Academia strana 86 z 189

Čtyřiatřicet. Právě tolik jmen obsahoval seznam, který předložil ve vězeňské cele Albert Göring americkým vyšetřovatelům, aby prokázal svou aktivní protinacistickou činnost.Albert Göring, bratr Hermanna Göringa, jednoho z hlavních pohlavárů Třetí říše a architekta holocaustu, jako zapřísáhlý antinacista, který svého jména využíval k záchraně Židů před nacistickou zvůlí, to znělo příliš fantaskně a neuvěřitelně. Nikdo mu nevěřil až do chvíle, kdy se seznam dostal do rukou majora Victora Parkera, jednoho z vyšetřovatelů u norimberského tribunálu, který na něm našel jméno své rakouské tety židovského původu. Ta potvrdila, že jí Albert nezištně pomohl uniknout hrůzám holocaustu. Přestože byl Albert Göring po mnoha peripetiích nakonec osvobozen, ani poté jej nečekal šťastný osud... Mladý australský autor William Hastings Burke rozhodl zmapovat životní příběh Alberta Göringa a vyhledal žijící pamětníky jeho činů a jejich příbuzné. Výsledkem je fascinující výpověď o muži, který své prominentní příjmení využil k nezištné záchraně lidských životů, ačkoliv tím riskoval ten vlastní.

Česká sociologie měla a má řadu velkých postav, které výrazně zasáhly do teoretického, metodologického i výzkumného směřování oboru a mnohé z nich jeho hranice daleko přesáhly. Osobnosti z řad sociologů se uplatnily v politice, sociální a kulturní sféře i jako veřejně působící intelektuálové, stejně jako další autoři jejichž sociologická relevance byla rozpoznána teprve zpětně. Slovník českých sociologů přináší analyticky pojatá osobní hesla 178 klíčových postav české sociologie od jejích počátků v 19. století do současnosti. Zachycuje životní osudy těchto osobností, přináší soupis a kritickou analýzu jejich díla i shrnutí jeho odborného a společenského vlivu. Jedná se o vůbec první akademicky pojatou práci svého druhu. Autoři jednotlivých hesel se přitom snažili postihnout nejen dobový význam jednotlivých osobností, ale rovněž ukázat v čem jsou jejich díla a myšlenky aktuální dnes.

Kniha Ztracen v dějinách je věnována osobnosti dnes již takřka zapomenutého publicisty, esejisty a prozaika Jana M. Kolára (1923–1979), který byl jako politický novinář a kulturní publicista aktivní od roku 1946.První část knihy tvoří dílčí sondy do klíčových témat a problémů autorovy publicistiky a esejistiky z let 1946–1965, zasazené do kontextu širšího kulturně-politického dění v poválečném Československu a posléze v exilu. Jan Kolár se záhy se profiloval jako jeden z nejostřejších kritiků levicových tendencí v politice a ideologizace umění a kultury, proti nimž jako protiváhu stavěl renesanci křesťanských hodnot, jež se měla realizovat v konceptu sjednocené západní Evropy. Po odchodu do exilu na jaře roku 1948 Kolár publikoval zejména v exilových časopisech Skutečnost a Sklizeň, příležitostně i v jiných (mj. v Tigridově Svědectví, s nímž se však kvůli koncepci gradualismu názorově rozešel), a nadále zůstal kritickým komentátorem politického i kulturního dění, které však sledoval z povzdálí z afrického Kamerunu, kde se svou ženou usadil a velmi úspěšně podnikal. Na možnost „záchrany národa“ Kolár zcela rezignoval po maďarských událostech v roce 1956; postupně ztratil víru i ve smysl publicistiky a začal se věnovat francouzsky psané románové tvorbě. I v ní si však uchoval svůj angažovaný kritický postoj, leckdy černobíle hodnotící, avšak tragický patosem víry v romantický ideál.Pěticí autorových francouzských románů z let 1959–1973 se zabývá druhá část knihy, zvláštní pozornost je věnována mj. problematice poměru autobiografie a fikce; zobrazení prostoru a sémantice vztahu postav k obývanému prostoru či způsobům vyprávění, které autor ve svých románech používá.

Román Láska a smetí vznikal na konci 70. let, v době, kdy byl Ivan Klíma v Československu zakázaným autorem. Má několik dějových pásem, v ústředním z nich se hrdina, ženatý spisovatel, který pracuje jako metař, pokouší řešit svůj milostný vztah. Také ostatní dějová pásma se dotýkají citových vztahů, od neuskutečněné lásky Franze Kafky po lásku milostnou, manželskou i lásku syna k umírajícímu otci. Právě společné téma citových či milostných krizí spojuje jednotlivá dějová pásma natolik, že je mění v jednolitou a poutavou četbu. Láska a smetí se navíc pokouší najít odpověď na velká osobní dilemata, jimž se v životě nevyhne většina z nás. Tento román se stal autorovou nejúspěšnější knihou, byl kromě čtyř vydání v češtině, několika vydání v angličtině a v němčině přeložen s výjimkou Finska a Albánie i ve všech evropských zemích. Vyšel také v Číně, Japonsku, Íránu, Koreji, Izraeli a Turecku. V řadě spisů Ivana Klímy je VI. svazkem.

Román Láska a smetí vznikal na konci 70. let, v době, kdy byl Ivan Klíma v Československu zakázaným autorem. Má několik dějových pásem, v ústředním z nich se hrdina, ženatý spisovatel, který pracuje jako metař, pokouší řešit svůj milostný vztah. Také ostatní dějová pásma se dotýkají citových vztahů, od neuskutečněné lásky Franze Kafky po lásku milostnou, manželskou i lásku syna k umírajícímu otci. Právě společné téma citových či milostných krizí spojuje jednotlivá dějová pásma natolik, že je mění v jednolitou a poutavou četbu. Láska a smetí se navíc pokouší najít odpověď na velká osobní dilemata, jimž se v životě nevyhne většina z nás. Tento román se stal autorovou nejúspěšnější knihou, byl kromě čtyř vydání v češtině, několika vydání v angličtině a v němčině přeložen s výjimkou Finska a Albánie i ve všech evropských zemích. Vyšel také v Číně, Japonsku, Íránu, Koreji, Izraeli a Turecku. V řadě spisů Ivana Klímy je VI. svazkem.

Román Láska a smetí vznikal na konci 70. let, v době, kdy byl Ivan Klíma v Československu zakázaným autorem. Má několik dějových pásem, v ústředním z nich se hrdina, ženatý spisovatel, který pracuje jako metař, pokouší řešit svůj milostný vztah. Také ostatní dějová pásma se dotýkají citových vztahů, od neuskutečněné lásky Franze Kafky po lásku milostnou, manželskou i lásku syna k umírajícímu otci. Právě společné téma citových či milostných krizí spojuje jednotlivá dějová pásma natolik, že je mění v jednolitou a poutavou četbu. Láska a smetí se navíc pokouší najít odpověď na velká osobní dilemata, jimž se v životě nevyhne většina z nás. Tento román se stal autorovou nejúspěšnější knihou, byl kromě čtyř vydání v češtině, několika vydání v angličtině a v němčině přeložen s výjimkou Finska a Albánie i ve všech evropských zemích. Vyšel také v Číně, Japonsku, Íránu, Koreji, Izraeli a Turecku. V řadě spisů Ivana Klímy je VI. svazkem.

Kniha vzpomínek významného českého hispanisty a překladatele Josefa Forbelského (nar. 1930, Skřivany u Nového Bydžova). Autor vypráví o svém životě, ale zároveň podává svědectví o tom, jak komunistický režim sice do detailů zasahoval do osudů obyčejných lidí, ale pod hladinou života sešněrovaného hesly a směrnicemi nepřestávalo žít společenství lidí, kteří si zachovali vnitřní svobodu a nezávislost. Josef Forbelský studoval na Filozofické fakultě UK v Praze, po absolutoriu v polovině padesátých let až do roku 1969 vyučoval španělštinu na středních školách. V letech 1969–1974 působil na Filozofické fakultě UK jako pedagog v oboru překladatelství a tlumočnictví a poté vyučoval – až do změny režimu v roce 1989 – na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1991 se na Filozofické fakultě UK habilitoval a vedl španělské oddělení Ústavu románských studií. Vedle četných odborných studií a článků a knižních doslovů napsal rozsáhlou zásadní příručku Španělská literatura 20. století (1999) nebo pozoruhodnou historickou práci o česko-španělských vztazích v době třicetileté války Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století (Osudy generála Baltasara Marradase) (2006). Nelze pominout jeho bohatou překladatelskou činnost (José Ortega y Gasset, Gabriel García Márquez, Jorge Luis Borges, Lope de Vega ad.; podílel se rovněž na překladech veršů Vladimíra Holana do španělštiny).

Publikace se opírá o autorovy výzkumy flóry a vegetace 62 říčních přístavů na území pěti států střední Evropy v povodí Labe s Vltavou a Dunaje z let 1968–2008. Podrobně je analyzována květena (téměř 1000 druhů rostlin) se zvláštním zřetelem na synantropní vegetaci (popsáno více než 90 rostlinných společenstev). Kniha je určena pracovníkům, pedagogům a studentům botaniky, geobotaniky, zemědělství, geografie, ochrany životního prostředí a odborníkům v oboru vodních staveb. Jedná se o největší zpracování problematiky ve světovém kontextu, s přihlédnutím k praktickým aplikacím.

Problematika „stalinismu“, sovětského totalitního systému a komunistického bezpráví nachází řadu zájemců nejen mezi laickou veřejností, ale především v řadách odborníků. Ti všichni na stránkách Velkého teroru nacházejí srozumitelně formulované odpovědi na otázky týkající se jedné z tragických kapitol minulého století. Největší klad knihy spočívá v komplexnosti, s níž Conquest pojal problematiku represí v Sovětském svazu třicátých let minulého století. Neomezil se pouze na známé oběti represivních kampaní, ale represe a státní teror vztáhl k fungování sovětského systému jako celku. Conquestovo pojmenování či přejmenování řady obecných pojmů a teorií bylo v šedesátých letech (v době 1. vydání knihy) zcela novátorské. Conquest byl prvním historikem, který uchopil represe daného období jako celek postihující a deformující všechny složky společnosti. Tento celek označil dnes běžně používaným termínem „velký teror“. Některými skupinami badatelů a veřejnosti byly jeho definice označovány za provokativní či doslova za skandální a ostře odmítány. Většina z jeho závěrů se však během let ujala v běžné praxi a dnes je přijímáme jako samozřejmé. Přeložil Milan Dvořák.

Pro oblast československé diplomacie – specifické a významné složky státní správy – doposud slovník tohoto druhu neexistuje, a zvláště údaje pro komunistické období jsou v běžných encyklopediích až na výjimky nedostupné. Tato kniha tedy zaplňuje existující mezeru a představuje užitečnou příručkou nejenom pro potřeby vlastního ministerstva zahraničních věcí, ale zvláště pro zájemce z řad novinářů, historiků, pedagogů a další širší veřejnosti. Slovník zahrnuje všechny klíčové osobnosti československé zahraniční služby, tedy vedle ministrů (a samozřejmě i státních tajemníků) také přednosty (ředitele) jednotlivých sekcí v období 1919–1948 a náměstky v době po roce 1949, dále všechny vyslance (pro období do padesátých let), resp. velvyslance. Úvod podává přehled o organizačním vývoji ministerstva zahraničních věcí od jeho vzniku. Slovník tak představuje nepostradatelný základ pro další studium dějin československé diplomacie.

Pro oblast československé diplomacie – specifické a významné složky státní správy – doposud slovník tohoto druhu neexistuje, a zvláště údaje pro komunistické období jsou v běžných encyklopediích až na výjimky nedostupné. Tato kniha tedy zaplňuje existující mezeru a představuje užitečnou příručkou nejenom pro potřeby vlastního ministerstva zahraničních věcí, ale zvláště pro zájemce z řad novinářů, historiků, pedagogů a další širší veřejnosti. Slovník zahrnuje všechny klíčové osobnosti československé zahraniční služby, tedy vedle ministrů (a samozřejmě i státních tajemníků) také přednosty (ředitele) jednotlivých sekcí v období 1919–1948 a náměstky v době po roce 1949, dále všechny vyslance (pro období do padesátých let), resp. velvyslance. Úvod podává přehled o organizačním vývoji ministerstva zahraničních věcí od jeho vzniku. Slovník tak představuje nepostradatelný základ pro další studium dějin československé diplomacie.

Autor zpěvy Maldororovy vydal vlastním nákladem roku 1869 v Bruselu, na knižní trh se však nedostaly - nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů se z jeho díla dochovalo jen šest dopisů a soubor esejů s názvem Poesie. Isidore Ducasse zemřel zcela opuštěn 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá. V 19. století vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost tohoto díla uznali jen vzácní jedinci. Počátkem 20. století se k němu přihlásili příslušníci umělecké avantgardy a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první skutečný úspěch Isidora Ducasse - dlouho po smrti osamělého tvůrce. Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců. André Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém "rodokmenu" Prvního manifestu surrealismu. Později napsal: "Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického..."

Autor zpěvy Maldororovy vydal vlastním nákladem roku 1869 v Bruselu, na knižní trh se však nedostaly - nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů se z jeho díla dochovalo jen šest dopisů a soubor esejů s názvem Poesie. Isidore Ducasse zemřel zcela opuštěn 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá. V 19. století vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost tohoto díla uznali jen vzácní jedinci. Počátkem 20. století se k němu přihlásili příslušníci umělecké avantgardy a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první skutečný úspěch Isidora Ducasse - dlouho po smrti osamělého tvůrce. Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců. André Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém "rodokmenu" Prvního manifestu surrealismu. Později napsal: "Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického..."

Pro čtenáře, který se nespokojí náhodným setkáním s některým z Hrabalových textů, tedy vlastně pro každého náročnějšího ctitele tvorby Bohumila Hrabala (1914–1997), má Baluchova kniha Kain podle Hrabala nepřehlédnutelný význam. Otvírá mu totiž přístup k palimpsestovému charakteru, tj. k vnější i vnitřní intertextualitě Hrabalova díla. V perspektivě, kterou nám Baluchova kniha nabízí, můžeme pozorovat všechny důležité texty Bohumila Hrabala, od Kaina přes Taneční hodiny pro starší a pokročilé až k variacím Příliš hlučné samoty – máme-li zůstat u té rozhodující fáze autorovy tvorby, na kterou přiložil Jacek Baluch svoje zvětšovací sklo. Překlad jeho knihy má českým zájemcům o Hrabalovo dílo stále co říci.

Ibn Tajmija se řadí mezi nejvlivnější myslitele moderního a současného islámu, ačkoli nás od doby jeho smrti dělí bezmála sedm set let. Jedná se o autora strohé, přísné a tradicionalistické interpretace islámu, brojící proti všemu novotářství a kacířství. Rozsáhlé a složité dílo tohoto kontroverzního teologa a právníka bylo a je různě vykládáno a chápáno. Wásitské vyznání patří k mimořádně vlivným a v současné době velmi rozšířeným ideologickým textům tzv. salafitského islámu. Český překlad je doprovozen bohatou a fundovanou studií k životu i teologii autora. Jejím cílem je přispět k našemu poznání islámského myšlení.

Bitva o Stalingrad skončila 2. února 1943 kapitulací 6. německé armády. Bezprostředně nato začal boj o její historické zhodnocení a interpretaci. Zničující porážka wehrmachtu, který byl až do té doby pokládán za neporazitelnou armádu, byla záhy popsána mytologizujícími pojmy a obrazy – tento náhled na bitvu je v mnoha naučných i uměleckých dílech patrný dodnes. Tato kniha obsahuje více než dvě stě dosud nezveřejněných dopisů polní pošty, jejichž pisateli byli příslušníci německé armády bojující u Stalingradu. V rozsáhlém eseji je pak nastíněn vznik „stalingradského mýtu“.