Arbor vitae

Texty italského architekta, významného průkopníka evropské větve postmodernismu.

Kniha povídek Alphonse Daudeta s ilustracemi Miloslava Chlupáče.

Výbor z korespondence Gustave Flauberta. Obsahuje určité úryvky a myšlenky vztahující se výlučně k jeho názorům na tvorbu, postavení umění a umělce, vztah myšlenky a formy.

Kniha Třeštící New York položila základ Koolhasova světového věhlasu a udělala z něj jednu z klíčových postav současné architektury. V 70. letech, kdy byla kniha poprvé vydána, se nikdo nezabýval tím, že mezi architekturou a společností existují nějaké vy

Životopisný esej Mozart Wolfganga Hildesheimera vyšel poprvé v roce 1977 a vyvolal velký ohlas. Jeho jedinečnost tkví v novém pohledu na slavného hudebního génia, ve výrazné odlišnosti od všech předchozích skladatelových monografií.

Výbor z deníků a textů jednoho z nejvýznamnějších představitelů německé meziválečné avantgardy, malíře, sochaře a zakladatele moderního baletu

Vzpomínky hraběnky Thurn-Taxisové na dvacetileté přátelství s R. M. Rilkem, který na jejím zámku napsal legendární Elegie z Dvina .

Obsáhlá publikace vychází u příležitosti stého výročí založení sdružení Artěl, jedné z nejvýznamnějších institucí českého užitého umění a designu prvé poloviny 20. století. Publikace seznamuje čtyřmi statěmi se čtvrt století trvající činností tohoto sdruž

Monografická publikace představuje sbírku Jana a Evy Švankmajerových, která je nejen největší kolekcí Art brut v Čechách, ale zahrnuje i kresby spiritistů a šílenců, africké umění, surrealismus, arcimboldeskní princip. Texty: Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová, František Dryje, Bruno Solařík, Alena Nádvorníková.

Monografie postihuje mnohovrstevnatý a mnohostranný vývoj českého moderního umění v období, kdy byl poznamenán nebývalým tvůrčím kvasem. V „kotli“ nabitém mimořádnou energií se tak v rychlém sledu střídaly hlavní tendence : impresionismus a symbolismus, dekadence a expresionismus, kubismus a civilismus. V Čechách se protagonisty svérázně přijímaných směrů stali umělci tzv. generace devadesátých let, kteří založili Spolek výtvarných umělců Mánes (Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, Jan Preisler, František Bílek) nebo byli spojeni s okruhem Moderní revue (např. Karel Hlaváček), dále na počátku 20. století představitelé Osmy a budoucí Skupiny výtvarných umělců (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Otto Gutfreund, Václav Špála, Josef Čapek) či uměleckého sdružení Sursum, navazujícího programově na předcházející generaci (např. Josef Váchal, Jan Zrzavý). Kniha končí připomínkou skupiny Tvrdošíjní, která jako jediná navázala krátce před skončením první světové války na výdobytky moderního umění, prosazené předválečnou generací. Jedenáct oddílů knihy představuje umělecké osobnosti bez ohledu na jejich generační či skupinovou příslušnost. Tímto členěním podtrhujeme skryté souvislosti, jež často unikaly dobovým reflexím, avšak s odstupem téměř sta let jsou stále očividnější. Z mnohých zastoupených umělců se během doby staly pilíře českého moderního umění.

František Hrabal (1930 – 2003), významný hudební kritik. Kniha je obsáhlým výběrem z více než čtyř desetiletí tvorby autora jehož nejvlastnějším zájmem byla hudba dvacátého století a její evropské kontexty. Byl specialistou na tvorbu Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Jana Nováka, odborně se zabýval i řadou zakladatelů moderní vážné hudby jako byli Igor Stravinskij, Arnold Schönberg a mnozí další. Knihu edičně připravil prof. Ivan Vojtěch.

Objevná celobarevná obrazová knížka autorek Hany Klínkové, Marie Rakušanové a Ivany Jonákové přináší poprvé vyvážené informace o „šumavské tvorbě“ dvou výjimečných uměleckých osobností – věhlasného rakousko-českého ilustrátora, kreslíře a spisovatele Alfr

Sochař Zdeněk Šimek (*1927 Veselí nad Lužnicí, + 1970 Praha) patří k význačným autorům českého sochařství druhé poloviny XX. století. Přes figurativní náměty (např. serie plastik Schýlené, Nalezené kameny, Ptáci, 50. léta) a vertikální plastiky ze dřeva („Sloupy“, „Idoly“, počátek 60. let) dospívá k osobité poetické geometrii, kdy Šimek spojuje abstraktní formu s prožitkem přírodního dění (Jitří kameny, Pupeny, Eolity a Napětí), kde můžeme vnímat autorovo spojení rozumu a citu. Zdeněk Šimek byl od r. 1964 do svého předčasného úmrtí členem nekonformní umělecké skupiny Trasa. Umělecká publikace má 128 stran, 94 reprodukcí plastik na kvalitním křídovém papíře, 19 reprodukcí kreseb (na matném kartonu), které jsou doplněny 26 ilustračními snímky k realizacím pro architekturu a životopisu. Autory uměleckohistorického pojednání jsou význační odborníci Eva Petrová a Luděk Novák, autory grafické úpravy jsou vynikající výtvarníci, Stanislav Kolíbal a Marek Jodas, prvně uvedený je držitelem několika prestižních cen za architektonické, výstavní a grafické počiny. Kniha je vůbec první odbornou monografií o tomto dosud málo publikovaném autorovi a aktuálně doprovází právě probíhající retrospektivní výstavu „Zdeněk Šimek – sochařské dílo“ v Národní Galerii v Praze.

Architekt Karel Honzík (1900-1966), patří k nejvýznamnějším českým teoretikům architektury dvacátého století. Výbor Za obzorem věčnosti shrnuje Honzíkovy nejvýznamnější odborné stati z období dvacátých až šedesátých let. Na rané texty, mezi něž řadíme i doposud nepublikovaný dopis příteli architektu Jaroslavu Fragnerovi, navazují studie z období vrcholného a pozdního funkcionalismu. Soubor uzavírají dva články z počátku šedesátých let.

Malířské začátky Marka Rothka (1903 Litva – 1970 USA) byly ovlivněny jak figuralisty (Edward Hopper), tak surrealisty, poté co se jeho hlavní představitelé Breton a Ernst začlenili během svého nuceného válečného exilu do okruhu newyorské avantgardy. Vlast