Academia strana 76 z 189

V myslích laické veřejnosti i většiny architektů je poválečná česká a slovenská architektura a její typické projevy – sorela a panelová sídliště – spojena s představou vnuceného sovětského kulturního importu. Kniha Kimberly Elman Zarecorové ukazuje, jak je tento obecně přijímaný výklad zjednodušený. Autorka v ní mapuje složitě utvářenou a neustále se měnící krajinu profesních spolků a politických institucí, které se podílely na poválečném směřování země, a rozkrývá, jak se v tomto kontextu vlastní vize meziválečné levicové avantgardy postupně proměňovaly do podoby, kterou ve 20. a 30. letech 20. století jen málokdo z jejích tvůrců dokázal anticipovat. Jedná se o první knihu, která nabízí ucelený pohled na poválečnou bytovou architekturu v bývalém Československu.

Prof. RNDr. Jan Svoboda, DrSc., (1934) je vědec mezinárodní úrovně, jehož výsledky jsou dalekosáhle využívány v medicíně. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR se zabývá buněčnou a virovou genetikou a nádorovými viry. Objevil virogeny retrovirů, jejichž vznik vyložil integrací do buněčného genomu. Navrhl a dokázal, že sám virový onkogen v-src způsobuje vznik zhoubného nádoru. Zavedl a využil postupy buněčné genetiky a později i metody molekulární biologie, včetně klonování prvního unikátního genu v Československu. Za objevy, na nichž se Jan Svoboda podílel, byla v roce 1975 udělena Nobelova cena. Její laureáti uváděli tehdy Svobodu jako osobnost, která ji měla také spolu s nimi dostat. V roce 2010 dostal prestižní domácí vědeckou cenu Česká hlava. Na kontě má přes dvě stovky vědeckých prací.

Proces s předními nacistickými pachateli válečných zločinů před Mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku byl mnohokrát zpracován. Jak však probíhaly procesy s méně významnými pachateli z koncentračních a vyhlazovacích táborů? Detailní podání příběhu mauthausenského procesu v letech 1946–1947 z pera mladého kanadského historika ukazuje, jakým způsobem uchopila téma specifických nacistických zločinů americká vojenská justice. V době, kdy se (nejen) americká justice musí vyrovnávat s válečnými zločiny páchanými v současných ozbrojených konfliktech v nejrůznějších částech světa i v globální válce proti terorismu, se toto téma stává opět aktuálním.

Kniha seznamuje čtenáře s východisky, okolnostmi, průběhem a výsledky nejdelší simulace kosmického letu, jaká byla doposud realizována. Příběh první úspěšné „mise“ šestičlenné mezinárodní posádky na planetu Mars je popisován z mnoha různých pohledů, protože k napsání knihy sdružilo síly 34 autorů mnoha národností a nejrůznějšího odborného zaměření. Výsledkem je publikace, která je přes svoji přísnou vědeckost otevřena všem čtenářům se zájmem o kosmické lety, ale i o chování a prožívání osob v extrémním prostředí či o vyprávění (ne)obyčejného příběhu o 520 dnech dlouhé samotě.

Operační skupina H byla speciální jednotka berlínského Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, která byla vyslána po vypuknutí Slovenského národního povstání koncem srpna 1944 společně s dalšími německými složkami na území Slovenska. Jejím prvořadým úkolem bylo „dořešení židovské otázky“, zejména deportace zbylého židovského obyvatelstva do vyhlazovacích táborů. Její příslušníci se mnohdy aktivně podíleli za pomoci Slováků a karpatských Němců na zde spáchaných zločinech. Tyto zločiny zůstaly po skončení války až na nepatrné výjimky zcela nepotrestány a jejich vykonavatelé se obvykle bez větších obtíží začlenili do poválečné společnosti.Tématem předkládané monografie je činnost operační skupiny H, její struktura a personální složení, jakož i poválečné trestní stíhání jejích příslušníků.

Monografie Kateriny Clarkové, zabývající se historií a vývojem románu jako protežovaného žánru socialistického realismu, představovala na počátku 80. let 20. století významný milník v analýze sovětské literatury. Autorka přiřkla na Západě zavrhovaným ideologickým dílům vlastní hlas a interpretovala je nikoli z perspektivy západního kánonu klasické literatury, ale z hlediska kontinuity a klíčových dichotomií, které vyprovázely ruskou / sovětskou kulturu napříč 19. a 20. stoletím. S použitím antropologických teorií rozkrývá vývoj sovětského románu jako komplexní a proměnlivé pole, na němž se střetávají mocenské, společenské i výsostně literární faktory. Vnímá jej nejen jako výsledek vědomé mocenské represe, ale i jako prostředek oboustranného vyjednávání mezi politikou a literaturou, jako rituální prostor, v němž krystalizují významné kulturní síly utvářející celou sovětskou společnost. Kniha tak mimo jiné nabízí inspirativní pohled na dynamiku a mnohotvárnost socialistického realismu, který bývá občas chápán en bloc jako statický souhrn utilitárních politických doktrín.

Datované postřehy a aktuální úvahy jednoho z nejvnímavějších sociálních myslitelů dneška zaznamenané od podzimu r. 2010 do jara 2011 nejsou ani tak osobní reflexí, ale spíše pokusem o zachycení příznaků naší doby v jejich pohybu – možná v době, kdy jsou teprve sotva patrné, ale rozhodně před tím, než dozrají v nějakou běžnou, až příliš důvěrně známou formu, která je tak banální, že už jí ani nevěnujeme pozornost. Některé se nám nadlouho usadí v každodenním životě, jiné se rozplynou a vytratí dřív, než si jich stačíme všimnout, zaznamenat je a blíže prozkoumat: v našem rychlém, proměnlivém a kaleidoskopickém světě můžeme jen sotva předvídat, kam zamíří, a předem odhadnout, které z nich nabydou na objemu a na významu a které od začátku nemají naději na úspěch.

Současná rozprava o vysokém školství postrádá hlubší zakotvení v debatě, která se o podstatě a funkci moderního univerzitního vzdělávání vede nejméně od 19. století. Sborník přináší jednak historické texty o ideji univerzity a konceptu tzv. liberálního vzdělávání (vzdělávání svobodných osob, popř. vzdělání vedoucí ke svobodě) a jednak texty, které reagují na krizi univerzity na počátku 21. století.

Jaký byl obraz Čechů v německých textech 19. a 20. století, kdy byly české země oblíbené, někdy dokonce uctívané jako „srdce Germánie“? Jakou roli sehrály tyto texty v německých a českých dějinách? Odpověď nabízí antologie sto šedesáti dokumentů z historicko-politické literatury, publicistiky, politických projevů, programů, prohlášení či usnesení, ale i z diplomatických zpráv nebo memoárů od roku 1848 až po současnost. Texty jsou většinou poprvé přeloženy do češtiny a vybaveny historickým osvětlením kontextu jejich vzniku a obsahové náplně. Přinášejí nejen nové historické poznatky, ale přispějí i k neutuchajícím debatám o česko-německých vztazích.

Jaký byl obraz Čechů v německých textech 19. a 20. století, kdy byly české země oblíbené, někdy dokonce uctívané jako „srdce Germánie“? Jakou roli sehrály tyto texty v německých a českých dějinách? Odpověď nabízí antologie sto šedesáti dokumentů z historicko-politické literatury, publicistiky, politických projevů, programů, prohlášení či usnesení, ale i z diplomatických zpráv nebo memoárů od roku 1848 až po současnost. Texty jsou většinou poprvé přeloženy do češtiny a vybaveny historickým osvětlením kontextu jejich vzniku a obsahové náplně. Přinášejí nejen nové historické poznatky, ale přispějí i k neutuchajícím debatám o česko-německých vztazích.

Již v nejstarších dochovaných textech nacházíme běžně zmínky o přírodních jedovatých látkách, jejich účincích i přírodních zdrojích. Lidé se velmi brzy naučili jedovaté látky využívat. Nejprve je používali k lovu, poté k vyvolávání určitých prožitků a pocitů, pak je obrátili i proti svým nepřátelům. Jak se proměňovaly formy otrav v průběhu tisíciletí v souvislosti s lidským poznáním přírody a uspořádání živého organismu, včetně pozdějších převratných objevů v oblasti biologie, mikrobiologie, lékařství, chemie, biochemie a toxikologie? Příliš se však nezměnily travičské pohnutky – touha po bohatství a moci, zaslepenost náboženská nebo národnostní, nenávist, závist, zloba a pomsta…

Soubor studií s komentovanou antologií textů Rukopisy královédvorský a zelenohorský a česká věda (1817–1885) představuje a dokumentuje proměny vztahu české společnosti k Rukopisům královédvorskému a zelenohorskému v letech 1817–1885. Na případě vědní a do diskursu vědy vstupující recepce studuje to, jak „starobylé“ Rukopisy fungovaly při formování novodobého českého národa v 19. století a jeho identitních modelů v dialogu s Evropou. V obou Rukopisech, situovaných v případě některých skladeb do doby českého pohanství, přitom nalézá okruhem falzátorů (re)konstruované, dobově vlivné doklady původní přirozené kultury Čechů, jejich společenských a uměleckých hodnot a vzdělanosti. Rozlišuje Rukopisy od sebe a sleduje jejich dynamickou recepci, její zvraty a osobnostní, institucionální a vědecky metodologické faktory v období „zužujících se civilizací-ghett 19. století“; situace, kdy Rukopisy byly užívány jako zástupný předmět kritiky české národního programu. Soubor je rámován rokem 1885, kdy stála česká společnost po takřka sedmi desetiletích veřejného uznání Rukopisů, jejich zapojení do širokého národního diskursu formou tzv. rukopisných „obran“ a ostrakizace jejich kritiků, v předvečer zásadní kritiky Rukopisů jako novodobých falz, s níž vystoupili roku 1886 T. G. Masaryk a jeho spolupracovníci.

Publikace navazuje na předcházející svazek z řady Fauna (Fauna ČSFR Plazi – Reptilia, Academia 1992). Jedná se však o nové zpracování dostupných informací o fauně plazů u nás. Kniha shrnuje dosavadní poznatky o taxonomii, morfologii a biologii všech druhů našich plazů. Důraz je kladen na shromáždění maximálního množství dat týkajících se populací plazů z území České republiky a jejich interpretaci v kontextu dalších informací, které jsou k dispozici z jiných částí areálů rozšíření jednotlivých druhů. Zařazena jsou i konkrétní morfologická data vybraných sérií našich plazů uložených ve sbírkách Národního muzea v Praze. Zvláštní pozornost je věnována zhodnocení výskytu plazů na našem území a vypracování aktuálním map rozšíření všech druhů. Samostatná kapitola pojednává o nepůvodních druzích plazů žijících na území České republiky. Nechybí charakteristiky čeledí a rodů ani klíč k určení jednotlivých druhů. Kniha přináší navíc první ucelené zpracování informací o parazitech našich plazů.

Soubor studií jednoho z předních českých historiků současnosti, které byly již dříve publikovány v různých odborných sbornících a periodikách a nyní je autor sestavil do promyšleného celku. Ve čtyřech oddílech se autor věnuje českému dějepisectví současnosti, německé historiografii soudobých dějin (kvůli propojenosti českých a německých dějin zvláště v 19. a 20. století) a v analytických studiích a obecněji zaměřených úvahách smyslu a poslání historie, jejímu postavení ve společnosti, vztahu k dalším vědním disciplínám atd.

Tento svazek zpřístupňuje první část Komenského zásadního a nejrozsáhlejšího díla, Obecné porady o nápravě věcí lidských. Jde o kritické vydání textu zachovaného v převážně rukopisné podobě a objeveného až ve 30. letech 20. století; součástí jsou filologické i věcné komen­ táře, ediční úvody k jednotlivým spisům a další odborný aparát. Úvod přibližuje základní ideje tohoto díla, historii jeho vzniku i další osudy. Svazek dále obsahuje tři úvodní práce Obecné porady. Po dedikaci Světlům Evropy následuje Panegersia (Všeobecné probouzení, první část díla) – návrh na svolání všeobecné porady – a Panaugia (Všeobecné osvěcování, druhá část), systematický výklad metafyziky světla.

Překlady tvoří integrální část Demlova díla. Deml si vybíral autory blízké svému vidění katolicismu, především latinské a německé mystiky. Přeložené texty natolik volně prokládal vlastními komentáři, že lze mluvit nejen o „překladech mystiků“, ale i o „mystických překladech“. Svazek zahrnuje překlady z raného období, z let 1902–1916, vydané knižně, ve sbornících Staré Říše (a částečně znovu ve sborníku Audiatur et altera pars) nebo časopisecky: dekrety papežů Pia IX. a Pia X.; polemiku starokřesťanského klasika Cypriána z Karthága; mystické úvahy a vize Hildegardy z Bingenu, Mechtildy z Hackebornu, Mistra Eckharta, Vincence Ferrerského či Anny Kateřiny Emmerichové; hagiografické spisy Život svaté Dympny, Život Ruysbroecka Podivuhodného a Život A. K. Emmerichové; mysticko-erotickou poému Slavík svatého Bonaventury; básně a prózy novodobých spirituálních autorů R. M. Rilka, Johannese Jorgensena a dalších. Svazek doprovází studie M. C. Putny o dějinách a kulturních kontextech Demlova překládání, dále ediční poznámka, překlady cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání.