Bondy strana 3 z 6

Unikátní výpověď mediálně proslulého Guru Járy, přímo z vězení ve filipínské Manile, kde je nucen trávit už druhý rok svůj čas na základě sporného obvinění z rituálního znásilnění. Kniha je mimořádně působivou, autentickou reportáží z drsného asijského kriminálu, s pozoruhodnými úvahami a retrospektivními pasážemi vztahujícími se k Járovu duchovnímu vývoji i praxi jeho náboženské skupiny. Publikace paralelně vychází v japonštině, ruštině, angličtině a němčině.

Kniha mapuje historii a současnost nejlepších malých a středních českých pivovarů. Smyslem publikace je seznámit čtenáře s těmi výrobci, kteří obohacují náš trh kvalitními produkty a vytvářejí tím tolik žádoucí protiváhu velkým výrobním kolosům. Tato kniha není pouhou encyklopedií nebo bedekrem, protože vznik většiny pivovarů, které se v knize představí, je doprovázen i zajímavým příběhem. Výjimečnost knihy spočívá v tom, že volbu pivovarů, které se v publikaci objevují, garantovali přední čeští odborníci. Kniha vyjde v celobarevném provedení v pevné vazbě a ve vysoké polygrafické kvalitě.

"Život je jediná věc, kterou máme doživotně. Proto bychom si ho měli vážit, a když už žijeme, tak především koukat, abychom skutečně žili." Tento výrok Jana Wericha byl hlavním motivem pro vzpomínkovou knihu novinářky Aleny Šloufové. Píše v ní o známých, úspěšných lidech, bardech neuvěřitelné generace, kteří "uměli koukat a uměli žít". Osobnosti v knize shromážděné už sice mezi námi nejsou, Alena Šloufová, která je při své práci důvěrně poznala, je nám ale dokázala v této knize opět autenticky přiblížit. Kniha obsahuje vzpomínky na Vlastimila Brodského, Radka Brzobohatého, Otakara Brouska, Stellu Zázvorkovou či na Vladimíra Menšíka, Jana Wericha, Arnošta Lustiga a řadu dalších legendárních osobností.

Autor patří k několika desítkám Čechoslováků, kteří na počátku 70. let studovali v brežněvovském Sovětském svazu. Jeho literární prvotina zachycuje vtipnou a výstižnou formou život v Leningradě (dnes Petrohrad) téměř orwellovským způsobem. Přispívá k tomu autorův literární jazyk, ne nepodobný Charlesi Bukowskému, a zvláštní schopnost ve zkratce vystihnout absurditu života v tehdejším sovětském režimu. Kniha je svým způsobem dokumentem, nicméně její největší devizou je Jarchovského literární talent. Možná trochu zavádějící název vychází z překvapivé pointy textu.

Každý druhý člověk v této zemi trpí důsledky stresu, neurózy nebo dokonce některou z forem depresí. Třetí doplněné vydání jednoho z největších lékařských odborníků MUDr. Jana Cimického, CSc., úspěšně navazuje na druhé vydání, které bylo před sedmi lety celé rozebráno během několika týdnů. Sám proti stresu je kniha plná účinných rad, ale také testů, kde si každý může ověřit, zda je ještě schopen sám se vypořádat s psychickým náporem, který na nás život klade, nebo je už ve stadiu, kdy by měl vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

Autobiografie Karla Vágnera, vynikajícího basisty a hlavně kapelníka skupiny, která stála za úspěchy Hany Zagorové, Petra Kotvalda a Stanislava Hložka a dalších interpretů. Vágner je i autorem melodií, které dvacet let vládly hitparádám, a úspěšným podnikatelem. Publikace NERAD PROHRÁVÁM, ALE UMÍM I TO je plnokrevné čtení o životě neposedného chudého kluka z pražské periferie, celoživotního sportovce, který dokázal nejen dobýt svět popmusic, ale i přežít několik životních katastrof, okouzlit desítky krásných žen a vytvořit několik fungujících rodin. Kniha je věnována i příběhům Karlových dětí, z nichž vyrostly mimořádné osobnosti hudebního světa (například Tereza a Josef Vágnerovi), byznysu (Karel Vágner ml.) či televizní celebrita, jeden z nejslavnějších světových rybářů Jakub Vágner.

Jana Brejchová je jedinou českou poválečnou herečkou, která si zaslouží statut opravdové filmové hvězdy, řekl už v polovině 60. let Jan Werich a měl pravdu. Nikdo jiný se nemůže pochlubit tak bohatou filmografií, jako právě Jana Brejchová. Už ve svých 17 letech byla idolem diváků a v pětadvaceti ji znala celá Evropa. V pozdějších letech už jako vyzrálá herečka potvrdila svůj talent i v rolích stárnoucích žen. Její soukromý život byl úzce spjatý s takovými osobnostmi jako byli Miloš Forman, Vlastimil Brodský, Jaromír Hanzlík či Jiří Zahajský. Přes všechny herecké úspěchy musela v mnoha obdobích svého života ukázat velkou vnitřní sílu. Především o tom je monografie mapující více než sedmdesát let života největší české filmové hvězdy po Adině Mandlové a Lídě Baarové.

Tragická smrt Jana Masaryka je stále živým tématem pro mnoho historiků i literátů. Spáchal Jan Masaryk sebevraždu nebo byl zavražděn? A co když pod okny Černínského paláce neskončilo jeho tělo, ale tělo Masarykova dvojníka? Co když se stal Jan Masaryk, ať už vědomě či nevědomě, hlavním protagonistou neuvěřitelné hry tajných služeb a dožil svůj život pod skrytou identitou v jednom izraelském kibucu? Historik Jiří Řezník se zabývá touto otázkou už čtyřicet let. Jeho kniha je jen zdánlivě poplatná až příliš odvážné konspirační teorii. Důkazy, které o údajné smrti Jana Masaryka shromáždil, jsou šokující, ale hlavně logické, včetně doprovodného obrazového a důkazního materiálu. Je tedy na místě klást otázku: Jak zemřel Jan Masaryk? Nikoliv. Přesnější otázka zní: KDY A KDE ZEMŘEL JAN MASARYK?

Srovnání režisérských osobností Miloše Formana a Jiřího Menzela je obsahem knihy Adriany Šteflové, která vznikla na půdorysu její absolventské práce na vyšší odborné škole publicistiky. Oba věhlasní filmaři vyrůstali v přibližně stejné době, nechali svůj nepominutelný otisk na tom, čemu dnes říkáme nová vlna českého filmu v šedesátých letech a mají tedy podobné generační zkušenosti. Poté šli každý svou cestou. Formana zavedly jeho ambice na americkou půdu, Menzel zůstal a pracoval v Čechách. Oba se už za života stali klasiky filmové režie. Podstatou obsahu knihy však nejsou tyto skutečnosti, ale pátrání po stěžejních osobnostních a lidských rysech těchto mužů. Zvlášť proto, že jejich naturel je na první pohled zcela odlišný. Je tomu tak však opravdu? Nebo jen hrají své civilní role, které rádi přijali? Sonda do životů Miloše Formana a Jiřího Menzela také nabízí pohled na to, jak oni vidí jeden druhého.

Tato kniha je určena především těm, kteří si zamilovali laskavý svět fiktivní vesnice, kterou proslavil Troškův film o vesnických drbnách a mladém faráři, který se loni stal filmovou komedií roku i desetiletí. Ty, co se nechtějí loučit s jeho filmovými hrdiny odchodem z premiérového kina, určitě potěší nejen babovřeské příběhy převedené do literární podoby, ale i desítky barevných fotografií protagonistů i filmových situací. Knížka obsahuje i reportáže, rozhovory a kuriozity z natáčení – a dokonce podrobný plán obce, na němž si mohou čtenáři zahrát babovřeské Člověče, nezlob se. Kniha vychází zároveň s premiérou filmu Babovřesky 2.

Poezie Rzí plání urouhaných je skladbou o 150 básních, jakýchsi pozastaveních za ztracenou či spíše zrezlou láskou, za dobou která je urouhaná a za rouhání se nestydící. Hejátkova poezie v této knize je jedním slovem šanson. Jde o abstraktní, ale i velmi realistické obrazy psané opět na pomezí volného a vázaného verše, přičemž rýmy však mají povětšinou až precizně pevný řád a jasnou kostru. Milostná poezie z předchozí sbírky "Věchýtek Kasandřin" je tak zde vygradována přes mlžně milostné příběhy až po takřka bajkově schované metaforicky realistické básně o současném stavu světa. To vše opět s ilustracemi Evy Rozkošové tentokrát rovnou na 20 stranách. Celkový výraz knihy pak působí velmi vyzrále, kompaktně a svojí dikcí je přímým odkazem pravého postromantického a postlyrického básnictví..

Vybrané recepty z oblíbených farmářských trhů sestavil známý publicista Lubomír Teprt. Farmářská jídla překvapí svou rozmanitostí a originalitou. Vážou se k nim i poutavé příběhy lidí, které autor velmi vtipně zpracoval a do kuchařky zakomponoval. Zajímavostí je, že průvodcem celou kuchařkou totiž bude zakladatel farmářských trhů a prezident jejich asociace Pavel Šťastný.

Známý gourmet kritik a labužník Vladimír Poštulka vytvořil portréty 25 nejslavnějších kuchařů, kteří se objevují na televizních obrazovkách na celém světě. Ve výpravné publikaci nechybí ani Čech Zdeněk Pohlreich. Životní příběhy těchto osobností jako Paul Bocuse, Gordon Ramsay či Jamie Olivier jsou milionům svých fanoušků ve stovkách zemí většinou neznámé, často však mají velmi zajímavé pozadí. Ke každému portrétu přidal autor, který je původní profesí velmi úspěšný textař a scénarista, jeden z nejlepších receptů těchto kuchařských superhvězd. První publikace tohoto druhu na českém trhu!

Osudy hrdinů kultovního filmu Bony a klid po 25 letech jsou tématem novely filmového režiséra Víta Olmera, podle které začíná natáčet i celovečerní film Bony a klid 2. Hlavní hrdina Martin Holec (opět v podání Jana Potměšila) jak známo nastoupil osmiletý trest vězení, během kterého utrpěl vážné zranění páteře a po sametové revoluci se vrací do života poznamenán tímto traumatem a touhou, pomstít se členům vekslácké party, kteří se mezitím stali úspěšnými podnikateli, politiky apod. V knize, ale i ve filmu, se setkáme se všemi protagonisty příběhu z roku 1987 staršími o více než dvě desetiletí, počínaje již zmíněným Janem Potměšilem a konče rázovitou postavou ztvárněnou Romanem Skamene.

Obě začínaly v první polovině 60. let, aby se na jejich konci sešly v jednom divadle a na vrcholu tehdejší popularity vytvořily s Václavem Neckářem slavné Golden Kids. Do jejich kariéry zasáhly události roku 1968. Zatímco Helena Vondráčková ve své pěvecké dráze pokračovala, Marta Kubišová se postavila proti režimu a její kariéra na celých dvacet let skončila. Své kolegyni nic nevyčítala a ani Helena se během té doby ke Kubišové nechovala špatně. Jejich osudy šly prostě různými cestami. Po roce 1989 se opět sešly. Nelze dvakrát vstoupit do jedné řeky, ale přesto se několikrát pokusily ve vzpomínkových akcích vzkřísit bývalou slávu legendárního tria. Před dvěma lety začaly plánovat společné turné. Opět však mezi ně někdo vstoupil. Možná duch doby nedávno minulé, možná jejich ega, snad i nedostatek tolerance a empatie z jedné či druhé strany. A tak vznikla aféra, která dodnes živí bulvární tisk. Smyslem této knihy není role rozhodčího, kdo je víc a kdo méně vinen. Nestraní ani jedné, ani druhé, pouze v odrazu jejich životních cest nabízí, aby si čtenář vytvořil názor sám

Kniha Má cesta k opeře by už svým titulem mohla svádět k domněnce, že jde o klasický žánr vzpomínek. Není tomu tak hned ze dvou důvodů. Tím prvním a nejhlavnějším je osobnost Mgr. Jaroslava Vocelky. Tento muž, který stojí v čele Státní opery už několik let, je všechno možné, jen ne slavoman. Ačkoliv má co říct čtenářům častokrát víc než ti, kteří paměti píší, hned zpočátku se memoárové formě usilovně bránil. Přesto nebo právě proto se jeho životní osudy čtou dobře. Je pro něho charakteristické, že chtěl, aby tato kniha, vedle roviny osobní, měla i rovinu historickou. S jistou metaforou by se dalo říct, že je to knížka o potkávání. O potkávání člověka s historií budovy, která patří ke skvostům hlavního města Prahy