonsku projevují v posledních letech obavy z toho, že mnoho mladých lidí studuje obory, které jsou, stručně řečeno, nepraktické. Důsledkem je spor o podobu vysokoškolského vzdělání – zda má směřovat k hluboké, avšak úzké odbornosti, jež je okamžitě využitelná, nebo zda je jeho cílem vychovávat kreativní jedince, kteří dokážou reagovat na měnící se výzvy současného i budoucího světa. Tento spor vyprovokoval světoznámého politologa Zakariu k napsání této knihy, a jak napovídá sám titul, staví se za vzdělání liberální, tedy pojaté šířeji, avšak pevně stojící na klasických základech. Smyslem univerzity je pro něj učit myslet, nikoli pouze zprostředkovat sumu poznatků, byť na té nejšpičkovější úrovni.

Práce je pokusem o rekonstrukci politické filozofie Antonína Švehly a její uplatnění v československém politickém systému. Švehla nepřihlédnul k závěrům dohod mezi zahraničním a domácím odbojem a zahájil budování parlamentní demokracie hned po vyhlášení Československé republiky roku 1918. Ve státě, jemuž chyběla jednotná struktura, kladl důraz na župní zákon. V domácím táboře získal důvěru pravice, levice a spolupracoval i s německými politiky. Z individualisticky založeného zemědělského stavu vytvořil organizovanou skupinu obyvatel, uskutečněním pozemkové reformy vznikla voličská vrstva, která se stala oporou demokracie. Pěstoval státní tradici, odmítal teze o krizi demokracie i krizi parlamentarismu. Švehlův podíl na vzestupu české národní společnosti vysoce hodnotil prezident Masaryk.

Jak se díval barokní učenec na přírodu, jak se liší Čechy na počátku baroka od těch dnešních a obstojí tehdejší přírodovědné poznatky ve světle moderní vědy? Odpovědi na tyto otázky může čtenář hledat v první knize Rozmanitostí z historie Království českého, která vůbec poprvé vychází jak s původním latinským textem, tak i s úplným českým překladem a odborným komentářem. Český barokní autor a jezuita Bohuslav Balbín (1621-1688), veřejnosti známý spíše jako dějepisec a obhájce českého jazyka, v tomto spisu poutavě líčí polohu Čech, jejich povrch, vodní toky, léčivé prameny, nerostné bohatství, nejrůznější kuriozity, ale také rostliny a živočichy. Dílo je cenné také tím, že jeho autor nečerpal pouze z dostupné literatury, nýbrž i z dobového vyprávění a často i z vlastních pozorování.

V padesátých letech 19. století začali do Chicaga přicházet první obyvatelé českých zemí. Město tehdy ještě nebylo příliš velké, zato se dynamicky rozvíjelo. Byl to zejména dostatek pracovních příležitostí, který sem lákal stále větší množství přistěhovalců z habsburské monarchie. Chicago se na přelomu 19. a 20. století stalo po Praze a Vídni třetím největším českým městem, poněvadž zde žilo přes sto tisíc českých emigrantů. Edice přináší souhrn nejdůležitějších a nejzajímavějších dokumentů k dějinám českého Chicaga, a tím i vystěhovalectví do USA. Protože dějiny Čechů v Chicagu nejsou dosud systematicky zpracovány, je součástí publikace obsáhlý historický úvod. Editované dokumenty jsou členěny do tematických celků a zároveň řazeny do širších historických souvislostí.

Dvacátý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Go–Gz, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení Historického ústavu AV ČR. V jeho rámci bude zpracováno na 25 000 biogramů osobností všech dob a oborů lidské činnosti spjatých s českými zeměmi – bez rozdílu etnického původu –, jež se narodily, žily a pracovaly v uvedeném teritoriu, a to i pokud zde strávily jen část svého života.

Helena Frischerová (1906–1984) pocházela z Prostějova, který na začátku třicátých let opustila, aby svého manžela doprovodila na jeho cestě za prací do Sovětského svazu. Tam, v hlavním městě Moskvě o padesát let později zemřela, aniž by se kdy podívala zpátky do rodného Československa. Ve svých vzpomínkách se věnuje letům 1937–1947, jež strávila jako jedna z obětí „Velkého teroru“ v táborech sovětského gulagu. Její memoárová próza rusky poprvé vyšla v Moskvě už v roce 1989, úplné knižní vydání se objevilo v roce 2014. Popisuje nejen každodenní krutou táborovou realitu, ale i projevy přátelství, solidarity mezi vězni a pokusy vést kulturní život i za ostnatým drátem. Naléhavým stylem, který odkazuje k dokumentární literatuře dvacátých let, čtenáře do tohoto vzdáleného světa nemilosrdně vtahuje. Autorčin osud se stal předobrazem jednoho klasického díla české literatury 20. století. Moskevský pobyt manželů Frischerových v době sílících čistek zachytil jejich přítel Jiří Weil ve svém varovném románu Moskva-hranice (1937) a v osudech jeho hlavních postav – Ri Gustavovny a inženýra Roberta. Na rozdíl od manžela, který byl 16. ledna 1938 popraven, Helena Frischerová věznění přežila a podala o tom svědectví. Svou jemnou memoárovou prózou se zařadila mezi klasiky tzv. lágrové literatury.

Že Západ má v sobě, ve svém civilizačním úspěchu, již připraven svůj zánik – tato hrozivá, ale současně i temně přitažlivá myšlenka se vracela znovu a znovu, ve chvílích krizí různého druhu, celozápadních i lokálních i jen personálních, autorských. Vracela se v dílech vědeckých, myslitelských i literárních – a ovšem zvláště v dílech, v nichž se prvek odborný a umělecký různě prolínají a vzájemně potencují. Jedním z vůbec nejvlivnějších děl s tímto tématem se ve dvacátém století stala kniha Oswalda Spenglera, která svým názvem vrací do hry onu prapůvodní významovost pojmu Západ, sugerující zánik, soumrak, tmu a smrt: Untergang des Abendlandes, Zánik Západu.

Pravidla českého pravopisu , jedna z nejdůležitějších jazykových příruček pro širokou veřejnost, přinášejí úpravy zásad týkajících se především psaní velkých písmen, psaní s a z, označování délky (kvantity) samohlásek, psaní složených přídavných jmen a částečně též interpunkce. Ústřední část je pojata jako pravopisný slovník. Výběr hesel se řídí především potřebami pravopisnými, proto jsou do něho zařazena zejména slova, která obsahují jevy pravopisně obtížné. Slovník obsahuje mnoho nových výrazů, zvláště odborné názvy šíře užívané. Ve snaze podat ucelenější obraz též o rodných, antických a zeměpisných jménech a poskytnout podrobnější informace o jejich skloňování a výslovnosti jsou tato jména zpracována do samostatných částí (Seznam rodných jmen, Seznam antických jmen, Seznam zeměpisných jmen). Zřetel k současným jazykovým kontaktům češtiny s jinými jazyky se projevuje v rozšíření části věnované přepisu slov z cizích jazyků do češtiny, tzv. přídavku (Pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny), a to zejména o transkripci z jazyků užívajících znakového písma. V závěru publikace je zařazen Dodatek Ministerstva školství , mládeže a tělovýchovy České republiky.

Publikace se zaměřuje na řešení právních problémů spojených s eutanazií. Klade si klíčovou otázku, zda by za určitých podmínek v rámci legislativy měla být umožněna beztrestnost eutanazie, případně asistované sebevraždy. Monografie se zevrubně zabývá teoretickými otázkami, zejména právní terminologií a problémy kauzality, principu dvojího účinku, zavinění a intence. Dále pak analyzuje jednotlivé právní úpravy v evropských státech, zejména v Nizozemsku, v Belgii a ve Švýcarsku. Konečně zpracovává podrobně i situaci v České republice, a to včetně dopadů současné judikatorní praxe Evropského soudu pro lidská práva, která je pro Českou republiku zásadní.