Agite/Fra strana 4 z 5

Teprve podruhé se českému čtenáři v ucelenější podobě představuje myšlení Georgese Didi-Hubermana, filozofa, historika umění a teoretika obrazu působícího na École des Hautes études en sciences sociales v Paříži, iniciátora osobitého a komplexního způsobu uvažování o obrazu, který z něho činí nejen jednu z nejzajímavějších postav na scéně současného francouzského myšlení, ale také - pokud jde o záběr, preciznost a složitost jeho teoretického projektu - jednoho z mála důstojných pokračovatelů velké generace myslitelů z šedesátých a sedmdesátých let.

Hrdiny šestnácti povídek Lidie Amejko (1955) jsou lidé, věci a entity žijící v realitě převrácené naruby. Postavičky různého původu, jež často pocházejí ze spodních společenských vrstev, které si navíc nejsou úplně jisté tím, jak se jmenují, ve které době, v jakém časoprostoru se právě nacházejí a zda-li vůbec existují. Každá z nich si filosofuje po svém, z onoho chaosu se snaží získat nějaké obrysy světa a nepřetržitě cosi hledá – ať už Boha, smrt či pravdu. Povídky jsou mezi sebou provázány tenkou fabulární nití a jsou pokusem o definici lidského osudu a smrti, zpovědí o lidském osudu, samotě. Kniha by mohla být díky autorčině vytříbenému citu pro jazyk, smyslu pro humor, nadsázce a také díky značné filosofické hloubce považována za učebnici grotesky a eschatologie počátku 21. století. Jistě i tací spisovatelé jako J. L. Borges, otec polské grotesky Stanisław Mrożek, Witold Gombrowicz či autorka generace bruLionu Natasza Goerke by se od Lidie Amejko mohli lecčemu přiučit. Lidia Amejko (1955), polská prozaička a dramatička, debutovala v roce 1987 v časopise Odra povídkou, kterou prezentovala jako náhodně objevený text J. L. Borgese. Od roku 1993 jsou její dramata pravidelně publikována v měsíčníku Dialog. Divadelní hry Lidie Amejko, které se zároveň dočkaly mnohých televizních a rozhlasových adaptací, byly doposud hrány ve Varšavě, Krakově, Opolí, Vratislavi, Londýně a Düseldorfu. Autorčiny texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, chorvatštiny, španělštiny a češtiny; zdramatizovaná povídka Pan Dvoudřívko se objevila v souboru čtyř současných polských dramatiků nazvaném Pobavme se o životě a smrti. Úvodní povídka Známých příběhů Služební záznam extempore v Ermitáži (nanečisto) nese stejné téma jako autorčina hra Přeměna 1999, variace na Kafkovu novelu. Za druhou povídkovou knihu Životy sídlištních svatých autorka získala cenu Stříbrný kalamář Hermenegildy Kociubińské.

Nová divadelní hra Doroty Masłowské (1983), jedné z neznámějších a nejpřekládanějších autorů nejmladší polské spisovatelské generace, držitelky prestižní ceny NIKE, autorky románů Červená a bílá a Královnina šavle.

Tato monografie uzavírá projekt, jehož předchozí dvě etapy sestávaly z 5. a 6. Bienále mladého umění Zvon (2005 a 2008). Podobně jako se tyto výstavy nesnažily přinést neutrální pohled na současné české umění, ale spíše přehodnotit své předpoklady, ani tato publikace nepředstavuje pouhou dokumentaci realizovaných výstav. Monografie chce odkrýt východiska obou ročníků bienále a zároveň nepřímo naznačit vývoj, jímž se české umění v současnosti ubírá. K jeho konstantám patří nejen zájem o společenské otázky a problémy mezilidských vztahů, ale i nová reflexe vlastních předpokladů v umění a kultuře nedávné minulosti. Texty Karla Císaře, kurátora obou ročníků bienále, jsou doplněny o texty a rozhovory umělců i kritickou reflexi. Zastoupení umělci: Jesper Alvaer, Zbyněk Baladrán, Josef Bolf, Filip Cenek, Patricie Fexová, Jiří Havlíček, Jakub Hošek, Magdalena Hrubá, Jana Kalinová, Barbora Klímová, Eva Koťátková, Ján Mančuška, PAS, Jiří Skála, Ludmila Smejkalová, Matěj Smetana, Petr Strouhal, Kateřina Šedá, Jan Šerých, Evžen Šimera.

Kniha Carlose A. Aguilery (Havana, 1970) je popisem cesty po komunistické Číně a jedinečnou mystifikací, která se bohužel v mnohém blíží pravdě. I když o to autor ani neusiloval... Autor patří k nejmladší generaci kubánských spisovatelů, spoluzakládal a přispíval do časopisu Diáspora(s) až do jeho zákazu. Na Kubě publikoval také několik sbírek experimentální poezie. Nyní pobývá v německém exilu. Teorie o čínské duši je jeho zatím poslední knihou, jež vyšla roku 2007 v Mexiku a úryvek z ní byl obsažen v antologii Zápisky z mrtvého ostrova (Fra 2007).

Jako by nás fotograf nutil udělat si představu o půvabu fotografie ne z ní samé, nýbrž z negativu: co Viktor Špaček vidí, je mu tak drahé, že to nevysloví, jen k tomu ukáže cestu. Tomáš Samek o autorovi Viktor Špaček (1976 v Praze), básník a výtvarník. Studoval češtinu a dějepis na Pedagogické fakultě UK, absolvoval sochařství na VŠUP (ateliér Kurta Gebauera). Vystavoval na skupinových i samostatných výstavách v Čechách i v zahraničí. Publikoval sbírku básní Zmínky a případky (Literární salon 2007). Jednotlivé básně vyšly francouzsky, italsky a anglicky, je zastoupený v italské antologii mladé české poezie Rapporti di errore (Mimesis 2010). Pracuje jako knihovník.

Andrés Sánchez Robayna se narodil roku 1952 v Las Palmas na Kanárských ostrovech a krajina jeho dětství, především hranice mezi pobřežím a mořem a průzračné světlo, výrazným způsobem ovlivnila jeho tvorbu. Přední znalec poezie a filozofie bývá považován z

Pohádková novela s hororovým nádechem a metafyzickým přesahem Fantasmagorie televize je klasickou měrkovinou, i když chudší o kulometnou kadenci vulgarismů, na které jsme u Měrky zvyklí: ztřeštěné, zdánlivě nelogické rozjímání o světě bez řádu a pravidel, v němž lze spatřit obraz současné společnosti, změnu a rozpad hodnot starého světa… a očekávat více než rozporuplné reakce čtenářů. o autorovi: Petr Měrka se narodil roku 1979 ve Vsetíně, kde i prvních pár let bydlel. Poté se přestěhoval do Valašské Polanky, kde žije dodnes. Po dokončení střední školy pobýval chvilku v blázinci. V současné době se věnuje psaní na plný úvazek.

Kniha Důkazy spojení je sbírkou črt, reportáží, minipříběhů či fejetonů vyprávějících příběhy obyčejných lidí postižených Castrovou represí. Na nejobyčejnějších situacích ukazuje, kam všude sahají chapadla Castrova aparátu, jak všetečná je lidská hloupost a zloba. Každá povídka má svého hrdinu – bývalého vězně, demonstranta, stárnoucí prostitutku, básníka –, se kterými se Rivero na Kubě setkával v průběhu minulého desetiletí.

Netradiční literární kuchařka sestavená z receptů vyhlášených specialit z celého světa, jež se podávaly Café Fra poslední 4 roky, a receptů a literárních textů tak či onak se jídla týkajících od autorů a přátel nakladatelství Fra a kavárny (Anna Kareninová, Viola Fischerová, Josef Jařab, Petr Borkovec, Jan Šulc, Bára Gregorová a další).