Filozoficka fakulta Univerzity Karlovy strana 2 z 3

Collegium Europaeum - výzkumná skupina pro dějiny evropského myšlení Filozofické fakulty UK a Filosofického ústavu AV ČR - uspořádalo 18. června 2009 ve spolupráci s Úřadem vlády České republiky mezinárodní konferenci „(In)tolerance v evropských dějinách“. Ta se konala v Lichtenštejnském paláci v Praze, a to u příležitosti 400. výročí vydání tzv. Rudolfova Majestátu, slavnostně podepsaného Rudolfem II. dne 9. července 1609. Hlavním výsledkem konference je kolektivní monografie, která vychází jako třetí svazek ediční řady Europaeana Pragensia.

Revoluční rok 1848 znamenal pro habsburskou monarchii nejen vnitřní, ale i zahraničněpolitické ohrožení. Rakouská diplomacie byla v tomto období určována třemi směry, které se navzájem prolínaly s tzv. německou otázkou, bojem proti uherské revoluci a rakouskými aktivitami na Apeninském poloostrově. To mělo rozhodující vliv na politiku Felixe knížete Schwarzenberga, který v listopadu roku 1848 nastoupil do úřadu ministerského předsedy (1848- 1852). Pro jeho působení v čele vídeňské vlády byla proto charakteristická především snaha zajistit jednotu a velmocenské postavení habsburské monarchie, přičemž jeho hlavním cílem bylo uchovat Rakousko jako konzervativní evropskou velmoc. Kniha Jana Hálka podrobně mapuje jak rakouskou politiku, tak pokusy o sjednocení německých států v letech 1848-1852 a formování německého nacionalismu. Problematiku Schwarzenbergovy diplomacie sleduje v celoevropském kontextu, s důrazem na politiku supervelmocí.

Kniha ukazuje začleňování Redernů do mocenských struktur Království českého, jejich politický, náboženský i kulturní vliv. Upozorňuje na významné památky, které po tomto rodu zůstaly na severu Čech, a vysvětluje utváření historických i beletristickýc h představ o Redernech. Přináší rovněž zajímavé poznatky z oblasti vojenských dějin, dějin žen, dějin pobělohorského exilu, dějin kulturních, dějin mentalit a dějin umění. Současně nabízí čtenáři náhled do literární historie coby dalšího užitečného z droje poznání. Otevírá nová témata, která se při bádání o Redernech objevila, a zvláště upozorňuje na využití mezioborového výkladu regionálních dějin v souvislosti s dějinami zemskými. Autor se věnuje také pobělohorskému exilu, vztahu Redernů k Habs burkům, ke šlechtě v Čechách i v dalších korunních zemích, a pojednává některé příbuzenské svazky uzavřené v rámci posilování a prohlubování sociálních, hospodářských a konfesijních vazeb.

Pod pojmem školské drama chápe autorka divadelní akce provozované studenty nebo žáky, které mají své pevné místo v průběhu školního roku a/nebo je jedním z jejich hlavních účelů předvést, jakých dosáhli studenti pokroků, především co se týče vystup ování na veřejnosti a ovládání latiny. Těžištěm knihy je rozbor těchto her, a to jak z hlediska stavby (pozornost je přitom věnována i tzv. nedějovým částem, tedy prologům, epilogům a chorům), tak obsahu. Díky dochovaným synopsím a 68 kompletním text ům her z pražských kolejí Klementina, koleje na Novém Městě a gymnázia na Malé Straně, si můžeme udělat alespoň přibližnou představu o tom, jak vypadaly hry provozované v první polovině 18. století na pražských jezuitských gymnáziích.

Staroegyptská věda se rozvíjela pod patronací boha moudrosti a písařů Thovta již od nejstarších historických období. Písaři, úředníci a kněží sepisovali vědecké texty, jež jim následně pomáhaly plnit jejich povinnosti a předávat znalosti dalším gener acím. Dnes takových textů známe jen několik, neboť většina z toho, co pera egyptských učenců zapsala, do dnešních dnů nepřetrvalo. Tato kniha přibližuje tři vybraná odvětví staroegyptské vědy, a to matematiku, astronomii a lékařství. Zabývá se nejen dochovanými texty a nápisy, ale snaží se rovněž přiblížit praktické využití a význam těchto odvětví pro tehdejší egyptskou společnost. Na rozdíl od dnešního pojetí vědy tenkrát vědecké poznání představovalo prostředek, nikoli cíl byl to nástroj úře dníků, hodnostářů a kněží, kteří se podíleli na spravování země ve jménu egyptského faraona. V přeneseném smyslu a v duchovní sféře egyptského světa věda sloužila jedinému hlavnímu cíli zachování života stvořeného bohy a udržení světového řádu.

Knížka Máchovské interpretace nově vykládá veršované a prozaické texty K. H. Máchy, které stojí tradičně ve stínu jeho klíčových děl, básnické skladby Máj a povídky Marinka. Výchozím bodem interpretace je vždy textologická problematika. Úvodní rozsáhlá studie, věnovaná drobnějším básním, představuje popis Máchovy poetiky prostřednictvím kontextově propojené motiviky vlasti, světla a smrti. Zaměření nikoli k motivům o sobě, ale k jejich vícečlenným uskupením na ploše jednotlivých textů přináší komplexní a ucelený obraz Máchova básnického myšlení. Navazující stať nazvaná Eschatologická zakončení Máchových básní vnáší do této tématiky vývojový prvek a nabízí nové podněty k chronologizaci básníkova lyrického díla. V druhé části svazku autor pomocí jemné práce s motivy a jejich kombinacemi postihuje konkrétní sémantiku a "dění smyslu" v prózách Pouť krkonošská, Cikáni a Křivoklad. V posledním případě výklad rovněž domýšlí a nově rekonstruuje možný smysl chybějících částí nedokončeného historického cyklu Kat, jež se dochovaly pouze ve zlomcích nebo plánech.

Kniha se věnuje československo-italským vztahům od nástupu fašismu do konce dvacátých let, tématu, kterému zatím historiografie věnovala jen minimální pozornost. Praha a Řím se přitom v této době staly hlavními konkurenty v zápase o zisk politické a hospodářské převahy ve střední a jihovýchodní Evropě. Obě země měly v tomto prostoru dalekosáhlé záměry. Československo usilovalo o upevnění statu quo daného pařížskými mírovými smlouvami a v této souvislosti se chtělo profilovat jako jakýsi vůdce malých a středních nástupnických států Rakouska-Uherska. Itálie region střední a jihovýchodní Evropy naopak považovala za přirozenou oblast svého mocenského vlivu, navíc se postupem času stále víc přikláněla na stranu revizionistických zemí. Praha a Řím sice v roce 1924 podepsaly smlouvu o přátelství, nedokázaly ale najít základnu pro vzájemnou spolupráci. Monografie Praha proti Římu na základě rozsáhlého studia archivních materiálů zaplňuje jedno z největších bílých míst, které v dějinách zahraniční politiky meziválečného Československa dosud přetrvávalo.

Nuosuové žijí v jižním Sichuanu, jedné z největších čínských provincii. Mají vlastní jazyk, písmo, kulturu i náboženství. Hnewo teyy je jejich mytologický epos, zápis o vzniku světa, rituální text, historie Nuosuů a průvodce po Chladných horách. Chladné hory – to je prostor pro pěstování plodin, pastvu dobytka, pro hry i válčení. Místo, kde duše předků pobývají společně s živými. Šamani a šamanky v extázi tančí a kněží bimové nad obětinami recitují zaklínací formule a vypočítávají příhodné dny podle konstelací hvězd. Ideální domov pro Nuosuy, pro dívky v dlouhých sukních a kazajkách v barvách ohně, chlapce v turbanech a širokých kalhotách, babičky v tmavě modrém s černými pokrývkami hlavy a bimy s kouzelnickými klobouky. Černá je barva úšlechtilosti, úcty, vysokého postavení. Černá je nejvyšší kasta.

Práce, jejímž tématem je problematika vzdělávání židovských dětí a mládeže v Protektorátu Čechy a Morava a později v ghettu Terezín, rekonstruuje postupné vylučování těchto dětí z německých i českých protektorátních škol a diskriminační opatření uplatňovaná vůči židovskému obyvatelstvu ve školství, které v létě 1942 vyústily, v rámci "konečného řešení židovské otázky", v úplný zákaz vyučování. Stranou nezůstává ani porovnání s obdobnými protižidovskými opatřeními na školách v třetí říši. Ve druhé části studie představuje teoreticko?výchovné principy terezínských vychovatelů na základě jejich vlastních dochovaných zpráv a ukazuje jejich realizaci na konkrétních příkladech českého chlapeckého a dívčího domova. Pozornost je věnována také myšlence výchovy v a k společenství, ilegálnímu vyučování i uměleckým činnostem probíhajícím v každodenní hrůzné realitě terezínského ghetta.

Publikace je věnována osudům příslušníků československé zahraniční armády na Západě, kteří byli zároveň absolventy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Válečné i poválečné osudy těchto mužů nelze žádným způsobem zobecnit - každý je jiný Lišily se v podstatě vším - od politických postojů, přes průběh služby v armádě (je však zajímavé, že řada těchto intelektuálů prošla celou válku v hodnostech vojínů nebo poddůstojníků, přičemž však platili za vzorné vojáky), až po uplatnění v poválečném životě. Společné jim však bylo odhodlání splnit svou občanskou a morální povinnost v boji proti jedné ze dvou nejhorších diktatur našich dějin. Publikace, jež vychází zejména z materiálů Ústředního svazu československého studentstva, který za války sídlil na britských ostrovech, a povalečných zápisových protokolů FF UK, je rozdělena na historickou část a biografickou část obsahující celkem 14 medailonů těchto osobností.

Vztahy královské moci a říšské církve představovaly na přelomu 10. a 11. století fenomén, který významně ovlivňoval vývoj Římsko-německé říše. Otonská dynastie svojí podporou církevních institucí upevnila vlastní postavení a moc ve společnosti. Rostoucí autorita panovníka nalezla svůj vrchol za vlády císařů Oty III. a Jindřicha II., kteří se obklopili církevní nobilitou a získali kontrolu nad většinou hlavních oblastí života říšské církve. Panovnická moc se opřela o posvátnost osoby krále, který vykonával vládu z přímého Božího pověření. Monografie Drahomíra Suchánka zachycuje proces ovládnutí říšské církve panovníkem a objasňuje základní příčiny, které růst královské autority v církvi a ve společnosti provázely.

Kniha Evy Jelínkové se zabývá otázkami, jaké místo příslušelo německému expresionismu v teoretických diskusích českých avantgardistů, s jakým akcentem bylo hnutí jako celek i tvorba jeho jednotlivých představitelů přijímáno a hodnoceno, kteří z německých expresionistů si našli cestu do české kultury v podobě časopiseckých či knižních překladů anebo inscenací svých dramat na českých jevištích, o kterých expresionistech se psalo se zvýšenou pozorností, a v neposlední řadě - kterým z českých literátů, literárních kritiků, teoretiků i překladatelů náleží ve zdomácnění německé expresionistické literatury u nás největší zásluhy. Svazek obsahuje rozsahem ojedinělou bibliografii německého literárního expresionismu, vč. ohlasů v české literární kritice.

Z konce 14. století pochází pozoruhodný literární „dialog s Evropou“, staročeská Kronika o Bruncvíkovi, legendárním českém knížeti. Ten se po svém ztroskotání ve Středozemním moři ocitl na ostrově, kdesi na rozhraní Evropy, Asie a Afriky. Zde potkal záhadnou mořskou pannu, jmenovala se Europa... Tento příběh se stal inspirací pro knihu, která je pokusem o mnohovrstevnatou reflexi evropské kulturní a politické identity v minulosti a současnosti. Najdeme zde studie předních autorů/autorek z České republiky, Německa, Rakouska či Polska.

První svazek nové ediční řady Europaeana Pragensia, zabývající se (nejen) českým františkánstvím a jeho aktivitami, přesahujícími geografické, kulturní a náboženské hranice Evropy a západního křesťanstva ve středověku a raném novověku. Kniha vychází u příležitosti 800. výročí založení Řádu Menších bratří – františkánů.

Na počátku 20. století bylo Japonsko jedinou asijskou zemí, jež nebyla součástí světového koloniálního panství. Až do konce druhé světové války bylo navíc jedinou zemí mimo západní kulturní okruh, která úspěšně prošla procesem modernizace a zařadila se mezi světové velmoci. Jan Sýkora ve své práci ukazuje, že hospodářský model, díky němuž se Japonsko dokázalo v historicky krátké době vyrovnat vyspělým západním zemím, není pouze produktem západního ekonomického myšlení, které Japonsko systematicky přebíralo od sedmdesátých let 19. století, ale má své kořeny v předmoderním intelektuálním diskurzu o podstatě osvícené vlády. Čtenáři se proto seznámí s procesem formování ekonomické společnosti a se způsobem, jakým se rozvoj zbožně peněžních vztahů odrážel v myšlení japonských intelektuálů v období Tokugawa (1603– 1868). Zvláštní pozornost je věnována kořenům ekonomického nacionalismu, jenž se stal základem hospodářské expanze Japonska koncem 19. a ve 20. století.

Časopis, vydávaný od roku 1997 Ústavem světových dějin FF UK v Praze, od roku 2006 společně s Institutem východoevropských dějin Fakulty historických a kulturních věd Vídeňské univerzity, obsahuje odborné studie z dějin mezinárodních vztahů od středověku až po 20. století. Studie v časopise, v němž publikují čeští i zahraniční historikové, vycházejí v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, případně v dalších světových jazycích (v závislosti na autorech). V posledních letech jsou nedílnou součástí též příspěvky z mezinárodních kolokvií, která každoročně pořádá ÚSD ve spolupráci s historiky z Hamburské univerzity.