Arbor vitae strana 3 z 16

Kniha Začátek století je reprezentativním obrazem českého vizuálního umění prvního desetiletí a odkrývá jeho nejpodstatnější prvky, na než dnes kontinuálně navazuje nejmladší generace českých umělců a umělkyň. Je založen na prozkoumávání nedávné minulosti.. Souborně představuje především díla, která vyprovokovala dobovou diskusi či významně posunula diskurz současného výtvarného umění. Přestože jsou ještě čerstvá a silně ovlivňují aktuální dění, do jisté míry je už prověřil čas. Dokládají jaká média a výtvarné postupy umělci a umělkyně v prvním desetiletí používali, o čem přemýšleli, nebo co se pokoušeli změnit. Stejně jako na aktuální výtvarné scéně se i zde objevují všechna média: malované obrazy, fotografie, videa, sochy, objekty, instalace, ale i projekty a aktivity, jež je těžké k jednotlivým médiím přiřadit. Pro současnou postmediální situaci je typické prolínání jednotlivých médií, postkonceptuální práce s formami i obsahem, zpochybňování a rozšiřování hranic umění směrem k sociálním a politickým aktivitám. The book Beginning of the Century takes a look at Czech visual arts over the course of this century's first decade and unveils its most essential aspects that are still found in the work of today's youngest generation of Czech artists. It is based on an examination of the recent past. Many of the works presented consist of those that provoked discussions during that period or significantly shifted the discourse of contemporary art. Despite the fact that they are still fresh and they strongly influence the current scene, to a certain extent they've already withstood the test of time. They demonstrate which media and approaches were used by artists in the first decade, what they were thinking about or what they were trying to change. All media appear here just as they do on the current art scene: painting, photography, video sculptures, objects, installations, as well as projects and activities that cannot be easily assigned to an individual medium. Combining different media, post-conceptual work with forms and content, the undermining and expansion of the borders of art toward social and political activities are typical for the present-day post-media situation.

František Skála měl to štěstí, že jako laureát Chalupeckého ceny měl možnost navštívit snové prostředí Headlands, rezidenční místo poblíž San Franciska, kde na pobřeží poprvé uviděl řasu kelp. Kelp je něco mezi bytostí a rostlinou. Vyrůstá ze dna, kde je uchycen kořínky, a jeho dutá trubice dokonale kruhového průměru se směrem nahoru rozšiřuje. Může být dlouhý až osmdesát metrů a nahoře je zakončen jakousi hlavou. Hlavy, jež se z ní naučil vytvářet tak, jak mu to řasa kelp - v jeho fascinaci z ní - diktovala. Byl první, koho to napadlo. Naučil se řemeslu na pomezí spirituální činnosti a plastické chirurgie. Technice, která se nepodobá žádnému jinému sochařskému postupu, neboť tvář vzniká zevnitř. Její výraz se stále mění. Blíží se spíše vyvolávání fotografií předků. Dala by se přirovnat k organickému utváření přírodních forem, tedy růstovým procesům, kde hraje důležitou roli čas. Kelpy ztrácí v průběhu schnutí onu transparentnost a tváře jsou nejkrásnější ve stadiu, kdy si ještě ponechávají určitou svěžest. Kdy je jejich kůže pružná. V těchto chvílích jsem s nimi většinou sám. Bývá to pozdě v noci, když na ně hovořím a ony odpovídají nepatrným pohybem ve tváři. "Když ostrým nožem odříznu hlavu, vypustím vzduch a povolí napětí, mám divný pocit, jako bych zabíjel a zároveň pomáhal přinést úlevu. Představa, která trochu mrazí. To fluidum uvnitř kelpu je lidská duše. Když odříznu hlavu, duše odchází, aby se vtělila do nového člověka. V kůži kelpu pak zůstává podoba toho předešlého. Mnohdy jsou to tisíciletí. Jsou to lidé všech národů a kultur.", František Skála

Katalog k výstavě.

Kniha přibližuje českému čtenáři téma zobrazování Číny, jejích obyvatel a reálií v 19.století na fotografiích, ale i ilustracích v dobových periodikách a knižních pojednáních. Detailně zpracovává postupné proměny této dokumentace vzhledem k využívání nového fotografického média a jeho etablování v roli předlohy pro přesnější zachycení reálií. Kniha obšírně pojednává o postupném rozmachu fotografie v několika tehdy otevřených čínských přístavech i v dalších významných čínských lokalitách, kde vznikaly nejen místopisné záběry, ale i aranžované snímky místních obyvatel. Této tvorbě se věnovali nejen cizinci z Evropy a Ameriky, ale záhy i první zdejší fotografové, kteří zakládali vlastní prosperující fotografická studia. Autoři se rovněž věnují dobové cestopisné literatuře, dostupné ve sledovaném období zejména ve střední Evropě. Součástí publikace je i ucelený, detailními popisy opatřený katalog 125 fotografií, ze sbírek moravských rodáků Erwina Dubského a Heinricha Wawry, kteří v 60. a 70. letech 19. století Čínu navštívili a v tamních fotografických studiích získali významné soubory dobové čínské albuminové fotografie od evropských i čínských tvůrců. Kniha je rovněž opatřena jmenným a místním rejstříkem a bohatou obrazovou dokumentací doplňující jednotlivá pojednání.

Magdalena Abakanowicz (*1930) představuje jednu z nejvýraznějších osobností evropského výtvarného umění 20. století. Vedle Louise Bourgeois, Evy Hesse nebo Rachel Whitereadové patří mezi nejvýznamnější světové sochařky 2. poloviny 20. století. Světov é umění obohatila o prvek monumentální bezhlavé figury, která se stala zástupným symbolem pro vyjádření pocitů člověka ve 20. století. Z její bohaté práce vynikají od počátku také rozměrné textilní sochy nazvané "Abakany", které vytvářela v průběhu 6 0. let. Na tato individuální díla navázaly v 70. a 80. letech série humanoidních, textilních skulptur, které zrcadlily problém jednotlivce a jeho identity v davu. Časem Abakanowicz přestoupila od textilních materiálů ke kovu a dále ve své tvorbě refl ektuje problematiku davu a jednotlivce. Svá sousoší umisťuje i do veřejných prostor. Výstava v Muzeu umění Olomouc i malá monografie jsou prvním představením Magdaleny Abakanowicz v České republice. Kniha je česko-anglická, obsahuje seznamy výstav, b iografické a bibliografické údaje.

Dosud málo známý a nezaslouženě zapomenutý výtvarný fotograf Rupert Kytka (1910-1993) patří do generace umělců spjatých s meziválečným amatérským hnutím. Nejvýznamnější práce ovšem vytvořil až v šedesátých letech jako zakládající člen olomoucké skupiny DOFO, prvního poválečného československého fotografického sdružení (vzniklo roku 1959), k jejímuž věhlasu přispěli později například Ivo Přeček a Vilém Reichmann. Z této doby vynikají zejména Kytkovy snímky v duchu poezie všedního dne (se styčnými plochami s tradicí surrealismu a imaginativního umění) a fotografie blížící se svým výrazem umění op-artu či informelu (mj. skleněné struktury). K jeho vrcholným snímkům patří zátiší v exteriéru i interiéru, často citlivě zobrazující odhozené a různě destruované předměty. Fotografickou dráhu pak Rupert Kytka zakončil výjimečným souborem Dobrá země (1969-1979), kdy zejména v detailech opět prokázal schopnost mistrovsky rytmizovat námět. Zhodnotil tak zároveň celoživotní zájem o fotografii horské krajiny. Reprezentativní výběr (téměř padesát kvalitních reprodukcí) z Kytkova neokázalého, ale dnes již klasického díla je uveden průkopnickou studií Lukáše Bártla a uzavřen soupisem výstav umělce.

Sborník Obrácený pohled - jehož základ tvoří texty předních českých historiků umění přednesené počátkem roku 2006 v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem na objevném "Sympoziu k poetice a interpretaci díla Jitky Svobodové" - uspořádal a dalšími autorskými statěmi a recenzemi doplnil Karel Srp. Jitka Svobodová (1941) působí od roku 1991 jako profesorka ateliéru kresby na AVU v Praze. Po počáteční malířské etapě se od sedmdesátých let důsledně věnuje kresebnému médiu. Z pohledu běžícího času lze její tvorbu charakterizovat slovy: od konkrétního k absolutnímu. Tato publikace přináší ty nejdůležitější uměnovědné postřehy a rozbory, jež byly vysloveny či otištěny v souvislosti s první větší výstavní retrospektivou umělkyně v roudnické galerii na přelomu let 2005 a 2006. Zároveň vychází při příležitosti poslední výstavy Jitky Svobodové v pražském Topičově salonu (září až říjen 2010).

Monika Immrová (1970), absolventka sochařského ateliéru Jindřicha Zeithammla pražské Akademie výtvarných umění, se vedle sochařské tvorby intenzivně věnuje i grafice. Katalog Tvary představuje průřez její dosavadní prací. Monika Immrová se věnuje hlubotiskovým technikám, s jejichž pomocí vytváří své minimalistické kompozice, které velice úzce korespondují právě s její tvorbou sochařskou. Je zajímavé zkoumat, jak se stejný tvar mění, je-li zpracován graficky na ploše nebo naopak plasticky v různých materiálech a ještě v různých velikostech. Charakteristickým rysem směřování Moniky Immrové je abstrahování čistého tvaru a zevrubné zkoumání jeho výtvarných možností. Katalog je vydán k výstavám v Letohrádku Ostrov a v Oblastní galerii v Liberci.

Textová monografie malíře a grafika Miloslava Mouchy (1942), který v bibliografickém eseji, s literární, až hrabalovskou bravurou zachycuje příběh svého života a díla, cestu z Litvínova do Paříže i od instalace k malbě. Ve Francii, kde se usadil po emigraci v roce 1968, si brzy vybudoval značné renomé. Etabloval se zde jako volný výtvarník a stal se jedním z nejznámějších představitelů českého exilového umění. Kniha vychází také ve dvou jazykových mutacích doplněných textem Otto M. Urbana.

Česko-anglický katalog vyšel u příležitosti retrospektivní výstavy jedné z nejvýraznějších osobností současného českého umění Veroniky Bromové (1962) Království / Kingdoms v Domě u Kamenného zvonu v Praze. Výtvarným médiem autorky je digitálně upravená b

Všestrannému českému umělci se podařilo v jeho nové komiksové knize zachytit unikátním způsobem na třech stech dvaadvaceti fotografiích dobrodružnou pouť bezstarostného chlapíka Cílka, který vyšel jednoho letního rána navštívit svou přítelkyni poustevnici Lídu. Netušil, že se vrátí, až bude ležet sníh, s bohatými zkušenostmi a spoustou nových přátel. Příběh se odehrává v reálném prostředí a čase.

Kniha povídek Alphonse Daudeta s ilustracemi Miloslava Chlupáče.

Monografická publikace o Stanu Filkovi, patřícímu ke generaci, která na uměleckou scénu vstoupila na počátku šedesátých let. Jeho dílo je úzce spjaté s konceptuálním uměním, happeningem, environmentem a multimediální tvorbou v Evropě a Americe.

Dosud nejrozsáhlejší kniha o historii a současnosti českých a slovenských Romů přináší jak konkrétní lidské příběhy a postoje, tak i mýty, pohádky, básně, vyprávění a hádanky.

Kniha vzpomínek Jimmiho Ernsta (1920 – 1984), syna slavného malíře Maxe Ernsta, líčí život umělecké avantgardy v USA během Druhé světové války a v létech po ní. Jimi Ernst, sám malíř, se ocitl po útěku z Evropy před nacismem v prostředí, které zahrnovalo

Obsáhlá publikace s 333 barevnými reprodukcemi, vycházející u příležitosti stejnojmenné výstavy v Arcidiecézním muzeu Olomouc, poprvé komplexně seznamuje čtenáře s fenoménem rukopisných modlitebních knížek 18. a 19. století, které jsou fascinující a nedoceněnou kapitolou historie knižní kultury dvojjazyčného českého a moravského venkova.