Academia strana 117 z 162

Třetí svazek Uměleckých památek Moravy a Slezska organicky navazuje na předchozí díly (A–I, 1994; J–N, 1999) – formálně, metodikou výzkumu i zpracováním; k tomu bylo vše vyloženo v Úvodu 1. svazku UPMS. Na vymezeném území (viz mapu na proponovaném přídeští) se zabývá 270 sídelními celky, městy, městečky, vesnicemi a jejich částmi v abecedním uspořádání sub č. 655–802, obsahujícími díla umělecké povahy v rozsahu od slovanské kultury po současnost. Zabývá se hist. urbanismem, výtvory z oblastí architektury, sochařství, malířství a uměleckého řemesla – pokud se nacházejí in situ. Zmiňuje i depozitní instituce, archivy a muzea, a souborně charakterizuje jejich umělecké sbírky. Významnou součástí tohoto svazku je rejstřík umělců se základními biografickými údaji, zahrnující na 3000 jmen obsažených v dosud vydaných dílech, a také obrazová složka reprezentující 2010 fotografií a 356 výkresů.

Kniha náboženských a filosofických sekt a škol perského učence Muhammada aš-Šahrastáního (1086–1153) je všeobecně pokládána za nejvýznamnější islámské středověké dílo věnované náboženstvím a filosofickým směrům na tehdejším Blízkém východě a ve Středomoří. V prvním díle této pomyslné „protoreligionistické encyklopedie“ různých proudů, sekt a teologických škol v islámu se Šahrastání snažil, na rozdíl od svých předchůdců na poli hereziografie, především vysvětlovat a analyzovat, nikoliv soudit a proklínat. A právě pro tuto svou relativní nestrannost, jakož i přehlednost a úctyhodný rozsah je Šahrastáního kniha stále vydávána, studována i citována jakožto význačný pramen ke studiu středověké islámské duchovnosti. Bohatě komentovaný český překlad Bronislava Ostřanského obsahuje rozsáhlou úvodní studii věnovanou jak Šahrastáního odkazu a jeho interpretaci, tak i jeho zasazení do kontextu středověkého islámského myšlení. Neskromnou ambicí tohoto aparátu je, aby kniha byla užitečná pro odborníky a zároveň srozumitelná také pro širší obec zájemců o problematiku středověkého „světa islámu“.

V dalším z řady zoologických klíčů navazuje autor zpracováním hospodářsky velmi důležité čeledi brouků – Dermestidae (kožojedovití). Publikace je zpracována podle nejnovějších poznatků vědy. Klíče jsou zpracovány dvojjazyčně a umožňují určování pokud možno na základě nápadných a dobře zjistitelných vnějších znaků. Pouze tam, kde nelze jinak, jsou použity i znaky vnitřní či nesnadno zjistitelné (všechny takové jsou vyobrazeny). Klíče jsou modifikovány pro území České a Slovenské republiky, ale jsou zde zahrnuty i druhy, jejich začlenění do naší fauny lze očekávat z důvodu exportu či importu různých skladištních komodit.

Psát na téma právo tak, aby byl obsah přesný, ale zároveň srozumitelný, a navíc aby čtenář-právník po přečtení jen nesouhlasně nekroutil hlavou a čtenář-neprávník získal přehledným způsobem informace, které jsou pro něj potřebné, a po první kapitole hned neusnul, je věc poměrně obtížná. Kniha je určena převážně těm, kteří autorské právo nestudovali, ale setkávají se s ním v rámci své činnosti nebo na něj narážejí v běžném životě a rádi by znali na základní otázky jednoznačně formulované a srozumitelné odpovědi.

Čtyřiadvacátý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Hem–Hi, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení Historického ústavu AV ČR. V jeho rámci bude zpracováno na 25 000 biogramů osobností všech dob a oborů lidské činnosti spjatých s českými zeměmi (bez rozdílu etnického původu), jež se narodily, žily a pracovaly v uvedeném teritoriu, a to i pokud zde strávily jen část svého života.

Na podzim 2019 bylo z iniciativy Václavy Jandečkové zahájeno páté oficiální vyšetřování smrti Jana Masaryka. Autorka ve své nové knize líčí několikaletou svízelnou cestu za tímto cílem a do jejího středu staví unikátní svědectví kriminalisty Vilibalda Hofmanna. Hofmann coby zkušený detektiv a zpravodajský důstojník byl v osudné ráno 10. března 1948 v roli vyšetřovatele jako jeden z prvních přítomen v pražském Černínském paláci, na jehož nádvoří bylo nalezeno mrtvé tělo oblíbeného ministra zahraničí. Své svědectví pořídil soukromě na magnetofonový pásek o dvacet let později, poté co v rámci obnoveného vyšetřování Masarykovy smrti poskytl výpověď na Generální prokuratuře, při níž byl konfrontován se zřejmě zmanipulovanými úředními dokumenty. Autorka nahrávku pro veřejnost objevila v rodině Hofmannova přítele Jindřicha Grulicha, která ji dlouhá léta uchovávala a po pádu komunistického režimu se marně snažila upozornit na ni oficiální místa. Rozborem tohoto klíčového svědectví a jeho porovnáním s řadou úředních dokumentů i dalších osobních vzpomínek autorka odkrývá množství nesrovnalostí, rozporů i záměrných zkreslení a pokouší se z této složité mozaiky rekonstruovat přesvědčivou verzi událostí kolem Masarykovy smrti.

Soubor esejí a reflexí Tomáše Mazala Pes na gondole přináší nejen nový vhled do světa literatury, výtvarného umění a filmu, ale je také osobitou autorovou výpovědí výběrem námětů i jejich uchopením. Mazalovy texty spojuje pečlivé pátrání v pramenných podkladech, umanuté hledání téměř neznatelných stop a pozapomenutých, ve své době však významných postav a míst. Prostor dostává také jeho typická ironie spojená s rozvinutou imaginací, skrze něž se vyslovuje o nejzákladnějších východiscích tvorby. V rovině lidské i umělecké se zajímá u autorů a jejich osudů i příběhů a prostoru, v němž jsou vkořeněni, ponejvíc o situace mezní, ovšem s pochopením a jistou cudností, zvlášť vzácnou v čase, v němž jsou všudy přítomné způsoby bulvárních médií.

S klesající kvalitou zdrojů pitné vody je její úprava stále obtížnější a vyžaduje hluboké znalosti problematiky. Předkládaná publikace přináší podrobné shrnutí tématu koagulace při úpravě vody, které využije široká odborná veřejnost od studentů přírodovědných směrů až po provozovatele úpraven vody, inženýry i techniky. Nabízí nejnovější poznatky v oblasti koagulace různých typů nečistot. Autoři kladou důraz zejména na důležitost optimalizace podmínek koagulace, a to jak hodnoty pH a dávky koagulačního činidla s ohledem na dosažení maximální účinnosti odstranění nečistot, tak i intenzity a doby míchání pro vytvoření vloček s vlastnostmi vhodnými pro následující separační procesy (sedimentaci, flotaci a filtraci).

Soubor pěti povídek s tématem stáří a plynoucího času, s nímž se musí jednotliví protagonisté vyrovnat. Starý bohatý průmyslník se nechá zaměstnat jako vrátný v jedné ze svých budov; pedagog z hudební konzervatoře na odpočinku se po letech setká se svým někdejším žákem, dnes houslovým virtuosem; stařičký spisovatel žijící v ústraní na venkově je čestným hostem při udílení literární ceny pro začínající spisovatele, kde se cítí nepatřičně; někdejší vysloužilec z první světové války sleduje natáčení filmu o příhodě z vlastního mládí a nepoznává sebe ani přátele a ani onu dobu; a konečně v ústřední povídce, jež propůjčila jméno celé knize, zjišťuje starý hrdina při náhodném bezvýznamném setkání v jednom ospalém rakouském městečku, že čas neběží jen lineárně a že si s námi záludně pohrává.

Publikace se věnuje mapování vlivu novináře, literárního kritika, politika a komunistického ideologa Ladislava Štolla (1902–1981) na formování československé kultury ve 20. století. Život Ladislava Štolla zachycuje formou politické biografie, která ukazuje jeho činnost v kontextu diskusí, polemik a politického vývoje československé kulturní levice. Stěžejní kapitoly se věnují Štollovu politickému působení v kulturní politice 50. let, včetně vlivu jeho nejznámějšího referátu Třicet let bojů za českou socialistickou poezii. V knize je zachycen Štollův politický vzestup i období kritického zhodnocení jeho politicko-estetických konceptů v období destalinizace druhé poloviny 50. let, mocenského pádu v době pražského jara 1968 i jeho návratu a činnosti v 70. letech.

Heimito von Doderer (1896–1966), jeden z klasiků moderní rakouské literatury, se stal všeobecně známým až v poměrně pokročilém věku právě románem Strudlhofské schody, který poprvé vyšel roku 1951. Na něj navázaly další knihy tzv. vídeňské trilogie, Démoni a Osvětlená okna, propojené některými postavami, ale především autorovou milovanou Vídní za časů dramatických změn rakouského státu a společnosti v prvních třiceti letech 20. století. Spojením místy úmyslně triviálního děje, analytických společenských úvah a impresionistických líčení, podávaných „barokní“ formou složitě rozvětvených souvětí, vytvořil názorově spíše konzervativní umělec osobitý a překvapivě moderní styl pro své dílo, jež může být svým rozsahem vnímáno jako protějšek nedokončeného Musilova Muže bez vlastností, avšak liší se od něj tím, že je ucelené a zakončené.