Academia strana 120 z 162

Tato kniha je prvním pokusem o komplexní materiálově podložený pohled na přínos vídeňských českých osvícenců k počátkům českého národního obrození. V centru pozornosti stojí J. V. Zlobický, významný vlastenec, cenzor slovanských a především českých publikací, vysoký úředník české registratury Nejvyššího soudu, první profesor českého jazyka a literatury na vídeňské univerzitě. Spolu s ním je sledována i činnost jeho současníků, jakož i prostředí, v němž všichni žili a působili.

V esejích, které psali společně specialisté na sovětskou a německou historii, se autoři pokoušejí znovu promyslet a přepracovat podstatu obou systémů – stalinismu a nacismu. Spolu s tím usilují o vytvoření nové metodologie pro studium obou režimů, která by překonala dnes již zastaralé přístupy z minulého století, týkající se teorie totalitarismu, ideologie či osobnosti. Komparativní způsob práce nabízí prostředky k zjištění historicity obou těchto režimů, vymykajících se dosavadní zkušenosti, a problematického odkazu, který po sobě zanechaly. Po skončení studené války a zániku SSSR již evropští badatelé nejsou dále omezováni politickými hledisky, která postihovala výzkum a podmiňovala interpretaci. Navíc se otevřel přístup k řadě nedostupných archivů. Je vhodný čas pro vytvoření nového pohledu na obě podivuhodné diktatury 20. století a novému promyšlení interpretací totalitních režimů, včetně spojitého vývoje socialismu a nacionalismu v evropském, resp. globálním kontextu.

Galilea Galileiho můžeme právem zařadit po bok takových velikánů vědy, jakými jsou Newton, Einstein nebo Darwin. Byl to sice zbožný katolík, ale díky své genialitě se dostal do sporu s církví a mnozí lidé jej dnes považují za mučedníka. Kniha Michaela Whitea Antikrist Galileo je nejen životopisem tohoto vědce období doznívající renesance, ale přináší také obraz doby, v níž věda byla až příliš těsně spjata s náboženstvím. Autor v ní sleduje události, které provázely Galileův život od prvního udání z kacířství až po proces, jenž s ním inkvizice uspořádala v roce 1633, kriticky pohlíží na církev, která svým přístupem zbrzdila vývoj vědy, a na základě důkazů objevených ve vatikánských archivech zpochybňuje po léta opakovaně uváděné důvody, jež vedly ke Galileovu odsouzení. Ukazuje, proč se Galileo stal pro církev postavou tak problematickou, že ještě po mnoha staletích považoval pozdější papež Benedikt XVI. za nutné označit tento proces za „důvodný a oprávněný“.

William Easterly, profesor ekonomie na New York University, patří mezi přední světové odborníky na problematiku hospodářského růstu a rozvojové pomoci a spolupráce. Jeho přístup k problematice je neschematický a často i velmi kritický k největším světovým

Publikace navazuje na předchozí autorovy knihy o evoluci člověka a počátcích umění. Předmětem zkoumání je tentokrát každodenní život našich předků, příkladem naše nejslavnější paleoantropologická a paleolitická lokalita (či soubor lokalit) v okolí Dolních Věstonic v období před 30 tisíci lety, kdy moravský koridor plnil úlohu evropské komunikační osy. Jako materiál slouží empirické údaje získané dlouhodobým výzkumem archeologického terénu i analytická data z laboratoří. Hypotézy autor testuje rovněž pomocí analogií, což jsou autentická pozorování současné přírody i lidských společností, které v jejím rámci žijí. Jde tedy o pokus rekonstruovat přírodní a kulturní systém, exoticky vzdálený, a přece logicky propojený, funkční a uchopitelný.

I fyzika, které vděčíme za technické vymoženosti současného světa, měla své dětství; souvislosti mezi přírodními úkazy se snažili vysvětlit bez pomoci nadpřirozených sil už antičtí filozofové. A když za „temného středověku“ dospívala, dohlíželi na ni muslimský matematik a optik Alhazen s lékařem Avicennou a veleučení křesťané Albert Veliký, Roger Bacon a Mikuláš Kusánský. Teprve v renezanci dosáhla zralosti a jako teoretická filozofie přírody se do jisté míry osamostatnila. Na jejím rozvoji se podílely takové osobnosti, jako byl Johannes Kepler, Galileo Galilei nebo Isaac Newton, které uspořádaly velké množství poznatků do ucelené a vnitřně nerozporné soustavy principů a teorií, jimiž se řídilo veškeré fyzikální dění. Newtonovy pohybové zákony na dlouhé roky ovládly tehdejší filozofický obraz světa, až po roce 1900 byly nahrazeny pohledem kvantověfyzikálním. Od zrození evropské vědy v antickém Řecku do roku 1643, kdy Bůh řekl „Budiž Newton“, uplynulo dvacet pět století. Že vývoj fyziky během této doby je vlastně pestrou mozaikou životních osudů lidí, kteří se o odhalení tajemství přírody zasloužili, se mohou přesvědčit čtenáři této knížky.

Svého druhu u nás ojedinělá publikace se pokouší zodpovědět otázku, jakou úlohu hrálo Čadské jezero v etnogenezi obyvatel černé Afriky. Využívá historických, archeologických a etnologických pramenů

„Psaní je má celoživotní obsese – nejdříve to bylo psaní odborné, potom spíše populárně-vědecká literatura a publicistika, a jak stárnu, začínám psaním reflektovat především své niterné pocity a textem komunikovat s lidmi,“ přiznává Fedor Gál na své webové stránce. Pro titul Několik dnů je to výstižná charakteristika. Mezi témata, která autora dlouhodobě zajímají a o nichž nepřestává uvažovat a hlavně psát (v poslední době především formou blogu), patří rasismus, občanská aktivita a solidarita i její hranice, fenomén davu a nově i takzvaného e-davu, kolaborace, korupce a populismus v politice apod. Časem k nim přibyly úvahy o stárnutí, umírání, smrti či Bohu. Mozaika starších textů a autorových dnešních komentářů k nim, úryvků z děl od čínského buddhistického mnicha z 9. století Šu-la-ceho po Portugalce Fernanda Pessou i velmi osobních glos skládá obraz vnitřního světa tvůrčí osobnosti, která nepředkládá čtenářům své pravdy, ale vybízí je k přemýšlení a k případnému dialogu.

Člověk tráví většinu svého života ve stejném prostředí, obklopen důvěrně známými předměty. Ale je tomu opravdu tak? Většinu informací o světě získáváme pomocí zraku, který má však svá omezení. Jak bude vypadat „náš svět“, jestliže se podíváme pod povrch, využijeme jiné než viditelné světlo anebo se podíváme opravdu zblízka? Překvapivou odpověď můžeme hledat hlavně pomocí téměř dvou stovek fotografií v této knize. Po jejím přečtení zjistíme, že žijeme v prostředí plném rozmanitých a důmyslných struktur a objevíme fantaskní krajiny osídlené děs vyvolávajícími tvory.

Vzpomínky sedláka (od poddanství do dnešních dní) z pera Jana Słomky jsou mikrohistorickou sondou do venkovského života v okolí Tarnobrzegu na území Haliče, která v 19. století tvořila severovýchodní část rakouské monarchie. Dílo dokumentuje proměny selského stavu, především v souvislosti se zrušením poddanství, včetně hospodářských, kulturních a sociálních změn v každodenním životě. Słomkovy vzpomínky představují cenný historický dokument, který svým plastickým zobrazením venkovského života pomáhá pochopit danou dobu. Ve svých popisech se zaměřuje na způsob obdělávání půdy, chov dobytka, odívání, stravování a mezilidské vztahy. Nepopisuje jen každodenní stereotyp, ale i mimořádné okamžiky, stejně tak i cestu polského rolnictva k národnímu uvědomění v obtížné době, kdy bylo Polsko rozděleno a jednotlivé zábory se vyznačovaly odlišnou dynamikou vývoje.

Původ, vznik a vývoj života a zejména buněk, jeho základních stavebních kamenů, je fascinující oblastí jak biologické, tak nebiologické vědy, která často komunikuje i s jinými myšlenkovými systémy, jako je filozofie nebo teologie. Příběh buňky se skutečně odvíjí jako příběh: postupně seznamuje se základními vlastnostmi živé hmoty, životními formami, evolucí a vznikem života, vlastnostmi a původem molekul, tvořících stavební prvky buněčného těla, fyzikálně-chemickými principy podstatnými pro fungování buněčného mechanismu, významem a funkcí biologických membrán, metabolismem, transportem, signalizací a získáváním energie pro životní procesy, aby v závěru vyvrcholil charakteristikou eukaryotických buněk, které jsou podstatou všech mnohobuněčných organismů, včetně člověka. Významnou část knihy tvoří kapitoly věnované světu nukleových kyselin, zejména RNA a DNA, uchovávajících genetickou informaci ve formě genetického kódu, a syntéze proteinů, součástí buněk veškerých živých organismů. Kniha je doplněna množstvím názorných schémat a obrázků, bez nichž by bylo pochopení některých složitých struktur a procesů velmi obtížné.

Aktualizované šesté vydání knihy obsahuje na 17 000 českých a cizojazyčných jmen, včetně 3000 doplněných (a to i orientálních, tj. asijských a afrických). Jedná se o jazykově ověřené základní, oficiální podoby, které lze zapsat do matrik České republiky. Úvodní část věnovaná jazykovému výkladu matričního zápisu jmen byla zpřesněna v souladu s aktuálním zněním zákona o matrikách a doplněna poznatky o současných tendencích ve výběru jmen. Údaje o volbě tzv. zdvojených jmen byly obohaceny o nově ověřená jména, aktualizován byl i přehled dvaceti pěti nejčastějších jmen v České republice. Kniha slouží nejen široké veřejnosti, ale také jako jazyková příručka v matriční praxi.

Populárně naučná příručka uvádějící čtenáře do problematiky čínského znakového písma. Spíše než na praktické návody je zaměřena na povahu této písemné soustavy a především na širší společenský kontext, v němž se vyvinula a byla a je užívána. Obsahuje tři