Elka Press strana 3 z 3

Dcera Josefa Mašína líčí ve své knize nejenom příběh jejich odbojové skupiny, vrcholící dobrodružným probíjením se přes Východní Německo do Západního Berlína, ale také osudy rodiny Mašínů počínaje první světovou válkou přes okupaci až po padesátá léta. Vzrušující příběh z pera kronikářky nejpovolanější, napsaný strhujícím stylem, dokazuje, že spor o odbojovou skupinu bratří Mašínů, který dodnes rozděluje českou společnost, je sporem o charakter národa. Synové generála Josefa Mašína, hrdiny druhého odboje popraveného nacisty, chtěli jít ve šlépějích svého otce stát se vojáky svobodné Československé republiky. Komunistický puč v únoru 1948 zhatil jejich sny o svobodné vlasti a čestném povolání vojáka. K ilegálnímu odchodu na Západ zvolili trasu přes Východní Německo v rozděleném Berlíně hodlali přejít do západního sektoru. Netušili, že se stanou štvanci, proti kterým nasadí vláda NDR tisíce příslušníků ozbrojených sil, včetně vojáků okupační sovětské armády. Z pěti přátel Zbyňka Janaty, Václava Švédy, Milana Paumera, Ctirada Mašína a Josefa Mašína nakonec došli do cíle cesty jenom poslední tři.

Roku 1893 založila skupina mužů, sdružených kolem nově vzniklého Musée de l'Armée v pařížské Invalidovně, vojensko-historický měsíčník Carnet de la Sabretache, Zápisník ze šavlové tašky. Vycházel do roku 1937 a mezi otce zakladatele i vůdčí osobnosti v ní patřil vynikající malíř bitevních výjevů Édouard Detaille. V revui, z níž každý ročník dosahoval k šesti stům stran, vycházelo nepřeberné množství článku a studií z francouzské vojenské historie a nemalý podíl tu mělo zveřejňování rukopisných pamětí i vzpomínek z revolučních a napoleonských válek. Ze zapomnění jsme se pokusili pro české čtenáře vzkřísit tři z nich a výběr nebyl náhodný. Pospolu totiž dávají dosti neobvyklý obraz, ilustrující celý průběh napoleonských válek od doby slávy i oslnivých vítězství až po jejich hořký konec. Poddůstojník 4. dragounského pluku Jean-Auguste Onyon, autor první vzpomínky, vypráví o válce a tažení, které zažil, rozmarně, takřka žertovně a s onou nenapodobitelnou francouzskou lehkostí. I když zažil mnohá strádání, psal o tažení, které ho roku 1805 zavedlo až na Moravu, s nadhledem tak velkým, až by se mohlo zdát, že válka je jen zábavným dobrodružstvím. Podporučík 23. dragounského pluku jako kdyby na něj v čase navázal, ve svých takřka deníkových vzpomínkách ale líčí války a vojenský život z jiného pohledu, možná i proto, že do armády nešel z vlastní vůle. Stylem nedosahuje Onyonovy úrovně, obsahem ale dal nahlédnout do každodennosti a "vznešenosti i bídy vojenského života" mnohem hlouběji. Boje jsou tu méně časté, hrdinství postrádá vychloubání a nejvíc se tu mluví o hladu, věčně prázdných žaludcích, pochodech v nepohodě a nocování v podmínkách, které si umíme sotva představit. Poručík 8. jízdního mysliveckého pluku William-Theobald Wolfe Tone je původem a národností raritou, neboť šlo o syna slavného irského povstalce, kterému dala Francie nový domov. Vypráví o soumraku Napoleonovy slávy, o tažení roku 1813 i mnoha bitvách včetně Drážďan a Lipska jako kdyby chtěl Auvrayovy vzpomínky na toto období doplnit a obohatit. Velikost a bída života vojenského zde dosahují vrcholu a hořkost porážek tu splývá s osobním utrpením… Kniha je doplněna rozsáhlým poznámkovým aparátem a řadou dobových černobílých ilustrací.

Tato unikátní sbírka výpovědí očitých svědků z první a druhé světové války vznikla na základě neuvěřitelné šíře svědectví z první ruky. John Walter vychází z pečlivého výzkumu a ze vzpomínek více než padesáti odstřelovačů, sleduje jejich cestu od náboru a výběru přes výcvik, boj a jeho následky, aby odhalil překvapivou společnou zkušenost odstřelovačů rozdílných národností. Text knihy odhaluje triumfy a brutalitu odstřelovačského řemesla a osobnosti a psychologii těch, kteří je praktikovali. Vezmeme-li v úvahu bezprostřední důsledky jak na psychiku odstřelovače, tak na širší dějiště války, je to fascinující, podrobný popis boje v první linii a zkušeností odstřelovačů v historickém kontextu. V závěru knihy je připojena ukázka z deníku ruské odstřelovačky Rozy Šaninové, která je dodnes oslavována pro svou pozoruhodnou přesnost střelby a udivující statečnost. Ukázka z deníku nabízí vzácný pohled na to, jak bylo složité být ženou odstřelovačkou v první linii.

Již svým prvním románem A Sailor of Austria (Rakouský námořník) se John Biggins zařadil do pantheonu prvotřídních autorů námořní dobrodružné literatury po bok S. C. Forestra a Patricka O’Briana. Také jeho druhý román (V císařských barvách) o příhodách námořního poručíka českého původu Otto Prohasky sklidil bouřlivé pochvaly jako dílo, jež ktradičním námořním dobrodružstvím přidává vnímavost Hlavy 22 Josepha Hellera nebo filmu M*A*S*H Roberta Altmana. Tématem tohoto napínavého románu (děj se chronologicky řadí před příběhy knihy A Sailor of Austria a proto jej vydáváme jako první) je řetězec dobrodružných příhod poručíka Ottokara Prohasky, počínaje rokem 1914. Otto opustí na dva týdny nedovoleně posádku kvůli nepromyšleným pletkám s polskou herečkou, prožívá pestrá až bizarní dobrodružství na vodě i na souši nejen v Evropě, ale i mimo ni a vrátí se po mnoha měsících s divokou historkou o srbských teroristech a jejich plánu na vraždu arcivévody v místě zvaném Sarajevo. Evropa bezmocně sklouzává do války a Otto s ní, přičemž zaznamenává soumrak této staromódní, byrokracií posedlé říše, jež se kdysi pokoušela sjednotit střední Evropu. Autor obrací daný literární žánr naruby, a každý, kdo přečte prvních pár stránek, bude stržen jeho vypravěčským uměním – lidštějším i veskrze dramatičtějším než téměř jakákoli jiná běžná vojenská beletrie. Mimo jinéh ohromí i dokonalou znalostí reálií Evropy na pokraji světové války a nezakrývanými sympatiemi ke staré monarchii, jejíž vady ovšem nezastírá, ale s laskavým pochopením ironizuje. Kniha nadchne nejenom příznivce naší někdejší podunajské vlasti, ale všechny zájemce o námořní dobrodružnou literaturu. Dobrou zprávou je, že kromě obou zmíněných románů napsal Biggins o poručíku Prohaskovi ještě další dva romány; třetí v pořadí se odehrává také za světové války, čtvrtý odehrává (pro Rakousko-Uhersko) na nejlepším místě – na začátku Ottovy námořní kariéry ještě v době dlouhého míru. Sledujeme zde Ottovy příhody na palubě parní korvety Windischgrätz, během vědecké plavby do jižního Atlantiku. Pokud román V císařských barvách sklidí očekávaný úspěch, připravíme postupně vydání i dalších dílů této námořní ságy.

Oberwachtmeister Benedikt Peter (1785–1863) patří k těm účastníkům napoleonských válek, o nichž máme k dispozici jen značně neúplné informace a z velké části jsme odkázáni na to, co o sobě napsal on sám. Příběh nadstrážmistra Benedikta Petera je velice osobní, vůbec ne rozmarný a málokdy sledující velkolepé souvislosti, přesto je ale hluboce pravdivý, až působí jako zpověď. Léta Páně 1809 vytáhl Peter jako čtyřiadvacetiletý jízdní myslivec do svojí první války, v níž zažil bitvy u bavorského Abensbergu a Eggmühlu i rakouského Lince. O tři roky později táhl do Ruska, kde jej čekala jatka v bitvě u Borodina a po nich ústup ruskou zimou se slavně neslavnou bitvou na řece Berezině. V roce 1813, druhý den bitvy u Lipska, přešli württemberští jezdci na stranu protinapoleonské koalice a Petera i jeho druhy čekaly ještě tři roky, kdy měl bojovat proti císaři Francouzů. Paměti jsou úžasný, životem napsaný příběh, který udivuje stylem, kompozicí i sevřeností, jaké by nikdo nečekal u muže, který se číst a psát učil jako samouk po svém prvním povýšení. Peterovo vyprávění plyne jak voda a je v něm tolik silných míst, že to občas bere dech. Peterův příběh rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v široké škále vzpomínek a pamětí na napoleonské války vzniklo. Kromě toho je jedním z mála německy psaných pramenů, které jsou k dispozici v českém překladu. Překlad doprovodil obsáhlými poznámkami historik Jiří Kovařík.

Od vydání knihy Řády a vyznamenání habsburské monarchie uplynulo téměř 20 let. Za tu dobu byla faleristika onoho období rozšířena o nové poznatky i nálezy. Některé omyly a chyby, jichž se první vydání díla nevyvarovalo, byly napraveny a uvedeny na pravou míru. Na výzvy řady přátel-faleristů, pro které je první vydání knihy již nedostupné, rozhodl se autor spolu s nakladatelstvím Elka Press přistoupit k její aktualizaci a rozšíření – o zajímavou u nás málo známou faleristiku čtyř zaniklých habsburských monarchií na území dnešní Itálie velkovévodství Toskána a vévodství Modena, Parma a Lucca. Stranou zájmu nezůstal ani současný legitimní akt potomků našeho císaře blahoslaveného Karla I. Rakouského – arcivévodů Otty a Karla Habsburských, založit na podporu a šíření císařovy ušlechtilé myšlenky jednotné křesťanské mírové Evropy dvě, do této knihy rovněž zahrnuté exklusivní dekorace. Původní dílo českého autora přináší v druhém a rozšířeném vydání dosud nejúplnější publikovaný přehled dekorací zavedených na území habsburských monarchií, avšak historicky jde text ještě hlouběji, do středověku. Postihuje také vývoj řádových společenstev v zemích Koruny české, jsou zde rovněž publikovány dosud rozptýlené údaje o členech některých řádů či nositelích vzácných vyznamenání. Stovky barevných fotografií, které knihu doprovázejí, jsou původní a ilustrační aparát je doplněn řadou dobových rytin, fotografií a obrazů. Dárkový charakter publikace podtrhují čtyřjazyčné souhrny jednotlivých kapitol. Druhé přepracované a rozšířené vydání.

Autor se nikterak netají snahou čtenáře provokovat – u těch, co se obávají o budoucnost Evropy, vyvolat pocit sounáležitosti, ostatní pak popudit. Příběh se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti druhé poloviny 21. století, kdy Evropu, rozvrácenou a oslabenou mnohaletou, nicméně neúspěšnou snahou o klimatickou záchranu planety, okupuje čínská armáda pod záminkou humanitární mise. V úvodní povídce můžete sledovat komunitu hašteřivých seniorů, kteří před čínským Velkým bratrem uprchli do brdských lesů, aby v karavanové kolonii urvali ze života, co se ještě dá. Jenže všechno není takové, jak na první pohled vypadá, ne všichni senioři jsou lidé, ne všichni chtějí v klidu dožít co nejdále od „Číňáků“, neboť i zde probíhá jedna z úrovní čínské hry. Navazující román se odehrává asi o deset let později. Ani v něm není vše takové, jak se na první pohled zdá. Pátrá poručík pražské kriminálky Filip Frýdl po sériovém vrahovi, nebo je sám vyšetřován? Není vlastně jen hracím kamenem ve vyšší úrovni čínské hry? Je plavba proti proudu Vltavy na jih Čech, kde lidé radši žijí v Zóně, na území zasaženém radioaktivním spadem po výbuchu temelínské jaderné elektrárny, a riskují následky nemoci z ozáření a život ve zmutované přírodě, než aby se podvolili čínskému pořádku, pouze útěkem před pronásledováním? Na všechny otázky odpovídá autor až v samém závěru své dystopie, kde se ukáže, že ani cíl cesty není skutečným cílem, avšak bránou k překvapivé a mnohem delší cestě.