Academia strana 69 z 189

Nový svazek edice přináší determinační klíče dvou čeledí brouků, které pro naše území dosud nebyly vytvořeny. Jsou v něm zahrnuty i druhy okolních zemí, takže lze určovat brouky celé střední Evropy. Pro obě čeledi jsou vypracovány způsoby sběru, podrobné popisy jednotlivých způsobů preparace, včetně popisu moderních postupů preparace chitinizovaných částí genitálií, i způsoby uchovávání sbírkových exemplářů. Přelomové je zpracování klíčů i pro samice, protože jejich přesné určování bylo dosud téměř nemožné. Pro identifikaci jednotlivých druhů jsou k dispozici podrobné obrazové přílohy. Popsány jsou rovněž ekologické nároky druhů a poprvé zveřejněny i rozbory jejich potravy. Veškeré nálezy jsou zaneseny do vektorových mapek rozšíření pro každý druh.

Mezinárodně uznávaný egyptolog a archeolog Miroslav Bárta se ve své nové knize zabývá mechanismy, které měly a mají zásadní vliv na vývoj komplexních civilizací. Za pomoci mnoha společenských, přírodních i technických věd hledá odpovědi na to, jak civilizace – a nejen ta staroegyptská – vznikly, fungovaly, jaké byly jejich cesty vývoje, jak se vyrovnávaly s krizemi i změnami přírodního prostředí a také jak zanikaly. Výsledkem tohoto hledání smyslu dějin a člověka je zejména poznání, že naše minulost rozhodně není mrtvá. Naopak, můžeme v ní najít zdroj inspirace, ale i poučení o nás samotných a o světě, který nás obklopuje.

Aktualizované šesté vydání knihy obsahuje na 17 000 českých a cizojazyčných jmen, včetně 3000 doplněných (a to i orientálních, tj. asijských a afrických). Jedná se o jazykově ověřené základní, oficiální podoby, které lze zapsat do matrik České republiky. Úvodní část věnovaná jazykovému výkladu matričního zápisu jmen byla zpřesněna v souladu s aktuálním zněním zákona o matrikách a doplněna poznatky o současných tendencích ve výběru jmen. Údaje o volbě tzv. zdvojených jmen byly obohaceny o nově ověřená jména, aktualizován byl i přehled dvaceti pěti nejčastějších jmen v České republice. Kniha slouží nejen široké veřejnosti, ale také jako jazyková příručka v matriční praxi.

Aktualizované šesté vydání knihy obsahuje na 17 000 českých a cizojazyčných jmen, včetně 3000 doplněných (a to i orientálních, tj. asijských a afrických). Jedná se o jazykově ověřené základní, oficiální podoby, které lze zapsat do matrik České republiky. Úvodní část věnovaná jazykovému výkladu matričního zápisu jmen byla zpřesněna v souladu s aktuálním zněním zákona o matrikách a doplněna poznatky o současných tendencích ve výběru jmen. Údaje o volbě tzv. zdvojených jmen byly obohaceny o nově ověřená jména, aktualizován byl i přehled dvaceti pěti nejčastějších jmen v České republice. Kniha slouží nejen široké veřejnosti, ale také jako jazyková příručka v matriční praxi.

Kniha představuje odborným, ale přitom čtenářsky přístupným způsobem historický vývoj vztahů mezi českými zeměmi a papežstvím, a to v rozsáhlém období od raného středověku až do počátku 21. století. S ohledem na státoprávní, náboženský a teritoriální vývoj obou stran sleduje základní směry a proměny vzájemných vztahů; kromě relací politických a náboženských si všímá i vazeb personálních a kulturních. Autoři, přední historici, kteří se tematikou systematicky zabývají a řada z nich patří k pravidelným stipendistům Českého historického ústavu v Římě, využívají starších i zcela nových výsledků archivních výzkumů české i zahraniční historické vědy. Textovou část knihy doplňuje kritický poznámkový aparát, výběrová bibliografie, seznam zkratek, jmenný rejstřík a obrazová příloha.

Tématem edice dokumentů jsou aktivity Státní bezpečnosti proti prof. Janu Patočkovi. Publikace vychází z doposud převážně nezveřejněných archivních pramenů z provenience StB. V rukopise kritické edice je zahrnuto celkem 120 dokumentů z období let 1960–1984. Jedná se o různé operativní zprávy, protokoly z výslechů Jana Patočky z roku 1977 a mimořádné informace o ohlasech na jeho smrt. V dokumentaci jsou poprvé písemně doložena rozsáhlá opatření, která tajná policie podnikla v souvislosti s Patočkovým pohřbem. V úvodní studii je věnována pozornost i neúspěšné snaze Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu soudně postihnout příslušníky tajné policie, kteří Jana Patočku v březnu 1977 „vyslýchali“.

Spisovatel a dramatik František Zavřel (1884–1947) byl jako autor řady divadelních her, románů a básnických sbírek pozoruhodnou osobností českého kulturního života první poloviny 20. století. Svým nacionalismem, konzervativním založením, odporem k demokratickým tradicím a především vypjatým individualismem se často ocital mimo kontext liberálně demokratické kultury první republiky. Od poloviny třicátých let byl přiřazován k tvůrcům sympatizujícím s italským a českým fašismem, jeho veřejná vystupování nabývala až extrémních poloh, případně se cílenou kampaní snažil skandalizovat osobnosti domácí kultury a politiky. Monografie, která spojuje prvky biografické a obecně historické, se snaží postihnout Zavřelovo literární, dramatické i publicistické dílo v celé jeho šíři a rozmanitosti a včlenit je do kontextu tehdejší doby.

Obrazový průvodce představuje jedinečné dílo využívající moderní digitální technologie v kombinaci s tištěnou verzí. Jedná se o unikátní kolekci originálních mikrofotografií rostlinných struktur, které dokumentují stavbu vegetativních orgánů s využitím různých metod mikroskopie. Menší část mikrofotografií se nachází v tištěné knize, kompletní soubor je dostupný na přiloženém DVD. Jednotlivé snímky jsou označeny tak, aby bylo možné skrýt popisky (vhodné pro výukové účely). Texty jsou souběžně v české a anglické verzi. Kniha je dále doplněna výkladovým slovníkem odborných pojmů, který je v elektronické podobě interaktivní. Dílo vzniklo ve spolupráci špičkových odborníků z Karlovy univerzity v Praze (RNDr. Olga Votrubová, CSc., RNDr. Aleš Soukup, Ph.D.), Masarykovy univerzity v Brně (RNDr. Milan Baláž, Ph.D., doc. RNDr. Marie Kummerová, CSc.) a Univerzity Komenského v Bratislavě (vedoucí autorského kolektivu prof. RNDr. Alexander Lux, CSc.). Spoluautorem je Thomas Rost, emeritní profesor z University California v Davisu, a dva odborníci z Japonska (dr. Jun Abe a prof. Shigenori Morita).

Dílo obsahuje souhrn nejdůležitějších poznatků evropských vědeckých osobností nové školy inspirovaných Lombrosovým revolučním opusem Člověk - zločinec. V první části autor představuje nové objevy na poli antropologie, anatomie a duševních nemocí zločinných mužů a žen. Druhá část je souborem pojednání v oblasti trestně právní, zabývá se povahou zločince a možnostmi, jak rozlišit zločince ještě schopné nápravy a duševně nemocné od vrozených zločinných typů. Ve třetí, nejobsažnější části díla, posuzuje Lombroso zločinnost jako sociologický problém, zabývá se etiologií příčin jeho nárůstu. Zkoumá chování, tělesné funkce, tetování zločinců i palimpsesty na vězeňských zdech, hodnotí výsledky nápravy v jednotlivých typech zařízení, propaguje systémy alternativní ke stávajícím celulárním vězením.

Kniha pojednává o výstředních tanečnících swingu z doby druhé světové války, nazývaných „potápky“ a „bedly“. Jedná se o první komplexní zpracování této první české městské subkultury mládeže, jež prostřednictvím sympatií k angloamerické kultuře vyjadřovala odpor vůči nacistické okupaci a položila tak základy pro obdobné hudební subkultury v pozdějších desetiletích, jako byli rokenroloví „páskové“ či bigbítové „máničky“. Na základě studia širokého spektra pramenů dospívá autor k závěru, že swing představoval za války generační fenomén české mládeže. Analyzuje nejen samotné projevy české swingové subkultury (oblečení, účes, jazyk atd.), ale věnuje se i obdobným subkulturám ve Spojených státech (zootsuiteři), ve Francii (zazous), v Německu (Swingjugend) nebo v Rakousku (Schlurfs). Sleduje i historii odporu většinové společnosti vůči tzv. výstředním tancům, jež vyvrcholila v období protektorátu administrativními zásahy proti swingovým tanečníkům. Autor též podrobně zkoumá vztah nacismu k jazzové hudbě a pronásledování jazzových hudebníků a swingových fanoušků v hitlerovském Německu. Kniha se mimo jiné snaží odpovědět na otázku, proč nacisté swingové výstřednosti v protektorátu tolerovali daleko více nežli v samotné „říši“. Publikace Petra Koury je tak nejen příspěvkem k dějinám každodennosti české mládeže za druhé světové války, ale i kulturně-historickou studií fenoménu, jenž se stal neodmyslitelnou součástí moderních dějin. Kniha je doplněna bohatým obrazovým materiálem. Předmluvu ke knize napsal Josef Škvorecký.

Z perspektivy světových hospodářských a sociálních dějin patří výzkum dějin koncernu Baťa k nejzajímavějším tématům české hospodářské a sociální historiografie. Zatímco baťovská architektura a v posledních letech i problematika působení koncernu za druhé světové války patří k frekventovaným tématům českého dějepisectví, komplexní zpracování významné etapy koncernových dějin, jakou byla expanze společnosti formou zakládání zahraničních výrobních společností a satelitních továrních sídlišť v době velké hospodářské krize, dosud čekala na své zpracování. Předkládaná monografie tak poprvé uceleně sleduje ekonomickou, a především sociální dimenzi baťovského podnikání v době jeho vrcholné zahraniční expanze.

Z perspektivy světových hospodářských a sociálních dějin patří výzkum dějin koncernu Baťa k nejzajímavějším tématům české hospodářské a sociální historiografie. Zatímco baťovská architektura a v posledních letech i problematika působení koncernu za druhé světové války patří k frekventovaným tématům českého dějepisectví, komplexní zpracování významné etapy koncernových dějin, jakou byla expanze společnosti formou zakládání zahraničních výrobních společností a satelitních továrních sídlišť v době velké hospodářské krize, dosud čekala na své zpracování. Předkládaná monografie tak poprvé uceleně sleduje ekonomickou, a především sociální dimenzi baťovského podnikání v době jeho vrcholné zahraniční expanze.

Z perspektivy světových hospodářských a sociálních dějin patří výzkum dějin koncernu Baťa k nejzajímavějším tématům české hospodářské a sociální historiografie. Zatímco baťovská architektura a v posledních letech i problematika působení koncernu za druhé světové války patří k frekventovaným tématům českého dějepisectví, komplexní zpracování významné etapy koncernových dějin, jakou byla expanze společnosti formou zakládání zahraničních výrobních společností a satelitních továrních sídlišť v době velké hospodářské krize, dosud čekala na své zpracování. Předkládaná monografie tak poprvé uceleně sleduje ekonomickou, a především sociální dimenzi baťovského podnikání v době jeho vrcholné zahraniční expanze.

Po díle shrnujícím Macurovy odborné práce o českém 19. století vychází svazek, jenž představí autorovu pozoruhodnou románovou tetralogii, tematicky zasazenou do téhož období. Každý z románů je stylizován jako parafráze jednoho z oblíbených dobových žánrů: novely, živých obrazů, elegie a grotesky. První dva z nich vznikly již v druhé polovině osmdesátých let 20. století, kdy navzdory historické látce vyjadřovaly také autorovu generační zkušenost s realitou socialismu. Informátor uvádí čtenáře do prostřední jazykově a kulturně se vymezující vlastenecké společnosti a zkoumá i míru její loajality vůči habsburské monarchii. Komandant očima studentského vůdce J. V. Friče vykresluje paradoxy revolučního roku 1848. Tématem autorova nejosobitějšího a nejosobnějšího románu Guvernantka je život a umírání básníka a vědce F. L. Čelakovského a především jeho druhé manželky, spisovatelky A. Rajské. Roku 1997 za něj Macura získal Státní cenu za literaturu. Vydání části Medikus v roce 1999 se již nedožil. Pohrál si v ní s fiktivním pokusem obnovit České království, o něž se měl za prusko-rakouské války pokusit osobní lékař bývalého císaře Ferdinanda Dobrotivého.

Kniha je rozpracováním stejnojmenné rozhlasové přednášky, kterou měl Karl Jaspers na podzim roku 1956. Podnítily ho k ní četné přípisy, připomínky a dotazy rozhlasových posluchačů. Ač už od té doby uplynulo téměř šedesát let, hrozba války s použitím atomových zbraní existuje i nadále a Jaspersova kniha může k tomuto problému přinášet stále aktuální podněty. Jako jeden z mála ostře kriticky postihl základní problém: konfrontaci demokracie a totality. I pro nás v dnešní společnosti platí Jaspersova výzva, že záleží na každém jednotlivci, že světový mír nelze zajistit pouze technicky, ale že jeho předpokladem je proměna každého člověka v bytost, která si je vědoma spojení svobody s odpovědností a v souladu s rozumem usiluje o uplatnění mravních hodnot a o dobro.

Vývoj posledních desetiletí dává za pravdu všem, kteří v designérské tvorbě již dříve spatřovali důležitý integrující faktor moderní či postmoderní kultury a poukazovali na jeho zprostředkující roli mezi oblastí materiální každodennosti a světem umění. Jestliže se design stává předmětem široce založeného interdisciplinárního výzkumu, je tomu proto, že stále více je patrný jeho význam pro utváření předmětného světa jak v jeho praktických, funkčních aspektech, tak v jeho rétorice a estetických hodnotách.“ Publikace představuje dějiny designu v českých zemích prizmatem institucí, jež jeho vývoj ovlivňovaly (školy, spolky, výrobní podniky a družstva ad.), přičemž design chápe v širokém záběru designu interiéru, užitkových předmětů, průmyslového a grafického designu, módy a textilního designu, užité fotografie a designu nových hmot 20. a 21. století. Ve dvaceti kapitolách jsou zde instituce kontextuálně vztaženy ke stylovému vývoji designu souběžně s periodizací dějin výtvarného umění. Dílo představuje vůbec první systematické zhodnocení dějin moderního designu v českých zemích s takovýmto zřetelem a zároveň první komplexní uchopení dějin designu v jeho multidisciplinaritě. Rukopis publikace vznikl jako výsledek výzkumného grantu Uměleckoprůmyslového musea v Praze, které zapojilo do svého autorského týmu také externí spolupracovníky z dalších muzejních institucí a vysokých škol.