Arbor vitae strana 5 z 15

Švýcarský umělec Adolf Wölfli (1864-1930) byl celoživotní outsider, sirotek, nádeník a pomocný dělník, který během třicetileté internace v ústavu pro choromyslné přetvořil svoji životní mizerii v gigantické syntetické dílo čítající na 25 000 stran textů, kreseb, koláží a hudebních i číselných záznamů. První česká monografie autora, který je dnes považován za nejvýznamnějšího tvůrce art brut a za stvořitele jednoho z nejpozoruhodnějších děl 20. století obecně, zahrnuje všechna období jeho výtvarného i literárního projevu. Obrazová část knihy akcentuje detaily z kreseb a koláží, které dovolí lépe proniknout do labyrintu Wölfliho univerza vystavěného na jeho osobní mytologii. Po úvodních textech a životopise Adolfa Wölfliho, sestaveném z autobiografických úryvků jeho spisů a z lékařských záznamů, se čtenář nejprve seznámí s Wölfliho reálným Krátkým životopisem, který sepsal po svém nástupu do psychiatrické léčebny ve Waldau. Po prvních, ještě černobílých kresbách, představí kniha obrazové i písemné ukázky z eposu Od kolébky ke hrobu, v němž autor formou cestovního deníku líčí své vyfabulované nádherné dětství, objevuje svět a vytváří jeho inventář. V následujících Zeměpisných a počtářských sešitech opanovává celou Zemi a expanduje do vesmíru. Jeho "Obří Stvoření Svatého Adolfa" je pak opěvováno v Sešitech písní a tanců, kde je hudba převedena do formy abstraktních zvuků proložených číslicemi, a vrcholí jeho osobním rekviem - Smutečním pochodem. Kniha zahrnuje také ukázky výtvarných děl, které Wölfli vytvářel na prodej a jež ho jako první proslavily v uměleckém světě. Závěrečná část monografie obsahuje texty od předních znalců Wölfliho díla, kteří dešifrují jednotlivé aspekty jeho tvorby, soupis reprodukovaných děl, seznam výstav a bibliografii.

František Skála (1956) je vizuální umělec, jehož práce přesahuje hranice výtvarného umění do oblasti architektury, filmu, divadla, performance, hudby, literatury (poezie skrytá obvykle pod pseudonymem, v rámci tajné organizace B. K. S.), komiksu Velké putování Vlase a Brady (1989), fotografický seriál Skutečný příběh Cílka a Lídy (2007), skvělé jsou jeho ilustrace, dnes už desítek knih. Od počátku osmdesátých let se věnuje tvorbě pozoruhodných objektů, soch a instalací, jež představil na více než padesáti samostatných a sto padesáti kolektivních výstavách. Jeho vztah k materiálům, se kterými pracuje, je naprosto svobodný, hobra má u Skály stejnou výrazovou hodnotu jako zlato, umělá hmota jako kararský mramor, železná vata jako lístky dřišťálu. Charakteristická je dokonalá řemeslná zručnost, s níž díla zpracovává. Skála respektuje věci, tvary, vztahy, události, procesy, ne modely, skrze něž jsme si navykli jim rozumět. Pro něho je svět stále nezpracovaný. Kniha František Skála je volným pokračováním monografie, která vyšla k výstavě v Rudolfinu v roce 2004, a také jí začíná, končí v současnosti. Jde o autorskou knihu, promyšlenou koláž textů od autorů z různých oborů, textů Františka Skály a více než čtyř set reprodukcí. Vířivá, typografická kreace s originální obálkou vychází v česko-anglické verzi.

Reprezentativní obrazová monografie jako první přináší ucelený a objevný uměleckohistorický pohled na bohatou a mnohotvárnou produkci jedné z nejvýznamnějších a současně světově proslulých českých skláren. Jde o výsledek mnohaletého výzkumu archivních pramenů a muzejních sbírek. Nejde však o publikaci "akademickou", více než 1000 výjimečných fotografií Gabriela Urbánka tvoří s rozsáhlými popisky katalogy za každou z kapitol a prolínají se i v textu, který v jednotlivých oddílech sleduje stylové a uměleckořemeslné proměny harrachovského skla ve všech etapách jeho výtvarného vývoje - od barokních počátků přes nesčetné podoby skla doby empíru, biedermeieru a historismu, originální secesní projev a snahu přizpůsobit se proudu meziválečného dekorativismu až po nové designérské přístupy po roce 1950 a sklo současné. Stranou pozornosti nezůstávají ani významné osobnosti spojené s osudy sklárny - příslušníci šlechtického rodu Harrachů, firemní návrháři i umělci, kteří se sklárnou spolupracovali. Kniha je určena jak pro odbornou veřejnost a sběratele, tak i pro všechny milovníky sklářského umění, neboť vedle historického významu klade zároveň důraz na estetické hodnoty českého skla. Bez přehánění lze konstatovat, že se jedná o zatím nejzevrubněji a po obrazové stránce nejvytříbeněji zpracovanou kapitolu z dějin světového fenoménu, kterým české sklo bezesporu je.

Básník Jiří Karásek ze Lvovic (1871-1951), významný představitel české dekadence, proslul rovněž jako sběratel výtvarného umění. Publikace ho však představuje jako nevšedního sběratele knih a zakladatele mimořádně pestré a cenné knihovny. V pěti studiích přibližuje historii knihovny a vybrané oblasti jejího fondu. Autory koncepce a textů jsou badatelé Památníku národního písemnictví, všechny kapitoly jsou vybaveny velkým počtem dokumentárních fotografií včetně unikátních - těsně před vydáním tohoto objevného pojednání nalezených - historických záběrů původního knihovního interiéru a pohledů do Karáskovy galerie. Vstupní stať Karla Kolaříka sledovanou knihovnu reflektuje v kontextu s básníkovou osobní knihovnou, významnou sbírkou výstavních a aukčních katalogů se zabývají studie Petra Kovaříka a Rumjany Dačevy, Jan Kašpar analyzuje fond nacistik a antisemitik a Alena Petruželková se zaměřila na Karáskovo knižní sběratelství a uvedla knihovní sbírku do souvislosti s dějinami knižní kultury. Publikaci uzavírá soupis literatury, jmenný rejstřík a anglické resumé.

Monografická kniha Remains představuje českého fotografa Ivana Pinkavu (1961) v celé šíři jeho fotografického díla s důrazem na poslední, současnou etapu tvorby. Vedle řady celostránkových reprodukcí a úvodního eseje Petra Vaňouse obsahuje publikace také přehled celé dosavadní fotografovy tvorby v přehledném, chronologicky řazeném soupisu. Ivan Pinkava si během takřka třiceti let vytvořil vlastní, svébytný vizuální jazyk, který lze ztotožnit s jeho uvažováním o světě. Jeho dílo je především nelítostnou referencí o stavu lidského ducha u jedince tzv. západní kultury. Vytváří sled tezí o identitě a pochybách člověka, jenž prochází dějinnými zkušenostmi - krizemi, vzestupy a pády, aby se vždy vracel k všeobecně platným pravidlům lidské existence, jejichž přesné pojmenování se vymyká našim možnostem. Vymykají-li se tato pravidla pojmenování slovem, pak je naopak vizuální evokace, fotografie - obraz, mnohdy silnější a pádnější. Monografie vyšla při příležitosti Pinkavovy výstavy v American University Museum at the Katzen Arts Center ve Washingtonu v angličtině, pro český trh je doplněna českou textovou vložkou.