Academia strana 79 z 189

Český kras je vápencové území mezi Prahou a Zdicemi, odkud byla popsána řada mezinárodně uznávaných geologických profilů, velké množství archeologických památek, včetně pravěkých podzemních svatyní, i téměř 700 jeskyní. Krasové dutiny fungují jako past na sedimenty, které uchovávají památky na dávno zašlé světy, třeba makaků nebo jeskynních hyen kolem návrší Zlatého koně. Vápnité sedimenty umožňují rekonstrukci jinde dávno zmizelých etap ve vývoji krajiny, a proto Český kras představuje klíč k poznání Pražské kotliny i českého vnitrozemí. V průběhu posledních dvaceti let zde došlo k překvapivým geologickým objevům i dobrodružným průnikům do nových jeskynních systémů. Tato kniha popisuje hlavní milníky geologického a geomorfologického vývoje krajiny, jejího osídlení i vlivu člověka. Fotografie, které jsou podrobnou zprávou o stavu nadzemní i podzemní krajiny Českého krasu, jsou provázeny textem sepsaným autory, kteří zde jako jeskyňáři i vědci aktivně působili celá desetiletí.

Psychopati mohou ze začátku působit jako vycházející hvězdy či spasitelé firem, záhy se však ukáže, že obratně zneužívají důvěry kolegů, manipulují nadřízenými a na pracovišti po sobě zanechávají spoušť. Právě na firemní psychopaty je zaměřena kniha Hadi v oblecích. Vyzrazuje jejich tajemství, odhaluje způsoby, jimiž manipulují ostatními a podvádějí je, a čtenářům pomáhá prohlédnout jejich nečistou hru. Kniha přináší podmanivý, děsivý a vědecky podložený pohled na to, jak psychopati fungují v korporátním prostředí a jak uplatňují své „instinktivní“ manipulativní techniky v podnikatelských procesech.

Kollárova Slávy dcera je dílo klasické, ale čtenářsky mrtvé. Proč je ovšem nestudovat jako historický dokument, jako svědectví o panslavismu i celé dobové mentalitě, již zrcadlí? Jako příklad fenoménu „alternativní vědy“, která balancuje na hranici vážnosti a blouznivosti? Co se odvážit dílo číst znovu i jako literární artefakt esteticky působivý, ač poněkud jazykově bizarní? Slávy dcera je proto nyní otištěna s komentářem, který ke každému sonetu nabízí jeho „překlad a výklad“: „Překlad“ vysvětluje obsah sonetu, „výklad“ zahrnuje rozšifrování jmen a literárních narážek, opravení Kollárových omylů či výmyslů. Každý komentář nabízí možnost dialogu s původním textem.

Velice úspěšná moderní příručka belgického klasického filologa Dirka Panhuise, která byla opakovaně vydána v několika jazycích. Od tradičních latinských gramatik se kniha liší zejména důrazem na ucelený rozbor věty a jejích členů, který se zakládá spíše na syntaxi a sémantice než na morfologii a nejvýznamnější místo ve větě přisuzuje přísudku. Tomu slouží i přesně vymezená gramatická terminologie. Kniha není úzce spjata s některou určitou lingvistickou teorií, ale snaží se propojit tradiční poznatky s novým pohledem na latinský jazyk. Díky logickému uspořádání zkoumaných lingvistických jevů je výklad velice jasný a přehledný. Autor postupuje od abecedy a hláskosloví přes morfologii k syntaxi a sémantice věty a větných členů, v posledním oddílu knihy se zabývá slovosledem, stylistikou a teorií latinského verše.

Anne Franková se stala pro mnohé symbolem židovského utrpení během druhé světové války. Nevinné židovské děvče, které přišlo o život stejně jako miliony dalších Židů v této smutné kapitole světových dějin. Byla jednou z mnoha, ale díky svému deníku se stala výjimečnou.Celý svět má možnost si přečíst, jak tato mladá dospívající dívka netoužila po ničem jiném tolik jako po svobodě. Poslední zápisek v jejím deníku nese datum 1. srpna 1944. Toho dne ale příběh Anne Frankové nekončí, jen začíná jeho nejsmutnější kapitola. Pouhé tři dny nato byl úkryt Anne a jejích společníků odhalen a všichni byli zatčeni a deportováni do koncentračních táborů. Tato kniha se snaží objasnit události spojené s jejich odhalením a zatčením, a především se pokouší odhalit jméno osoby, která vydala osm židovských životů do rukou německých nacistů.

Kniha je určená posluchačům a pedagogickým pracovníkům vysokých škol a čtenářům, kteří si chtějí prohloubit nebo doplnit své znalosti z fyziky. Kromě základních fyzikálních definic, zákonů, vět a rovnic je zde praktická část, která odpovídá náročnosti základního kurzu fyziky na vysoké škole. Některé příklady mohou být i náročnější. Pro samostatnou práci je zde množství neřešených úloh s výsledky. Další příklady obsahují návod na metodický postup a způsob aplikace fyzikálních zákonů a vět při řešení konkrétních úloh. To vše v přehledném členění s příklady původními či převzatými z učebnic.

Současné objevy v biologii kladou velké množství důležitých otázek a odpovědět na mnohé z nich často není možné bez významného přispění matematiky.

Poutníci , kteří opustili svou zem, dosud neznalí nového jazyka země, do které dorazili , se obracejí na veřejného písaře. Pomáhá jim vyplňovat nezbytné úřední dotazníky. Vše, co se nevešlo do úředně vymezeného prostoru formulářů, ukládá se písaři v hlavě. Poznal jsem jeho kancelář, jeho návštěvníky a jejich příběhy. Protože nejsem nucen krátit tyto osudy do omezeného prostoru kolonek, do otázek a odpovědí, rozhodl jsem se, že tuto svobodu využiju a příběhy napíšu.

Obsáhlá publikace přináší první komplexní zpracování vývoje české sociologie od jejích počátků v 19. století do současnosti. Ukazuje proměny teoretických, metodologických a ideových paradigmat v jejich oborovém i celospolečenském kontextu. Dějiny české sociologie, která ve 20. století prošla řadou prudkých vzestupů i strmých pádů, nelze totiž oddělit od vývoje celé české společnosti. Sociologie naopak mnohdy představovala jeho esenci a na jejím budování se ostatně podílely čelné osobnosti českého veřejného života, včetně prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Sociologický ráz měly i některé úvahy Václava Havla. To naneštěstí neznamená, že by sociologie pro většinu občanů dnes představovala něco víc než různé ankety a výzkumy veřejného mínění. Autoři knihy se kriticky vyrovnávají i s touto skutečností a snaží se ukázat, proč současná česká sociologie přes nikdy nebývalou podporu nedosahuje lepších výsledků.

Co všechno zažila Liesabeth Ottová, Němka z Východních Prus, která se po válce v sedmi letech ztratila zbytku své rodiny? Ocitla se v Litvě, toulala se po kraji, žebrala, kradla nebo vypomáhala u sedláků. Protloukala se stejně jako mnoho jiných německých „vlčích dětí“, které v důsledku války přišly o rodiče a skončily jako bezprizorní v Litvě, Lotyšsku či Bělorusku. Vyhnula se transportům zbylých Němců z těchto končin do sovětské zóny Německa, následoval dětský nápravný tábor, lágr pro dospělé, život na Sibiři až po finální zakotvení v Německu. Otevřený a dramatický příběh v ich-formě o tom, jak Liesabeth hledá své kořeny, domov, rodinu.

Jak a za jakých okolností vyrůstal vypravěč Tristram? To se dozvíte spolu se spoustou historek navíc v humoristickém románu, nejslavnějším díle britského spisovatele a filozofa Laurence Sterna (1737–1768). Ten jako první porušil kompoziční skladbu klasického románu a svými novátorskými postupy boural konvence a založil tradici tzv. antirománu. Děj se nevyvíjí lineárně, nýbrž četnými odbočkami, které hlavní příběh neustále narušují, umožňují vypravěči navázat důvěrný kontakt se čtenářem a vyznívají humorně. Právem tak toto dílo bývá považováno za předchůdce moderního románu 20. století.

Publikace na základě výzkumu archivních pramenů přináší ucelený pohled na vývoj a pořádání odborových rekreací v Československu mezi lety 1948–1968. Šlo o přesně plánovaný a organizovaný volný čas jedinců, kteří měli vytvořit ještě pevnější socialistický kolektiv. Zabývá se třemi stěžejními typy dovolené: výběrovou, závodní a zahraniční rekreací, a stručně mapuje i organizaci dovolené v době druhé světové války. V neposlední řadě přináší reflexi rekreací ROH v literatuře a u nás velmi populárních filmech Dovolená s Andělem, Anděl na horách a Homolka a tobolka.

Jak vnímali průběh druhé světové války samotní vojáci wehrmachtu? To odkrývají autoři na základě několika stovek tisíc stran odposlechových protokolů z archivů v Londýně a Washingtonu. Po celou válku byli totiž němečtí váleční zajatci tajně odposloucháváni v britských a amerických zajateckých táborech. Na rozdíl od výslechů se jedná o nepřikrášlená sdělení bezprostředních účastníků války.Tvůrci vyhodnotili jednotlivé výpovědi, dali je do souvislosti s referenčními rámci čili s tím, co vnímání vojáků ovlivňovalo, vyjádřili se k jednotlivým tématům, jež se v rozhovorech vyskytují, a navíc se snažili poukázat, jak velkou roli zde hrála nacistická ideologie.

Realita masmédií je dalším příspěvkem Niklase Luhmanna k teorii sociálních systémů, kterou tento německý sociolog již dříve aplikoval například na sféry ekonomie, politiky, vědy, práva či umění. Masmédia představují v Luhmannově pojetí jeden ze zásadních systémů moderní společnosti, o jehož realitě lze hovořit ve dvojím smyslu. Je to jednak jejich skutečná, reálná realita, která spočívá v jejich vlastních reálně plynoucích operacích a jako taková je závislá na technologiích. Vedle sekvence operací Luhmann definuje ještě sekvenci pozorování, jež spoluutváří významnou úlohu masmédií v sociální konstrukci reality. Jako klíčový kognitivní systém masmédia selektují a distribuují obsahy, k nimž společnost obrací pozornost, a které formují myšlení jejích členů. Realita masmédií pak umožňuje zpracovávat informace tak, aby nedošlo k destabilizaci sociálních rolí nebo přetížení sociálních aktérů.

Jak vznikaly pranostiky a jaký byl jejich význam? Publikace obsahuje cca 10 000 pranostik, navíc s vysvětlujícími komentáři, a pro hlubší pochopení i nezbytnou kulisu jejich dobového hospodářského zázemí. Kniha je určena všem potomkům a dědicům těch, kteří před řadou generací pranostiky vytvořili, používali je a dokázali je jako naše tradiční kulturní slovesné bohatství uchovat.

Málokdo má za sebou tak pestrý život jako překladatelka a tlumočnice Dagmar Steinová. V šestnácti letech odešla v březnu 1939 sama z okupovaného Československa do Velké Británie, kde pět let žila a studovala. Roku 1944 odjela pracovat do Moskvy na československé vyslanectví a posléze se tam stala dopisovatelkou ČTK. Do Prahy se vrátila roku 1946 a prošla několik zaměstnání. V letech 1952–1968 působila ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeonu) jako vedoucí redakce románských literatur. Od roku 1970 se již naplno věnovala překladu a tlumočení, navštívila nespočet zemí po celém světě.