Arbor vitae strana 15 z 15

Americký fotograf David LaChapelle (1963) patří již od poloviny devadesátých let mezi nejvýznamnější světové fotografy. Jeho tvorba ovlivnila desítky dalších autorů a LaChapelle si postupně vytvořil svůj nezaměnitelný a na první pohled rozpoznatelný styl. Nezajímá ho jen uzavřená společnost galerií a muzeí, ale svým dílem vstupuje do širšího prostoru, do veřejného prostoru, dává své vize všanc i těm, kdo se o umění nezajímají, kdo je soustavně nevyhledávají, ale na druhou stranu, možná i nevědomě, cítí potřebu vnímat okolní svět také prostřednictvím jiného uměleckého pohledu. Monografie Thus Spoke / Tak pravil LaChapelle má v kontextu jeho dosavadních publikací výjimečné postavení. Jedná se o první retrospektivu tvorby tohoto umělce, která zahrnuje fotografie od poloviny osmdesátých let 20. století až do současnosti. Právě rané fotografie jsou v knize představeny vůbec poprvé. Pražská kniha má zároveň další primáty, protože přináší i dosud nereprodukovaná díla. V tomto smyslu se jedná o publikaci, jež zdaleka překračuje regionální hranice a svým významem a dosahem znamená dosavadní vyvrcholení LaChapellových uměleckých aktivit. Takto knihu rovněž chápe samotný umělec a jeho spolupracovníci. Monografie Thus Spoke / Tak pravil LaChapelle má tedy potenciál se stát událostí, která vyvolá mezinárodní pozornost a pro následující léta se stane i určitým měřítkem jeho následujících knih.

Fotografie Dagmar Hochovej zo šesťdesiatych rokov z vtedajšieho Sovietskeho zväzu.

Český komiks chytil na počátku třetího tisíciletí nový dech. Aktuální autorská generace navazuje kontakty se světovým děním, reaguje na nejnovější trendy a v domácím kontextu snad téměř poprvé skutečně svobodně tvoří, nesvazována příkazy cenzury či kulturním a společenským odmítáním. Spolu s tím, jak český komiks nabývá na sebedůvěře (a sebeúctě), začíná pomalu prozkoumávat ta slavnější, i ta méně proslulá období svých dějin.Bohatým ilustračním doprovodem vybavená rozsáhlá kolektivní monografie, se oprošťuje od čistě chronologického, dějinného popisu, což autorům jednotlivých statí umožnilo zaměřit se na motivické, personální i mediální souvislosti českého komiksu. Ve 12 kapitolách se tak postupně dostává pozornosti lokálně i globálně příznakovým žánrům (např. "veselá zvířátka" coby zásadní tematicko-motivický koncept komiksu pro děti, "klubácký komiks" coby svého druhu původní český komiksový žánr), mediálním přesahům (komiks a film, komiks a výtvarné umění) i výrazným nebo pozapomenutým autorským (Kája Saudek) či kolektivním (karikaturisté skupiny Polylegran) exkurzům. Detailní pozornost je věnována také vztahům komiksu a ideologie a mapováno je rovněž využívání komiksové formy v domácí reklamě. Autory jednotlivých kapitol jsou kromě kurátorů/editorů další komiksologové i odborníci z příbuzných oborů (dějiny umění, filmová věda, literární věda). Žánru odpovídající grafika, souzní s obsahem, výsledkem je základní kniha o fenoménu českém komiksu. Kniha vychází odděleně v české a anglické verzi.

Výbor z korespondence Gustave Flauberta. Obsahuje určité úryvky a myšlenky vztahující se výlučně k jeho názorům na tvorbu, postavení umění a umělce, vztah myšlenky a formy.

Monika Immrová (1970), absolventka sochařského ateliéru Jindřicha Zeithammla pražské Akademie výtvarných umění, se vedle sochařské tvorby intenzivně věnuje i grafice. Katalog Tvary představuje průřez její dosavadní prací. Monika Immrová se věnuje hlubotiskovým technikám, s jejichž pomocí vytváří své minimalistické kompozice, které velice úzce korespondují právě s její tvorbou sochařskou. Je zajímavé zkoumat, jak se stejný tvar mění, je-li zpracován graficky na ploše nebo naopak plasticky v různých materiálech a ještě v různých velikostech. Charakteristickým rysem směřování Moniky Immrové je abstrahování čistého tvaru a zevrubné zkoumání jeho výtvarných možností. Katalog je vydán k výstavám v Letohrádku Ostrov a v Oblastní galerii v Liberci.

Monografická publikace, představující výběr z více jak dvacetiletého malířského díla Martina Gerboce (1971), odkazuje ve svém názvu ke knize Arthura Rimbauda Une saison en enfer a podobně jako v poezii prokletého básníka kontrastuje krása a ošklivost, v Gerbocově díle stojí děs po boku rozkoši. Právě hranice, kde se obě charakteristiky stýkají, je pro Gerboce místem, kde setrvává, je jím fascinován a zkoumá je coby nebezpečnou zónu samoty a strachu. Výrazovým prostředkem je mu punková estetika ošklivosti nebo ještě lépe estetika terorismu, která svou otevřeností vyvolává nejdříve odpor a nevoli, je však ve své záhadnosti přitažlivá. Téměř monochromní barevnost odkazuje na barvy těla, jeho vnějšek i vnitřek, krev, kůži, sliznice, oheň i hnilobu. Tematicky se Gerboc obrací k berlínskému kabaretu dvacátých a třicátých let minulého století - tavícímu kotlíku dekadentních kulturních tradic střední Evropy, dále k pornografii a sexualitě versus erotizujícím náboženským motivům či obrazům Francisca Goyi. Umělcova tvorba je často odrazem několika souběžně probíhajících dějů. Divák v tomto osobním střetu čelí svému vlastnímu podvědomí, skrytým touhám a zakázaným rozkoším. Kniha vychází v dvoujazyčném anglicko-českém vydání.

Monografická publikace o Stanu Filkovi, patřícímu ke generaci, která na uměleckou scénu vstoupila na počátku šedesátých let. Jeho dílo je úzce spjaté s konceptuálním uměním, happeningem, environmentem a multimediální tvorbou v Evropě a Americe.