Agite/Fra

Vzrušující, divoké, šílené a vtipné mikropovídky zneuznaného mladého génia Petra Měrky navazují na poetiku u nás dobře známého ruského spisovatele Daniila Charmse nebo Charlese Bukowského. Přenesené do českého prostředí jsou však i výpovědí o současném světě našich teenagerů, především těch z Valašska.

Gamonedova poezie je tematicky drsná, nehezká. Stáří, nemoc, smrt, zmizení (většinou velmi konkrétní zmizení řady jeho druhů z ilegality) i ošklivost v mnoha podobách postupem času v jeho básních zabírají čím dál víc prostoru. Básně samotné jsou ale čím dál krásnější. Slova jsou krásná těla, která proměňují, nebo dokonce nahrazují chátrající těla skutečná. Právě tělesnost je nejčastějším zdrojem básníkovy obrazivosti, snad proto, že tak bolestivě navozuje představu konce. o autorovi: Antonio Gamoneda se narodil roku 1931 v Oviedu na severu Španělska. Následujícího roku mu zemřel otec a brzy nato se s matkou přestěhoval do Leónu, kde žije dodnes. Kvůli nuzným poměrům nastoupil do práce už ve čtrnácti letech. Působil v hnutí odporu proti generálu Francovi. Uznání se dočkal teprve v osmdesátých letech dvacátého století. V roce 2006 získal nejvýznamnější ocenění španělsky píšících autorů - Cervantesovu cenu. Kromě poezie napsal knihu esejů Tělo symbolů, vzpomínky na dětství Skříň plná stínů a jako svébytné básnické dílo převedl do současné španělštiny lékařské pojednání ze šestnáctého století Kniha jedů.

Básně dvojjazyčné sbírky anglického básníka Richarda Caddela Slova straky/Magpie Words čtenáře přesvědčují o důrazu, jaký autor klade na zvuk slov, rytmus věty a jejich vztah k významu. Caddel neustále zkoumá vágní hranici mezi zvukem a významem, snaží se jejich kombinací zachytit jedinečný rytmus okamžiku a čtenáře nejen oslovit, ale přímo pohltit rytmem, učinit jej součástí této magické evokace.

Kniha Důkazy spojení je sbírkou črt, reportáží, minipříběhů či fejetonů vyprávějících příběhy obyčejných lidí postižených Castrovou represí. Na nejobyčejnějších situacích ukazuje, kam všude sahají chapadla Castrova aparátu, jak všetečná je lidská hloupost a zloba. Každá povídka má svého hrdinu – bývalého vězně, demonstranta, stárnoucí prostitutku, básníka –, se kterými se Rivero na Kubě setkával v průběhu minulého desetiletí.

Světlá komora známého francouzského sémiotika Rolanda Barthese je pozoruhodným textem o fotografii, v němž autor překračuje svá starší sémiotická východiska a fenomén fotografie se mu stává podnětem nejen k proměně metodologie, ale i k hlubšímu filozofickému zamyšlení. Světlá komora patří spolu s knihami Susan Sontagové, Johna Bergera a Viléma Flussera k základním pracím teorie fotografie.

Co je na Rozpravách tak mimořádného, co z nich učinilo nejčtenější čínský text o malířství? Je to shoda básnického a malířského génia, jež ze zamyšlení nad podstatou malířského díla učinila strhující básnické dílo. A především je to výsostný akt filozofického uchopení malířského díla jako znaku a výrazu štětcového gesta a tušové stopy.

Guillermo Rosales patří mezi klenoty kubánské exilové literatury. Trpěl vážnou duševní poruchou a svůj život ukončil sebevraždou. Román Boarding Home je úchvatná, zlá, nenávistná kniha, nemilosrdný sestup na samý okraj lidské přirozenosti, kde už má místo jen ponížení a kde je každý náznak soucitu hrubě umlčen. Kniha připomíná slavný Přelet nad kukaččím hnízdem. Román získal cenu Letras de Oro.

Jacques Prevel, Gilberte H. Dallasová, Gérald Neveu, Stanislas Rodanski, Roger-Arnould Riviére, Jean-Pierre Duprey, Francis Giauque, Jean-Philippe Salabreuil – básníci zahrnutí v této antologii se v mnoha ohledech pohybují na okraji. Zcela vědomě nebo i proti své vůli stojí stranou společnosti, někteří z nich i stranou vlastního života. Smrt je dostihuje záhy, zvaná i nezvaná. Poezie je pro některé z nich také jen okrajová, pro jiné natolik nezbytná, že jim začíná s jejich životem splývat. Vždy je to ale poezie mezní zkušenosti, protrpěná, málokdy hravá, v tom nejsyrovějším významu slova existenciální. Často se opírá o surrealistické postupy, ale nikdy nezůstává u pouhých automatických hříček. Šílenstvím, nemocí nebo tichou, vše rozežírající nudou stržené životy vždycky prosvítají ze dna veršů.

László Darvasi, jeden z neuznávanějších současných maďarských autorů, vytváří ve své knize svět plný temných a symbolických postav. Výchozí realistická situace je postupně zaplavena surrealistickými obrazy. I přes svou nadčasovost reagují povídky na stav posttotalitních zemí: zničené komunity, bytosti ztracené v čase, převrácená realita. Autor za knihu obdržel Book of the Year Prize´96.

Sbírka Milostné básně vznikla v roce 1979. Erich Fried se narodil roku 1921 ve Vídni. Po násilném připojení Rakouska se mu podařilo uniknout do Londýna, kde žil až do své smrti v roce 1988. Svým zaměřením sbírka vybočuje z Friedovy tvorby tématem – Fried

Orhan Pamuk (1952) patří k nejvýznamnějším představitelům současné turecké literatury, jeho dílo se ale setkává s velkým ohlasem i daleko za hranicemi Turecka. Obdržel řadu ocenění, k nimž na podzim roku 2006 přibyla i Nobelova cena za literaturu. Také román Nový život se stal literární událostí ve všech zemích, kde vyšel. Vypravěčem tohoto monumentálního postmoderního příběhu o hledání smyslu života, velké lásky a smrti je mladý student, jenž se vydává na mysteriózní cestu napříč Anatólií a snaží se nalézt nový život, který mu přislíbila záhadná kniha. Naráží na řadu znamení, která zdánlivě vedou k vysněnému cíli, a stále hlouběji se noří do vzpomínek na své dětství.

Jerzy Pilch je bezesporu fenoménem současné polské literatury. Svým způsobem by se dal přirovnat k našemu o několik kategorií lepšímu Vieweghovi, neboť ho čtou jak prostí, obyčejní a v literatuře nezainteresovaní lidé, tak i odborníci a intelektuálové. Největší komerční úspěch měla právě kniha U anděla spásy. „Pod mocnym aniołem“ je název konkrétní hospody, kterou autorovo alter ego navštěvuje, mnohem víc by tu však sedlo ono londonovské „Démon alkohol“. Přestože chvílemi vyznívá jako strojená a dobře narafičená fikce na čtenáře, kterého nezajímají filozofická moudra, ale který chce slyšet především šokující výpověď bohéma-pijáka, z koketérie s upřímností vychází nakonec ona „druhá dáma“ vítězně. Pilchovi nechybí sebekritický odstup ani vtip a teplo lidské nedokonalosti, stejně jako vědomí vlastních proher a chyb (a v mlhavé dálce jakási šance na „nápravu“). Sebestředností a sebelítostí, která je typická snad pro každou fyzickou, ale i psychosomatickou závislost, je propojeno celých 250 stran jeho prózy. Stejně jako anděly, ďábly, přízrakem mladé dívky ve žlutých šatech a zároveň osudy dalších lidí, kteří určitým způsobem dráhy autorovy potěmkinovské reality alkoholika na nějakou dobu zkříží. Kniha dostala nejprestižnější polskou cenu NIKE a dočkala se devíti dotisků.

Druhá bichle Masłowský jmenuje se Královnina šavle, i když bůhví, co tim chtěl básník říct, ty jeden zevle. Nejde tu o žádný kecičky od strejčka Jedličky, ale o absurdní parodii médií a dneška. Mc Doris v ní na kole značky Kolbe putuje a celej tenhle systém, intouše a jiný lůzry fakuje. Nebudem tu ale kecat, plkat a dál to rozvíjet, tohleto je hip-hop, Mc Doris a varšavskej svět. Dorota Masłowská (1983), zázračné dítě současné polské literatury, obdržela za tento román prestižní literární ocenění Nike 2006.

Nové prózy, básně a záznamy.