Cykloknihy strana 5 z 6

Volně navazuje na knihu BAGÓ, HOP! V této knize sledujeme další osudy Radky a Martina a prožíváme s nimi jejich lásku - k cyklistice i k sobě navzájem. Můžeme jim tiše závidět jejich studentská léta a rozvíjející se vztah, který vrcholí narozením dítěte. Autor barvitě líčí prostředí cyklistických závodů a například průběh etapového závodu žen popisuje velice zasvěceně. Poučné jsou i pasáže o tréninku a výživě.

Těch významných osobností, které se při nejrůznějších příležitostech potkávaly s bicyklem, ať již jako aktivní cyklisté nebo pouze ve svém díle, je v knížce skutečně sto jedna. Je to sešlost lidí, kteří vynikli ve svém oboru a většinou dosáhli i světového

Těch významných osobností, které se při nejrůznějších příležitostech potkávaly s bicyklem, ať již jako aktivní cyklisté nebo pouze ve svém díle, je v knížce skutečně sto jedna. Je to sešlost lidí, kteří vynikli ve svém oboru a většinou dosáhli i světového

Těch významných osobností, které se při nejrůznějších příležitostech potkávaly s bicyklem, ať již jako aktivní cyklisté nebo pouze ve svém díle, je v knížce skutečně sto jedna. Je to sešlost lidí, kteří vynikli ve svém oboru a většinou dosáhli i světového

Arktická odysea cyklisty Travina s unikátními dobovými fotografiemi a originální mapou trasy. první české vydání Zapomenutý příběh neuvěřitelného hrdinství a odvahy je sice starý osmdesát let, ale časový odstup mu nikterak neubral na jeho velikosti. Naopak, vždyť v době, kdy Gleb Travin svoji tříletou cestu absolvoval, neexistovaly žádné cyklistické speciály se širokými pneumatikami, žádné vybavení do extrémních mrazů, funkční prádlo ani potravinové doplňky, které by okamžitě doplnily energii. V polárních oblastech, kde vznikala jeho arktická epopej, měl k jídlu pouze to, co si sám ulovil. Ať už to byly ryby, nebo maso zvířat, které zastřelil. Mnohdy projížděl oblastmi, kde místní lidé kolo v životě neviděli a neměli pro něj jiné pojmenování než „železný sob“. Neobyčejnost příběhu tkví také v tom, že se už nikdy nikomu nepodařilo tuto cestu zopakovat.

Ještě rok před popisovanou cestou k nejvyššímu vrcholu Evropy neměli účastníci této expedice naprosto žádné zkušenosti s cykloturistikou a cyklovýlety. Pak se jim náhodou dostala do ruky kniha manželů Sztulových o cestě s malým klučinou v cyklopřívěsu k nejsevernějšímu mysu Evropy – Nordkappu a ihned po přečtení se zrodil nápad o cestě pro změnu k nejvyššímu vrcholu Evropy – Mt. Blancu. A rovnou se třemi malými dětmi. Tato kniha popisuje pětitýdenní dobrodružnou cyklovýpravu Michala a Petry Ivasienkových s jejich třemi malými holčičkami, z nichž mladší Anička a Kačenka jely v cyklopřívěsu a nejstarší Barunka odjela celou téměř 800 km dlouhou cestu úplně sama. Na trasu se vydali jen se svými koly, přívěsem a cyklobrašnami z česko-německé hranice a po pěti týdnech dorazili až do francouzského Chamonix k úpatí Mt. Blancu. Tento cestopis ukazuje, že cestovat, ať jakkoliv netradičně a zdánlivě bláznivě, lze i s velmi malými dětmi, plínkami a sunarem. A že o netradiční zážitky a dramatické situace není nouze. Pokud i vy nebo vaši blízcí váháte nad tím, zda-li se pustit do takového dobrodružství s dětmi, Ivasienkovi vás přesvědčí, že se na podobnou cestu může vydat naprosto kdokoliv.

V hospodách jsme nad pivem častokrát nadávali na tatíčka Masaryka – toho starýho separatistu, kterej zavinil rozpad Rakouska-Uherska. „Tenkrát jsme cestovali po celé Evropě jen s občankou. Akorát do Turecka byl potřeba passport! Zlaté to časy! Teď jsme rádi, že nás pustěj aspoň do východní Evropy! Do prdele práce!“ Brzo nám došlo, že za to může bolševik, nikoliv Tomáš Garik. Bylo potřeba žít podle sloganu jednoho starořímskýho myslitele: „Život je jako hra v kostky. Svým umem musíš co nejlíp využít toho, co ti padlo...“

V hospodách jsme nad pivem častokrát nadávali na tatíčka Masaryka – toho starýho separatistu, kterej zavinil rozpad Rakouska-Uherska. „Tenkrát jsme cestovali po celé Evropě jen s občankou. Akorát do Turecka byl potřeba passport! Zlaté to časy! Teď jsme rádi, že nás pustěj aspoň do východní Evropy! Do prdele práce!“ Brzo nám došlo, že za to může bolševik, nikoliv Tomáš Garik. Bylo potřeba žít podle sloganu jednoho starořímskýho myslitele: „Život je jako hra v kostky. Svým umem musíš co nejlíp využít toho, co ti padlo...“

Manželé Sztulovi si v roce 2001 přivezli z měsíčního cykloputování Dánskem krásný dáreček. Na svět vykoukl 18. dubna 2002, byl blonďatý s modrýma očima a nikdo mu neřekl jinak než Olaf, přestože dostal jméno Michal. Protože pověsit cykloturistiku na hřebík pro ně bylo nepřijatelné, koupili Olafovi-Michalovi vozík za kolo. Myšlenka dojet až za polární kruh se zdála mnoha lidem troufalá a riskantní. To ale ještě netušili, že v hlavách aktérů dříme sen o Nordkappu... Milé a úsměvné vyprávění psané především srdcem, je okořeněno o postřehy jakoby z pohledu dvouletého caparta. K nim se výborně hodí kresbičky od známého kreslíře Ivana Křemečka. Doslov ke knize napsali Lucka Kovaříková a Michal Jon, t.č. na cestě kolem světa na kole (bez vozíku). Ti malému Míšovi gratulují k takovým bezvadným rodičům, kteří mu odmalička dávají ochutnat krásy cestování. V knize je množství pěkných barevných fotografií.

Celkově již šestá kniha nejpilnějších českých cyklocestovatelů a cyklospisovatelů Lucie Kovaříkové a Michala Jona, kteří v letech 2002–2005 objeli na kolech svět a našlapali při tom 68 175 km, se od těch předchozích v mnohém liší. Tentokrát nejeli sami, společnost jim dělal další člen rodiny, Sir Ernest Henry Shackleton, zvaný prostě Ernest. Tento dvouletý 40kilový kříženec, kterého si jako štěně přivezli z psího útulku, se vezl ve speciálním psím vozíku za svým páníčkem, ale velkou část denních etap naběhal po vlastních tlapkách. Na cestě byli všichni přes 60 dní, navštívili 7 zemí a ujeli více než 5400 km. Projeli Německo, Nizozemsko, Belgii, Francii, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Rakousko. Ernest naběhal průměrně kolem 20 kilometrů denně. Celkem mu páníčkové napočítali 871 naběhaných kilometrů. Nejvíc za den jich bylo 29 po Innské cyklostezce před Passovem.

Kniha Každý kopec má své ...NEJ v sobě soustřeďuje popisy cest na kole na nejzajímavější vrcholy Čech, Moravy a Slezska. Svým způsobem ji lze považovat za netradičního cykloturistického průvodce po kopcích České republiky.

1. dubna 1980 vyjeli Françoise a Claude Hervéovi na kolech na cestu kolem světa, která, jak si mysleli, měla trvat asi tři roky. Dobrodružství se ve skutečnosti protáhlo na čtrnáct let. Za tu dobu ujeli více než 150 000 kilometrů a projeli 66 zemí pěti kontinentů. Mimořádné bylo to, že se jim během cesty narodila dcerka Manon, s níž pokračovali v putování od jejích šesti týdnů věku až do šesti let, kdy musela do školy. To, co si Jules Verne neodvažoval představit, oni dokázali a vyprávějí to s jednoduchostí a humorem. Vydejme se s nimi po jejich trase. Françoise a Claude se zapsali do velké rodiny spisovatelů-cestovatelů. Do popředí u nich vystupuje lidský rozměr této mimořádné cesty, na které kromě krajin poznávali lidi a jejich kultury. Tato kniha je ódou na život a přátelství mezi lidmi.

Ještě žádná kniha našeho vydavatelství nezaznamenala takový úspěch jako Rájem rozhlednovým na kole, pěšky, lanovkou i tramvají. Po krátkém čase byl celý náklad téměř rozebrán. Podle ohlasů čtenářů se jedná v dnešní „přerozhlednované době“ o ojedinělý počin, jemuž napomohlo i to, že autor všechny objekty nejen osobně navštívil (na kole), ale všechny je nakreslil a pořídil k nim mapky příjezdových tras. Čím se liší první vydání od druhého? Je v něm o 23 rozhlednových objektů více. U každé rozhledny jsou uvedeny GPS souřadnice. Do knihy je vložena velká mapa ČR s rozmístěním všech rozhleden. U piktogramu rozhledny je vždy uvedeno číslo stránky, na níž se v knize o rozhledně dočtete. Na zadní straně mapy je souhrnná tabulka s více než dvěma tisíci údaji o rozhlednách. Mnoho kreseb a mapek z prvního vydání bylo překresleno.

Kniha Každý kopec má své ...NEJ v sobě soustřeďuje popisy cest na kole na nejzajímavější vrcholy Čech, Moravy a Slezska. Svým způsobem ji lze považovat za netradičního cykloturistického průvodce po kopcích České republiky.

Lucie Kovaříková a Michal Jon se poprvé vydali na kolech po Evropě v roce 1994. Od té doby projeli na kole přes 40 zemí po celém světě, v letech 2002-2005 svět objeli. Tentokrát se však nevypravíme se známými světoběžníky do vzdálených krajin, zůstaneme v Evropě, ale projedeme ji opravdu důkladně. Oba cyklocestovatelé nás provedou po 30 nejznámějších cyklostezkách, počínaje nejfrekventovanějšími - Labskou a Dunajskou a konče cyklostezkou mezi pohádkovými zámky kolem řeky Loiry. Také celé Švýcarsko s nimi procestujeme křížem krážem. Lucka s Michalem všechny trasy osobně v posledních letech projeli, takže knihu sestavili z vlastních zkušeností. Protože se jedná ve většině případů o putování po rovině a bez automobilového provozu, jsou tipy mimořádně vhodné pro rodiny s malými dětmi. Jednak s těmi v přívěsných vozíčcích, ale také s těmi, které na malých kolech absolvují své první samostatné kilometry. Jedná se již o sedmou knihu těchto cyklocestovatelů, která obsahuje jako vždy spoustu užitečných informací a fotografií, jimž dá vyniknout podlouhlý formát této edice.

Třetí část vyprávění Lucie Kovaříkové a Michala Jona, kteří 1. května 2005 ukončili tříletou cestu kolem světa na kolech. Už podle názvu je děj knihy pěkně drsný. Popisují v ní totiž Jižní Ameriku, která byla asi tím nejnáročnějším a nejnamáhavějším kontinentem jejich cesty. Čtyřtisícové nadmořské výšky, déšť a pády, sníh i horko, absolutní vlhkost, prostě cykloturistické peklo. Jižní Amerika byla ale i krásná, nevšední, unikátní. Ledovým královstvím je myšlena Antarktida, na jejíž půdu se vylodili se svými bicykly jako úplně první Češi a pravděpodobně jako první lidé s koly vůbec. Kniha opět obsahuje nekrácené texty, dosud nikde nepublikované fotografie a obrázky velkého formátu. Má podobnou grafickou úpravu jako předcházející dva díly a je samozřejmě celobarevná. Názorné mapky s vyznačením projeté trasy přehledně doplňují text. Nechybí ani cyklostatistiky a hodnocení každé země.