Academia strana 98 z 189

Celobarevná příručka pro určování ptáků hnízdících nebo častěji zastižených na území obou republik. Na 118 barevných tabulích je vyobrazeno přes 400 druhů ptáků. Informační text k jednotlivým druhům uvádí charakteristické určovací znaky, typické chov ání, transkripci hlasů, nejnovější údaje o výskytu, početnosti a stupni ohrožení. Na barevných mapkách je znázorněno hnízdní a zimní rozšíření v území, připojeny jsou i diagramy výskytu, hlasových projevů a hnízdění.

Kniha Brouci čeledi kožojedovití volně navazuje na velmi úspěšnou řadu Zoologické klíče, dříve vydávanou též Nakladatelstvím Academia. Na již vyšlá díla autor navazuje publikací, ve které zpracovává další velmi hospodářsky důležitou čeleď brouků Dermestidae (kožojedovití). Tato publikace navíc představuje první souborné zpracování této čeledi brouků v češtině a je zpracována podle nejnovějších poznatků vědy. Klíče jsou zpracovány pokud možno na základě nápadných a dobře zjistitelných vnějšíc h znaků, pouze tam, kde nelze jinak, jsou použity i znaky vnitřní či nesnadno zjistitelné (všechny takové jsou vyobrazeny). Klíče jsou modifikovány pro území České a Slovenské republiky, ale jsou zde zahrnuty i druhy, jejich začlenění do naší fauny l ze očekával z důvodu exportu či importu různých skladištních komodit. První část knihy je tvořen textem v českém jazyce, poté následuje 56 barevných fotografií jednotlivých druhů a 6 tabulí černobílých kreseb, třetí část knihy je tvořena anglickým př ekladem veškerých textů české části.

Kniha přináší překlad jednoho ze stěžejních děl klasické čínské filozofie, spisu Chan-fej-c, nazvaného tak po svém autorovi Chan Fejovi ( 233 př. n. l.). Chan-fej-c patří k nejobjemnějším dílům staročínského písemnictví a přestavuje kompozičně i s lohově vybroušenou summu legistické nauky, která zejména v závěrečném období starověku v Číně převládla a nakonec se stala oficiální ideologií sjednocené říše pod vládou Prvního císaře Čchinů. Později proto sice upadla v nemilost kulturní elity, ale zůstala pevně zabudována do institucí čínského státu, v době modernizace byla znovuobjevena reformními mysliteli a po založení ČLR našla zastánce v Mao Ce-tungovi, který si Chan Feje oblíbil pro jeho protikonfuciánské a neidealistické názory. Bez poz nání legismu tak nelze porozumět základům čínského politického myšlení ani dynamice utváření centralizované říše. Vedle sevřených esejů v díle najdeme i nepřeberné množství historických a anekdotických narativů, z nichž nemálo bylo přetaveno do struč ných úsloví užívaných dodnes, a lze na ně tak nahlížet i jako na svého druhu encyklopedii starověké čínské kultury. První svazek českého překladu obsahuje vedle přetlumočení první poloviny díla také zevrubné úvodní statě, seznamující čtenáře předevší m s jeho historickým a filozofickým pozadím a s některými překladatelskými problémy.

Neúnavná slova jsou výborem nejvýznamnějšího českého hungaristy, mezinárodně uznávaného profesora Petra Rákose, který takto sám vybral a uspořádal. Výbor představuje nejen nejvýznamnější tematické okruhy životního díla samotného autora a průřez poválečnou českou hungaristikou, ale je zároveň vzácným důkazem toho, jak mohou špičkoví představitelé „malých oborů“ inspirovat vědecké myšlení obohatit metodologické aspekty obecně. Rákosovy studie a eseje obnažují konkrétní problémy doby, ve které vznikaly, aniž by jí byly poplatné, a to i v těžkých dobách 50. a posléze 70. a 80. let. Výbor z textů, u nichž polovina vyšla původně maďarsky, doplňuje předmluva editora knihy Evžena Gála.

Kapitoly z moderní české toponymie. Kniha se zabývá vývojem českých oikonym (místních jmen) v moderní době. Zaměřuje se na hlavní vývojové tendence místních jmen, názvotvorbu, motivaci a odraz politických a společenských změn v toponymii. Prostřednictvím sledování úlohy honorifikačního motivu (oslavná jména) upozorňuje na případových studiích věnovaných konkrétním toponymům (např. Žižkovo Pole, Havlíčkův Brod, Gottwaldov, Havířov, toponymie jižního Slovenska, Sudet a východního Pruska) na specifika české toponymie ve středoevropském kontextu. Pozornost je věnována rovněž vývoji uličních názvů, fungování toponym v uměleckém textu, reklamní a mytizační funkci zeměpisných pojmenování.

Kapitoly z moderní české toponymie. Kniha se zabývá vývojem českých oikonym (místních jmen) v moderní době. Zaměřuje se na hlavní vývojové tendence místních jmen, názvotvorbu, motivaci a odraz politických a společenských změn v toponymii. Prostřednictvím sledování úlohy honorifikačního motivu (oslavná jména) upozorňuje na případových studiích věnovaných konkrétním toponymům (např. Žižkovo Pole, Havlíčkův Brod, Gottwaldov, Havířov, toponymie jižního Slovenska, Sudet a východního Pruska) na specifika české toponymie ve středoevropském kontextu. Pozornost je věnována rovněž vývoji uličních názvů, fungování toponym v uměleckém textu, reklamní a mytizační funkci zeměpisných pojmenování.

Kolektivní studie Dialog myšlenkových porudů středověkoho judaismu se zabývá dějinami a myšlením Židů ve středověku a raném novověku. Zdánlivě protichůdné pojmy uvedené v podtitulu – „izolace“ a zároveň „integrace“ – vystihují v kostce základní situaci Židů rozptýlených v diaspoře. Autoři přitom vycházejí z přesvědčení, že „dějiny Židů v diaspoře vyžadují studium ne izolované, nýbrž nedílně související s obecnou historií“ (jak píše Jiřina Šedinová v úvodu). Jednotlivé kapitoly podávají výklad o právním postavení Židů pod vládou křesťanství a islámu, sledují hlavní proudy aškenázského myšlení ve vrcholném středověku a v období tzv. „pražské židovské renesance“, věnují se orientálnímu světu sefardských Židů před jejich vyhnáním z Iberského poloostrova a po něm. Cílem autorů, představitelů nastupující generace českých judaistů spjatých s Filozofickou fakultou UK, bylo vytvořit barvitý obraz dějin židovské společnosti a jejího střetávání s většinovou kulturou, přínosný pro odbornou veřejnost a zároveň přístupný i širšímu okruhu čtenářů.

Kniha Možné světy fantastiky, která k literární problematice přistupuje z pozice tzv. teorie fikčních světů, se nepokouší o taxonomii fikčních světů v rámci celého systému narativní literatury, ale soustředí se jen na typologii žánru fantastiky. Na základě vzájemného poměru oblastí „přirozeného“ a „nepřirozeného“ rozlišuje jednotlivé „mody“ fantastiky, které pak dokládá na tvorbě klasiků, jakými jsou Charles Dickens, Ivan Sergejevič Turgeněv či Guy de Maupassant. Možné světy fantastiky nejsou jen užitečnou teoretickou prací, která umožňuje popsat a utřídit druhy fantastické fikce, ale přispívá i do literárněhistorické debaty o povaze realismu a jeho kulturním a společenském kontextu.

Kniha se zabývá básnickou tvorbou mladých debutantů, kteří vstoupili do literatury v 90. letech 20. století a jejichž tvorba se rodila ve spletitém kontextu posttotalitní kulturní situace, v níž se setkávaly velmi rozdílné tradice. Publikace sleduje trojici výrazných linií v rámci mladé poezie této doby – linii poezie spirituální, věcné a imaginativní. Ukazuje, jak tato poezie přijímá tradiční lyrické modely, ale postupně z nich odstraňuje jakékoli programní a ideové akcenty – tyto modely v postmoderní situaci přestávají být součástí velkých příběhů, nejsou rozvíjeny v původní podobě, ale selektivně a s ohledem na aktuální stav kultury a myšlení.

Zatím poslední, čtvrtá část memoárománů Pavla Kohouta nazvaná Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem vychází poprvé v tomto svazku pod názvem Předběžná bilance. Je to kapitola rozsahem nejmenší, ale z hlediska čtenářů, kteří už možná některou ze vzpomínkových knih přečetli, možná nejdůležitější: autor nás vede svým životem až do dnešních dnů a opět, jako v celých svých pamětech, se nevyhýbá kontroverzním otázkám – a jakoby je od čtenářů očekával, rovnou na ně po svém odpovídá. Všichni, kdo byli dosud k životním postojům Pavla Kohouta rezervovaní, nebo dokonce odmítaví, měli by si jeho Život s Hitlerem, Stalinem a Havlem přečíst. Mohli by být překvapeni, s jakou otevřeností a snahou vyrovnat se s vlastními omyly a pochybeními se autor dává publiku v plen... Ano, je v tom i dovednost úspěšného dramatika, spisovatele a poválečného proslulého mládežnického poety, který ví, jak čtenáře či diváka zaujmout, ale je tam ještě něco navíc, co v mnohých pamětech osobností postrádáme: úzkostlivá snaha nesvalovat vinu za své činy a postoje na někoho či něco jiného.

Charles Darwin je nejen architektem moderní evoluční biologie a jeho dílo O vzniku druhů je víc než jen biologickou teorií. Je to soubor principů, které mají obrovský dopad na zásadní filozofické otázky jak v oblasti vědění (epistemologii), tak v oblasti morálky (etiky) a náboženství. Právě touto filozofickou povahou Darwinových myšlenek se zabývá kniha známého odborníka na historii a filozofii darwinismu Michaela Ruseho.

V českém prostředí unikátní vydavatelský počin předkládá čtenáři v jednom svazku kompletní dílo Williama Shakespeara, tj. všechny hry tragické, komediální, historické i tzv. romance spolu se Sonety, dalšími básnickými skladbami (např. Venuše a Adonis či Znásilnění Lukrécie) a díly spornými a apokryfními, a to vše v překladu jediného člověka, předního českého anglisty a shakespearologa Martina Hilského. Kompletní dílo je doplněno úvodní studií, každá hra či báseň je uvozena stručnou charakteristikou a technickým popisem a celek uzavírá přehledný rejstříky shakespearovských postav. Kniha vychází ve dvou provedeních. Plátěné vazbě ve stříbrném kartonovém pouzdru a exkluzivní ručně vyrobené kožené vazbě.

V českém prostředí unikátní vydavatelský počin předkládá čtenáři v jednom svazku kompletní dílo Williama Shakespeara, tj. všechny hry tragické, komediální, historické i tzv. romance spolu se Sonety, dalšími básnickými skladbami (např. Venuše a Adonis či Znásilnění Lukrécie) a díly spornými a apokryfními, a to vše v překladu jediného člověka, předního českého anglisty a shakespearologa Martina Hilského. Kompletní dílo je doplněno úvodní studií, každá hra či báseň je uvozena stručnou charakteristikou a technickým popisem a celek uzavírá přehledný rejstříky shakespearovských postav. Kniha vychází ve dvou provedeních. Plátěné vazbě ve stříbrném kartonovém pouzdru a exkluzivní ručně vyrobené kožené vazbě.

Ve sbírce Loď jménem naděje se autor Ivan Klíma formou paraboly zamýšlí nad všeobecnými „osudovými“ okolnostmi lidské existence. V novele Loď jménem naděje je to osud společnosti, která se dobrovolně vydá pod vedením paranoidního vůdce na cestu zkázy, v novele Ostrov mrtvých králů je to osud jedince neschopného vymanit se z „prokletí vlastních vzpomínek, které ho vzdalují živým citům a vztahům“.

Spis Sijásat-náme (Pojednání o politice) z konce 11. století shrnuje názory a zkušenosti největšího seldžuckého vezíra chádži Nezámolmolka. Většina z padesáti kapitol, z nichž kniha sestává, objasňuje politické poměry, uspořádání vládních institucí, rozvrstvení společnosti a zvyky a mravy seldžucké doby. Autor se ve svém pojednání snažil podat návod na správnou vládu a vycházel při tom ze svých celoživotních zkušeností vezíra. Z hlediska způsobu výkladu se spis dělí do dvou částí. První podává rady týkající se vlády, armády, vojensko-lenního systému, zapojování jednotlivých skupin obyvatelstva do mocenských struktur, funkcí a úkolů úředníků, správného řízení státních záležitostí, dvorské etikety a dobových zvyklostí. Druhá, kritická část pojednává o slabinách seldžucké říše a nebezpečích, jež jí hrozí. Překlad doplńuje obsáhlá studie o Nezámolmolkově životě a díle a o seldžucké říši v tomto období.

Ve sbírce Loď jménem naděje se autor Ivan Klíma formou paraboly zamýšlí nad všeobecnými „osudovými“ okolnostmi lidské existence. V novele Loď jménem naděje je to osud společnosti, která se dobrovolně vydá pod vedením paranoidního vůdce na cestu zkázy, v novele Ostrov mrtvých králů je to osud jedince neschopného vymanit se z „prokletí vlastních vzpomínek, které ho vzdalují živým citům a vztahům“.