Academia strana 118 z 162

Co by byl surrealismus bez Andrého Bretona? Co by byl Breton bez Nadji (1. vydání 1928, přepracované a doplněné vydání 1963), Spojitých nádob (1932), Šílené lásky (1937) a Arkánu 17 (1944)? Právě v tomto básnicko-esejistickém kvartetu, psaném v čase krizí, válek a totalit, nabízí Breton klíčová témata pro budoucnost – jak surrealismu, tak člověka i světa. Počínaje vírou v lásku a obrodnou moc ženy, přes nezbytnost snů a snění, po sílu poezie jako základního nástroje pro plnohodnotné čtení skutečnosti, pro kompletní život.

Šestý svazek Spisů Jakuba Demla představuje jeden z výkyvů jeho duchovního i politického světa, totiž plody jeho angažmá v Sokole z let 1923-1925. Nečekané ztotožnění se sokolskou organizací i se sokolským myšlenkovým světem dává dobově smysl – vzhledem k Demlovu znechucení světem katolickým i k slovansky laděnému nacionalismu, jenž ho se Sokolem spojuje. Dočasné zakotvení v Sokole spadá vjedno s trvalým zakotvením v rodném Tasově; a souvislost není jen časová. Následující svazek přinese texty z roku 1926, kdy nadšení pro Sokol slábne; proto ponese titul „V Tasově a v Sokole“. Sokolská čítanka (1923) shrnuje články pro sokolské časopisy, vzniklé často na základě promluv pro sokolské akce. Představuje tak světský, ale přitom nikdy tak docela neduchovní protějšek Demlových knih katolicky kazatelských. Sestrám (1924) shrnuje články podobného rázu, adresované však speciálně ženám – Sokolkám, čtenářkám časopisu Sokolice a potenciálním čtenářkám Demlových knih. Česno (1924) shrnuje prózy ze stejné doby – formálně „nesokolské“, duchem však stejnorodé. Se sokolskými články je spojuje zejména téma „uzemnění“, zakotvení v konkrétním kraji a komunitě, i související téma ekologické. Šlépěje IX (1925) dokumentují Demlovy konkrétní lidské vztahy napříč sokolskou obcí, ale také počínající spory. Znejišťuje-li se Sokol – tím jistějším se jeví Tasov.

Odbojové skupiny stavěné na bývalých příslušnících vojenského zpravodajství tvořily v roce 1939 důležitou část rodící se protinacistické rezistence. Z celého spektra skupin zabývajících se na území protektorátu informační činností se určitým způsobem vymyká odbojová buňka zpravodajských důstojníků Františka Fárka, Antonína Longy a Aloise Čáslavky. Pod krycím jménem Tři konšelé (Konšelé) se ve své práci nabídli přímo exilovému zpravodajskému ústředí a po oživení komunikačních kanálů začali pracovat zcela v intencích jedné z nejvýraznějších osobností našeho vojenského zpravodajství plukovníka a pozdějšího generála Františka Moravce. Předložená publikace čtenáře seznamuje nejen s činností této odbojové skupiny, ale v obecné rovině také přispívá k prohloubení poznatků o počátcích vojenského odboje v prvním válečném roce 1939.

Kniha obsahuje soupis geometrických pojmů, bohatě doplněný ilustracemi a fotografiemi. Klasické i méně známé geometrické úlohy jsou předkládány v historických souvislostech, s důrazem na spojení geometrie s technickou praxí, uměním i s grafikou. Kniha je vhodnou pomůckou do základních či středních škol, kde může sloužit jako zdroj inspirace k dalšímu studiu zajímavých partií geometrie. Podrobněji jsou popsány pojmy související se středoškolskou geometrií, je ukázán jejich význam v nejrozličnějších, mnohdy i překvapujících souvislostech.

Jantarová stezka je systém starých cest, který původně spojoval keltské a etruské oblasti severní Itálie, ale později vedl přes Aquileiu směrem ke Carnuntu nedaleko Bratislavy či kratší podhorskou cestou do Vídně a odtud přes jižní Moravu k Brnu, kolem Býčí skály v Moravském krasu dál na Drahanskou vrchovinu a přes Jeseníky do Polska. Cesty končily u rozsáhlých dílen na jantar v dolním Povislí nedaleko Gdaňsku. Několik desítek tisíc detailních lidarových snímků Moravy poprvé umožnilo rekonstruovat průběh cesty podle terénních reliktů a archeologických objektů převážně ze starší a mladší doby železné. Kromě obecných kapitol o civilizačním významu starých tras se kniha zejména zabývá vedením Jantarové stezky v moravské krajině.

Téměř padesát let je jméno KT Auschwitz (Osvětim) pro miliony lidí na celém světě spojeno s hitlerovským masovým vražděním, zločinem, jaký nemá v dějinách civilizace obdoby. Za necelých pět let existence tohoto tábora v něm nacisté zavraždili více než milion lidí, převážně Židů, ale také značný počet Poláků, Čechů, Romů a představitelů dalších národností. Publikace představuje základní pramen informující o dění v KT Auschwitz. Autorka den po dni odhaluje historii koncentračního tábora, uvádí, kdy a odkud přijížděly jednotlivé transporty, kolik osob v nich bylo, kolik jich bylo ihned po příjezdu posláno po selekci do plynových komor, kolik do tábora. Popisuje nejdůležitější události v táboře, popravy, útěky vězňů, budování, rozšiřování a konečně i likvidaci a evakuaci tábora. Všechny události jsou doloženy jak svědecky, tak podloženy dochovanými dokumenty. Sama autorka na knize pracovala téměř do posledních let svého života a z jejího díla vycházejí či se na něj odvolávají všechny významné vědecké práce autorů z celého světa. Kniha původně vycházela na pokračování v letech 1958–1963 v časopise Zeszyty Oświęcimskie, v následujících letech vycházela doplněná a rozšířená vydání. Byla přeložena do několika jazyků, mimo jiné do němčiny, angličtiny a italštiny.