Academia strana 91 z 189

Počítačově orientovaná statistická analýza vícerozměrných dat je populárně vysvětlena na větším množství praktických příkladů a umožňuje extrahovat v datech ukrytou informaci. Kniha poslouží začátečníkům a studentům přírodních a technických věd, kteří začínají s vícerozměrnou analýzou pomocí rozličného software. Každá kapitola se týká vždy jedné metody analýzy a popisuje cíl spolu se zaměřením metody, podrobným pracovním postupem a podrobnou interpretací výsledků. Na ilustračních příkladech ukazuje způsoby diagnostikování a odkrývání v datech skrytých vnitřních vztahů, struktury a vlastností. Důraz je kladen především na rozbor grafických diagnostik a diagramů. Vychází v edici Gerstner.

„Psaní je má celoživotní obsese – nejdříve to bylo psaní odborné, potom spíše populárně-vědecká literatura a publicistika, a jak stárnu, začínám psaním reflektovat především své niterné pocity a textem komunikovat s lidmi,“ přiznává Fedor Gál na své webové stránce. Pro titul Několik dnů je to výstižná charakteristika. Mezi témata, která autora dlouhodobě zajímají a o nichž nepřestává uvažovat a hlavně psát (v poslední době především formou blogu), patří rasismus, občanská aktivita a solidarita i její hranice, fenomén davu a nově i takzvaného e-davu, kolaborace, korupce a populismus v politice apod. Časem k nim přibyly úvahy o stárnutí, umírání, smrti či Bohu. Mozaika starších textů a autorových dnešních komentářů k nim, úryvků z děl od čínského buddhistického mnicha z 9. století Šu-la-ceho po Portugalce Fernanda Pessou i velmi osobních glos skládá obraz vnitřního světa tvůrčí osobnosti, která nepředkládá čtenářům své pravdy, ale vybízí je k přemýšlení a k případnému dialogu.

Psát satirické texty je jedním z nejobtížnějších úkolů na poli literatury. Jak píše sám autor: „Kdosi tvrdil, že satira zavírá v sobotu v noci. Mě však uklidňuje vědomí, že týden má dost dalších dnů, takže může mít ještě dlouho otevřeno, nebo alespoň pootevřeno.“ Část textů, které spisovatel Ivan Kraus vybral do této sbírky satir, vznikla po roce 1968 v zahraničí, kde je také poprvé mohl publikovat. Po návratu napsal další, které mohly vyjít už doma. Společným rysem knížky je poznání, které nabyl během let doma i v cizině: že politika je do jisté míry divadlo. Herci sice odcházejí, ale role jsou stejné. Jediný rozdíl spočívá v tom, že na divadle je vidět více převleků. A také v tom, že v politice mnohem častěji něco nehraje.

Slovník pokrývá současnou literární teorii – zhruba poválečnou, případně s odkazy na některé zásadní koncepty i dřívější, pokud jsou stále předmětem živé diskuse – prostřednictvím jak klíčových konceptů, tak užších, přesněji definovaných pojmů. Klíčová hesla mohou sloužit jako ucelená studie na dané téma, přičemž mnohdy je téma jako koncept ve slovníkovém formátu (ve svém celku a v různorodosti pojetí) u nás zpracováno poprvé. Kniha obsahuje 1018 hesel, v nichž jsou zahrnuty všechny podstatné přístupy, směry, koncepce i školy, které utvářely a utvářejí podobu současné literární teorie. Dominantní směry či badatelské přístupy jsou navíc pojednány v přehledu na konci práce.

Krajinně pestré a rozmanité území České republiky rozdělují geografové – kromě velkých soustav a celků – na zhruba 250 menších a 900 zcela malých jednotek. Publikace Z nížin do hor, kterou napsal Jan Bína, přináší nejen jejich názvy, polohu a rozlohu, ale zabývá též geomorfologickými poměry takto vymezených územních celků. Činí tak přístupnou formou a i pro potřeby turistů (např. výčtem rozhleden a vybraných rozhledových míst). Text doprovází více než 260 originálně vytvořených barevných mapek a na 200 krajinných fotografií ilustrujících regionální ráz reliéfu našich hor, pahorkatin i nížin.

Slovník pokrývá současnou literární teorii – zhruba poválečnou, případně s odkazy na některé zásadní koncepty i dřívější, pokud jsou stále předmětem živé diskuse – prostřednictvím jak klíčových konceptů, tak užších, přesněji definovaných pojmů. Klíčová hesla mohou sloužit jako ucelená studie na dané téma, přičemž mnohdy je téma jako koncept ve slovníkovém formátu (ve svém celku a v různorodosti pojetí) u nás zpracováno poprvé. Kniha obsahuje 1018 hesel, v nichž jsou zahrnuty všechny podstatné přístupy, směry, koncepce i školy, které utvářely a utvářejí podobu současné literární teorie. Dominantní směry či badatelské přístupy jsou navíc pojednány v přehledu na konci práce.

Sešity z podivné války (září 1939--březen 1940) francouzského spisovatele a existenciálního filosofa Jeana-Paula Sartra (1905--1980) vycházejí u nás poprvé (z Carnets de la drôle guerre, Gallimard, 1995, je přeložil Michal Novotný). Sartre je začal psát od prvních zářijových dnů 1939, když se po vstupu Francie do války s Německem nechal mezi prvními 2. září mobilizovat, dobrovolně opustil skvělou kariéru (již publikoval např. Nevolnost, Zeď, Imaginárno, učil na prestižní École normale supérieure…) a odjel v roli meteorologa do posádky v porýnském Marmoutier. V prohnilém ovzduší „podivné války“ – několikaměsíčního vyčkávání zbraní a rafinovaného působení nacistické propagandy na podlomení ducha francouzských vojáků, měl na psaní dost klidu, mohl rozvíjet svou filosofii, ovlivněnou E. Husserlem a hlavně M. Heideggerem, téměř dokončit Bytí a nicotu, uvažovat o politice, přečíst a kriticky analyzovat úctyhodné množství literatury, a především uvažovat o lidských postojích ke světu, a zvláště o sobě. „Chci se změnit,“ píše na několika místech deníku. Jde hlavně o přerod pacifisty a antimilitaristy k člověku, jenž chce pochopit a přijmout válku jako svou „lidskou skutečnost“, do níž „byl vržen“.Z patnácti sešitů, jež Sartre popsal, než r. 1940 padl do zajetí, a jež hodlal vzhledem k deníkové upřímnosti publikovat až po své smrti, se jich zachovalo šest. Českému čtenáři přinesou mnoho cenných poznatků o dynamice uvažování jedné z nejvýznamnějších osobností 20. století

V knize Žil jsem ve středověku jsou vzpomínky Jiřího Kejře (* 1921), historika specializujícího se na právní dějiny středověku, nejsou a ani nechtějí být obsáhlými a zásadními memoáry, které by měly odhalit závažné události a vystihnout velké osudy jejich protagonistů. Jsou to spíš vzpomínky, které se mu vynořují v paměti od mládí až do současnosti a jsou určeny jeho blízkým přátelům a kolegům a také na památku jeho vnukům, kteří žijí v odlišné době, než jaká byla údělem jeho generace. Jiří Kejř vystudoval právnickou fakultu a po celý život působil na několika pracovištích Akademie věd, kde se zabýval svým oborem – právními dějinami středověku. V jeho životě nedošlo k sensačním událostem ani k napínavým životním zvratům – jeho prostředím je jeho ústav a kruh odborných znalců. V textu vzpomínek se objeví řada jeho kolegů, přátel, ale i významných zahraničních vědců. Jeho život je nerozlučně spojen především s jeho dílem, takže vzpomíná i na některé publikace nebo články, jimiž se zabýval v průběhu úctyhodných téměř šesti desetiletí své práce.

V knize Žil jsem ve středověku jsou vzpomínky Jiřího Kejře (* 1921), historika specializujícího se na právní dějiny středověku, nejsou a ani nechtějí být obsáhlými a zásadními memoáry, které by měly odhalit závažné události a vystihnout velké osudy jejich protagonistů. Jsou to spíš vzpomínky, které se mu vynořují v paměti od mládí až do současnosti a jsou určeny jeho blízkým přátelům a kolegům a také na památku jeho vnukům, kteří žijí v odlišné době, než jaká byla údělem jeho generace. Jiří Kejř vystudoval právnickou fakultu a po celý život působil na několika pracovištích Akademie věd, kde se zabýval svým oborem – právními dějinami středověku. V jeho životě nedošlo k sensačním událostem ani k napínavým životním zvratům – jeho prostředím je jeho ústav a kruh odborných znalců. V textu vzpomínek se objeví řada jeho kolegů, přátel, ale i významných zahraničních vědců. Jeho život je nerozlučně spojen především s jeho dílem, takže vzpomíná i na některé publikace nebo články, jimiž se zabýval v průběhu úctyhodných téměř šesti desetiletí své práce.

Kniha Fyzikové ve službách průmyslové revoluce, kterou napsal Ivo Kraus, je souborem 56 medailonů osobností exaktních věd, díky nimž došlo v Evropě od poloviny 18. do konce 19. století k převratným změnám v nejrůznějších oblastech průmyslu. Čtenář se dozví, jakou měli hrdinové jednotlivých příběhů národnost, rodinné zázemí, kde získali vzdělání a za co jim vděčíme. V roce 1922 Albert Einstein napsal: „Vědeckým poznatkům se dá jistě porozumět i bez znalosti individuálního vývoje těch, kdo je odhalili. Jednotlivé kroky však při takovém objektivním vylíčení vypadají jako náhodné. Pochopení, jak byly možné, ba nutné, získá člověk teprve sledováním duševního vývoje jednotlivců, kteří měli na vývoji vědy rozhodující účast.“ To je také jedním z důvodů, proč tato kniha vznikla. Druhým je hledání odpovědi na otázku, jakou úlohu v tomto období sehrála fyzika, nebo naopak, jak průmysl prospěl fyzice.

Tato publikace je třetím svazkem čtyřdílné edice atlasu housenek a motýlů střední Evropy. Podobně jako u dvou předchozích je cílem tohoto třetího dílu podat ucelený přehled o všech druzích z dané čeledi, v tomto případě píďalkovitých, zjištěných nebo přepokládaných ve středoevropském prostoru. V textové části je u každého druhu uvedena krátká charakteristika, u vzájemně si podobných druhů diferenciální diagnóza jak dospělců, tak jejich vývojových stadií – housenek, dále rozšíření, bionomie, u larev základní biologické charakteristiky (fenofáze, živné rostliny, eventuálně poznámky k chovu v zajetí). Rozšíření u většiny druhů je doplněno ilustračními mapkami. Obrazová část je tvořena tabulemi s vyobrazením dospělců všech druhů a u více než poloviny druhů i housenek.

Tato publikace je třetím svazkem čtyřdílné edice atlasu housenek a motýlů střední Evropy. Podobně jako u dvou předchozích je cílem tohoto třetího dílu podat ucelený přehled o všech druzích z dané čeledi, v tomto případě píďalkovitých, zjištěných nebo přepokládaných ve středoevropském prostoru. V textové části je u každého druhu uvedena krátká charakteristika, u vzájemně si podobných druhů diferenciální diagnóza jak dospělců, tak jejich vývojových stadií – housenek, dále rozšíření, bionomie, u larev základní biologické charakteristiky (fenofáze, živné rostliny, eventuálně poznámky k chovu v zajetí). Rozšíření u většiny druhů je doplněno ilustračními mapkami. Obrazová část je tvořena tabulemi s vyobrazením dospělců všech druhů a u více než poloviny druhů i housenek.

Ilse Weberová se narodila v roce 1903 ve Vítkovicích u Moravské Ostravy v židovské rodině a již ve 20. a 30. letech minulého století vydala jako německy píšící autorka tři knížky pro děti. V té době si také dopisovala s Karlem Čapkem. Autorčiny životní osudy od nástupu nacismu v Německu až do deportace do Terezína v roce 1942 jsou dokumentovány v jejích dopisech švédské přítelkyni Lilian a později i Lilianině matce, která se ve Švédsku ujala Ilsina staršího syna. Terezínské období Ilse Weberové, kdy byla internována s manželem a mladším synem, je jedinečně dokumentováno její poezií, kterou v letech 1942-1944 napsala a jež se díky důmyslné skrýši v ghettu dochovala a autorku přežila. Ilse Weberová, která se v Terezíně především starala o nemocné děti, se v roce 1944 dobrovolně přihlásila k dětskému transportu do Osvětimi, do něhož byl zařazen i její mladší synek Tomáš, a bezprostředně po příjezdu do vyhlazovacího tábora byla i se všemi dětmi zavražděna v plynové komoře. Editorka německého vydání Ulrike Migdal ve svém doslovu zmapovala osudy celé její rodiny. Tato kniha je unikátním svědectvím o tragickém osudu jedné z mnoha obětí holokaustu, nadané a obdivuhodné ženy, československé občanky a vlastenky, kterou zavraždil německý nacismus.

Ilse Weberová se narodila v roce 1903 ve Vítkovicích u Moravské Ostravy v židovské rodině a již ve 20. a 30. letech minulého století vydala jako německy píšící autorka tři knížky pro děti. V té době si také dopisovala s Karlem Čapkem. Autorčiny životní osudy od nástupu nacismu v Německu až do deportace do Terezína v roce 1942 jsou dokumentovány v jejích dopisech švédské přítelkyni Lilian a později i Lilianině matce, která se ve Švédsku ujala Ilsina staršího syna. Terezínské období Ilse Weberové, kdy byla internována s manželem a mladším synem, je jedinečně dokumentováno její poezií, kterou v letech 1942-1944 napsala a jež se díky důmyslné skrýši v ghettu dochovala a autorku přežila. Ilse Weberová, která se v Terezíně především starala o nemocné děti, se v roce 1944 dobrovolně přihlásila k dětskému transportu do Osvětimi, do něhož byl zařazen i její mladší synek Tomáš, a bezprostředně po příjezdu do vyhlazovacího tábora byla i se všemi dětmi zavražděna v plynové komoře. Editorka německého vydání Ulrike Migdal ve svém doslovu zmapovala osudy celé její rodiny. Tato kniha je unikátním svědectvím o tragickém osudu jedné z mnoha obětí holokaustu, nadané a obdivuhodné ženy, československé občanky a vlastenky, kterou zavraždil německý nacismus.

Monografie rabiho Šelomo Jicchakiho, zvaného Raši, nabízí poprvé v českém jazyce pohled do života židovské společnosti severní Francie a Porýní v období vrcholného středověku. Popisuje každodenní život židovské menšiny v době, kdy v křesťanské západní Evropě ještě neexistovala ghetta.

Publikace se pokouší o nové čtení kanonického díla. Činí tak za pomoci netradičních zorných úhlů a s nimi souvisejících kulturně historických kontextů, dosud ve vztahu k Povídkám malostranských nevyužitých. Čtveřici zvolených hledisek odpovídají čtyři kapitoly knihy. V první jde o zohlednění kontextu Nerudova publicistického psaní a sledování jeho vlivu na žánrový status vznikajících povídek. Druhá kapitola si na základě srovnání topografie fikčního světa povídek s mapou reálné Malé Strany klade otázku, zda je možné číst je aspoň částečně jako prózu dokumentárního typu – a pakliže ne, jakou funkci v nich dobové reálie mají. Třetí kapitola interpretuje Povídky malostranské v kontextu soudobé humoristické prózy. Čtvrtá kapitola využívá současných naratologických konceptů k charakteristice Nerudova způsobu vyprávění, jímž autor svět Povídek malostranských konstituuje jako zdánlivou starosvětskou idylu, ve skutečnosti však jako území plné puklin, chaosu a temných spodních proudů.