Academia strana 153 z 163

Jsou životy, o nichž se říká, že by vydaly na román. Příběh jedné moravské rodiny, která prošla neuvěřitelnými zvraty osudu, zmítána vírem doby, patří mezi ně. Před očima se nám odvíjí obraz dvacátého století, epochy nelítostného střetu mezi civilizovaností a krutostí, mezi společenským pokrokem a divokým primitivismem, mezi snahou žít pokojně a lépe a bezohlednou touhou po moci. Silně autobiografický román zachycuje období od třicátých do padesátých let minulého století. Ač vychází z pravdivého životního příběhu, neztrácí ze zřetele široký rámec historických souvislostí.

Durychova menší valdštejnská trilogie vznikla na okraji jeho trilogie větší, rozsáhlého historického románu Bloudění. Rekviem dokresluje osud Albrechta z Valdštejna a jeho spiknutí třemi epizodickými příběhy z doby, kdy Albrechtův životní příběh byl již dovršen smrtí. Tři povídky jsou na jedno téma: na konflikt statečnosti a zbabělosti, věrnosti a zrady, velikosti skutečné a jen předstírané. Jednotlivé povídky vyšly roku 1927 (Kurýr) a 1928 (Budějovická louka a Valdice)

Spisovatel-revolucionář tak jednou Trockij vyplnil ve formuláři kolonku profese a takový přívlastek se mu dá přiřadit i jako autorovi knihy Můj život. Trockij ve své autobiografii neaspiruje na objektivitu, neboť ta snad dle jeho slov ani není ve vztahu k vlastnímu životu možná. Popisuje, jak pilný a snaživý židovský žáček z ukrajinského venkova vyrůstá v bojovného a obdivovaného i nenáviděného revolucionáře, vrcholného politika, ale také přísného otce i trpitele osudu, proti němuž se všichn i spikli. Poslední řádky knihy zneuznaného a zhrzeného bolševika se datují k začátku roku 1929 a Konstantinopoli. Vlast mu navždy zůstane uzavřena

Studie rozšiřuje pohled na zkoumané období o podrobnější anatomii fungování společnosti z hlediska vztahu mezi mocí a občany. Přes všechny formy mobilizace souhlasu a ideologickou a sociální manipulací s obyvatelstvem existoval vždy rozdíl mezi chtěnou a skutečnou kontrolou moci nad společností. Nenaplněné naděje většiny obyvatelstva po druhé světové válce na demokratické uspořádání společnosti i dělnictva na zlepšení jejich sociálního postavení otřáslo začátkem 50. let legitimitou vládní moci. Pod tlakem sociálních protestů a obav z eskalace sociálního napětí byla politická reprezentace nucena po roce 1953 přecházet od konfrontačních metod k ekonomickým a sociálním kompromisům. Na neorganické zásahy do kontinuity sociálních systémů (sociálního zabezpečení a vzdělávací soustavy) a na omezení suverenity reprezentantů sociální ochrany obyvatelstva (sociálních institucí a odborů) jejich aktéři odpovídali kritikou a často i neposlušností při realizaci směrnic shora. I na tyto formy odporu musela monopolní moc reagovat určitými politickými ústupky. Nejvážnější reakcí na neudržitelnost převzatých modelů centrální regulace ekonomických a společenských procesů a na změny ve složení obyvatelstva a jeho hodnotové orientace bylo formování reformního projektu v 60. letech. Široká podpora reforem v praxi občanským hnutím, vznik konsenzu mezi vedením a společností umožňoval rozvinout reformní program do podoby postupného vytváření systému nové kvality. Porážkou občanského hnutí skončila etapa experimentování se socialismem, po níž bylo možné systém měnit již jen zvláštní, „revoluční“ cestou.

Publikace shrnuje všechny dostupné ze světové literatury i z vlastní zkušenosti autora u původních či po dlouhou dobu chovaných druhů domácích zvířat a hospodářsky významných druhů tropických a subtropických oblastí. Obsahuje velké množství obrázků zvířat a map jejich geografického rozšíření.

Pavel Eisner (1889-1958), Pražan ze židovské rodiny, v níž se mluvilo německy, ale která se hlásila i k českému národnímu hnutí, překladatel, esejista, kritik, novinář, ale hlavně člověk, který miloval češtinu a stal se tak prostředníkem mezi českou a německou kulturou u nás. Kniha Rady Čechům jak se hravě přiučiti češtině je výbor nejlepších Eisnerových prací o české jazyce.

Autor – historik umění, profesor na univerzitě v Chicagu – se v knize zabývá tím, jak výtvarné umění působí na naše city. Vychází z výpovědí současných návštěvníků muzeí a galerií – laiků i odborníků –, sleduje jejich přístup k uměleckým dílům z různých historických období a z rozboru získaných poznatků vyvozuje obecnější závěry o tom, jakou roli hrají emoce v dnešní době nejen v přístupu k umění, ale i v mezilidských vztazích. Autor postihuje také historický vývoj citového vnímání uměleckých děl, který samozřejmě výrazně ovlivňuje i skutečnost, že někteří umělci upadají časem v zapomnění a jiní, jejichž dílo v době svého vzniku nedosáhlo většího ohlasu, jsou naopak mnohem více oceňováni s odstupem třeba několika století.

Monografie rozčleňuje Březinův tvůrčí vývoj na šest fází, korespondujících s pěti uzavřenými básnickými cykly, k nimž se jako závěrečná fáze řadí poslední básně z let 1901-1907. Monografie se zabývá vývojem motivické sémantiky lyrického díla Otokara Březiny. Rozčleňuje jeho tvůrčí vývoj na šest fází, korespondujících s pěti básnickými cykly, k nimž se jako závěrečná fáze řadí básně z let 19011907. V centru pozornosti stojí to, co je podstatou estetického působení Březinových básní, tj. jejich bohatá obraznost. Začlenění Březinova díla do evropského kontextu umožnilo autorovi překročit horizont dosavadního březinovského bádání a zkoumat je z hledisek aktuálních v mezinárodní diskusi o symbolismu.

První ze tří svazků pojednávajících o staroegyptské medicíně. Obsahuje první ucelené české překlady staroegyptských lékařských textů. Do tohoto svazku byly vybrány texty chirurgické a texty věnované gynekologii, porodnictví a pediatrii. Překlady jsou doplněny podrobnými lékařskými komentáři a obecným vyhodnocením lékařských metod egyptského starověku. Nechybějí konkrétní příklady onemocnění a úrazů odhalené při vyšetřování staroegyptských mumií a kosterních pozůstatků.

Od roku 1993 probíhá ve Slovanském ústavu AV ČR, v. v. i., systematický výzkum dějin ruské emigrace v meziválečném Československu. Během této doby bylo nashromážděno velké množství životopisných materiálů o ruských emigrantech i jejich vědecké a kulturní činnosti. Díky tomu mohl vzniknout i výběrový biografický slovník Osobnosti emigrace z území Ruské říše v meziválečném Československu. Do slovníku jsou zařazeny především ty osobnosti, které se podílely se na rozvoji československé vědy, kultury a umění, účastnily se politického nebo spolkového života anebo vynikly v dalších oborech a odvětvích. Ve výjimečných případech se zde objevují rovněž ruští životní partneři a partnerky význačných českých osobností. Kromě kartotéky Slovanského ústavu byly základními prameny při tvorbě hesel osobní kartotéka Anastazie Kopřivové, kartotéka Slovanské knihovny, literatura a archivní materiály z ruských, českých a slovenských archivů. Dále byly použity materiály z rodinných archivů potomků emigrantů a materiály uchovávané na místních úřadech (matriky, záznamy obecních úřadů a místní kroniky). Jednotlivá hesla obsahují základní biografické údaje o vlastní osobě a rodinných příslušnících, adresy pobytu v ČSR, je popsáno její vzdělání a zaměstnání v předrevolučním Rusku i v ČSR, eventuální účast v občanské válce a samotná emigrace, členství v ruských, českých i mezinárodních vědeckých, kulturních a zájmových spolcích a organizacích, udělené řády a vyznamenání. Pokud dotyčný z ČSR odjel do další země, je uvedeno, kdy, kam a stručně jeho činnost v novém domově. Heslo obsahuje bibliografické odkazy a údaje o českých i zahraničních archivech, ve kterých jsou uloženy materiály dané osobnosti, a výběrovou literaturu. ***** Slovník je rovněž doplněn anotovaným seznamem potomků ruských emigrantů, kteří se narodili již v Československu a dosáhli zde významných úspěchů ve svém oboru. Součástí slovníku je bohatý ilustrační materiál.