Argo strana 241 z 311

Kanadský frankofonní prozaik Dany Laferriere (nar. 1953) je původem z Haiti. Do Kanady emigroval roku 1978, působil nejprve jako novinář a publicista. V autobiograficky inspirovaném románu Jak se milovat s černochem a neunavit se, kterým se proslavil i díky vtipnému a chytlavému názvu, ironicky a s cynickou nadsázkou líčí rasové problémy soužití různých ras v Kanadě z velmi málo „politicky korektních“ pozic (například schválně používá slovo negr). Historii i současnost tohoto soužití nahlíží autor vtipným prizmatem erotiky, někdy i trošku drsnější, džezu, buddhismu a psychoanalýzy.

Hlavní hrdina románu je obyčejný devětatřicetiletý Pražák. Jediné, co jej odlišuje od masy okolních bezejmenných, je, že hned v úvodu nedopatřením zabije jiného bezvýznamného občana. Pochybnosti, výčitky a drobné psychické výmyky se u něj začínají dostavovat až postupně, na pozadí dalšího děje. V něm nescházejí ne vždy chytré a krásné ženy, poněkud komická a nenaplněná láska, a filmy, jakkoliv spíš staré a špatné, než nové a dobré. Nic z toho hrdinu nepřipoutá k přítomnosti natolik, aby se nakonec nepokusil z toho všeho uprchnout. Město v jiné evropské zemi, kde se pokouší zakotvit, naučit se podle stručného turistického slovníku dosud neznámý jazyk a začít nový život, jej zprvu okouzlí. Avšak po roce, naplněném pochybnou obživou a nečekaně vřelými vztahy s jistou vdanou maďarskou emigrantkou a její nepravou budapešťskou tetou, která se živí jako druhořadá věštkyně, se vrací zpátky do srdce Evropy. Když nastupuje do letadla, má dojem, že má za sebou nejnáročnější dobrodružství svého života. V tu chvíli netuší, že to nebylo nic proti tomu, co ho čeká po přis

Soubor povídek mistra tohoto žánru, v nichž se humor, grotesknost a prvky sci-fi mísí se smrtelně vážnou výpovědí o stavu americké společnosti a jejím ohrožení robotizací a inteligentní technikou. Připomínají autorovo starší tvůrčí období, jemuž dominoval už téměř klasický sci-fi román Mechanické piano. Pro některé Vonnegutovy čtenáře už nebyl ničím jiným z autorovy dílny překonán, pro druhou skupinu mělo to zajímavější období začít „teprve po Pianu“.

Významný britský historik M. Burleigh (narozen 1955) se v jedné ze svých nejoceňovanějších prací zabývá spojením mezi náboženským entusiasmem a primitivními vášněmi rozpoutanými masovým fašismem. Autor nazývá své dílo „Novými dějinami“ zcela oprávněně. Předkládá čtenářům nejen nejsouhrnnější popis třetí říše, jaký kdy v kterémkoli jazyce v jediném svazku vyšel, ale zároveň i originální výkladové dílo, v němž se přímočará narativní historie, přísně analytická vysvětlení a čistý intelektuálně-morální úsudek snoubí s přesvědčivou originalitou. Kniha je výsledkem podrobného historického výzkumu, obsahuje spolehlivá fakta a kritické argumenty, sleduje vývoj nacistického Německa od jeho kořenů a příčin ve výmarské republice, první světové válce a ještě hlouběji. Varuje nás před důsledky mýtu v historii, mesiášskými vládci a utopismem.

Jeden z nejzajímavějších současných newyorských dramatiků ve svém románu-debutu líčí s obrovskou dávkou docela drsného, ale inteligetního humoru a nemilosrdně zaznamenávajícím okem vtipného pozorovatele jisté stránky života v New Yorku: bydlení v chudinské a bohémské čtvrti Lower East Side, místní týpky, pomocnou práci ve velkém nakladatelství a kontakt s velkými šéfy (i jejich dcerou), svět malých divadelních scén, psaní románu a milostné drama s přistěhovalkyní z východní Evropy. Adam Rapp je mistr slova a génius dialogů a román má velkou šanci stát se kultovní knihou a zdrojem populárních slovních hlášek.

Jedno z nejoriginálnějších protiválečných literárních děl všech dob vypráví příběh mladého Američana s německými kořeny který se za druhé světové války dostal do německého zajetí a přežil fatální bombardování Drážďan aby se v pozdějším věku dožil situace kdy přestne být vázán současností a dokáže se přesouvat v čase což mu není až tak moc platné neboť ho unesou mimozemšťané a vystaví ho ve své zoo jako exponát člověka dvacátého století.

Moderní bildungsroman, psané vyprávění oněmělého mrzáka Fanouše, který vzpomíná na to, jak do jeho malé vesnice vtrhl nový živel, mladík jménem Joe Kluzák, který zaběhnutý chod venkovského života postavil na hlavu a pomohl vypravěči k tomu, aby i on prožil plnohodnotný život zdravého člověka. Wieringův neobvyklý styl snad nejvíce upomíná na prózy amerického, i u nás dobře známého spisovatele Johna Irvinga.

Ruth a její sestra Lucille vyrůstají postupně pod dohledem kompetentní, ale poněkud letargické babičky, dvou dojemně komických, ale naprosto nekompetentních tetiček, a nakonec tajemné a nepraktické tety Sylvie. Lineární osou příběhu je železniční most přes jezero, na jehož vzdálený konec nelze dohlédnout, směrovka do velkého světa nepoznaných možností, úniková cesta ze stísněného, drsným počasím zkoušeného Fingerbone. Ruth, která ve skutečnosti skoro nikdy nemluví, zde hovoří jazykem, který působí jako zjevení, nutí nás převalovat každé slovo jako při čtení poezie a zároveň dojímá svou věrohodností. Vypráví o nekonečném čekání, o tom, jak je „každá přítomná chvíle důležitá tím, co postrádá,“ o pomíjivosti všech snadno pojmenovatelných věcí a o ceně, která se platí za neochotu rozlišovat mezi snem a skutečností. Tento román Marilynne Robinsonové se dostal do úzkého výběru nejlepších amerických knih napsaných za posledních dvacet pět let, a to tam byly uvedeny pouze dvě ženské autorky.

Středověké latinské texty Popis Walesu a Cesta Walesem jsou první ucelené práce, které se zabývají výhradně keltským Walesem. Gerald z Walesu (též Gerald de Barry, lat. Giraldus Cambrensis) zaznamenává zejména dávné velšské zvyky, jež srovnává se situací v Anglii i na kontinentě. Autorův svěží styl zaručuje čtivost, podpořenou poetickou středověkou „bulvárností“ i osobitým zájmem autora o bizarních témata. Dílo Cesta Walesem je navíc pozoruhodnou zprávou mapující propagandistickou pouť za účelem podnícení zájmu o křížovou výpravu, v níž je zaznamenáno jak úsilí propagátorů, tak různorodé reakce oslovovaného obyvatelstva. Vydání doplňuje odborný doslov o Walesu i o autorovi knihy, středověkém intelektuálovi, neúspěšném kariéristovi a vynikajícím pozorovateli. Kniha díky své vrstevnatosti zaujme zájemce o středověk, milovníky keltských tradic nebo i čtenáře se zájmem o rané dějiny církve a křížové výpravy.

Dějiny Anglů vylíčené osobitým stylem jednoho z největších učenců raného středověku a nejznámější dílo učence a mnicha Bedy Venerabilis (672/3–735) Historia ecclesiastica gentis Anglorum se již od raného středověku stalo jednou z nejpopulárnějších knih v Anglii a v žánru narativní historie bylo vnímáno jako první pokus o sepsání národních dějin. Dějiny Anglů totiž nepřinášejí jen poutavé svědectví o počátcích a upevňování křesťanské víry v Británii, ale především nesmírně cenný a dodnes nejspolehlivější pramen k dějinám anglosaských království v 5.–8. století. Součástí Bedova výkladu jsou rovněž příběhy a zázraky svatých včetně životopisů jeho současníků.

Publikace je praktickým průvodcem po historii, urbanismu a architektuře celého území Prahy 3, tedy Žižkova spolu s částí Vinohrad. První část, jejímž autorem je architekt Jan Sedlák, se věnuje historii území a vývoji urbanismu městské části, hodnocení současného stavu i pokusu o pohled do budoucího vývoje. Je doplněna o historické mapy a staré i současné fotografie, plné specifické atmosféry zachycených míst. Druhý oddíl je klasickým průvodcem po architektuře obvodu od historika architektury Zdeňka Lukeše, který v oblasti Žižkova a Vinohrad prováděl podrobné architektonické průzkumy, zejména se zaměřením na architekturu 19. a 20. století, a objevil zde práce našich nejvýznamnějších architektů (Mocker, Fanta, Kotěra, Plečnik, Zázvorka, Havlíček, Hübschmann, Roškot, Kozák, Tyl, Krejcar aj.). Publikaci doplňují fotografie renomovaných fotografů Karla Cudlína a Ester Havlové.

Tato publikace se soustřeďuje na aspekt islámského umění, který je poněkud méně známý a do jisté míry opomíjený, přesto však základní. Pravdou je, že využití geometrických schémat jako základu kompozice není jen jeho výlučnou metodou; ve větším či menším rozsahu je obsaženo v každém tradičním umění na Západě i Východě. Tento princip se objevuje jak v gotických katedrálách, tak i v mandalách, jež jsou základem indické posvátné architektury. Nicméně právě v islámském umění byla tato posvátná geometrie rozvinuta v obrovském rozsahu a s hlubokou vnitřní logikou. Kniha tedy není jen materiálem pro badatele v oblasti islámského světa a historiky umění, může se stát vzácnou inspirací umělcům, architektům, designérům a jistě ji uvítají všichni ti, pro které se společné kulturní dědictví lidstva ještě nestalo prázdným pojmem.

Výklad tradičních rituálů, které mají základní význam v lidském životě, doplněný o příběhy odpozorované z praxe.

Sarah Watersová, rodem z Walesu (1966), usazená v Londýně, je pokračovatelkou nejlepší tradice anglického románu rozvinuté do výsostně moderní podoby. V románu Zlodějka, odehrávajícím se roku 1862, nás zavádí do Londýna a okolí, do nejrůznějších prostředí a vrstev tehdejší společnosti. Spolu s hlavní hrdinkou, Sue Trinderovou, se ocitáme mezi spodinou živořící v nejubožejších částech Londýna a živící se pochybnými způsoby. Sue se snaží vymanit z prostředí podvodníků, ve kterém vyrostla, a její nelehká cesta je plná nečekaných zákrutů a zvratů. Autorka prokazuje svrchované mistrovství v budování rafinované zápletky i v barvitém líčení postav a prostředí. V jejím románu není nikdy nic tak, jak se čtenáři, ani nedýchajícímu napětím, zdá, a všechno přitom do sebe bezvadně zapadá. Román, psaný vybroušeným stylem, dokonale vystihuje dobu děje, nádherně plyne a unáší čtenáře jako řeka.

Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.

Hlavní hrdina románu Já, ideální partner, se snaží probudit svou partnerku z klinické smrti. Povede se mu to? Dokáže vzkřísit z klinické smrti i jejich vztah? Anebo by se něco takového mohlo povést jenom úplně jinému partnerovi?