Academia strana 137 z 162

Benediktinskému klášteru v Praze Na Slovanech s chrámem Panny Marie a sv. Jeronýma – jedné z prvořadých památek české gotiky – nebyla dosud věnována žádná samostatná uměleckohistorická monografie (a poslední kniha pražským Emauzům věnovaná vyšla v roce 1956!). Nová publikace shrnuje výsledky konference, která byla pořádána v roce 2003 u příležitosti znovuotevření emauzského chrámu po dlouhodobé rekonstrukci. Autoři, přední historici umění, představují nejnovější výsledky výzkumu dějin kláštera, sledují jeho historický a stavební vývoj od založení ve 14. století až do současnosti a mj. podávají výklad proslulého „Emauzského cyklu“, gotických nástěnných maleb v ambitu.

První svazek třídílného soupisu památek popisuje kulturně-umělecké bohatství Moravy a Slezska v abecedním sledu A-I.

Publikace zkoumá dva iluminované rukopisy z 11. století, které patří v českých sbírkách k nejcennějším. Zjišťuje jejich původ v Bavorsku, odkud se krátce po svém vzniku dostaly do přemyslovských Čech. Toto syntetické mezioborové dílo věnuje pozornost nejen uměnovědné problematice, ale i mnoha dalším otázkám, k jejichž zodpovězení bylo nutno uplatnit i metody textové kritiky, liturgie, paleografie, kodikologie, numismatiky či vexikologie. Představuje první monografii věnovanou zmíněným rukopisům.

Pátý díl rozsáhlé řady publikací, vycházející od osmdesátých let, se zabývá čtyřicátými a padesátými lety 20. století, obdobím, v němž všechny oblasti života – a tedy i umění – poznamenaly postupně dva totalitní režimy: nacistická okupace Československa a posléze nástup komunistické moci v nejtvrdší podobě právě v padesátých letech. Autoři, přední historici umění z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR i z dalších institucí, zasazují vývoj umění v daném období do širších filosofických, politických a společenských souvislostí a podrobně probírají všechny umělecké projevy, od oficiálního umění sloužícího politické moci přes různé umělecké směry a uskupení (Skupina 42, SVU Mánes, surrealismus, existencialismus atd.) až po oblasti, které byly donedávna uměnovědou téměř zcela opomíjeny (např. kresba a malba v nacistických koncentračních táborech nebo Škola umění ve Zlíně).

Kniha se zabývá dějinami hitlerovské okupace českých zemí, domácím i zahraničním odbojem a politickými důsledky válečných událostí. Sleduje politické názory a diplomatické činy Edvarda Beneše, ideový vývoj domácího odboje i české veřejnosti, věnuje se též peripetiím komunistických postojů během okupace a války i v Československu po květnu 1945, Stalinovým plánům na sovětizaci střední a východní Evropy a pokrytecké úloze Moskvy při uchvácení Podkarpatské Rusi.

Jde o úsporně napsané a zároveň složitě komponované dílo s téměř detektivní zápletkou a hlubokým filosofickým nábojem. V textu najdeme četné odkazy mj. na díla T. Manna, T. Bernharda, S. Becketta a G. Ottlika. Znalost těchto spřízněných děl ještě umocňuje i tak velmi hutný čtenářský zážitek.

Publikace – v češtině první svého druhu – pojednává o otázkách spojených s neplodností, poskytuje informace o příčinách neplodnosti, diagnostických metodách a terapeutických postupech, jejich psychické, fyzické, časové, finanční a jiné náročnosti, dále o formách náhradní rodičovské péče a otázkách spojených s adoptivním rodičovstvím... Práce se opírá o konkrétní materiál, shromážděný autorkou při výzkumu mezi nedobrovolně bezdětnými páry.

Skupina Parsifal byla založena již v roce 1938 brzy po Mnichovu a představovala součást demokratického protinacistického odboje. Od počátku zprostředkovali její členové styk důvěryhodných domácích kruhů se zárodky naší pozdější exilové vlády a především se podíleli na zpravodajských službách vojenského charakteru, jež "se často vyrovnaly hodnotou několika vítězným bitvám na polích válečných" (například údaje o tajných útočných plánech wehrmachtu, o raketové základně v Peenemünde atd.).

Přírodě nezáleží na tom, komu a jak se podaří odhalit její tajemství. S lidmi je to ale jiné. Ti by si měli osudy talentovaných vrstevníků i geniálních předků občas připomenout a svědectví o jejich velkých činech předat dalším generacím. Toto poslání má i kniha Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích, chronologicky uspořádaný soubor esejí o životních osudech významných osobností, které v českých zemích působily od doby Karla IV. až do konce 20. století. Na historických faktech a příbězích ukazuje, čemu se od nás svět přiučil a že do Evropské unie rozhodně nepřicházíme s prázdnýma rukama.

Coby osmnáctiletý mladík se Patrick Leigh Fermor vydal na v prosinci 1933 na pěší pouť Evropou, kterou zakončil příchodem do Istanbulu na počátku roku 1935. Poté, co prošel Nizozemskem, Německem a dorazil do Vídně se zastávkou v Praze, se vydal dále slovanskými oblastmi, po proudu Dunaje do Maďarska, Sedmihradska, Rumunska a na Balkán. Z kapesného jedné libry týdně hodlal Fermor žít „jako tulák, poutník nebo kočovný učenec“ a přespávat v chudobincích, klášterech a stodolách. V druhém díle svého cestopisu, právem pokládaného za jeden ze skvostů novodobé anglické prózy, Fermor opět prokázal nejen pronikavý postřeh a zvídavost, ale i nesporné literární nadání – bohatým a poetickým jazykem podává obraz již zaniklého světa, líčí dějiny a kulturu střední i východní Evropy, přináší fascinující portréty národů. Pokračování pěší výpravy mladého Angličana, který se v rocce 1933 vydal z Rotterdamu do Istanbulu. Mezi lesem a vodou navazuje na knihu Čas darů (2018) a autor v ní líčí cestu od slovenských hranic přes Maďarsko, Sedmihradsko a Rumunsko na Balkán. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.