Bondy strana 5 z 5

Pít dobré víno je radost – i trochu věda. Je to však věda radostná, která navíc potěšení z ušlechtilého nápoje, který je s lidstvem celá tisíciletí, významně umocňuje. Kniha Rozpravy o víně je toho vynikajícím důkazem. Zdenek Červenka - nejen spisovatel, ale světoznámý vědec (působil například na univertách v Upsalle, Berkeley a Bostonu) - je sice v oboru vinařství hlavně nadšeným amatérem, erudici skutečného znalce vína už ovšem prokázal ve svých předešlých uspěšných knihách o Jižní Francii, kde se usídlil. (například Kouzlo vína Lanquedocu, Nové příběhy důchodce v Lanquedocu.) V poblikaci Rozpravy o víně se navíc o své oblíbeném elixíru rozepsal mnohem šířeji a velice čtivou formou. Co se tedy z této půvabné i poučné publikace můžeme dozvědět? Třeba si přečteme, jaká vína stojí za to ochutnat v různých místech světa – od Francie přes chladnou Anglii, Austrálii, Chile a Kalifornii až po Čínu a Japonsko. Dozvíte se i o vinařských osobnostech, o tajemství mešních vín a další zajímavosti, získáte ale také informace ryze praktické: třeba co určuje cenu vína, jak víno ošetřovat a ukládat či o zdravotních benefitech různých vín. Sympatické také je , že světoběžník Červenka nezapomněl ani na kraje naše – tedy na tuzemské vnaře a na vína česká, moravská i slovenská.

V nové sbírce známého básníka najdete miniaturní „detektivky“, ve kterých se motivy z televizních seriálů rafinovaně mísí se starověkými mýty, velmi současně pojaté básně na biblická témata i třeba ve verších psané rodinné memoáry. A taky řadu osobních vyznání zralého autora, který o sobě přiznává, že „nemá už lásky moc, moc lásky ale má.“ Knížka vychází s výtvarnými ilustracemi akademického malíře Jana Gablera a v nádherné grafické úpravě.

V čtvrté knížce Renaty Lien Čepelkové na téma propojení čínské medicíny a evropských zkušeností v péči o zdraví se vydáte mimo jiné za tajemstvím dřevokazných hub, které zůstaly po stovky let v zapomnění. Teprve v poslední době se začaly cíleně pěstovat a nevyhnuly se ani výzkumům vědců. Dřevokazné houby bývaly běžně součástí jídelníčků v Číně, Japonsku a dalších zemí Asie nebo Jižní Ameriky. Společně s autorkou si projdete zkušenostmi dávných civilizací, kde tvořily součást jídelníčku, využívaly se na odstraňování mnoha neduhů anebo se používaly k různým šamanským obřadům. Přečtete si i o našich houbách, a to z kuchyně podkrkonošské, odkud pochází autorčina rodina.

Kniha Má cesta k opeře by už svým titulem mohla svádět k domněnce, že jde o klasický žánr vzpomínek. Není tomu tak hned ze dvou důvodů. Tím prvním a nejhlavnějším je osobnost Mgr. Jaroslava Vocelky. Tento muž, který stojí v čele Státní opery už několik let, je všechno možné, jen ne slavoman. Ačkoliv má co říct čtenářům častokrát víc než ti, kteří paměti píší, hned zpočátku se memoárové formě usilovně bránil. Přesto nebo právě proto se jeho životní osudy čtou dobře. Je pro něho charakteristické, že chtěl, aby tato kniha, vedle roviny osobní, měla i rovinu historickou. S jistou metaforou by se dalo říct, že je to knížka o potkávání. O potkávání člověka s historií budovy, která patří ke skvostům hlavního města Prahy

Obě začínaly v první polovině 60. let, aby se na jejich konci sešly v jednom divadle a na vrcholu tehdejší popularity vytvořily s Václavem Neckářem slavné Golden Kids. Do jejich kariéry zasáhly události roku 1968. Zatímco Helena Vondráčková ve své pěvecké dráze pokračovala, Marta Kubišová se postavila proti režimu a její kariéra na celých dvacet let skončila. Své kolegyni nic nevyčítala a ani Helena se během té doby ke Kubišové nechovala špatně. Jejich osudy šly prostě různými cestami. Po roce 1989 se opět sešly. Nelze dvakrát vstoupit do jedné řeky, ale přesto se několikrát pokusily ve vzpomínkových akcích vzkřísit bývalou slávu legendárního tria. Před dvěma lety začaly plánovat společné turné. Opět však mezi ně někdo vstoupil. Možná duch doby nedávno minulé, možná jejich ega, snad i nedostatek tolerance a empatie z jedné či druhé strany. A tak vznikla aféra, která dodnes živí bulvární tisk. Smyslem této knihy není role rozhodčího, kdo je víc a kdo méně vinen. Nestraní ani jedné, ani druhé, pouze v odrazu jejich životních cest nabízí, aby si čtenář vytvořil názor sám

Tato kniha je určena především těm, kteří si zamilovali laskavý svět fiktivní vesnice, kterou proslavil Troškův film o vesnických drbnách a mladém faráři, který se loni stal filmovou komedií roku i desetiletí. Ty, co se nechtějí loučit s jeho filmovými hrdiny odchodem z premiérového kina, určitě potěší nejen babovřeské příběhy převedené do literární podoby, ale i desítky barevných fotografií protagonistů i filmových situací. Knížka obsahuje i reportáže, rozhovory a kuriozity z natáčení – a dokonce podrobný plán obce, na němž si mohou čtenáři zahrát babovřeské Člověče, nezlob se. Kniha vychází zároveň s premiérou filmu Babovřesky 2.

Jana Brejchová je jedinou českou poválečnou herečkou, která si zaslouží statut opravdové filmové hvězdy, řekl už v polovině 60. let Jan Werich a měl pravdu. Nikdo jiný se nemůže pochlubit tak bohatou filmografií, jako právě Jana Brejchová. Už ve svých 17 letech byla idolem diváků a v pětadvaceti ji znala celá Evropa. V pozdějších letech už jako vyzrálá herečka potvrdila svůj talent i v rolích stárnoucích žen. Její soukromý život byl úzce spjatý s takovými osobnostmi jako byli Miloš Forman, Vlastimil Brodský, Jaromír Hanzlík či Jiří Zahajský. Přes všechny herecké úspěchy musela v mnoha obdobích svého života ukázat velkou vnitřní sílu. Především o tom je monografie mapující více než sedmdesát let života největší české filmové hvězdy po Adině Mandlové a Lídě Baarové.

Když básník nazve svou knihu "Atlas", je jisté, že vám nabídne itinerář pozoruhodného výletu. A čím bližší cestu vám takto předestře, tím zajímavější to putování bude. Platí to i v případě třetí sbírky hradeckého autora Rostislava Opršala. Knížku doplňují úchvatné ilustrace Egona Schieleho.

Báseň se nezrodí, když autor zrýmuje pár slov. Skutečná poezie vznikne teprve, když se autor umí originálně podívat na svět. Když jej umí nejen vnímat, ale i vyložit jako básník. Tak jako Karel Klatt, laureát výroční ceny Spolku slovenských spisovatelů. Drsně poetické Klattovy texty doprovází v této knize pozoruhodné fotografie Luboše Y.Koláčka.

Jsou mezi námi živí a mrtví...Dvanáct hororově laděných povídek, ve kterých neexistuje hranice zla, pouze svět neklidných lidí, zšeřelých postav ,bláznů a psychopatů. Mezi deseti autory znepokojivých příběhů tu najdete například klasika tohoto fantazijního žánru (Ondřeje Neffa) , filmového režiséra originálního exaltovaného vidění(Filipa Renče), galeristu a populárního textaře (Richarda Bergmana) či duchaplného herce a písničkáře (Jana Jiráně). ***** Autoři: Filip Renč, Magdaléna Jiříková, Jan Bauer, Richard Bergman, Tomáš Dušek, Ondřej Neff, Jan Jiráň, Dušan Spáčil, Petr Hubený, Petr Coufal

Obsáhlé rozhovory s osmi žijícími primátory města Brna odrážejí dění, k němuž došlo za 33 let v druhém největším městě České republiky. První muže (a dvě první ženy) brněnské aglomerace zpovídal spisovatel a novinář Luboš Y. Koláček. Výsledkem jsou kultivované, nicméně spontánní, a pro konkrétní osobnost charakteristické výpovědi. Dozvídáme se tak z osmi nezávislých zdrojů spoustu zajímavých informací o dlouholetém dění na radnici a mnohé z osobního i osobitého přístupu respondentů k významné pozici primátora. Kniha je vybavena množstvím barevných i černobílých fotografií. Prodává se s přiloženým DVD, které obsahuje živé rozhovory.