Academia strana 94 z 189

Stejně jako předchozí dva svazky i třetí díl předpokládané sedmidílné řady o českých a moravských pralesovitých rezervacích přináší výsledky opakovaného zkoumání dřevinného i bylinného patra a půdních poměrů, tentokrát v rezervacích Šumavy a Českého lesa. Souhrnné výsledky výzkumů objasňují historický vývoj rezervací i současnou dynamiku vývoje zkoumaného ekosystému. V práci jsou též odvozeny zásady managementu v různě ovlivněných rezervacích na srovnatelných stanovištích do budoucna. Doplněno množstvím tabulek, grafů, fotografií a map.

Ve shodě se zaměřením Klubu má publikace přispět k podpoře kritického myšlení a k porozumění vědeckému přístupu. Obsahuje 14 příspěvků psaných tak, aby byly srozumitelné širokému okruhu čtenářů. Autory jsou jednak uznávaní vědci příslušných oborů, jednak ti, kteří se danou problematikou dlouhodobě seriózně zabývají. Široký okruh témat sjednocuje společný požadavek - obhajoba racionality ve společnosti. Ta je v klubu SISYFOS pokládána za jednu civilizačních priorit.

V knize Na vlastní kůži zachycuje Heda Kovályová-Margoliová, manželka Rudolfa Margolia, popraveného v politických procesech r. 1952, své životní vzpomínky od 2. světové války až do roku 1968: útěk z koncentračního tábora, posléze život v dusné atmosféře padesátých let, krutý úděl po mužově popravě v roce 1952. Kniha vyšla poprvé v r. 1972 v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty Eight Publishers v Torontu, byla přeložena do mnoha jazyků a setkala se se zcela mimořádným ohlasem.

V knize Na vlastní kůži zachycuje Heda Kovályová-Margoliová, manželka Rudolfa Margolia, popraveného v politických procesech r. 1952, své životní vzpomínky od 2. světové války až do roku 1968: útěk z koncentračního tábora, posléze život v dusné atmosféře padesátých let, krutý úděl po mužově popravě v roce 1952. Kniha vyšla poprvé v r. 1972 v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty Eight Publishers v Torontu, byla přeložena do mnoha jazyků a setkala se se zcela mimořádným ohlasem.

Rukověť humanistického básnictví je biograficko-bibliografická příručka zahrnující stručné životopisy českých autorů latinské poezie a bibliografii jejich prací pro období od konce 15. století do poloviny 17. století. V letech 1966–1982 byly vydány svazky 1–5. Řada nových zjištění a možnost výzkumu v dosud neprobádaných zahraničních knihovnách přinesla nutnost vydání dalšího svazku, v němž by byly dodatky shrnuty. Tímto šestým svazkem je nyní práce ukončena a může se stát praktickým základem pro další bádání v příbuzných oborech.

Rukověť humanistického básnictví je biograficko-bibliografická příručka zahrnující stručné životopisy českých autorů latinské poezie a bibliografii jejich prací pro období od konce 15. století do poloviny 17. století. V letech 1966–1982 byly vydány svazky 1–5. Řada nových zjištění a možnost výzkumu v dosud neprobádaných zahraničních knihovnách přinesla nutnost vydání dalšího svazku, v němž by byly dodatky shrnuty. Tímto šestým svazkem je nyní práce ukončena a může se stát praktickým základem pro další bádání v příbuzných oborech.

Internetovou jazykovou příručku kolektivu autorů Ústavu pro jazyk český AV ČR využilo během prvních dvou let od zpřístupnění více než půl milionu uživatelů češtiny. Její výkladová část nyní vychází poprvé knižně. Do příručky byly zařazeny především ty jevy, na něž se často ptají tazatelé v jazykové poradně. Najdete zde obecná poučení o českém jazyce, zejména o pravopisu, tvarosloví a některých syntaktických jevech. Na rozdíl od současných Pravidel českého pravopisu a mluvnic jsou některé výklady v příručce podrobnější a ucelenější (např. v oblasti psaní velkých písmen, interpunkce, shody přísudku s podmětem, skloňování osobních a zeměpisných jmen atd.). Ve výkladech se uvádějí i rozpory v údajích, které jednotlivé jazykové příručky přinášejí, nebo rozdíly mezi kodifikací a spisovným územ. V takových případech je připojen hodnotící komentář a doporučená řešení. Kniha je určena všem zájemcům o češtinu, a to jak široké veřejnosti, tak jejím profesionálním uživatelům, zvláště učitelům a studentům. Internetová jazyková příručka byla v roce 2009 oceněna Medailí MŠMT 1. stupně "za zlepšování podmínek pro výuku mateřského jazyka na všech typech škol".

Studie vývoje kulturního dění a životního stylu se skládá ze tří částí. Dílo představuje nové pojetí problematiky i v mezinárodním kontextu. Od podobných lexikálních prací se liší především snahou o jasné časové zařazení a o podloženost na základě dobových pramenů. Autoři zde mapují členitou oblast kultury a životního stylu v padesátých a šedesátých letech pomocí dobových pojmů a výrazů, prostřednictvím hesel a sond do oblastí každodenního života tehdejšího Československa.

Studie vývoje kulturního dění a životního stylu se skládá ze tří částí. Dílo představuje nové pojetí problematiky i v mezinárodním kontextu. Od podobných lexikálních prací se liší především snahou o jasné časové zařazení a o podloženost na základě dobových pramenů. Autoři zde mapují členitou oblast kultury a životního stylu v padesátých a šedesátých letech pomocí dobových pojmů a výrazů, prostřednictvím hesel a sond do oblastí každodenního života tehdejšího Československa.

Tuto publikaci lze bez přehánění označit za první ne snad zcela vyčerpávající, ale přece velmi ucelené zpracování jistě pozoruhodného tématu starých pražských kin, kterých v české metropoli v dobách největšího rozmachu bylo více než sto, ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století průměrně kolem osmdesáti a z nichž i dnes mezi nově vybudovanými multiplexy a prodejnami levných DVD bojuje o své místo na slunci alespoň několik posledních mohykánů s často dlouholetou tradicí jako Lucerna, Ponrepo, Světozor či Aero. Autoři v první části své práce podávají přehled o počátcích a vývoji kinematografického dění v českých zemích zejména do znárodnění kinematografie v roce 1945, ve druhé pak formou průvodce seznamují čtenáře (mnohdy jistě pamětníky) s – většinou již zaniklými – biografy jednotlivých městských částí a líčí leckdy vrtkavé osudy těchto „stánků světel“ i osobností či filmů s nimi spojených. Nedílnou součástí díla bratří Čvančarových je rozsáhlá obrazová část vytvářející jakousi koláž či mozaiku starých pražských biografů, promítacích kabin, dobových vstupenek, fotosek i plakátů, majitelů kin, promítačů, kameramanů, režisérů, herců – nejen z filmů českých, ale i z těch zahraničních, které se ve sledovaném období v pražských biografech promítaly.

Další překlad životního díla Publia Vergilia Marona (70– 19. př. n. l.), hrdinského eposu, který tvoří jeden z vrcholů římské literatury. Slavný básník v postavě bájného Aenea ztělesnil římský ideál osobní dokonalosti a epos líčící jeho dramatické osudy představuje základní mýtus o vzniku římského národa a říše – v proslulé podsvětní scéně je prorokována římská budounost a velikost až do panování císaře Augusta. Příběh navazuje na děj Homérovy Iliady: po dobytí Tróje vynesl Aeneas z hořícího města na zádech svého otce Anchísa a zachránil i svého syna Askania. Jeho posláním je založit jinde novou Tróju. Po dramatickém putování Středozemím, jehož nejznámější epizodou je tragicky ukončený milostný vztah s kartáginskou královnou Didonou, dorazí do Itálie, podstoupí těžký boj s vládcem kmene Rutulů Turnem a sňatkem s Lavinií, dcerou krále Latinů, získá vládu nad Latiem, územím, na němž později vznikne Řím. Aeneis byla bohatým zdrojem inspirace pro nespočet výtvarných, hudebních i literárních děl od antiky až téměř do současnosti.

Tajemství fenoménu smrti, její nevyhnutelnosti i přirozenosti, a zároveň odvěká touha člověka po dosažení nesmrtelnosti, jak se projevují v představách starověkých kultur Izraele, Syropalestiny, sousední Mezopotámie a okrajově též vzdálenějšího Egypta, jsou námětem publikace, jež se v této souvislosti věnuje otázkám smutečních obřadů a pohřebních zvyklostí, kultu předků i představám o posmrtné existenci, charakteru podsvětí i jeho obyvatel, víře ve vzkříšení těla a nesmrtelnost duše. V naší odborné literatuře se jedná o první studii svého druhu, nabízející systematické a především komplexní shrnutí poznatků k této problematice pro jednotlivé oblasti. Práce čerpá z primárních pramenů – v případě Izraele tedy hebrejské bible – i bohaté sekundární literatury. Všechna témata jsou pojednána jednak v historické perspektivě biblických pramenů od jejich nejstarších vrstev až po spisy pozdní datace, ale i v souvislostech dalších písemných svědectví starověkého Předního východu. Poučný a poutavý text nepochybně zaujme nejen religionisty, biblisty a teology, ale také širší odbornou veřejnost.

Kniha Kinematografie zapomnění je pokusem o zachycení přelomového období konce reformního procesu roku 1968 a počátku normalizace v jedné z oblastí československé kultury, v kinematografii. Změny nastalé po srpnu 1968 v československém filmu líčí na proměnách jediného místa – Filmového studia Barrandov. V úvodu knihy zachycuje autor krátkou etapu pražského jara a úspěchy, jichž se domácím filmařům podařilo v této době dosáhnout nejen přímo na poli uměleckém, ale i v širší oblasti společenské. Popisuje, jak konkrétně se vpád okupačních armád a následné změny ve vedení strany a státu podepsaly na filmové výrobě – věnuje se řadě tzv. „trezorových“ filmů, které už ve své době nesměly být uvedeny do kin, stejně jako snímkům rozpracovaným, ale ve své době již nedokončeným, nebo dokonce vůbec nerealizovaným autorským záměrům slavných tvůrců. Zachycuje konec „nové vlny“ i osudy jednotlivých filmařů řazených do tohoto proudu v prvních normalizačních letech, popisuje mechanismus čistek v domácím filmu na počátku sedmdesátých let a vykresluje portréty novému režimu loajálních tvůrců. Podává také obraz tohoto „nového“, „obrozeného“ československého filmu spolu s konkrétními filmovými tituly charakteristickými pro první etapu normalizační éry. Pro účely knihy vznikly na dvě desítky rozhovorů s domácími filmaři – režiséry, scenáristy, kameramany či produkčními. Sedmero z těchto rozhovorů přináší kniha v nezkrácené podobě. Vedle toho je součástí publikace také fotografická příloha a reprodukce exkluzivních originálních dokumentů z teprve nedávno zpřístupněného archivu Filmového studia Barrandov.

Nový kulturně-historický průvodce Londýnem z pera historiků Filozofické fakulty UK není v první řadě určen těm, kteří se chystají vyrazit přes Kanál poprvé, třebaže po něm mohou sáhnout i oni. Jedná se spíše o knížku pro ty, kteří se v britské metrop oli alespoň částečně orientují, mají za sebou povinné prohlídky těch nejvýznamnějších pamětihodností, galerií a dalších pozoruhodných míst, a přesto mají pocit, že by chtěli o tomto městě vědět něco víc. A právě ono něco navíc tento průvodce nabízí . Čtenáři v něm naleznou jednatřicet kapitol a v jejich rámci několik desítek příběhů, jež jsou bytostnou součástí historie Londýna zejména v devatenáctém a ve dvacátém století, přirozeně s nezbytnými přesahy do století jednadvacátého (nemluvě o krat ších pasážích, sahajících z různých důvodů hlouběji do minulosti), příběhů, spojených s konkrétními místy, památkami, osobnostmi a zajímavostmi, jež jim o městě nad Temží řeknou více než ten nejlepší bedekr. Vzhledem k omezenému rozsahu to přirozeně není kompletní, vyčerpávající průvodce Londýnem, ale kdo by se s takovým tlustopisem vláčel na cestách...

Další svazek souborného kritického vydání spisů Jana Amose Komenského přináší dva soubory Komenského latinských učebnic – Eruditionis scholasticae pars prima, Vestibulum a Eruditionis scholasticae pars II, Janua. Oba soubory učebnic, určených pro první dvě třídy nižšího stupně gymnázia, tj. tříleté latinské školy (třetí stupeň tvořilo Atrium), Komenský spolu s částí Atrium (bude vydána v jednom z dalších svazků) zahrnul do svého souborného vydání Opera didactica omnia (ODO, Amsterdam 1657); toto souborné vydání je předlohou naší kritické edice, a proto svazek navazuje i svým číslováním na předchozí již vydané části ODO pod číslem 15. Oba tyto učebnicové soubory představují z pohledu Komenského vrchol jeho snah o co nejdokonalejší učební pomůcky pro tříletou latinskou školu. S výjimkou vlastního učebního textu Januy (Janualis ... contextus) přináší sv. 15/IV první kritická vydání zahrnutých Komenského textů, a pomineme-li nečetné překlady ukázek z učebnic a předmluv, jde o první novodobá vydání vůbec. Z hlediska dostupnosti Komenského textů lze pak považovat za významnou skutečnost, že tu vůbec poprvé od 17. století vychází v moderní edici a kompletně jeden z Komenského jazykových slovníků.

Rozsáhlé paměti francouzského spisovatele a politika Françoise-Reného de Chateaubriand (1768–1848), psané postupně několik desetiletí, byly svým autorem předurčeny k posmrtnému publikování. Mají značný význam historický, neboť autor byl přímým účastníkem politického i vojenského dění své doby, od pádu monarchie přes revoluční období, Napoleonův konzulát a císařství až k restauraci Bourbonů; po červencové revoluci v roce 1830 odešel do ústraní. Vypovídají však také mnohé o Chateaubriandově osobním životě a především mají mimořádnou literární hodnotu – dnes jsou pokládány za nejživější součást celého Chateaubriandova díla. Pro české čtenáře jsou o to zajímavější, že Chateaubriand jako přívrženec svrženého krále Karla X., který našel útočiště v Čechách, v naší zemi také pobýval; kromě toho Jungmannův překlad Chateaubriandovy Ataly z roku 1805 (tedy jen čtyři roky po prvním francouzském vydání) sehrál význačnou roli ve vývoji novodobé české literatury. Přesto vycházejí Chateaubriandovy Paměti ze záhrobí (pomineme-li několik pasáží věnovaných Praze) v českém překladu poprvé až nyní.