Galén strana 23 z 60

Moderní učební text státnicového oboru navazuje na publikaci motolských autorů Preklinická pediatrie (Galén, 2003 a 2007) a představuje nové a ucelené zpracování pediatrických oborů. Zprostředkovává základní pohled na nejdůležitější oblasti péče o dítě a dospívající, didakticky jasným členěním poskytuje snadný a rychlý přístup ke všem důležitým informacím v zájmu časné diagnostiky, ověřeného terapeutického postupu a dalšího sledování v oblasti primární péče s návazností na další stupně odborné a specializované péče. Publikace obsahuje kapitoly o jednotlivých tělních systémech a subspecializacích pediatrie, pojednává o etiologii a patogenezi, diagnostice a terapii nemocí dětského věku od prenatálního období po začátek dospělosti. Učebnice poslouží jednak studentům lékařských fakult pro pochopení základních principů uplatňujících se v rámci různých chorobných procesů, využijí ji však i lékaři pro základní orientaci v praxi.

Pistolník z Divokého západu, ze kterého se vyklubal ruský šlechtic. Country-bluesový zpěvák, z něhož se v Africe stal bájný polobůh. Excentrický lékař, uchovávající tělo své zesnulé dcery v jeskyni ve skleněném válci. Příběhy spadlé pod stůl (a zametené pod koberec) jsou plné zapomenutých podivností. Autor si posvítil na málo probírané kapitoly z relativně nedávné historie: jde po stopách výrazu soudce Lynč, mapuje pokusy o odsun Afroameričanů ze Spojených států ve stylu sejde z očí, sejde z mysli, popisuje zvěrstva páchaná v Kongu koncem 19. století a jejich překvapivý ohlas v literatuře. Zabývá se původem dodnes živých mýtů (ďábel na rozcestí, zabiják bláznů). Nabízí pravděpodobné vysvětlení záhadné smrti Edgara Allana Poea, obhajuje údajného defraudanta a pozdější spisovatelskou hvězdu O. Henryho, popírá legendu o nespravedlivém zacházení s umírající císařovnou blues Bessie Smithovou. Líčí poslední cestu tvůrce detektivních povídek Jacquese Futrella na lodi zvané Titanic a hrdinství mladého Breta Harta, jenž byl svědkem masakru indiánského kmene. S pozoruhodným výsledkem rekonstruuje návštěvy Jeroma Klapky Jeroma, Marka Twaina, Alexandra Dumase staršího a Fjodora Michajloviče Dostojevského na českém území. Prostřednictvím portétů svých oblíbených prozaiků Roarka Bradforda a Bena Luciena Burmana maluje barevné obrázky ze života na řece Mississippi... Knížka, která vznikla z čiré zvědavosti, chce čtenáře strhnout, pobavit - a také trochu vyděsit.

Zlomeniny proximálního femuru jsou nekončícím evergreenem v traumatologii skeletu. Jejich léčba tvoří denní náplň pracovišť zabývajících se poraněním pohybového aparátu. Vždyť riziko jejich vzniku se ve vyspělých zemích blíží u žen k 50 % a u mužů ke 20 %. Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že operační léčba těchto zlomenin je spojena s lepší prognózou a že pouze perfektně provedená operace dává šanci na návrat k předúrazovým aktivitám. Nicméně vyšší věk většiny pacientů je spojen s mnoha faktory, které ovlivňují celkový výsledek. Proto se nejedná pouze o medicínský, ale i sociální a ekonomický problém. Kniha nabízí vedle pohledu na moderní operační léčbu zlomenin proximálního femuru přehled anatomie a biomechaniky kyčelního kloubu, současné informace o prevenci a léčbě osteoporózy, diagnostice těchto zlomenin, anesteziologické a intenzivní péči v perioperačním období, dále pojednání o nejčastějších komplikacích včetně interních a o pooperační rehabilitační péči.

Vzpomínky českého lékaře, profesora MUDr. Jana Petráška, DrSc., pokrývají celé dvacáté století. Začínají obdobím, které autor zná z vyprávění rodičů a prarodičů, a končí rokem 2000. Málokdo si již dnes dokáže představit, jak probíhalo studium medicíny po válce, jak se léčilo v malé nemocnici a ve venkovské ordinaci praktického lékaře v padesátých letech minulého století, jak fungovala lékařská fakulta a zejména slavná Charvátova interní klinika v době, kdy byl profesor Petrášek ještě mladým sekundářem. Jan Petrášek toho vykonal za více než šedesát let na jedné klinice pro českou medicínu mnoho, úspěšně léčil, kromě toho publikoval a výrazně ovlivnil několik generací mediků. Prožil svůj dlouhý a pestrý život v sedmi obdobích - předválečném, válečném, poválečném, totalitním, v uvolnění roku 1968, v normalizaci a v době po listopadu 1989. Nyní poutavě sepsal, jaké ty doby byly a jsou - a je to čtení opravdu zajímavé.

Nová knížka Jana Vodňanského není pouhou reportáží z návštěvy u Jiřího Voskovce v New Yorku. Jiří Voskovec byl jen jedním z celé řady viníků, kteří byli příčinou cesty za oceán. Když v dubnu 1927 zahájili Voskovec a Werich studentskou legráckou Vest pocket revue aniž by to plánovali! dějiny moderního českého divadla, netušili mnohé. Ani ve snu je nenapadlo, že jejich Osvobozené divadlo bude senzací, později trnem v oku českým i německým fašistům, a deset let po likvidaci divadla se stane i komunisty se skřípáním zubů trpěnou látkou v učebnicích. Humor a poezie V&W se staly živou vodou pro hnutí malých divadelních forem v šedesátých letech nejen v Čechách, ale i na Slovensku. Naplno tehdy zářil Semafor a jistý Vodňanský potkal jistého Skoumala. Jejich první písně znali nejprve spolužáci z mejdanů a později návštěvníci Reduty, Ateliéru, Divadla hudby. Uprostřed bouřlivého jara roku 1969 pak ohromili publikum Činoherního klubu celovečerním pořadem S úsměvem idiota. Dějiny českého textappealu jsou současně i dějinami řady nepochopení, malých i velkých zákazů a následných průšvihů. A to, že si Jan Vodňanský dopisoval s Američanem Georgem Voskovcem, mu u některých úřadů rovněž neprospělo. V době, kdy dvojice Vodňanský a Skoumal mohla vystupovat jen příležitostně na malých scénách a ve studentských klubech, se Janu Vodňanskému podařilo v roce 1976 vycestovat do Spojených států amerických a s jedním ze svých životních idolů se setkat. A ke zklamání některých úředníků se pár týdnů před Chartou 77 vrátil do tehdy šedivé a normalizované Prahy. Epilog knihy tvoří reportáž o výroční inscenaci Vest pocket revue k jejím sedmdesátinám. Dvojice V&W ani duo Vodňanský a Skoumal už neexistují. V této knize se s nimi však opět setkáte. OBSAH: Prolog aneb Blíženec s přetlakem hledává ventil * Kapitola 1 aneb První setkání s dvourozměrným Voskovcem * Kapitola 2 aneb Od autorské čtveřice rovnou ke dvojici * Kapitola 3 aneb S úsměvem idiota na věčné časy * Kapitola 4 aneb Cesta za Voskovcem ve třetím rozměru * Kapitola 5 aneb Přistání přímo do oka hurikánu * Kapitola 6 aneb Kdo se bojí, nesmí na Broadway * Epilog aneb Neodolatelná přitažlivost Vestpocketky * Obrazová příloha * Jmenný rejstřík

Cesta do království Jaroslava Hutky popisuje deníkovou formou několik týdnů z podzimu roku 1978: čas bezprostředně před odchodem do nizozemského exilu a dobu těsně následující, už mimo rodnou zem. Své vzpomínky na tyto dny Jaroslav Hutka zaznamenal na popud Pavla Kohouta, část jen v poznámkách, které později rozpracoval do podoby novely.

Narodil jsem se v polovině minulého století. Prožil jsem obyčejné dětství v hradčanském bytě mých dost neobyčejných rodičů otec byl divadelník, hudební skladatel, ale také básník, spisovatel a ředitel divadla. Ve vzácných chvílích i zpěvák a tanečník, dokonce také malíř Umřel, když jsem se chystal postoupit z první třídy do druhé, a tak jsem vyrůstal s matkou, herečkou, spisovatelkou, později taktéž principálkou malého zájezdového divadla Maringotka. Přestože pořád pracovala, vždycky si našla čas i na mě. Se vztahem k otci jsem se vypořádával značně složitěji, ovšem ne proto, že byl podle všeho geniální umělec, zatímco já ne; mne to na něm vždycky spíš přitahovalo a líbilo se mi to. Jenže když se s mou pubertou téměř současně dostavily i ruské tanky, přestal jsem si myslet, jako si myslíval on, že komunismus člověka osvobozuje, začíná jeden z textů Jana Buriana shromážděných v této knize, která navazuje na předchozí knižní vydání pravidelných fejetonů psaných původně pro Týdeník Rozhlas tedy Přízrak v nákupním středisku (2009), Přímluva za dnešní dobu (2013) a Kocouří pohled (2016). Při čtení se s autorem octneme například v Solopiskách i na mnoha dalších místech u nás doma, ale tradičně procestujeme i jeho oblíbený Island, Portugalsko, Chile nebo ostrovy v Baltském moři. A nejen to tentokrát se Burian při pátrání po předcích vydal do minulosti, takže studium starých matrik zapříčiní, že obdrží SMS od pradědečka svého pradědečka, ve snech se mu začne zjevovat tajemná sestřenka Růžena a náhle začne objevovat do té doby neznámé žijící příbuzné Jisté je, že ať už se s Burianem vydáme kamkoli, není to nuda! OBSAH: 1. Osobní bilance / Osobní bilance * O slepičí krok * Recept na štěstí* Pokus o jarní úklid * Bez aplikace * Jaro je tady * Máme moře? * Do důchodu! * Být pozitivní * Ptáci a já * Svět, do něhož nepatřím * Budoucnost už není tím, čím bývala * Předsevzetí * 2. Přes plnou čáru / Pohled z okna * Cestou k nesvobodě * V pokoji číslo 336 * Přes plnou čáru * V kotli * Státní vlajka a já * Odpověď paní O. * Na slovíčko s rasisty * Slunce, měsíc a ruský Cimrman * V mlze * 3. Pocitová teplota / Kdo zná, neničí * Pocitová teplota * Aplikace * Krakonoš a rasisti * Tvrdé a měkké * Výlet do Violy * Nic není černobílé * Brněnská překvapení * Rok Opice * Mému astrálnímu tělu * Melancholické blues * Na výletě v Sudetech * 4. Ve výhni knih / Pilulka štěstí * Život za to stojí * Dědictví po Františku Listopadovi * Za paní Helenou * Líbej teď hned * Kolik váží slovo? * Z pohádky do pohádky * Komedý francéé * Bílá sobota * Z deníku čtenáře * Ve výhni knih * 5. Cesty do minulosti / Cesty do minulosti * Počteníčko * Výlet do Smilkova * Loučení s pradědečkem * Věříte na kletby? * Dítko z umělecké rodiny * Stoletá láska * Domácí úvaha * Nedejme srdcím zatvrdnout! * Mezi životem a hrou * Jak jsem si porozuměl s tatínkem * Příbuzní jsou všude * 6. Obraz nad postelí / Soustředit se na sebe * V Laboratoři * Rodinný večírek v Rudolfinu * Zpropadené seriály * Přidané hodnoty * Nesmrtelná Barbie * Koho mám a nemám rád * Klidná síla * Nejdůležitější hláška Woodyho Allena * Památce jednoho pořadu * Honzova odpověď * Obraz nad postelí * 7. Osamělý orel / Bessasta?ir * Fotbal a banány * Pokus o sebevraždu turismem * Reykjavík Kouřová zátoka * Mimo sezonu * Usměvavá Hugrún * Něco o kamenech * Osamělý orel * 17. listopad na dvou Sněžkách * Osud a naděje * Počmárané město * Sochy v Dánsku * Helgoland * Za vzpomínkami do Sozopolu * Noc v Lisabonu * Třicet tisíc let * Dopis z Portugalska * 8. O zákazu padání / O zákazu padání * Můj Staromák * Moje oslavy * Co zmůžeme? * Co vás pobavilo? * Jarní zaváhání * Novoroční projev případné budoucí první dámy * Rallye Drahoš * Vichřice a bubliny * Spojařem v Semilech

Záměrné sebepoškozování je jev, s nímž se dnes psychiatři a psychoterapeuti ve své praxi setkávají stále častěji. Narůstající počet mladých lidí v »objektivních« nebo »subjektivních« životních krizích sahá po žiletce či hořící cigaretě a zaměřuje svou »agresivitu« proti sobě. Tato publikace vysvětluje, že nejde o agresivitu v zjednodušujícím slova smyslu, že cílem sebepoškození je jen v malém zlomku případů smrt a že naopak sebepoškozování je nezralou snahou o přežití. Stejně tak je z lékařského hlediska důležité v přístupu k poškozujícím se lidem pochopit jejich konkrétní motivy a emoční a myšlenkové vzorce vedoucí k sebepoškození. Kniha je určena v první řadě psychiatrům a psychoterapeutům, kterým kromě jiných důležitých informací a praktických zkušeností nabízí konkrétní diagnostické a terapeutické postupy. Bude však také přínosem pro pracovníky ve školství a sociální oblasti, respektive pro všechny, kdo chtějí více rozumět - a tedy umět lépe pomoci - poškozujícím se lidem.

Soubor devíti vyzrálých, čtivých povídek představuje poprvé knižně Martina Vokurku jako výrazného současného prozaika. Doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc. (* 1962) vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Od promoce do současné doby pracuje v Ústavu patologické fyziologie 1. LF UK, nyní jako docent, zástupce přednosty. Vyučuje patologickou fyziologii, věnuje se vědeckému výzkumu, publikuje odborné práce a je rovněž hlavním autorem několika výkladových lékařských slovníků určených odborné i laické veřejnosti a spoluautorem Slovníku nespisovné češtiny. Jeho hlavním dalším zájmem je literatura. Svoji tvorbu - prózu i poezii - dosud publikoval v literárních časopisech tištěných i internetových (Literární noviny, Tvar, Dílna Hostu, Britské listy, Psí víno, Weles, Dobrá adresa, Wagon).

Vyprávění může být druh radosti. Natož můžeme-li se k němu vrátit jako se vracíme k řece, kterou máme rádi. Po druhé se do ní vstoupit skutečně nedá. Ale je možné vybavit si jaká byla. Vědecké poznávání je řeka. Zrovna tak by se dalo říci, že je budovou v trvalé přestavbě. Jisté je jen jediné - máme co do činění s řekou, nebo budovou, ale kam a jak řeka plyne, co se v budově přestavuje a jak to dopadne, nikdo neví. Lidé si myslí, že vědecké poznávání je cesta k nekonečné pravdě. Řekl bych, že pravděpodobnější může být opak. Vědecké poznávání s kritickým myšlením mohou být zábranami cest do nekončící tmy, fosilizovaných předsudků a inteligentní stupidity: spíš než „tudy" říkají „tudy ne". Víme-li „tudy ne", snížili jsme pravděpodobnost bloudění. Spokojený s tím moc nejsem, byť by starořecký filosof mohl říci: „Ale to je přece krásné!"

Cílem publikace je zpřístupnit základní fakta o informovaném souhlasu a vysvětlit v náležitých historických souvislostech důvody jeho vzniku, podstatu jeho účelu a prezentovat problémy, které se k němu váží. Informace jsou určeny nejen lékařům, ale i dalším reprezentantům pomáhajících profesí. Seznámit by se s nimi měly zejména zdravotní sestry, které by dobrou a kvalitní osvětou mezi pacienty mohly také přispět ke správnému zavádění kvalifikovaného informovaného souhlasu do naší zdravotnické praxe. Informace právnického charakteru jsou podávány tak, aby byly srozumitelné i pro »neprávníky«, a lze předpokládat, že mohou dobře posloužit také pacientům a jejich rodinám.

Kniha navazuje na autorovo dílo Sociální mozek a je určena všem zájemcům o výsledky a směřování soudobé kognitivní a afektivní neurovědy - lékařům, psychologům, právníkům i filozofům. Zabývá se neuronálními a evolučními podklady mentalizace, sebeuvědomování, jazyka a praxie, osobnosti a inteligence, hudby,humoru, rozdílů mezi ženským a mužským mozkem, lásky a krásy, morálního, právního a ekonomického rozhodování, náboženství a spirituality. O pochopení a popis lidství neboli nátury, lidské přirozenosti, se celé psané dějiny pokoušejí filosofové většiny škol, teologové snad všech náboženství a s nimi řada umělců. Teprve později se s ním začali trápit historici i lékaři a spolu s evolucionisty i sociologové a psychologové. Kognitivní, afektivní a sociální neurověda jsou na této cestě nejmladší. Tato knížka ve třinácti kapitolách popisuje, co dělá člověka člověkem na úrovni funkčních systémů lidského mozku a jejich vztahů jak k zevnímu světu, tak k sobě vzájemně. Genové a buněčné roviny stavby a činnosti mozku se nedotýká, zato přesahuje do psychologické a sociální roviny. Mentalizace vypráví o tom, jak malé děti začínají poznávat, že druzí lidé nejsou věci a mají vlastní, přímo nerozlišitelné niterné stavy. Empatie nebo vciťování je další základní znak lidství. Kde v mozku je? A jak funguje? Možná, že čtenáře překvapí, jak blízko k sobě mají praxie a jazyk a jak se vyvíjely ruku v ruce. Kapitola o osobnosti říká, že přinejmenším dva základní rozměry pětirozměrového modelu mají neuronální korelát, což platí i pro model sedmirozměrový. O hudbě se říká, že je jazykem andělů. Je hudba vedlejší výtvor evoluce, nebo je adaptací? Kde v mozku »sídlí« hudba? Neuronální koreláty má humor, mají je i rozdíly mezi ženským a mužským mozkem. Knížka je stručná, hutná a náročná. Není nutné číst hned a vše. Je možné vracet se k jednotlivým experimentům a uvažovat o nich. Je dobré mít na mysli, že během několika let bude výklad mnoha skutečností odlišný. Vývoj kognitivní, afektivní a sociální neurovědy je mimořádně rychlý - se všemi riziky, které takovou rychlost doprovázejí.

Propedeutika vnitřního lékařství by měla být pouze průpravou k systematickému studiu, v níž se má student seznámit se základními principy vyšetřování nemocného. Ty jsou základním předpokladem pro diagnostiku vnitřních chorob. Dosud u nás vydávané učebnice propedeutiky byly většinou pojímány jako »malé interny«, včetně diferenciálně diagnostických úvah a popisu různých klinických syndromů. Bez znalosti systematické interny tak pro medika představovala mnohá tvrzení prázdné pojmy. Již třetí, přepracované vydání text je proto koncipováno tak, aby bylo pouze průpravou ke studiu systematické interny. Obecná část se soustřeďuje na popis fyzikálního vyšetření a některých základních diagnostických metod, zařazena je i kapitola o zdravotnické dokumentaci a o právních problémech, s nimiž se dnes stále častěji lékaři setkávají. Speciální část pak pojednává o zvláštnostech anamnézy a fyzikálního vyšetření v jednotlivých podoborech vnitřního lékařství, spolu se stručnou charakteristikou speciálních vyšetřovacích metod.

Obsáhlý soubor celoživotního Hutkova fejetonistického díla, jehož část byla dříve publikována samizdatově nebo ve dvou výborech Požár v bazaru a Podzim je tady. Souborné vydání zahrnuje všechny fejetony, z nichž více než třetina vychází knižně vůbec poprvé.

Chalupaření je vášeň. To potvrdí každý, kdo této vášni propadne. Jakmile se z vás stane chalupář, změní vám to celý váš dosavadní život, který se od této chvíle bude ubírat úplně jiným směrem. Začnou pro vás být důležité věci, kterým jste dříve sotva věnoval pozornost, začnete dělat práce, o nichž jste vůbec netušil, že byste je kdy mohl zvládnout. A podívejme se, nejen zvládnout, ale ještě navíc s fortelem a s chutí. Ano, jste unavený, sedřený, vyčerpaný fyzicky i finančně… Postupně však zjišťujete, že se začínáte jaksi měnit, k lepšímu. Jste vyrovnanější, ne tak často ve stresu. I vaše tělo se mění. Kůže je opálená dohněda, svaly rostou (mozoly rovněž). Není nad fyzickou práci! A chaloupka? Ta kvete do krásy víkend od víkendu. A odměňuje vás. Ten pocit je k nezaplacení. Naštvali vás v zaměstnání? Byli na vás hrubí v obchodě? Jen co za vámi v pátek zaklapne branka, už o tom nevíte! Takovou kouzelnou moc má chalupa! Miroslav Kala je lékař. Pravda, není to zrovna profese, jejíž zkušenosti by se daly při budování chalupy extra zúročit (nebereme-li v úvahu, že sem tam mezi sousedy může dojít k situaci, která si neodkladně žádá doktora, to se pak tahle profese samozřejmě hodí!). Ale měli byste jeho chaloupku vidět dnes! A většinou všechno sám! Ano, je to k nevíře, co tahle vášeň s člověkem udělá…

„Z krásné lži nám nová naděje nevyroste," je věta, která snad výstižně shrnuje smysl této knihy. Jiří Černý patří nejen k nejpřesnějším a nejpřesvědčivějším glosátorům doby, ale také je znám posedlostí demystifikovat lži, polopravdy či omyly, včetně svých vlastních pochybení, a tím podněcuje naději. Určitá míra facky obsahuje komentáře o kulturním, společenském i politickém životě z let 2001-2008, které chronologicky vycházely v Mladé frontě Dnes, Reflexu, Lidových novinách a nakonec v Hospodářských novinách. Z celkového počtu téměř tří stovek komentářů je v knize uvedena přibližně polovina, a to ve snaze nabídnout čtenáři to nejkvalitnější, co snadno obstojí vzdor poryvům času.