Cykloknihy strana 5 z 5

Celkově již šestá kniha nejpilnějších českých cyklocestovatelů a cyklospisovatelů Lucie Kovaříkové a Michala Jona, kteří v letech 2002–2005 objeli na kolech svět a našlapali při tom 68 175 km, se od těch předchozích v mnohém liší. Tentokrát nejeli sami, společnost jim dělal další člen rodiny, Sir Ernest Henry Shackleton, zvaný prostě Ernest. Tento dvouletý 40kilový kříženec, kterého si jako štěně přivezli z psího útulku, se vezl ve speciálním psím vozíku za svým páníčkem, ale velkou část denních etap naběhal po vlastních tlapkách. Na cestě byli všichni přes 60 dní, navštívili 7 zemí a ujeli více než 5400 km. Projeli Německo, Nizozemsko, Belgii, Francii, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Rakousko. Ernest naběhal průměrně kolem 20 kilometrů denně. Celkem mu páníčkové napočítali 871 naběhaných kilometrů. Nejvíc za den jich bylo 29 po Innské cyklostezce před Passovem.

Těch významných osobností, které se při nejrůznějších příležitostech potkávaly s bicyklem, ať již jako aktivní cyklisté nebo pouze ve svém díle, je v knížce skutečně sto jedna. Je to sešlost lidí, kteří vynikli ve svém oboru a většinou dosáhli i světového

Po předchozích třech úspěšných vydáních knihy RÁJEM ROZHLEDNOVÝM je čtvrté vydání originálně kreslených rozhleden zcela inovované. Změnil se název, zvětšil se formát a přibylo dalších 33 nově postavených rozhleden. Důvody změn jsou zřejmé: ještě více vyniknou skvělé kresby, jejichž počet se navýšil na sympatických 333, zpřehlední se mapky a díky novému názvu se zájemcům nebude plést, které vydání už mají. Naprostou novinkou jsou u každé rozhledny údaje o její dostupnosti vlakem: číslo železniční tratě, nejbližší železniční zastávka a vzdálenost od ní k rozhledně. Všechny rozhledny autor osobně navštívil a přístupové trasy v nakreslených mapkách projel na kole a ověřil. Opět nechybí vložená velká mapa VŠECH rozhleden České republiky s přehlednou tabulkou, obsahující již tři tisíce údajů: název rozhledny (vč. druhého názvu), kraj, okres, rok vzniku, typ rozhledny, nadmořskou výšku, výšku rozhledny, GPS souřadnice. Kniha se jistě stane nejen užitečným průvodcem na cestách, ale i velmi inspirativním rádcem při plánování výletů. Množstvím informací se blíží k encyklopedicky pojatým dílům.

V hospodách jsme nad pivem častokrát nadávali na tatíčka Masaryka – toho starýho separatistu, kterej zavinil rozpad Rakouska-Uherska. „Tenkrát jsme cestovali po celé Evropě jen s občankou. Akorát do Turecka byl potřeba passport! Zlaté to časy! Teď jsme rádi, že nás pustěj aspoň do východní Evropy! Do prdele práce!“ Brzo nám došlo, že za to může bolševik, nikoliv Tomáš Garik. Bylo potřeba žít podle sloganu jednoho starořímskýho myslitele: „Život je jako hra v kostky. Svým umem musíš co nejlíp využít toho, co ti padlo...“

Kniha Každý kopec má své ...NEJ v sobě soustřeďuje popisy cest na kole na nejzajímavější vrcholy Čech, Moravy a Slezska. Svým způsobem ji lze považovat za netradičního cykloturistického průvodce po kopcích České republiky.

Třetí knížka Vlastimila Svobody není jen o kole, je i o jeho soužití se živlem, v němž se našel a jenž ho živil. Je také o vodě. O Vltavě, Labi a Odře, o řekách, po nichž se plavil na lodích Československé plavby labsko-oderské. Své milované toky v myšlenkách neopustil, ani když mu byla odebrána plavecká knížka a on dosluhoval jako vazač břemen v holešovickém, mělnickém, smíchovském a radotínském přístavu. Při těžké práci, ke které se dostal zradou kolegy, si čistil hlavu touhou po dálkách v sedle svého kola, jemuž přezdíval Bludný Holanďan podle jeho oblíbené opery Richarda Wagnera. Kolo a lodě se v této knize prolínají, mnohokrát loď posloužila k dopravě tam, kde začala autorova cyklistická cesta. Poznáme svérázný svět šífáků, lidí od vody, chlapů tvrdých, ale přímých. Zaznamenané historky nepostrádají humor a jsou čtivé. Na závěr zažijeme, jaké to je, když se přihlásí zdravotní potíže a cykloturista se musí smířit s tím, že nastal definitivní konec jeho kariéry. Když může cestovat už jenom ve vzpomínkách. Ty jsou ale v případě autora tak zajímavé, že se s nimi rozhodl ve své třetí knize se čtenáři podělit.

Asfaltové, polní a lesní cesty brázdí Milan Martinec na bicyklu od roku 1980. Všechny výlety, jak se na správného cyklotrempa sluší, má poznamenané ve svém cyklistickém deníčku. Poznámky z cest uskutečněných v letech 2003 až 2009 byly před třemi roky vydány knižně. Kniha se jmenovala KOLMO NA MOSKVU a autor v ní popisoval čtyři výpravy: za Severní polární kruh, na Balkán, do Moskvy a na Cabo da Roca. V této nové knize přibližuje čtenářům, jak ho jeho jednostopý oř vezl v letech 2011 až 2014 při dalších čtyřech velkých cestách Evropou: do Moldavska, na Kurskou kosu, na Britské ostrovy a na Maltu. Při těchto výpravách projel Slovensko, Ukrajinu, Moldavsko, Rumunsko, Srbsko, Maďarsko, Rakousko, Německo, Belgii, Francii, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Nizozemsko, Polsko, Rusko – Kaliningradskou oblast, Litvu, Itálii, Korsiku, Sardinii, Sicílii a Maltu. Ač by se mohlo zdát, že Milan Martinec je profesionální cyklocestovatel, není tomu tak. Sice k tomu svádí počet jím najetých kilometrů, který se blíží k 350 000, což by vydalo na pomyslné více než osminásobné obkroužení zeměkoule, ale Milan nikdy necestoval jinak než v rámci své řádné dovolené. Čtyři týdny jsou maximum. Může být tedy inspirací pro všechny neprofesionální cestovatele. Pokud ovšem ujedou kolem dvou stovek kilometrů denně a pokud zvládnou během dovolené dva až čtyři tisíce kilometrů.

Zaslechnete občas dálek volání a máte chuť vyrazit na kole někam hodně daleko? Říkáte si ale, že na pořádně dlouhou cestu nemáte dostatek času! Milan Martinec vám v knize Kolmo na Moskvu naznačí, že je možné uskutečnit hodně dlouhé výpravy i v rámci řádné dovolené. Například si střihne za tři týdny Moskvu zpáteční a ujede přitom přes čtyři tisíce kilometrů. Nebo za téměř stejnou dobu dojede s plně naloženým kolem přes Alpy a Pyreneje k pobřeží Atlantiku až na tzv. Konec světa. Svoje poslední čtyři výpravy do čtyř světových stran shrnul do této knihy a zmiňuje se v ní celkem o 23 navštívených zemích. Zážitky líčí s nadhledem a podává je s jemným osobitým humorem.

Kniha je určena především pro zájemce, kteří už vlastní první, druhé nebo třetí vydání této úspěšné knihy a nechtějí si kvůli nově zařazeným rozhlednám kupovat čtvrtou knihu. Obsahuje všechny nově postavené nebo přestavěné rozhledny za poslední čtyři roky (od roku 2009). Naprostou novinkou jsou u každé rozhledny údaje o její dostupnosti vlakem: číslo železniční tratě, nejbližší železniční zastávka a vzdálenost od ní k rozhledně. Nechybí vložená velká mapa VŠECH 333 rozhleden České republiky s přehlednou tabulkou, obsahující již tři tisíce údajů: název rozhledny (vč. druhého názvu), kraj, okres, rok vzniku, typ rozhledny, nadmořskou výšku, výšku rozhledny, GPS souřadnice. Všechny rozhledny autor osobně navštívil a přístupové trasy v nakreslených mapkách projel na kole a ověřil. Kniha se jistě stane nejen užitečným průvodcem na cestách, ale i inspirativním

Originální kniha, která se od ostatních rozhlednových průvodců odlišuje tím, že veškeré stavby v ní uváděné jsou kreslené. Autor navštívil všechny dostupné rozhledny v České republice na kole a zachytil je mnohdy lépe, než to umožňuje fotografie. Ke každému z 243 objektů je připojena mapka s popisem trasy, kudy a jak se k rozhledně dostat na kole, pěšky i jinak. Nechybí ani piktogramy zpodrobňující informace. Doposud žádná publikace nesoustředila takový počet rozhlednových objektů jako tato.

Faksimile prvního deníku z poutní cesty do Santiaga de Compostela, na kterou se Jiří Bouda vydal na kole od kostela sv. Matěje v Praze-Dejvicích. Po dosažení cíle - poutního kostela sv. Jakuba ve španělské Compostele - si plánoval návrat vlakem. Měl už předem zakoupenou jízdenku, ale tamní železničáři právě stávkovali, takže cesta domů po železnici nebyla možná. Vypátral náhradní způsob dopravy a český autobus, který byl na zpáteční cestě ze Španělska poloprázdný, ho dopravil i s bicyklem domů. Jiří Bouda si na své cestě vše nejen zapisoval, ale samozřejmě také kreslil, neboť kresba byla jeho základním vyjadřovacím prostředkem. Vnímal krásu světa kolem sebe, krajinu, neznámá města, potkával zajímavé lidi. Jeho kresby věrně zachycují krajinu i architekturu a jsou jedinečným dokumentem o době, lidech, městech a stavbách. Jiří Bouda byl dokumentarista virtuózní a precizní, měl jistou ruku a čisté srdce. Ručně psaný zápisník, který je sám o sobě uměleckým dílem, obsahuje i tzv. zkušební cestu, kterou Jiří Bouda absolvoval ještě před tím, než se vydal na dlouhou cestu do Španělska. Vedla z Prahy na Slovensko a přes Rakousko zpět domů.