Academia strana 118 z 189

Mrazivý příběh o škole pro mistry popravčí odkrývá neúprosné mechanismy moci. Toto své životní téma zpracoval Pavel Kohout mnohokrát, zde však s doslova brutální účinností. Katyně bezesporu patří k vrcholům tvorby tohoto autora evropského formátu, oceňovaného paradoxně více v zahraničí než v domácím českém prostředí. Nové vydání jeho `černého románu` vychází ve výtvarně pozoruhodné grafické úpravě Pavla Růta.

Kniha se soustředí na mocenské systémy dané geopolitickou strukturou, jež určovaly podobu Evropy po Vídeňském kongresu 1815, v roce 1848, po vzniku Itálie a Německa a Versailleském míru 1919. K diskusím o úloze Jaltské konference (1945) při rozdělení Evropy nejen dovozuje, že se tak stalo mnohem dříve, ale také proč, ve značné míře autor zkoumá vliv významných osobností na historické události. `Není takových textů nazbyt a po tomto mohou sáhnout studenti, učitelé a vůbec zájemci o novodobou historii, kteří chtějí získat povědomost o evropském politickém vývoji,` uvádí v recenzi knihy prof. Robert Kvaček. Monografii uzavírá hledání jistot v mezinárodních vztazích po rozpadu bipolárního světa až do roku 2005.

Kniha se soustředí na mocenské systémy dané geopolitickou strukturou, jež určovaly podobu Evropy po Vídeňském kongresu 1815, v roce 1848, po vzniku Itálie a Německa a Versailleském míru 1919. K diskusím o úloze Jaltské konference (1945) při rozdělení Evropy nejen dovozuje, že se tak stalo mnohem dříve, ale také proč, ve značné míře autor zkoumá vliv významných osobností na historické události. `Není takových textů nazbyt a po tomto mohou sáhnout studenti, učitelé a vůbec zájemci o novodobou historii, kteří chtějí získat povědomost o evropském politickém vývoji,` uvádí v recenzi knihy prof. Robert Kvaček. Monografii uzavírá hledání jistot v mezinárodních vztazích po rozpadu bipolárního světa až do roku 2005.

Kniha známého egyptologa Miroslava Vernera, světově uznávaného odborníka na dobu stavitelů pyramid, podává ucelený přehled o všech pyramidách, které byly dosud v Egyptě objeveny, o době, v níž vznikaly, i badatelích, kteří se o jejich výzkum zasloužili. A také o tom, jak a proč se pyramidy stavěly. Publikace poprvé vyšla česky v roce 1996 a byla přeložena nejen do němčiny, angličtiny a italštiny, ale též do arabštiny, japonštiny a korejštiny. Od té doby přibylo objevů i nových teorií. Druhé české vydání, podstatně přepracované a rozšířené, proto vychází z úrovně poznání, kterého egyptologie dosáhla na počátku 21. století, a rozsáhle čerpá z výsledků nejnovějších výzkumů Českého egyptologického ústavu FF UK na pyramidovém pohřebišti v Abúsíru. Kromě asi 200 rovněž aktualizovaných perokreseb provází text okolo 300 barevných, mnohdy unikátních fotografií.

I fyzika, které vděčíme za technické vymoženosti současného světa, měla své dětství; souvislosti mezi přírodními úkazy se snažili vysvětlit bez pomoci nadpřirozených sil už antičtí filozofové. A když za „temného středověku“ dospívala, dohlíželi na ni muslimský matematik a optik Alhazen s lékařem Avicennou a veleučení křesťané Albert Veliký, Roger Bacon a Mikuláš Kusánský. Teprve v renezanci dosáhla zralosti a jako teoretická filozofie přírody se do jisté míry osamostatnila. Na jejím rozvoji se podílely takové osobnosti, jako byl Johannes Kepler, Galileo Galilei nebo Isaac Newton, které uspořádaly velké množství poznatků do ucelené a vnitřně nerozporné soustavy principů a teorií, jimiž se řídilo veškeré fyzikální dění. Newtonovy pohybové zákony na dlouhé roky ovládly tehdejší filozofický obraz světa, až po roce 1900 byly nahrazeny pohledem kvantověfyzikálním. Od zrození evropské vědy v antickém Řecku do roku 1643, kdy Bůh řekl „Budiž Newton“, uplynulo dvacet pět století. Že vývoj fyziky během této doby je vlastně pestrou mozaikou životních osudů lidí, kteří se o odhalení tajemství přírody zasloužili, se mohou přesvědčit čtenáři této knížky.

I fyzika, které vděčíme za technické vymoženosti současného světa, měla své dětství; souvislosti mezi přírodními úkazy se snažili vysvětlit bez pomoci nadpřirozených sil už antičtí filozofové. A když za „temného středověku“ dospívala, dohlíželi na ni muslimský matematik a optik Alhazen s lékařem Avicennou a veleučení křesťané Albert Veliký, Roger Bacon a Mikuláš Kusánský. Teprve v renezanci dosáhla zralosti a jako teoretická filozofie přírody se do jisté míry osamostatnila. Na jejím rozvoji se podílely takové osobnosti, jako byl Johannes Kepler, Galileo Galilei nebo Isaac Newton, které uspořádaly velké množství poznatků do ucelené a vnitřně nerozporné soustavy principů a teorií, jimiž se řídilo veškeré fyzikální dění. Newtonovy pohybové zákony na dlouhé roky ovládly tehdejší filozofický obraz světa, až po roce 1900 byly nahrazeny pohledem kvantověfyzikálním. Od zrození evropské vědy v antickém Řecku do roku 1643, kdy Bůh řekl „Budiž Newton“, uplynulo dvacet pět století. Že vývoj fyziky během této doby je vlastně pestrou mozaikou životních osudů lidí, kteří se o odhalení tajemství přírody zasloužili, se mohou přesvědčit čtenáři této knížky.

Práce O původu druhů, nejznámější dílo významného anglického přírodovědce 19. století Charlese Darwina, představuje základní kámen moderní biologie. Právě v této práci totiž Darwin popisuje fenomén evoluce a s rozvahou argumentuje proti názoru, že všechny živé organismy byly stvořeny Bohem takové, jaké je známe dnes. Kniha vyšla v českém překladu již v roce 1953. Nyní se po více než půl století dočká nového, revidovaného vydání.

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943-1944, své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností. Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943-1944, své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností. Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943-1944, své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností. Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943-1944, své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností. Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným

Významný americký chemik českého původu Herbert Morawetz, nositel zlaté medaile Jaroslava Heyrovského, emigroval po obsazení Československa německými vojsky v roce 1939 do ciziny, vystudoval a dlouhá léta vyučoval polymerní chemii na Brooklynském polytechnickém institutu a po ukončení pedagogické dráhy pracoval až do svých devadesáti let jako redaktor věhlasného odborného časopisu Macromolecules. Ve své knize vzpomínek poutavě vypráví nejen o svém velmi dlouhém a událostmi nabitém životě, ale líčí také historii své rodiny; od očitého svědka se dozvídáme mnohé i o událostech světových, k nimž došlo v průběhu celého 20. století.

Jedné noci se má Henrich de Lagardére utkat v souboji s vévodou de Nevers, namísto toho s ním ale nakonec bok po boku bojuje. Stane se svědkem vraždy spáchané královým oblíbencem Gonzagou, který se tak chce zmocnit velkého jmění Neversů. Slíbí umírajícímu vévodovi, že před Gonzagovými úklady zachrání jeho malou dcerku Auroru. Po patnácti letech ji vrátí matce, ale zůstává nablízku v masce hrbáče. Nejen aby ji chránil, ale také aby vypátral vraha jejího otce... Příběh z přelomu 17. a 18. století plný dějových zvratů, bojů a šarvátek, řinčení kordů i milostných zápletek se stal předlohou několika filmových zpracování. V roli Lagardéra byl nezapomenutelný Jean Marais (1959, režie André Hunebelle), ale s velkým diváckým ohlasem se setkala i verze s Danielem Auteuilem (1997, režie Philippe de Broca) či film Hrbáč Lagardere (2003, režie Henri Helman) s Brunem Wolkowitchem v titulní roli.

Soubor esejů německého filmového teoretika, sociologa a historika (1889-1966), jednoho z nejzajímavějších myslitelů 20. století. Témata esejů jsou zdánlivě všední, často jde o jevy, které vypadají zcela neproblematicky, dokud se na ně nezaměří autorův pohled. Kracauer se zabývá také knihami, které ovlivnily evropské myšlení, osobnostmi ze světa literatury, umění a filozofie, a nabízí čtenáři překvapivé a vpravdě objevné pohledy.

Šestým dílem, vzhledem k velkému rozsahu rozděleným do dvou svazků, se dovršuje velký projekt, který započal už v osmdesátých letech 20. století dvěma svazky věnovanými umění středověkému. Období, které je představeno v závěrečném díle, se dělí do několika period. Začíná proslulým vystoupením československých umělců a architektů na EXPO 58 v Bruselu, dále následují šedesátá léta, během nichž české umění těžilo z „tání“ politických poměrů před rokem 1968, potom téměř dvě desetiletí normalizace a konečně umění v zásadně změněné politické a společenské situaci po roce 1989, do současnosti. Autoři – historici umění z Ústavu dějin umění AV ČR, z univerzit a z dalších institucí – pojednávají o vývoji českého umění ve všech jeho oblastech a žánrech, od architektury, malířství, kresby, grafiky a sochařství přes umělecká řemesla, fotografii, scénografii atd. až po tzv. nová média, k nimž v současnosti patří např. land art, body art nebo videoart. Zvláštní kapitoly jsou věnovány umělcům žijícím v exilu.

Klasický román Vladislava Vančury přináší příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku. Markéta Lazarová má být zaslíbena bohu a strávit život v bezpečí kláštera, ale namísto toho je unesena čeládkou loupežníka Kozlíka. Uprostřed nelítostné sebranky kupodivu nenachází jen ponížení, ale i lásku, pokoru a pokřivený, leč upřímný smysl pro čest. Poprvé román vyšel v roce 1931 a v roce 1967 na jeho motivy František Vláčil natočil film, který se zařadil k vrcholům české kinematografie.