Echo Media a.s.

Rubriku nazvanou Zahrada nabídl Týdeník Echo svým čtenářům poprvé v čísle 24/2021. Jejím výlučným tvůrcem zůstává od počátku Ondřej Fous, muž, jenž dovede zahradnickou profesi popularizovat, avšak současně ji na vysoké úrovni vykonává. Jako svůj milovaný životní úděl. Autorský výbor přináší texty rozlišené do pěti tematických oddílů (Parky, Pereny, Přespolní, Sad, Stromy), které si čtenáři Echa v průběhu času ani nemuseli uvědomovat, a přece, jak patrno, sám pisatel se přistihl, kterak v těchto kategoriích od začátku systematicky pracoval. Články vychází v podobě prakticky shodné s časopiseckou verzí, pouze jejich pořadí je zde dáno rubrikami spíše než termínem vydání. Úvahy, postřehy, zážitky a rady zkušeného zahradníka Ondřeje Fouse vycházejí na stránkách Týdeníku Echo v rubrice zvané Zahrada, záběr však mají mnohem širší: týkají se také sadů, parků, luk či lesů, přinášejí i reportáže z velkých evropských květinových výstav, všímají si péče o městskou zeleň a zamýšlejí se nad vztahem člověka k přírodě v 21. století.

Edice Svár, kterou vede Tereza Matějčková, představuje filozofii, která není sevřena akademickým žánrem. První svazek, divadelní hra Bůh, může být čten jako filozofický dialog. Název edice odkazuje k přesvědčení zaznívajícímu v představené hře: „Místo vynuceného konsenzu raději přijmeme mírumilovný rozpor.“ Nejen život. Technologie prodloužily i umírání. Ferdinand von Schirach se v divadelní hře Bůh zamýšlí nad tím, jestli je eutanazie správnou odpovědí na tuto výzvu. Slovo dostává ateista i biskup, etička i člověk, který – ač zdráv – touží umřít. Kdo je Bůh z názvu? Šifra pro toho, komu patří náš život. Vyšší moci, společnosti, blízkým – nebo nám samým? Pozvolna se rozvíjí dilema. Žijeme-li ve svobodné společnosti, měli bychom si i o smrti moci rozhodnout sami, ani lékaři by o nás neměli rozhodovat jako bohové. Ale když kývneme na eutanazii, nebude mít stát povinnost pomoci i těm, kteří „jen“ nechtějí žít, přestože nejsou nemocní? Právě tak argumentuje protagonista hry: Povinnost žít přece neexistuje. Knihu přeložil Ondřej Šebesta. Doslov napsala Tereza Matějčková.

Jiří Peňás je poutník, který ocení i zastavení. Nehoní se za rekordy, není žádný sportsman, je to člověk spíše zamyšleného hospodského posezení, sám někde v koutku. Je na cestě a hledá. – To píše o autorovi středoevropských cestopisů v předmluvě k novému dílu Petr Pithart, sám účastník jedné z výprav – kam jinam, než na Bílou Horu... Slovo „epochální“ v názvu pátého dílu znamená, že se v nich setkávají různé epochy: cestujeme napříč časem, ale zůstáváme v našem regionu: v naší střední Evropě, kterou přitom tak málo známe! Kroužíme po Čechách i Moravě, zastavíme se v Brně, Táboře, Prachaticích, objevíme se ale i v Krkonoších nebo Orlických horách. Pronikneme za hranice do Maďarska, objevíme se v kavárnách v Rakousku, poznáme pozoruhodné zámecké zahrady v Lužici, tedy v bývalé NDR. V Polsku podnikneme expediční výpravy za tajemstvím Dolního Slezska. Vždy budeme mít na paměti, že věci jsou tím zajímavější, když je máme před nosem, takže o nich víme méně, než si dovedeme představit. Autor nepředstírá, že ví všechno, ale zve na cestu. Jde sám, ale vy můžete jít s ním. Nebudete mu vadit a on nebude vadit vám. Věřte tomu.

Kniha Když se z Harryho stala Sally je kritická k moderním transgender právům a některým způsobům léčby gender dysforie. Politický filozof Ryan T. Anderson se v ní zaměřuje na kulturní a politické debaty kolem transgender identity. Nejprve vyloží argumenty transgender ideologie, potom s nimi polemizuje.. Po transaktivistech dává prostor osobám, které podstoupily tranzici a později toho litovaly. Kniha přináší příběhy několika lidí, kteří zjistili, že jim tranzice nepřinesla mír a jednotu, které hledali, ale jen nové problémy. Příběhy těchto mužů a žen komplikují bezstarostný obrázek, tak často prezentovaný v médiích. Andersonova práce se zaměřuje i na gender dysforii u dětí a na experimentální terapie, které se rychle začaly běžně zavádět. Autor přitom čtenáře výslovně nabádá, aby lidi s gender dysforií nijak nestigmatizovali a nezvětšovali tak jejich trápení. Ve Spojených státech vyšla kniha poprvé roku 2018 a stále si pro čtenáře drží vysokou informační hodnotu. „Stav vědeckého poznání, v knize zachycený do roku 2017, se ani poté nezměnil. Žádná terapie, medikamenty ani blokační hormony, žádný chirurgický zákrok dosud nepřekonaly fakt konstatovaný Andersonem a dalšími nonkonformisty, totiž že kdo se narodil jako muž nebo žena, zůstává i po té nejpovedenější tranzici biologicky mužem nebo ženou,“ píše v předmluvě českého vydání Daniel Kaiser.

Ve svých svěžích vzpomínkách se spisovatelka Jindra Tichá (85) vrací k československé realitě padesátých a šedesátých let, cestě do anglického exilu na počátku husákovské normalizace, k následující plavbě k protinožcům a dále ve svých vzpomínkách pokračuje i úspěšnou univerzitní kariérou, kterou si vybudovala v novozélandském Dunedinu.

Cestopisy Jiřího Peňáse nasvicují přítomnost i minulost naší staré dobré Evropy zcela nenapodobitelným a hloubkovým způsobem, který čtenáře znavené exotickými končinami fascinuje. To říká o Výpravách Jiřího Peňáse biolog a sám zkušený cestovatel, profesor Stanislav Komárek. Dramatik a spisovatel Karel Steigerwald na nich oceňuje vtip, šarm, eleganci a originální hloubku. Jaderná fyzička a turistka Dana Drábová říká, že si v nich před cestami po vlasti i blízkém zahraničí přečte to, co v běžných průvodcích nenajde. No a autor na to skromně říká, že čtvrtý díl jeho epochálních Výprav, nazvaný tentokrát Výpravy pro čtvero ročních období přináší strhující líčení dobrodružných a výzkumných cest do vnitrozemí i ciziny, do hor i nížin, na hrady i panelová sídliště. Navštívíme utajené poklady vlasti ve Vlašimi, Benešově či na Mělníce, vylezeme na vrcholky Beskyd a slovenských Tater, a sestoupíme k soutoku českých veletoků Vltavy a Sázavy, vypravíme se k sousedům do Saska a Rakous, prožijeme konec roku v Budapešti a rozpuk jara v Bukurešti. Naše cesty pak vyvrcholí na atlantských útesech v čarokrásné zemi irské… To vše během jednoho roku, během čtyř ročních období. Čtvrtý díl oblíbených cestopisů se může stát i vašim dobrým společníkem, a to nejen na cestách, ale třeba i tehdy, když se vám nikam nebude chtít, zůstanete doma, ve svém pohodlí, kde si budete třeba jen číst: nejlépe něco, co vás bude bavit. Třeba právě Peňáse…

Na soubor 50 rozhovorů Proměny světa, které se loni staly bestsellerem a jednou z nejprodávanějších knih literatury non fiction, navazujeme novou knihou s titulem Proměny života. I tentokrát formou 50 rozhovorů s předními světovými a domácími osobnostmi reflektujeme změny ve společnosti, již po pandemii čínského viru zasáhla další rána v podobě ruské války na Ukrajině, která může být největším spouštěčem společenských změn od konce druhé světové války. Rozhovory v Proměnách života reflektují ruskou agresi – a především její možné dopady – hned v úvodu. Dále jsou rozebírány kořeny různých pohledů na směřování lidské společnosti, na vzdělání, výchovu dětí, uspořádání mezilidských vztahů, vyrovnání se se změnou klimatu, otázky, jak se ke změně stavět a zda strategie evropského zeleného údělu přinese tolik chtěný obrat. V knize se zaobíráme uměním, ale také nedávnou historií, jejíž znalost nám může pomoci vyhnout se opakovaným chybám, ke kterým, jak se někdy zdá, je lidstvo odsouzeno. Závěrečné rozhovory se věnují nastupující energetické a finanční krizi. V knize vystupují: spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za literaturu Světlana Alexijevičová, přední světový ekonom Nouriel Roubini, spisovatel a filozof Francis Fukuyama, psychiatr Cyril Höschl, dramatik a politik Milan Uhde, zakladatel české imunologie Jaroslav Svoboda, architekt Miroslav Šik, historik Jiří Suk, dětský psycholog Jaroslav Šturma, výtvarník František Skála, archeoložka Andrea Bartošková, spisovatel Jáchym Topol, architektka Eva Jiřičná, někdejší ústavní soudce Pavel Holländer, herec Jiří Lábus a jeho bratr, architekt Ladislav Lábus, německý filozof Peter Trawny, rakouský filozof Robert Pfaller, bývalý americký poradce pro národní bezpečnost Robert O’Brien, německý sociolog Harald Welzer nebo bývalý ředitel Rádia Svobodná Evropa Jeffrey Gedmin.

Unikátní kniha 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na nejdůležitější otázky začátku 21. století. První dvě dekády 21. století přinesly světu nové problémy a otázky, kterým čelí především euroamerický svět a křesťansko-židovská civilizace. Součástí obsáhlé knihy Proměny světa je výběr padesáti rozhovorů, které v průběhu šesti let vycházely v Týdeníku Echo a které prověřil čas, stále si zachovávají svou naléhavost, aktuálnost a reflektují změny a nové fenomény 21. století. V knize je prostřednictvím interview pojímán souboj ideologií, východiska konzervativního a progresivistického pohledu na svět, dopady digitální revoluce, přístup ke klimatické změně. Kniha odhaluje příčiny, proč v čele Spojených států stanul Donald Trump, rozebírá důvody brexitu i to, jaký bude mít dopad rozvod Velké Británie s Evropskou unií. Kniha rozhovorů rovněž reflektuje post pandemickou dobu jako důsledek existence čínského viru, která na více než rok ochromila fungování ekonomiky i život ve společnosti. Především výběr 25 zahraničních osobností představuje v českém prostřední unikátní soubor, který v jiném vydavatelství nemá obdoby. V jaké jiné knize se objeví společně Roger Scruton, Edward Lucas, Vladimir Bukovskij, Peter Pomerantsev, Timothy Snyder, Douglas Murray, Alain Finkeilkraut, Alain de Benoist, vedle Roberta Kvačka, Petra Čorneje, Kamily Bendové, Deborah Tigridové, Karla Schwarzenberga, Marty Kubišové nebo Jiřiny Prekopové.

Jiří Peňás vydává třetí knihu cestovních zápisků, které týden co týden píše, aby nezapomněl, kde byl. Vycházejí na příslušném místě v Týdeníku Echo a dvakrát se z nich už složila knížka. Výpravy pro den a noc jsou zápisky jednoho muže, jenž se za vás vydává na dobrodružné výpravy třeba do Kouřimi, do Březnice, do Tochovic nebo na lipanské bojiště a jiná atraktivní místa. Večer se pak vrací domů a po nocích plánuje, do jaké obce vyrazí příště. V době covidové se dalo jistou dobu vyrážet jen do blízkého okolí, což je na knize znát. Dobrodruhovi to ale nevadilo, vzrušující zážitky si našel i tam. Když to pak poměry zase dovolily, statečně vytáhl na pár dní za hranice, třeba do Uher nebo na Slovensko, přešel Krkonoše a byl ve Slezsku, kde se teď mluví polsky. Taky byl, jak čtenář nalistuje, v Rakousku, s čímž se hned pochlubil. Forma těchto zápisků odpovídá pisatelově naturelu a je vlastně i jeho portrétem. Rád by si říkal flanér (flâneur), ale obává se, že si to o sobě myslí jen on. Pro Charlese Baudelaira to byl člověk, který se uměl potloukat po městě a vychutnávat jeho možnosti. To, pokud jde třeba o Rokycany, nepochybně platí, v případě Paříže už to bude horší. Podobně jako onoho baudelairovského dandyho i našeho pisatele zajímá cokoli. Nikoli ale nutně do hloubky, která pak začne nudit. Rád k sobě řadí věci, které spolu souvisí jen volně, a nechává se unášet asociacemi a volnými spoji. Má sklony poněkud poučovat, když nemá koho, tak aspoň sebe. Má rád klidná místa, ale občas se rád podívá, čím žijí davy, miluje pohledy z kostelních věží a mostů a rád vstupuje do vod přírodního druhu. Sedne si rád do kavárny a hned chce, aby vypnuli rádio, neboť je neurotik, který by chtěl, aby lidé znovu uměli slyšet ticho. Vadí mu tisíc věcí, ale ještě víc věcí miluje, i když třeba jen nostalgicky. Ví, že jeho svět pomalu, vlastně docela rychle, odchází a ten nový se mu moc nelíbí, ale nemůže s tím nic dělat, tak aspoň o tom odcházejícím píše, což mu snad nemůže nikdo vyčítat. Doufá, že v tom není sám a že to někdo ocení. Třeba právě jeho čtenáři.

Proč mohla většina evropských zemí kvůli covidu nařídit svým občanům, aby nikam nechodili, a proč to lidé akceptovali? Proč se tak snadno vzdali svých ústavních práv, za která mnozí jejich předkové neváhali obětovat život? Jak je vůbec možné, že nejen česká vláda zastavila na dva nebo tři měsíce ekonomiku, i když tím způsobila její nejhlubší propad v období od války? Najít vyčerpávající odpovědi na tyto otázky je práce pro týmy filozofů, psychologů a sociologů. Prvním krokem k pochopení však může být kronika o neobvyklé cestě, kterou prošla česká společnost v časech koronaviru. Jako taková kronika mohou posloužit i články, které mapovaly události minulých měsíců v Týdeníku Echo.

Týdeník Echo připravil ke 30. výročí 17. listopadu 1989 zvláštní vydání o 136 stranách nazvané Příběh svobody. Obsahuje mimo jiné unikátní, dosud nepublikované protokoly z jednání GorbačovJakeš (duben 1989) a GorbačovHavel (únor 1990) a odkrývá pozadí 17. listopadu. Daniel Kaiser, autor rozsáhlého životopisu Václava Havla, zachycuje první Havlovy dny ve funkci prezidenta, a v úvodním textu o událostech podzimu 1989 popisuje role klíčových aktérů té doby. Evropský kontext domácích událostí zachycuje Martin Weiss. Jiří Peňás připravil rozhovor s historikem Jiřím Sukem, autorem knihy Labyrintem revoluce, nejvýznamnější práce o listopadu 1989. Speciál přináší i pět scénářů vývoje české společnosti v příštích třiceti letech od Ondřeje Šmigola. Reflexi raných 90. let nabízí Ondřej Štindl, zevrubnou analýzou Mezi slovem a činem / Čeští disidenti ve víru politiky přispěl poslanec Evropského parlamentu, exministr Alexandr Vondra. Unikátní fotografie z Československa a zemí sovětského bloku v 70. a 80. letech vybral ze svého archivu fotograf Vladimír Birgus, s těmito snímky koresponduje zamyšlení Petra Holuba Normální člověk za normalizace.

S kým byl na nože Edvard Beneš? Jak platila dluhy Ema Destinnová? Kdo byl prvním překladatelem příběhů Karla Maye? Odpovědi budou pro čtenáře jistě stejně překvapivé jako zjištění, jaké zásluhy má antropolog Hrdlička na vzniku Československa nebo jak se dostaly zážitky Eskymo Welzla k široké veřejnosti. Nejzajímavější příběhy píše sám život. Dokazuje to sbírka portrétů známých prvorepublikových osobností veřejného života sepsaná historikem Josefem Landergottem. Autor nezahlcuje faktografickými údaji, ale životní osudy politiků, umělců a jiných význačných person představuje s citem pro detail a s realistickým nadhledem. Bez ostychu na pravou míru uvádí dobové poměry i charaktery některých adorovaných hrdinů. Předkládaná kolekce portrétů významných mužů a žen českého jazyka pomůže čtenářům přesně s tím, co je pro vhled do dějin nezbytné , aby nepodléhali dojmům a kultovním objektům, z nichž vyprchalo lidství.

Kniha 50 podivuhodných postav nabízí výbor z portrétních textů publikovaných v Týdeníku Echo v letech 20162018. Autor s nadhledem a svérázným humorem píše o figurách veřejného života, lidech, kteří se třeba jen nakrátko stali známými, o osobnostech historických, ale i o postavách fiktivních. Štindl má dar přesné charakteristiky a působivé zkratky, umí být jízlivý, shovívavý i dojemný. Pro čtenáře a taky trochu pro sebe zrecenzoval třeba Caligulu, Dominika Haška, Terminátora, Michala Davida nebo Johnnyho Cashe.