Agite/Fra strana 5 z 6

Guillermo Rosales patří mezi klenoty kubánské exilové literatury. Trpěl vážnou duševní poruchou a svůj život ukončil sebevraždou. Román Boarding Home je úchvatná, zlá, nenávistná kniha, nemilosrdný sestup na samý okraj lidské přirozenosti, kde už má místo jen ponížení a kde je každý náznak soucitu hrubě umlčen. Kniha připomíná slavný Přelet nad kukaččím hnízdem. Román získal cenu Letras de Oro.

První svazek edice malých fotografických monografií vychází u příležitosti retrospektivní výstavy Jano Pavlíka Giano v Ateliéru Josefa Sudka a Galerii České pojišťovny v Praze, 23. 6. - 11. 9. 2005. Jano Pavlík (1963?1988) byl jedním z nejoriginálnějších a zároveň nejkomplikovanějších fotografů slovenské nové vlny. Díky nezměrné energii a neodbytnosti při realizování často ztřeštěných nápadů byl okolím vnímán jako geniální blázen. Jano Pavlík Snina, JPS, Pawlic YANK SniNA, Janko Oknaj, Giano... jsou umělecké pseudonymy, které odrážejí autorovu těkavost, kreativitu a snahu vše inovovat. Extrémně intenzivní život Jano Pavlíka (1963-1988) věrně a detailně zachycuje množství fotografií, koláží, asambláží, skic a textů, které tvořily jakousi samozřejmou součást jeho životního stylu. Jano, mezi přáteli Giano, tu zanechal otisky svého originálního vidění nastrkané v banánových krabicích, kufrech, igelitových taškách a papírových pytlech, čekajících na svoje objevení. Rudo Prekop

Guillermo Rosales patří mezi klenoty kubánské exilové literatury. Trpěl vážnou duševní poruchou a svůj život ukončil sebevraždou. Román Boarding Home je úchvatná, zlá, nenávistná kniha, nemilosrdný sestup na samý okraj lidské přirozenosti, kde už má místo jen ponížení a kde je každý náznak soucitu hrubě umlčen. Kniha připomíná slavný Přelet nad kukaččím hnízdem. Román získal cenu Letras de Oro.

První svazek edice malých fotografických monografií vychází u příležitosti retrospektivní výstavy Jano Pavlíka Giano v Ateliéru Josefa Sudka a Galerii České pojišťovny v Praze, 23. 6. - 11. 9. 2005. Jano Pavlík (1963?1988) byl jedním z nejoriginálnějších a zároveň nejkomplikovanějších fotografů slovenské nové vlny. Díky nezměrné energii a neodbytnosti při realizování často ztřeštěných nápadů byl okolím vnímán jako geniální blázen. Jano Pavlík Snina, JPS, Pawlic YANK SniNA, Janko Oknaj, Giano... jsou umělecké pseudonymy, které odrážejí autorovu těkavost, kreativitu a snahu vše inovovat. Extrémně intenzivní život Jano Pavlíka (1963-1988) věrně a detailně zachycuje množství fotografií, koláží, asambláží, skic a textů, které tvořily jakousi samozřejmou součást jeho životního stylu. Jano, mezi přáteli Giano, tu zanechal otisky svého originálního vidění nastrkané v banánových krabicích, kufrech, igelitových taškách a papírových pytlech, čekajících na svoje objevení. Rudo Prekop

Co a jakým způsobem by nám sdělili naši mrtví, pokud by mohli? Texty Guy Viarra (1971–2001) hodně napovídají. Jeho přátelé tvrdí, že se narodil jen nedopatřením. Přesto, když už byl jednou na světě, rozhodl se vydržet třicet let. Jeho řeč připomíná tu naši, ale je jakoby nelidská. Poezie odjinud, přeložená jen napůl, už za autorova života posmrtná, psaná smrtí. Podivuhodný zjev, který do moderní francouzské literatury patří jen proto, že shodou okolností zemřel ve Francii na začátku jednadvacátého století. Bílé předání je prvním pokusem o ucelené vydání díla Guy Viarra v jediné knize.

Co a jakým způsobem by nám sdělili naši mrtví, pokud by mohli? Texty Guy Viarra (1971–2001) hodně napovídají. Jeho přátelé tvrdí, že se narodil jen nedopatřením. Přesto, když už byl jednou na světě, rozhodl se vydržet třicet let. Jeho řeč připomíná tu naši, ale je jakoby nelidská. Poezie odjinud, přeložená jen napůl, už za autorova života posmrtná, psaná smrtí. Podivuhodný zjev, který do moderní francouzské literatury patří jen proto, že shodou okolností zemřel ve Francii na začátku jednadvacátého století. Bílé předání je prvním pokusem o ucelené vydání díla Guy Viarra v jediné knize.

Jerzy Pilch je bezesporu fenoménem současné polské literatury. Svým způsobem by se dal přirovnat k našemu o několik kategorií lepšímu Vieweghovi, neboť ho čtou jak prostí, obyčejní a v literatuře nezainteresovaní lidé, tak i odborníci a intelektuálové. Největší komerční úspěch měla právě kniha U anděla spásy. „Pod mocnym aniołem“ je název konkrétní hospody, kterou autorovo alter ego navštěvuje, mnohem víc by tu však sedlo ono londonovské „Démon alkohol“. Přestože chvílemi vyznívá jako strojená a dobře narafičená fikce na čtenáře, kterého nezajímají filozofická moudra, ale který chce slyšet především šokující výpověď bohéma-pijáka, z koketérie s upřímností vychází nakonec ona „druhá dáma“ vítězně. Pilchovi nechybí sebekritický odstup ani vtip a teplo lidské nedokonalosti, stejně jako vědomí vlastních proher a chyb (a v mlhavé dálce jakási šance na „nápravu“). Sebestředností a sebelítostí, která je typická snad pro každou fyzickou, ale i psychosomatickou závislost, je propojeno celých 250 stran jeho prózy. Stejně jako anděly, ďábly, přízrakem mladé dívky ve žlutých šatech a zároveň osudy dalších lidí, kteří určitým způsobem dráhy autorovy potěmkinovské reality alkoholika na nějakou dobu zkříží. Kniha dostala nejprestižnější polskou cenu NIKE a dočkala se devíti dotisků.

Kniha Důkazy spojení je sbírkou črt, reportáží, minipříběhů či fejetonů vyprávějících příběhy obyčejných lidí postižených Castrovou represí. Na nejobyčejnějších situacích ukazuje, kam všude sahají chapadla Castrova aparátu, jak všetečná je lidská hloupost a zloba. Každá povídka má svého hrdinu – bývalého vězně, demonstranta, stárnoucí prostitutku, básníka –, se kterými se Rivero na Kubě setkával v průběhu minulého desetiletí.

Z poezie Aleny Nádvorníkové se na nás sypou absurdní obrazy stavěné strohým jazykem plným příkazů a zkratů. Je to poezie, která přistihuje pocity ještě v nedbalkách, loví je ze svinutých mlhovin do náhle se vynořujících slov. Výbor básní z let 1994-2003 přední české surrealistické básnířky vyšel v dvojjazyčném česko-francouzském vydání v překladu básníka a překladatele Petra Krále.

Druhá bichle Masłowský jmenuje se Královnina šavle, i když bůhví, co tim chtěl básník říct, ty jeden zevle. Nejde tu o žádný kecičky od strejčka Jedličky, ale o absurdní parodii médií a dneška. Mc Doris v ní na kole značky Kolbe putuje a celej tenhle systém, intouše a jiný lůzry fakuje. Nebudem tu ale kecat, plkat a dál to rozvíjet, tohleto je hip-hop, Mc Doris a varšavskej svět. Dorota Masłowská (1983), zázračné dítě současné polské literatury, obdržela za tento román prestižní literární ocenění Nike 2006.

Druhá bichle Masłowský jmenuje se Královnina šavle, i když bůhví, co tim chtěl básník říct, ty jeden zevle. Nejde tu o žádný kecičky od strejčka Jedličky, ale o absurdní parodii médií a dneška. Mc Doris v ní na kole značky Kolbe putuje a celej tenhle systém, intouše a jiný lůzry fakuje. Nebudem tu ale kecat, plkat a dál to rozvíjet, tohleto je hip-hop, Mc Doris a varšavskej svět. Dorota Masłowská (1983), zázračné dítě současné polské literatury, obdržela za tento román prestižní literární ocenění Nike 2006.

Kniha Pchjongjangská akvária Kang Čchol-hwana a Pierra Rigoulota je prvním osobním a literárně zpracovaným svědectvím o životě v Severní Koreji, které bylo na Západě publikováno, a nepokrytě ukazuje absurdní a vylhané kulisy této poslední bašty stalinismu. Její autor sugestivně vypráví vlastní životní příběh od návratu rodiny z japonské emigrace v polovině šedesátých let, několikaletého pobytu v prominentní pchjongjangské čtvrti přes desetileté uvěznění celé rodiny v koncentračním táboře Jodok až k propuštění a úspěšnému útěku přes Čínu do Jižní Koreje. Kniha Pchjongjangská akvária byla již přeložena do mnoha jazyků a vzbudila nebývalý ohlas.

Podstatným přínosem těchto próz, prvkem odlišujícím je od většiny české vědecké fantastiky, je především vstup náboženské víry a s ní související teologické problematiky na pole žánru. Svět Durychových příběhů ovšem také není nejlepší ze všech možných světů a nebezpečně se podobá světu našemu, který tak dobře známe. Některé časové a geografické reálie netají, že jsou opravdu „reáliemi", odpovídají skutečnosti. Ale čtenář je navzdory všemu až naturalisticky reálnému ubezpečován, že jde o něco, co se vlastně nikdy nestalo a co se pravděpodobně ani státi nemůže…

Perhaps tomorrow it will no longer be possible to write the poems no one had the courage to write yesterday.

Básník a překladatel Petr Mikeš, publikoval v době normalizace samizdatově v edici Texty přátel. K oficiálnímu publikování se dostává až po roce 1989. Z česko-anglického básnického výboru je zřejmé, že autor raději mlčí, než hovoří, že dává přednost verbálnímu minimalismu - žánru pregnantní a pevně klenuté básnické zkratky, která má blízko k východním básnickým formám, především k haiku.

Podstatným přínosem těchto próz, prvkem odlišujícím je od většiny české vědecké fantastiky, je především vstup náboženské víry a s ní související teologické problematiky na pole žánru. Svět Durychových příběhů ovšem také není nejlepší ze všech možných světů a nebezpečně se podobá světu našemu, který tak dobře známe. Některé časové a geografické reálie netají, že jsou opravdu „reáliemi", odpovídají skutečnosti. Ale čtenář je navzdory všemu až naturalisticky reálnému ubezpečován, že jde o něco, co se vlastně nikdy nestalo a co se pravděpodobně ani státi nemůže…