Academia strana 154 z 189

Studie rozšiřuje pohled na zkoumané období o podrobnější anatomii fungování společnosti z hlediska vztahu mezi mocí a občany. Přes všechny formy mobilizace souhlasu a ideologickou a sociální manipulací s obyvatelstvem existoval vždy rozdíl mezi chtěnou a skutečnou kontrolou moci nad společností. Nenaplněné naděje většiny obyvatelstva po druhé světové válce na demokratické uspořádání společnosti i dělnictva na zlepšení jejich sociálního postavení otřáslo začátkem 50. let legitimitou vládní moci. Pod tlakem sociálních protestů a obav z eskalace sociálního napětí byla politická reprezentace nucena po roce 1953 přecházet od konfrontačních metod k ekonomickým a sociálním kompromisům. Na neorganické zásahy do kontinuity sociálních systémů (sociálního zabezpečení a vzdělávací soustavy) a na omezení suverenity reprezentantů sociální ochrany obyvatelstva (sociálních institucí a odborů) jejich aktéři odpovídali kritikou a často i neposlušností při realizaci směrnic shora. I na tyto formy odporu musela monopolní moc reagovat určitými politickými ústupky. Nejvážnější reakcí na neudržitelnost převzatých modelů centrální regulace ekonomických a společenských procesů a na změny ve složení obyvatelstva a jeho hodnotové orientace bylo formování reformního projektu v 60. letech. Široká podpora reforem v praxi občanským hnutím, vznik konsenzu mezi vedením a společností umožňoval rozvinout reformní program do podoby postupného vytváření systému nové kvality. Porážkou občanského hnutí skončila etapa experimentování se socialismem, po níž bylo možné systém měnit již jen zvláštní, „revoluční“ cestou.

Každý z nás jistě občas s údivem pozoruje, co příroda vykouzlila na obloze. A také se ptá, zda právě tento oblak má nějaké označení, jméno. Odpověď zcela jistě nalezne v této knize. Na 178 barevných fotografiích jsou zobrazeny všechny hlavní typy oblaků, roztříděné podle mezinárodní klasifikace do jednotlivých skupin (výškových pater) a druhů (cumulus, stratus, cirrus). K obrázkům jsou připojeny krátké informativní texty. V úvodních obecných kapitolách je stručně popsán proces vzniku, vývoje a zániku oblaků, připojen je stručný nástin jejich fyziky.

Druhá část obsáhlé historické studie uzavírá významnou kapitolu českých a evropských dějin, spjatou s osobností Albrechta z Valdštejna. Autor se pokouší odpovědět na otázky, táhnoucí se dějinami a odrážející se v řadě seriózních, ale i méně seriózních publikací: Kdo vlastně by Valdštejn? Dopustil se zrady na císaři? Usiloval o českou korunu?

Možná i k vlastnímu překvapení se stal anglicky píšící spisovatel Martin Cohen - původně učitel a editor - na počátku 3. tisíciletí autorem bestsellerů o filozofii a filozofech. Ve Filozofických příbězích (přeložila Zuzana Gabajová) - třiceti kapitolách -

Před 35 tisíci lety začal prehistorický člověk vytvářet umění a tato kniha si klade otázku, jak dnes k tomuto fenoménu přistupovat. Vychází z archeologické databáze, ale využívá také analogií, evolucionistických teorií a diskutuje celou škálu hypotéz, které byly na toto téma za posledních 150 let vysloveny. Ukazuje se, že dávnému umění porozumíme lépe, když se je pokusíme vsadit do původního kontextu času, prostoru a samotného tvůrce – člověka. Prehistorické umění není uniformní. Během tisíciletí prošlo vnitřním vývojem, přičemž využívalo širokou škálu materiálů a technik. Ze světa zvířat vybíralo jednotlivé druhy, zřejmě podle určitého klíče, zobrazovalo samotného člověka a některé tvary redukovalo do podoby standardizovaných znaků. Badatelé rovněž zkoumají seskupování obrazů do tematických celků – příběhů a posuzují je z hlediska interpretačních modelů, které připadají v úvahu – magie, šamanismu, rituálu a mýtu.

Druhé vydání dosud nejrozsáhlejšího díla naší polské lexikografie, vznikající po 40 let na půdě Slovanského ústavu ČSAV. Slovník podává široký přehled výrazů, kterýuspokojí běžného uživatele polštiny.

Další díl knihy Pražské domy vyprávějí. Každý svazek obsahuje historii, architekturu a další zajímavosti 52 domů. Autoři sledují i takové stavby a domy, jako jsou pojišťovny, nemocnice, banky, ústavy, sokolovny a nádraží. Jejich osudy byly zvláště v posledních letech velmi bohaté na události (rekonstrukce, restituce, spory o majetek). Popis každého domu doplňují perokresby K. Stolaře.

Reedice svazků o ptácích z řady Fauna ČSSR. Nové poznatky o změnách v rozšíření jednotlivých druhů vedou k reedici celé monografie. Reedice prvního dílu (Fauna ČR a SR Ptáci I, Academia 1994) zahrnovala ještě poznatky z území České a Slovenské republiky. Současná reedice II. dílu je zpracována již jen jako Fauna ČR. Od původního II. dílu se toto vydání liší i rozšířením o druhy nepatřící do řádu pěvců. Kniha je doplněna velkým počtem pérovek, diagramů, grafů a fotografií.

Budování státu, které vycházelo v letech 1932 – 1938 nejdříve sešitově a v letech 1933 – 1936 knižně, je stěžejním dílem Ferdinanda Peroutky, politického publicisty, literárního kritika, esejisty a spisovatele, jednoho, jednoho z nejvýraznějších představitelů české kultury 20. století. Budování státu je nepostradatelné pro každého, kdo chce blíže poznat historii vzniku a počátků československého státu. Autorovi se podařilo vyzdvihnout dramatické události a situace, jimiž se doba let 1918 – 1922 vyznačovala, vykreslit výstižné portréty významných osobností politického života té doby a vytvořit působivý obraz velice složitého a nesnadného období.

Autor se v knize zabývá čtyřmi českými městy – Českými Budějovicemi, Hradcem Králové, Pardubicemi a Plzní – z hlediska vývoje, jímž prošla během druhé poloviny 19. století a na počátku 20. století při transformaci z bývalého posádkového a pevnostního města na nový typ sídel, který současně plní funkci výrobního a obslužného centra. Náplní publikace je rozbor investic do nově vznikající ekonomiky měst a hlavně jejich architektonická proměna, součástí je i informativní popis metodiky použité pro získávání a vyhodnocování dat o hospodaření a rozvoji měst, jež čtenář nalezne na doprovodném CD.

Proč se Země brání a jak ještě můžeme zachránit lidstvo Profesor James Lovelock se v 70. letech minulého století proslavil svou teorií, podle níž geosféra, atmosféra a biosféra na Zemi tvoří provázaný systém, na který můžeme pohlížet jako na jediný živý organismus. Tento organismus pojmenoval Gaia po řecké bohyni, stvořitelce Zemi. Kniha přináší propracovanou teorii obsahující mimo jiné i katastrofické vize dalšího možného vývoje planety.

Genetický kód se na Zemi objevil s prvními buňkami. Kódy kulturní evoluce dorazily téměř o čtyři miliardy let později. Jde o jediné kódy, které současná biologie rozpoznává. V této knize však Marcello Barbieri vysvětluje, že se v přírodě nachází mnoho dalších organických kódů a že se nejen objevovaly po celou historii života, ale také vyznačovaly její hlavní kroky. Kód ustavuje vztah mezi dvěma nezávislými „světy“ a tvůrce kódů je mezi těmito „světy“ třetí součástí. Z toho důvodu lze buňku považovat za triádu genotypu, fenotypu a ribotypu. Starobylé ribotypy představovaly činitele, které daly vzniknout prvním buňkám. Kniha dále objasňuje, jak lze organických kódů a pamětí využívat k novému výkladu problémů, s nimiž se biologové setkávají u buněčné signalizace, epigeneze a embryonálního vývoje. K demonstraci způsobu, jakým mohou embrya s využitím kódu a paměti zvyšovat vlastní složitost, se uvádí matematický model.

Kniha obsahuje na 3000 pranostik z oblasti lidové duchovní kultury, které autor uspořádal do přehledných tematických celků opatřených doprovodnými komentáři a vysvětlivkami. Osvěžením je včlenění pestré mozaiky dekreslujících citátů z krásné literatury a dobových kronikářských a písmáckých záznamů, jakož i doplnění vtipnými perokresbami.

Dějiny filosofie od archaického Řecka do konce evropské renesance sledované v kontextu dějin vědy, náboženství a kultury jako celku. Na rozdíl od jiných dějin filosofie je zde kladem důraz na dobový rámec výkladu filosofických nauk, které proto nejsou zařazovány do uměle vytvořených "-ismů". Kniha je vhodná jako úvod do studia filosofie.

Kniha obsahuje na 3000 pranostik z oblasti lidové duchovní kultury, které autor uspořádal do přehledných tematických celků opatřených doprovodnými komentáři a vysvětlivkami. Osvěžením je včlenění pestré mozaiky dekreslujících citátů z krásné literatury a dobových kronikářských a písmáckých záznamů, jakož i doplnění vtipnými perokresbami.

Didier Eribon se ve své práci o Foucaultovi obšírně zabývá několika obdobími Foucaultova života (poválečná léta na prestižní École normale supérieure, spor o strukturalismus, prostředí krajní levice 1968, radikalizace francouzského intelektuálního života v sedmdesátých letech, postavení Collége de France ve francouzském univerzitním životě ad.), rekonstruuje politickou atmosféru konce 20. století, zabývá se podrobně generací Foucaultových vrstevníků a nevyhýbá se ani ožehavému tématu Foucaultovy homosexuality. Jeho kniha přispívá zásadním způsobem k porozumění politického a kulturního vývoje Francie druhé poloviny dvacátého století.