Akcent Print strana 31 z 39

Nefer, mladičká chrámová tanečnice, podezřívá nevlastního otce z matčiny vraždy, nemá ale jediný důkaz. V bohatém domě, kam přišla pobavit hosty svým uměním a vydělat peníze na matčinu rakev, vyslechla plán vraždy. Svou odvahou zachránila dva životy, ale pět tanečnic kvůli tomu strašlivému tajemství zemřelo. Je vinná jejich smrtí? Podaří se jí přežít vlastní smrt při tajemném obřadu?

Louis Alexandre Berthier zaujímá mezi Napoleonovými maršály zvláštní místo. Od r. 1796 se ve funkcích náčelníka štábu Italské armády, ministra války a náčelníka generálního štábu stal na celých 18 let nejbližším Napoleonovým vojenským spolupracovníkem, fakticky druhým nejvyšším vojenským činitelem císařství. Jeho význam pro moderní válečné umění je obrovský: vypracoval zcela nové zásady a metody štábní práce, vytvořil a řídil celoarmádní funkční a výkonnou štábní strukturu, pročež je pokládán za prvního moderního náčelníka generálního štábu. Spolu s Napoleonem tak vytvořil dvojici, která přímo ovlivnila rozvoj vojenství. Byl neúnavným dříčem s fenomenální pamětí a úžasnou odolností, výkonným a důmyslným organizátorem, plánovačem zcela nového a dosud nevídaného rozměru. Pronikl do Napoleonova myšlení a stylu velení, dokázal podle jeho dispozic i samostatně rozesílat nepřetržitě kvanta přesných a jasných rozkazů pro boj, přesuny, logistiku a veškerou službu vojsk, současně vyžadovat a zpracovávat stohy zpráv a hlášení od všech armádních složek jako nezbytné podklady pro Napoleonovo velení. Byl tak všestranným bezprostředním organizátorem a hybatelem Napoleonových armád, zároveň ale zůstával v pozadí. Nebyl vojevůdce, nevedl na bojišti žádná vojska, nebyl impozantním hrdinou bitev, přitom by bez něho žádné Napoleonovo vítězství nebylo možné. Českému zájemci o napoleonské války je dosud znám jen v obecnějších rysech a útržkovitě – tato kniha je pokusem o celistvější pohled.

Plastické obrazy života ve šlechtickém Polsku sedmnáctého století, strhující a historicky věrné scény vojenských tažení a bitev – a na jejich pozadí citlivě a přesvědčivě zpodobené lidské charaktery a osudy – to všechno nalézáme v románu vynikajícího vypravěče Henryka Sienkiewicze. Příběh dozrává: válka proti švédským uchvatitelům se rozhořívá ve všech koutech Polska, vyhnaný král se vrací do země. A hlavní hrdina, nezkrotně odvážný mladý korouhevník, nalézá v obětavé službě vlasti cestu, která ho po dřívějších omylech má dovést k získání ztracené cti i milované dívky...

Příběh z autorčiny pozůstalosti se odehrává na Vysočině v posledních letech druhé světové války. Mladá, nezkušená dívka z města přijíždí na selský statek, aby dělala vychovatelku čtyřletému děvčátku a částečně tak nahradila její nemocnou matku. Eva tu zažívá spolu se svými vrstevníky nejen krutost gestapa, ale vnímá i krásu venkova, čistotu přírody, blahobyt a dostatek. Láska ji nakonec donutí k návratu do města a společně s matkou se dočká jak konce války, tak setkání s milovaným mužem.

Smutné i humorné příběhy skrývají často trpké stáří vesničanek, zvláště, pokud jim neslouží zdraví a nemohou se samy o sebe starat. A pokud nemají hodné děti nebo jak se říká z božího dopuštění musí chodit po vsích žebrotou. Mohou skončit život za nepříznivého drsného vysočinského počasí tragicky a bez lidské pomoci. Samy mnohdy pomáhaly dětem na svět, ale také někdy dokázaly i bez příčiny značně ublížit; jim i lidem ve svém okolí. Problémy, na vsi viditelné mnohem lépe, se však nevyhýbají ani městu, ani dnešní době, která se je marně snaží skrývat.

Autor ve své knize uvádí své zážitky a zkušenosti získané během padesáti let své aktivní myslivecké i lesnické činnosti. Většina popisovaných příhod a zážitků se odehrála v blízkosti Hory Sv. Šebestiána a jejího okolí. Díky kontaktům se spolužáky měl možnost lovit nejen na různých místech naší republiky, ale i ve Švýcarsku, které si zamiloval.

Sledujme krátkou, avšak o to více brilantní kariéru jednoho z nejvýznamnějších kavalírů a bouřliváků Francie, který nejprve následoval revoluční armádu, potom generála Bonaparta, posléze císaře Napoleona téměř na všech jeho taženích a stal se tak přímým účastníkem velkolepé, nesmrtelné epopeje. Lasalle byl podle svých obdivovatelů a ctitelů elegantním husarem dokonalého vzezření a vystupování, upozorňující na sebe jak nápadnou vojenskou uniformou, tak kvalitou svých koní s dokonalou výstrojí, galantním svůdcem, po němž toužilo nejedno dámské srdce, ale i nespoutaným, bouřlivým kumpánem a společníkem, prožívajícím se stejnou vášní jak divoké noci naplněné rozkoší, tak i urputné bitvy. S netajenou oblibou shromažďoval své důstojníky kolem velké mísy s horkým punčem, aby je poté vedl vždy s dýmkou v ústech do útoku. Jeho předčasná smrt hlásá slávu pozoruhodné doby, v níž na bitevním poli položil svůj život za velkého císaře, protože na stupnici lásky a oddanosti, které dosáhl, mohl tento postoj nasytit pouze úplnou obětí sebe sama. A díky této oběti se stal spolupracovníkem na nesmrtelném díle.

Byl jsem lesníkem, celý život sloužil v Jeseníkách a mým velkým koníčkem byla myslivost. Jako vedoucí polesí, hlavní inženýr a ředitel lesního závodu, stejně jako ředitel divize lesní výroby v akciové společnosti jsem měl k výkonu práva myslivosti vždycky velmi blízko. Hrdě jsem se hlásil k těm, kteří měli zelenou krev stejně jako já. Chodil jsem za různou zvěří sám anebo v daném času doprovázel na lovech pozvané lovecké hosty. Většinu dnů z mého žití jsem pracovně, ale i s myslivostí strávil uprostřed Jeseníků nedaleko pod Pradědem. V hlubokých lesích jsem prožil podstatný kus života, za což jsem svému osudu mnohokrát poděkoval. Roky uběhly jako rychlé vody v bystřině a já si do téhle knihy dovolil vybrat a sepsat několik loveckých příběhů i něco z mého, jistě nepromarněného lesáckého života. Přeji vám, milí čtenáři, ať se na stránkách knihy a snad po mnou trochu pootevřených stezkách krásných Jeseníků v klidu procházíte. Pěkné fotografie zvěře a přírody pořízené panem Pecháčkem půjdou s vámi. Ota Bouzek, Karlova Studánka

Čtyři rozsáhlejší povídky Vlasty Pittnerové popisují nelehký život žen na vsi, který ostatně není nijak snadný ani dnes. Autorka ukazuje lehkomyslnost u jedněch i touhu po vyšší duchovní úrovni u druhých. Do svých povídek vepsala i smutný osud vdovy s malými dětmi, či ženy, odmítnuté společností pro osobní poklesek, ale zároveň výpověď o tom, co zmůže synovská láska. Ve všech těchto povídkách líčí autorka s pochopením složitosti života vesnických žen, které sama měla možnost dlouhá léta pozorovat.

V říjnu 1813 prohrál Napoleon gigantický střet v Bitvě národů u Lipska a ustoupil přes celé Německo se zdecimovanou armádou až na linii Rýna. Tady začala doslova v prvním dni roku 1814 invaze spojenců, Rusů, Rakušanů, Prusů, Bavorů i dalších. Přes tři měsíce pak hořela bitva, v níž se Napoleon snažil uhájit nejen Francii, ale i trůn své dynastie. Bojovalo se nejen na hlavním směru přes Champagne na Paříž, ale i na jihovýchodě před Lyonem a na jihozápadě pod Pyrenejemi. Napoleon, který odmítl uzavřít mír v duchu podmínek svých protivníků, sice vyhrával bitvy, prohrával ale tažení a po pádu Paříže mu nezbylo než abdikovat. Tvrdí se, že bitva o Francii byla nejgeniálnějším Napoleonovým tažením a on tu ze sebe jako vojevůdce vydal to nejlepší. Byla to pravda, nebo jde jen o další napoleonskou legendu? Tyto otázky i řadu dalších si klade kniha provázená téměř 170 vyobrazeními a 34 mapami. S využitím řady dokumentů a vzpomínek vojáků obou stran podává nejpodrobnější obraz předposledního Napoleonova boje, po němž už následovalo roku 1815 jenom Waterloo…