Filozoficka fakulta Univerzity Karlovy

Jako byla pro západní kulturní tradici po staletí jednou z ústředních hodnot svoboda a kreativita jednotlivce, tak roli pomyslného středobodu ve východních kulturách hrála po tisíciletí ortodoxie per se. Na pozadí přitom stálo v mnoha ohledech odlišné chápání vztahu jedince a společnosti na obou koncích eurasijského kontinentu. Jestliže západní myslitelé věnovali velkou část svého intelektuálního potenciálu promýšlení pojmů a definic a pohledu na společnost skrze jedince, na východě zřetelně převažoval zájem o souvislosti mezi společenskými konstituenty a o uspořádání společnosti jako celku. Přes mocné tlaky na uniformitu a standardizaci, kterým je v současnosti vystavena zejména materiální kultura, si mnohé společnosti východní Asie dodnes zachovávají četné prvky kolektivistické organizace, což zřetelně modeluje přístup k vlastní minulosti, od níž daná společnost v mnoha směrech a formách odvozuje svou identitu. Předkládaná monografie se ve svém širokém záběru zabývá recepcí a funkcemi mýtu, historie a fikce ve společnostech východní, střední a jihovýchodní Asie. Představuje celou šíři forem a modelů od literárních a historických kánonů po hagiografickou literaturu a mimo jiné ukazuje, jak je dodnes různým podáním historie na jedné straně přisuzována značná autenticita, a zároveň se historie s její poněkud hypertrofovanou funkcí normativu stává pro současné asijské společnosti mnohem větší zátěží než pro společnosti západní.

Fotografii na obálce pořídila roku 1941 v protektorátní Praze agentura Centropress. Publikována byla v antisemitské knize Tajemství pražského hřbitova (Praha 1942), která je překladem části kontroverzního románu Biarritz, jehož autorem měl být John Retcliff. Za pseudonymem se skrývá německý spisovatel a sveřepý antisemita Herrmann Goedsche († 1878), uctívaný nacionálními socialisty. Fotografie je propagandisticky inscenována a představuje koláž skutečných židovských obyvatel Prahy. Ti měli být nejprve vizuálně vytěsněni a tím izolováni v rámci pražské městské komunity, aby pak byli z jejího středu odstraněni také fyzicky a nakonec zavražděni v koncentračních táborech. Snímek je tak symbolickým úvodem ke knize Vytěsněná elita, jež se snaží upozornit na významné osobnosti Německé univerzity v Praze, vytěsňované z naší národní paměti nacionálně-socialistickým a později i komunistickým režimem.

Fotografii na obálce pořídila roku 1941 v protektorátní Praze agentura Centropress. Publikována byla v antisemitské knize Tajemství pražského hřbitova (Praha 1942), která je překladem části kontroverzního románu Biarritz, jehož autorem měl být John Retcliff. Za pseudonymem se skrývá německý spisovatel a sveřepý antisemita Herrmann Goedsche († 1878), uctívaný nacionálními socialisty. Fotografie je propagandisticky inscenována a představuje koláž skutečných židovských obyvatel Prahy. Ti měli být nejprve vizuálně vytěsněni a tím izolováni v rámci pražské městské komunity, aby pak byli z jejího středu odstraněni také fyzicky a nakonec zavražděni v koncentračních táborech. Snímek je tak symbolickým úvodem ke knize Vytěsněná elita, jež se snaží upozornit na významné osobnosti Německé univerzity v Praze, vytěsňované z naší národní paměti nacionálně-socialistickým a později i komunistickým režimem.

Obsah: Editorial - Nad sedmým číslem časopisu Dvacáté století – The Twentieth Century / Martin Kovář Studie I -„Vzhůru na Východ!“ K ekonomickým vztahům habsburské monarchie s Japonskem před první světovou válkou (1900–1914) / Aleš Skřivan st. - Německo a (versus) Německo. Vztahy mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou v závěru studené války / Jakub Doležal -„Kde se nachází Che?“ Tajný pobyt Che Guevary v Československu / Michal Zourek Studie II - Novou cestou. Kosovo ve druhé polovině roku 1966 / Jan Pelikán - Rozpad, válka a diplomacie. Ruská (sovětská) zahraniční politika v první fázi konfliktu v zemích bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1991–1995) / Stanislav Tumis -„Bratrská pomoc“ Polsku? Role Varšavské smlouvy v první fázi polské krize (červenec-prosinec 1980) / Matěj Bílý Rozhovor - Návrat do Londýna je návratem domů, návratem ke kořenům. Rozhovor Jaromíra Soukupa s Martinem Kovářem (nejen) o olympijských hrách v Londýně Jubileum - Robert Kvaček – „Jeden český osud“. Profesor Robert Kvaček se dožívá osmdesáti let / Martin Kovář Recenze & Zprávy

Časopis se zaměřuje na teorii a praxi sociální práce, sociální politiky a příbuzných disciplín. Jádrem čísla jsou recenzované akademické statě. Vedle nich jsou publikována předběžná a metodická sdělení a recenze domácích i zahraničních publikací.

Ve vzpomínkové knize vypráví o svém životě významný český historik umění Pavel Preiss. Popisuje rodinné prostředí, jehož kořeny vedou do míst jako je Guatemala či Rakousko, a období vzdělávání, zvláště pak autorovy zážitky z gymnaziálních let, spojených s tíživou atmosférou protektorátu. Ve vzpomínkách na vysokoškolské studium na poválečné Univerzitě Karlově se vrací k předním osobnostem nejen dějin umění, ale filozofické fakulty obecně. Popisuje napjaté poměry na fakultě, své učitele (A. Matějček, R. Vacková, J. Cibulka, J. Květ) představuje na základě osobních dojmů a zážitků. Značnou část knihy tvoří vzpomínky na Pomocné technické prapory, v nichž autor sloužil od roku 1950.

Shromážděné studie se v návaznosti na dřívější autorovu monografii „Also: nazdar!“ Aspekty textové vícejazyčnosti (2003) zaměřují na problematiku vztahů mezi češtinou a cizími jazyky ve vybraných dílech novodobé české literatury. První z textů si všímá uplatnění němčiny a slovenštiny v próze Boženy Němcové. Následuje interpretace funkcí cizích jazyků v poezii Vladimíra Holana. Nejvíce pozornosti je věnováno próze druhé poloviny 20. století a počátku století jedenadvacátého. Vladimír Körner a Ladislav Fuks reprezentují spisovatele, kteří cizí jazyky využívají jako prostředek charakterizační i jako nositele vyhraněných hodnot. Na čtyřech příkladech (Jáchym Topol, Jan Vrak, Petra Hůlová, Bára Gregorová) jsou pak ukázány osobité způsoby zacházení s vícejazyčností v současných, postmodernismem ovlivněných prozaických dílech. V závěrečné části souboru je mj. podán přehled výzkumů vícejazyčnosti v literatuře.

Kniha vůbec poprvé v českém prostředí podrobněji představuje osobnost a filosofii židovského pokantovského myslitele Salomona Maimona (1753–1800). Autorka v chronologickém pořadí interpretuje jeho díla, v nichž se zabývá filosofií jazyka, a soustřeďuje se při tom na úvahy o tropech a metafoře. Maimonovy názory pak srovnává s předními předkantovskými osvícenskými osobnostmi (Ch. Wolff, J. G. Sulzer). Další část studie je věnována proměnám Maimonových stanovisek a výkladu termínů symbol a figura, k nimž se později přesunulo těžiště jeho úvah. Oba fenomény autorka představuje na myšlenkovém pozadí dobového filosofického užití a epochy, která bezprostředně následovala a jež bývá charakterizována jako Goethezeit.

Komentované překlady mladých českých egyptoložek – texty staroegyptských dopisů z různých částí Egypta a z různých období egyptské historie.

Studie, publikovaná poprvé v italštině v roce 1999, sleduje několik klíčových tendencí v procesu utváření moderní české kritiky a literární historiografie na přelomu 19. a 20. století (1883–1918). Poukazuje na vzájemné působení estetického myšlení, literární kritiky a historického studia literatury především ve vztahu k problému realismu. Interpretace dějin české literatury, kterou na přelomu 19. a 20. století podala takzvaná „Vlčkova škola“ (neboli „pozitivistická škola“ či škola „vědeckého realismu“ masarykovského ražení), si udržela vliv velmi dlouho: v různém rozpracování ji najdeme ve všech proudech teorie literatury i literární historie 20. století od strukturalismu až po marxismus. V navrženém interpretačním schématu jsou vyčleněny určité faktory, které byly určující pro utváření a zejména pro následný rozvoj literární kritiky a historiografie. Jevy, jež jsou samy o sobě významné (například rozvoj esejistického žánru nebo vytváření katolického modernismu), se z hlediska perspektivy této práce jako druhotné nekomentují. Stejným kritériem se řídil výběr osobností, jimiž se studie zabývá podrobněji, se zvláštním ohledem k první fázi jejich tvorby: T. G. Masaryk, F. X. Šalda, Arne Novák, Otokar Fischer. Kapitolu o posledně jmenovaném otiskla autorka v dvouměsíčníku Česká literatura už v roce 1997 (přel. D. Hodrová), nyní vychází celá práce v překladu Z. Obstové.