Academia strana 65 z 189

Po fenomenálním celosvětovém úspěchu svého prvního velkého románu Ruská krasavice (1990), který vyšel dvakrát i v České republice, napsal Viktor Jerofejev (1947), jeden z nejznámějších představitelů současné ruské literatury, řadu dalších knih, ale jen jedna z nich dosáhla srovnatelného věhlasu, a to právě Encyklopedie ruské duše (1999). Zvláštní kniha s podtitulem Román s encyklopedií je výrazem Jerofejevova skoro extatického hledání „kvintesence ruského člověka“, jehož možná až hrozivým románovým obrazem je těžko popsatelný a těžko uchopitelný Šedivák – tvor, v němž se nějaké pozitivní rysy hledají také jen velmi svízelně… pokud nakonec neshledáme, že jakékoli hledání kladů je v tomto případě zcela nemožné. Kniha, skutečně uspořádaná do kapitol s názvy vzdáleně evokujícími představu encyklopedických hesel (O ruské svini, Ještě jednou o ruské svini apod.), je pro tradičního ruského vlastence snůškou hanopisných urážek a často až obscenit, inspirujících k charakteristice „vše nejhorší, co chcete vědět o Rusech, najdete tady“… Přesto dnes, kdy se Rusko ocitá v těžké mezinárodní izolaci, právě Encyklopedie ruské duše velmi často a velmi přesně odpovídá na otázku, proč je to s těmi Rusy tak těžké…

Mimořádný lidový soud České Budějovice patřil jednoznačně mezi nejpřísnější tribunály poválečné retribuce v ČSR, trestající kolaboranty, udavače a válečné zločince. V letech 1945–1948 poslal na smrt 68 osob. Kdo byli tito lidé a čím se provinili? Jejich životopisy sestavené na základě studia jednotlivých trestních spisů nám přiblíží nejen nejrůznější druhy kolaborace, ale i příběhy těch, na kterých se provinili – menších i větších odbojářů i prostých lidí, jež se v krizovém okamžiku postavili zlu nebo byli prostě jen proti své vůli vtaženi do víru tragických událostí v době tzv. zvýšeného ohrožení republiky.

Proč se někteří Češi domnívají, že jsou příslušníky pomýleného a selhávajícího národa, zatímco jiní protestují proti přepisování dějin? Dnešní móda hanlivých stereotypů o Češích je markantní součástí současných sporů o dějiny. Vzbuzuje nejen emocionálně rozhořčené protesty a více či méně věcnou kritiku, ale i obavy o národní identitu. Autorka dvou předcházejících knih o německých a anglických historicko-politických textech o Češích tentokrát provází čtenáře labyrintem dnešních českých sporů o dějiny a ukazuje, jak se na úkor informací o minulosti prodraly do popředí dávno tradované stereotypy různé provenience. Kniha se zaměřuje na obrazy českého národa, obrození, Československa a osobností jako František Palacký, Josef Pekař, Emanuel Rádl či Edvard Beneš, které od roku 1989 četní autoři propagují jako výrazy nových poznatků o minulosti. Zároveň seznamuje s hlasy jejich kritiků, s historickým pozadím dnešních kontroverzí a s multiperspektivním přístupem k minulosti. Vyvrací tak spekulace o jakémsi speciálním charakteru českého národa a otevírá cestu k pochopení, že Češi jsou obyčejným národem s rozmanitými tradicemi.

Navzdory rostoucímu zájmu badatelů humanitních oborů představuje období protektorátu Čechy a Morava doposud nepříliš probádanou oblast českých dějin. Monografie Zatemněno: česká literatura a kultura v protektorátu je proto příspěvkem k lepšímu poznání a pochopení této velmi specifické fáze naší literární a kulturní historie. Kolektiv autorů čtenářům předkládá dvacet sedm aktuálních sond do problematiky protektorátní tvorby a kulturní politiky, které se opírají o výzkum dobového nejen českého, ale i německého materiálu a usilují o jeho adekvátní historickou interpretaci. Cílem ovšem je dané kulturní období nahlédnout novýma očima, mimo tradiční výkladová schémata, a na úrovni dnešního poznání tak pojmenovat mechanismy, jež určovaly tehdejší společenský a kulturní život a ovlivňovaly podobu tvorby literární, divadelní, hudební, filmové či rozhlasové

Malířství 17. století v Čechách je spojováno především s Karlem Škrétou (asi 1610 – 1674), jistě právem pokládaným za hlavního protagonistu nového, barokního názoru u nás. Pro takové hodnocení ovšem nestačí se zabývat pouze jeho dílem, nýbrž je třeba je poznat v souvislostech tvorby umělců předcházející generace, jeho současníků i následovníků. Jen tak je možné pochopit jeho umělecký úspěch v Praze i v celých Čechách, o čemž svědčí přebírání jeho výtvarných řešení ještě v 18. století. V knize bohatě vybavené obrazovým doprovodem jsou souhrnně představeni tři Škrétovi vrstevníci, Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess a Matěj Zimprecht, kteří vynikali nad dobový průměr, získávali významné zakázky a udržovali si osobitý malířský projev, diskutován je i jejich údajně napodobivý vztah ke Karlu Škrétovi. Malířství 17. století v Praze je pojednáno ve své institucionální a vývojové kontinuitě, s přihlédnutím k vnějším, v domácím dějepisu umění tradičně negativně vnímaným faktorům, jimiž byly přenesení císařského dvora do Vídně po smrti císaře Rudolfa II., pobělohorská rekatolizace a třicetiletá válka. Pozornost je věnována socioekonomickým aspektům tehdejšího uměleckého provozu (cechovní organizace, životní úroveň malířů, výše honorářů) a postavení Prahy jako umělecké metropole.

Monografie poskytuje úvod do problematiky eutanazie v medicínském i společenském kontextu. Vychází z mnohovýznamovosti termínu „eutanazie“, v níž se používá v současných diskurzech. Různě široké pojmové vymezení eutanazie totiž působí odlišné chápání eutanazie jako konceptu, stejně jako následně vede k nedorozumění na úrovni argumentace a etického hodnocení. Zmíněná polysémantičnost a odlišené chápání eutanazie jako konceptu se projevují v diskusích široké a odborné veřejnosti. V knize dále následuje sémantická analýza pojmu eutanazie, jejímž záměrem je ukázat, v jakých jednotlivých významech se pojem eutanazie používá. Přitom je pozornost věnována zejména těm významům, které se uplatňují v diskusích o eutanazii. Zohledňuje se rovněž klinický kontext relevantní pro diskusi o eutanazii. V závěru je shrnut sémantická analýza a kriticky jsou komentovány širší a užší významy pojmu eutanazie, jež se objevují v současných rozpravách.

Kniha, na níž autorka pracovala přes dvacet let, je zásadním příspěvkem do diskuse o stalinistickém Rusku, který nabourává totalitní paradigma. Svým důrazem na interakce mezi režimem a různými společenskými složkami kniha představuje obrat v sovětské historiografii. Nesoustředí se na Stalina a jeho brutalitu, ale na klíčové společenské koncepce a témata. Fitzpatricková tvrdí, že životní podmínky ve stalinistickém Sovětském svazu vytvořily nový typ občana, kterého nazývá Homo sovieticus a prostřednictvím jeho příběhů pak podrobně vykresluje atmosféru každodenního městského života a upozorňuje, že stalinský režim neznamenal pouze násilí, ale šlo o režim s vlastní politickou kulturou, který obrovskému segmentu společnosti přinesl nové možnosti a sociální mobilitu.

Byl Izrael založen Československem? Kniha Slovanský Jeruzalém tuto otázku prozkoumává a výsledná zjištění mají složitý charakter. Československo poskytovalo Izraeli kolem roku 1948 tajnou vojenskou podporu, ale toto spojenectví trvalo jen krátce a skončilo v době procesu se Slánským v roce 1952. České pušky v Izraeli byly německé právě tak jako české a Sovětský svaz tuto československou pomoc Izraeli velmi podporoval. Československo-izraelská vojenská spolupráce byla ovšem pouhou částí mnohem většího obrazu. Od poloviny 19. století docházelo mezi Čechy a Židy k systematickému srovnávání, a to v literatuře, hudbě, politice, diplomacii, ve sdělovacích prostředcích i v historiografii. Sdílené vnímání podobných osudů dvou malých národů uvězněných mezi Východem a Západem, jejichž existence je neustále ohrožena, pomáhalo vytvořit česko-židovské národní přátelství. Ovšem tato myšlenka, kterou lze vysledovat od Masaryka a Kafky přes Weizmana a Ben Guriona až k Havlovi a Netanjahuovi, byla spíše mýtem než skutečností. Vztahy byly často různorodé a velmi záleželo na širším historickém vývoji, který ovlivňoval střední Evropu a Blízký východ. Protože se Česká republika postupně stává hlavním spojencem Izraele v Evropské unii, přichází tato kniha s příhodnou analýzou tohoto staronového spojenectví a je nepostradatelným zdrojem informací pro studenty a vědecké pracovníky se zájmem o dějiny a židovská studia.

Nejsilnější velmocí evropského Východu bylo carské Rusko, jehož pozici ohrožovalo sílící císařské Německo jako nejvlivnější mocnost střední a západní části kontinentální Evropy. Především cílevědomou podporou Rakousko-Uherska překáželo výraznějším proniknutím Ruska na Balkán, spoluprací s Osmanskou říší narušovalo zájmy Ruska na Středním východě a bránilo mu ovládnout mořské úžiny, Bospor a Dardanely. Rusko proto hledalo vhodné spojence. Nakonec se v rámci Dohody spojilo s Francií a Velkou Británií. Petrohrad od spojenectví s Paříží a Londýnem očekával příznivější podmínky pro zachování a případně k další expanzi carské říše. Rusko vstoupilo do první světové války s otřeseným mezinárodním postavením, nedostatečně technicky vybavenou armádou, s velkými problémy v ekonomice, s vyhrocujícími se sociálními problémy, s přebujelou korupcí ve všech státních a společenských strukturách, které vykazovaly značnou zaostalost za vyspělým Západem. V průběhu války se rychle vyhrotily všechny vleklé problémy vnitřního vývoje a mezinárodního postavení carského Ruska, které nezadržitelně směřovaly k vypuknutí revoluce, svržení carského režimu a bolševickému převratu, jež zásadně ovlivnily další vývoj Ruska a celého světa.

V knize navštívíme místa spojená s životem, odbojovou činností a především útěkem členů odbojové skupiny bratří Mašínů do Západního Berlína. Ať už si myslíme o třetím odboji cokoli, je nesporné, že tento útěk je jedním z největších příběhů studené války. Díky této publikaci má čtenář možnost následovat členy skupiny až na předměstí dnešního Berlína.

Kniha provede zájemce po místech spojených s výsadkem SILVER A, a to jak s činností samotných parašutistů, tak i jejich pomocníků z řad civilního obyvatelstva. Místa jsou řazena chronologicky a nabízejí pohled na mnohé lokality tehdejšího protektorátu, kde Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček působili. Detailně je sledováno přesouvání vysílačky Libuše i závěrečný útěk posledního přeživšího člena skupiny Jiřího Potůčka. Součástí průvodce je úvodní stať věnovaná významnému pomocníkovi výsadku Silver A, mjr. Františku Franjo Aubrechtovi

Praktický terénní průvodce květenou Ladaku, svérázné polopouštní oblasti indického Transhimálaje. U jednotlivých druhů nalezneme popis jejich morfologie, ekologických nároků a areálu celkového výskytu. Rozšíření je zobrazeno na přehledných bodových mapách a výškových frekvenčních diagramech. Na barevných fotografiích je představen vždy celkový habitus rostliny, často je připojena také makrofotografie detailů. Kniha se věnuje jak geologii a klimatu Ladaku, tak historii jeho botanického průzkumu, fytogeografie a vegetační zonace. Díky druhovému překryvu je průvodce široce použitelný i v horách západního Tibetu, v Kašmíru nebo Nepálu.

Příručky umožňující ilustracemi nebo fotografiemi nahlédnout do rozmanitosti naší zvířeny mají u nás dlouhou tradici a jsou čtenáři stále vyhledávané. Většinou zobrazují různé zástupce fauny podle zoologického systému. V tomto atlasu autoři představují živočichy podle prostředí, ve kterých žijí. Na 263 barevných tabulích je zachyceno téměř 2100 druhů, rozdělených do kapitol o lesích, horách, stepích, otevřené kulturní krajině, mokřadech, stojatých i tekoucích vodách, skalách a sutích, podzemních prostorech, městském prostředí a v neposlední řadě i o plochách člověkem zdevastovaných. Připojen je i přehled vzácných ptačích hostů, kteří čas od času na naše území zavítají. Na začátku jednotlivých kapitol je uvedena základní charakteristika každého prostředí (vegetace, charakter fauny, výskyt v podmínkách ČR), po níž následují obrazové tabule s typickými druhy. Jejich výběr zahrnuje formy známé i neznámé, běžné i vzácné a chráněné. Zatímco u obratlovců jsou pominuty pouze druhy objevující se u nás zcela výjimečně, u mnohem početnějších bezobratlých byly vybrány druhy nejčastěji se vyskytující nebo pro daný typ prostředí typické či jinak významné a také snadněji v přírodě pozorovatelné. Stručný doprovodný text popisuje hlavní určovací znaky jednotlivých druhů či jejich vývojových stadií (i hlasových či jiných projevů, které mohou napomoci k jejich rozeznání v přírodě), zbarvení, výskyt v ČR a případně další obývaná stanoviště. Kniha je určena širokému okruhu čtenářů od studentů středních a vysokých škol po ochránce přírody i laické zájemce o přírodu kolem nás.

Kniha provede zájemce po místech spojených s aktivitou výsadku Anthropoid, jehož příslušníci uskutečnili útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Navštívíme místo seskoku, byty podporovatelů parašutistů i místo samotného útoku. V závěru knihy navštívíme jedno z nejpamátnějších míst moderní české historie, pravoslavný chrám v Resslově ulici, místo posledního odporu parašutistů.

Pro poválečné (rozdělené i sjednocené) Německo byla, je a pravděpodobně i v příštích letech bude důležitá snaha prezentovat se na mezinárodní scéně jako spolehlivý a předvídatelný partner, vůči spojencům též jako přítel a leckdy i jako pomocník. Jedním z nejvýznamnějších politických nástrojů podpory vzájemného porozumění mezi národy je zahraniční kulturní politika. Spolková republika Německo ji rozvinula v rozsáhlou agendu pokrývající širokou paletu aktivit provozovaných takřka po celém světě. Prozkoumáním základů dnešní německé zahraniční kulturní politiky, jež byly položeny v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, se pokoušíme lépe porozumět způsobům, jimiž se náš největší soused a jeden z nejvlivnějších aktérů světové politiky snaží získávat si přátele a partnery.

Podrobná učebnice evoluční biologie určená zejména posluchačům magisterských a doktorandských kurzů evoluční biologie, molekulární fylogenetiky a evoluční parazitologie. Může však sloužit i jako referenční příručka příslušných oborů (obsahuje citace primárních pramenů) a do značné míry i jako popularizačnídílo, neboť nevyžaduje předchozí hlubší znalosti jiných biologických disciplín.