Galén strana 37 z 54

Kniha Český spor o Milana Kunderu, již edičně připravil Jiří P. Kříž, shrnuje ve třech oddílech texty 40 autorů, které se z mnoha úhlů pohledu vztahují k obvinění vznesenému proti Milanu Kunderovi v týdeníku Respekt roku 2008 a ke knize Jana Nováka Kundera. Český život a doba z roku 2020. Jde o knihu pramennou, jež v jednom svazku zachycuje často vášnivou, zaujatou a osobně vyhrocenou časopiseckou polemiku z časového odstupu a ukazuje tak, že v ní jde mnohdy o něco víc než jen o spor o nejúspěšnějšího a nejpřekládanějšího českého spisovatele druhé poloviny dvacátého století a let následujících, ale o samu schopnost Čechů odpovědně, pravdivě, poctivě a především citlivě se vztahovat k vlastní mnohovrstevné a složité poválečné minulosti. Mezi autory v knize zastoupenými najdeme mimo jiné Sylvii Richterovou, Jiřího Přibáně, Milana Uhdeho, Pavla Kohouta, Vladimíra Justa, Jana Nováka, Jiřího Kratochvila, Mojmíra Jeřábka, Václava Bělohradského, Ondřeje Štindla, Josefa Rauvolfa, Karla Halouna, Ladislavu Chateau či Kateřinu Tučkovou. OBSAH: PRVNÍ ODDÍL: POPRASK V KOTLINĚ Jiří Kratochvil: Obnovit etický řád * Jiří Přibáň: Kauza Kundera. Vykřičená kolektivní paměť a její institucionální šílenství (přeložil Petr Antonín) * Policejní záznam: V Praze dne 14. 3. 1950 * Karel Steigerwald: Po noblese * Jan Kratochvil: Svědectví agenta-chodce * Proti každému, kdo Čechy přeroste! Pokolikáté? (Prohlášení Akademie literatury české k obvinění M. K. (1 a 2) * Mojmír Jeřábek: Ten, který nás nemá rád *Karel Hvížďala: Milan Kundera není ryba * Kateřina Tučková: Není proroka mezi svými * Jan Novák: O Kunderově udání nemám žádné pochybnosti (rozmlouval Jan H. Vitvar) * Miroslav Huptych: Vitvarovi i Novákovi s respektem * Petr Onufer: Nad novou biografií a jejími ohlasy DRUHÝ ODDÍL: MUŽ PROTI MUŽI (A DVĚ ROZHNĚVANÉ) Vladimír Just: Antikundera aneb Paparazzo monografistou * Jan Lukeš: Adaptér * Ondřej Štindl: Bude bitva o Kunderu * Adam Borzič: Milovníci jednoznačnosti * Jiří P. Kříž: Lesk a bída jedné dezinterpretace nebo také Elitář, život, doba a neználek * Karel Haloun: Legenda o sv. Milanovi a zlém inkvizitoru Janovi * Pavel Janoušek: Nesnesitelná totožnost urválkování aneb My a oni čili Konečně literární událost? * Pavel Kosatík: Číst, nebo nečíst? * Petr Janyška: Přistižen: Životopis, který vzbudil vášně * Milan Uhde: Kundera Novákovi unikal (rozmlouvala Jana Machalická) * Jan H. Vitvar: Nesnesitelné bytí autora od Seiny * Petr Fischer: Kunderův prokurátor * Ján Simkanič: Jeho život je dobrým příkladem odmítané české sebereflexe * Josef Rauvolf: Pravda je jinde? * Martin Reiner: Patřím k těm, kteří nepochybují * Karel Hvížďala: Neznalost kontextu a předzjednaná zaujatost * Josef Prokeš: Vivisekce slavného Pařížana z Brna * Ladislava Chateau: S pravdou to není nikdy tak jednoduché * Jan Lukeš: Přízraky minulosti * Petr Šámal: Jaký Pondělíček, takový Kundera * Radim Kopáč: Kundera aneb Bylo nebylo * Tomáš Borovský: Krásná literatura, nebo literární biografie? * Adéla Petruželková: Nakonec přijde smutná katarze * Petr A. Bílek: Biograf je diletant, o světovém spisovateli má chabou představu * Tomáš Feřtek: Rok s Kunderou: Předávkování prošlým testosteronem * Marek Vajchr: Bezpředsudečná četba * Ondřej Slačálek: Zločinná Státní bezpečnost a její věrný spolupracovník * Vladimír Just. Inspektor Clouseau v akci aneb Slavnost nepochopení (Neautorizovaná recenze) TŘETÍ ODDÍL: NENÍ STÍNU POD LIPAMI Sylvie Richterová: Proč * Václav Bělohradský: Kunderův sen o absolutním autorství * Pavel Materna: Problém? * Pavel Kohout: Mé vlasti a moje lidy * Milan Kundera: Jan Skácel mne poutá k češtině MÍSTO TEČKY Jiří P. Kříž: Co s minulostí po česku. Místo doslovu a ediční poznámky * O autorech * Jmenný rejstřík

Soubor životopisně laděných glos, fejetonů, básní a povídek navazuje na knihu Zápisky potulného lidopisce (Galén 2020). Lidopisec putuje světem a pozoruje různé věci a lidi, symbolické situace i inspirativní osobnosti. Zajímá jej život písně, nahlédne i do zázračného světa vědy a středověkého umění. A přitom stále pozoruje, co se děje i s ním samotným. Každá minuta našeho života o něčem důležitém a zajímavém vypovídá.

Michal Bystrov není klasický autor sloupků. Když nemá nápad, nedonutí se napsat ani řádku. Přesto se mu za posledních deset let podařilo v novinách a časopisech porůznu uveřejnit nezanedbatelné množství těchto krátkých textů svislého charakteru. Z nich potom vybral přesně stovku a vzniklou knížku vám předkládá. V naději, že vás upoutají jeho drobné postřehy ze světa kultury a ponejvíce hudby. Že se s ním vydáte do historie a projdete inspirativními krajinami. Mělo by to mít švih a šmrnc. Nic jiného tenhle nepravidelný sloupkař nechce a víc by si ani nemohl přát.

První společná kniha Radkina a Františka Honzákových Čas psychopatů se věnovala antisociálním parazitům, osobám s psychopatickými rysy, absencí strachu, kteří jsou ovšem velmi schopnými manipulátory a bývají obdařeny mnohdy značným charismatem. Jejich druhá kniha vznikla se záměrem představit a porovnat osoby úžasné a porouchané, kterých je ve společnosti více než psychopatů. Stručné profily vybraných osobností jsou komentovány z pohledu historika a psychiatra. Historické komentáře jsou ve finální verzi možná podrobnější, neboť tyto osobnosti žily v konkrétní době a dostávaly se do situací, v nichž se tříbí charaktery a ukazuje se, jaký člověk opravdu je. Čtenář se v úvodní části dozví, co je osobnost, jaké jsou její složky a jak se vyvíjely psychiatrické přístupy k osobnosti. Příběhy československých parašutistů z Anglie, osudy tří z našich prezidentů a Tří králů, legendárních postav našeho odboje, ukazují, co jejich osobnost formovalo, ať pozitivně nebo negativně. V knize najdeme i morytátové osudy několika našich žen-vražedkyní a tolik potřebné světlo na konci tunelu nahrazuje kapitola o významných mecenáších a filantropech. Kniha chce vyprovokovat k zamyšlení a vyvolat ve čtenáři touhu si doplnit znalosti o naší minulosti, neboť, jak to stručně vystihl francouzský filozof a spisovatel Jean-Paul Sartre: Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat.

Nová kniha Františka Koukolíka Bulšit je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nenápadné součásti naší kultury, o žvanění. Žvanění je staré jako lidstvo samo, nicméně jeho současný dosah je díky internetu a sociálním sítím globální a nesrovnatelně vyšší. Žvanění je dnes natolik rozšířené, že se stalo běžnou sociální aktivitou. Žvanění není lhaní, o to hůře se poznává. Je to rakovina naší komunikace a lidé, kteří se nás ve jménu moci snaží za jakoukoli cenu ovlivnit, ovládají techniku žvanění skvěle. Za pomoci bulšitu, zmrzačené podoby jazyka, podřezávají větev, na níž sedíme. Žvanilové se nás snaží přesvědčit projevy, ohromit reklamou, propagandou, utáhnout pseudovědou a příliš se nezabývají skutečností. Žvanil přehání, vtipkuje, rád se zdobí citáty. Je okázalý, nabízí fanatismus, pověrčivost a prázdnotu. Žvanilové jsou nejsilnější, jakmile je téma, o kterém mluví, širší a hlubší než jejich znalost věci. Žvanilové mívají rysy narcisismu a psychopatie, bývají nečestní, rádi se chlubí a nepřijímají žádnou odpovědnost za svá sdělení. Kniha nabízí základní informace k pochopení bulšitu, abychom jej dokázali odhalit a najít před ním obranu.

Monografie Klinická výživa je komplexním textem, který se zabývá výživou ve všech jejích aspektech. Je primárně určena lékařům s atestací v základním oboru se zájmem o klinickou výživu, může však sloužit též jako výukový text k atestaci z klinické výživy a intenzivní metabolické péče garantovaný Výborem Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče. Autorský kolektiv tvoří celkem 74 autorů, z toho 58 lékařů, devět nutričních terapeutů, tři farmaceuti, zdravotní sestra a dva vysokoškolští odborníci. Text je rozdělen na obecnou a speciální část. V první, obecné části se zabývá historií klinické výživy, jednotlivými makro- i mikronutrienty a jejich metabolismem, postupy vyšetření nutričního stavu včetně screeningu malnutrice a následnými kroky nutriční podpory, legislativou, zásadami správné výživy i alternativními směry, výživou ve sportu, dietním systémem. Další kapitoly se věnují enterální a parenterální výživě, jejich komplikacím, způsobům zavedení vstupů pro jejich aplikaci a domácí nutriční podpoře, dále etickým aspektům nutriční péče a organizaci nutriční podpory včetně pravomocí jednotlivých profesí. Samostatná kapitola se týká výživy v různých obdobích života. Ve druhé, speciální části jsou podrobně probrány aspekty klinické výživy u onemocnění jednotlivých systémů lidského organismu. Jedná se o onemocnění dutiny ústní, dysfagické obtíže, onemocnění plic a dýchacích cest, výživu v gastroenterologii a hepatologii, u pacientů se selháním ledvin, s diabetes mellitus nebo poruchami metabolismu tuků, u obézních pacientů, pacientů s osteoporózou a neurologických nemocných. Své místo mají kapitoly o dědičných metabolických onemocněních, potravinových alergiích, poruchách příjmu potravy a dalších psychiatrických diagnózách. Rozsáhlá kapitola je věnována výživě u onkologicky nemocných, následují kapitoly o výživě v chirurgii, v transplantologii a u kriticky nemocných na jednotkách intenzivní péče. Monografie je uzavřena kapitolami o výživě pacientů v extrémním stavu a nemocných s COVID-19.

Kniha popisuje dvacet lékařských procesů z vlastní advokátní praxe autora, některé mediálně známé, jako případ heparinových vražd, útok mačetou na psychiatra, nebo nepravdivé tvrzení pacientovi o zhoubné chorobě, a soudní dohry těchto případů. Dalších deset případů je z judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu. Popsané procesy se udály v nedávné době v letech 1992 až 2020.

Hlavními hrdiny vtipů Miroslava Kemela jsou na první pohled medvědi, zajíci a politici. I když k nim, pravda, nyní ještě přibyli netopýři, je to všechno trochu jinak. Ve skutečnosti jsme hlavními hrdiny my sami, je to náš svět, námi zvolení politici, naše průsery a naše radosti. Jen ti medvědi a zajíci tady byli dřív než my. Český kreslený humor má slavnou historii, dobré jméno ve světě a dnes už i milované a nezapomenutelné legendy. Na tradici těch nejlepších navázal po roce 1990 i Miroslav Kemel (* 1963), který si vybral možná nejtěžší oblast: politickou karikaturu. Aktuální dění komentuje jednoduchou pérovkou. Z tištěných médií se kresba již léta vytrácí a přesunula se na internet. Mnozí z nás ale držíme tradici: i zde jako první hledáme v přehledu zpráv typickou kemelovskou kresbu, abychom se, naočkováni humorem, pustili do čtení. Obecně se ví, že karikatura má za úkol tepat, upozorňovat na problémy a prapodivná rozhodnutí politiků, utahovat si z jejich hlouposti, vyčůranosti nebo nadutosti. Proč je ale Kemelova karikatura tak přesná, výstižná a proč má tolik fanoušků? Odpověď je prostá, najdeme ji v autorově postřehu: Mou základní hnací silou je pobavit sám sebe způsobem přemýšlení, nalezením nečekaných souvislostí, point a také samotnou kresbou a celým procesem kreslení. V podstatě nemyslím na čtenáře, ale jen na sebe, chci se bavit. Domnívám se, že je to jediný poctivý způsob, jak tuto práci dlouhodobě zvládat A protože se tím baví Miroslav Kemel, logicky se bavíme i my, jeho publikum.

Novelu Vlastimila Třešňáka To nejdůležitější o panu Moritzovi a jeho román Klíč je pod rohožkou spojuje postava hrdiny pana Moritze inspirovaná skutečnou osobou Třešňákova přítele Václava Martínka z německého exilu v osmdesátých letech. Zatímco novela vyšla poprvé ještě v exilovém nakladatelství, román Klíč je pod rohožkou s podtitulem Puzzle se stal literární senzací již doma, v prvních rocích svobody. Odehrává se v Německu a ve Spojených státech v letech osmdesátých a na samém počátku let devadesátých v Praze. Jedním z jeho hrdinů je Třešňákův přítel fotograf Bohumil Bob Krčil, s nímž se podle skutečnosti dostáváme i do Afghánistánu. A je to právě Krčilův byt v New Yorku, pod jehož rohožkou je onen klíč z názvu knihy Román nese dedikaci With a little help of my friend B. K. a je jímavou poctou tomuto mimořádně citlivému člověku, skvělému fotografovi a vynikajícímu exilovému editorovi. Současně je zábavou a sledem historek pana Moritze z rodu haškovských postav, ale též dobovým obrazem života v Čechách na počátku devadesátých let.

František Ringo Čech po více než půl století plynule prochází všemi oblastmi umění. Píše nenapodobitelné písňové texty, knihy i divadelní hry, proslavil se jako nepřehlédnutelný malíř, zpívá a prosadil se i jako originální herec nejen ve svém Čechově prozatímním divadle. Po listopadu 1989 se zapojil také do politického života. Nyní se věnuje již výhradně umělecké tvorbě. Legenda české hudební populární hudby chtěla především psát. Už od sedmdesátých let publikoval Čech v různých periodicích drobné vzpomínkové texty na své hudební začátky, mapoval s humorem sobě vlastním „duševní vývin živočicha zvaného hudebník“ a nabízel zasvěcené rady strýčka Ringa, jak se stát zpěvákem, skladatelem, textařem pop music… V roce 1983 poprvé vyšla ucelená vzpomínková kniha Z mého života a stala se malou senzací, jejíž humor a především zasvěcený pohled do zákulisí ocenili i čtenáři mimo Ringovu gardu fanoušků. Novela Ruský týden, popisující několikatýdenní turné Čechovy kapely se zpěvákem Jiřím Schelingerem po několika republikách někdejšího Sovětského svazu, vyvolala podobné nadšení a obě knihy již dnes patří mezi klasická díla. Pro muzikanty jde o povinnou literaturu, laikům otevře netušený svět a mnohé možná inspiruje k založení kapely…

Monografie Oční infekce přináší komplexní přehled problematiky očních infekcí a věnuje se jak příčinným patogenům a diagnostice, tak i léčbě. Všeobecná část poskytuje rychlý přehled o diagnostických metodách, preventivních opatřeních a terapeutických možnostech. Pro ucelený pohled nechybí ani části věnované imunologii, mikrobiologii a farmakologii. Speciální část - Infekce tkání oka - pak podrobně popisuje infekce podle jednotlivých periokulárních a očních oddílů. Tato část je rozdělena na periokulární infekce a infekce orbity a slzných cest, infekce spojivky, rohovky, skléry a episkléry, přední a zadní uvey a zrakového nervu. Poslední kapitola se věnuje endoftalmitidě, tedy hluboké infekci celého oka. U každé kapitoly najdeme detailní popis oční patologie, klinické projevy, možnosti stanovení diagnózy, terapii a eventuálně prognózu a prevenci přímo pro danou jednotku. Kniha je koncipována tak, aby ji bylo možno využívat při každodenní práci na ambulanci i v nemocnicích, poslouží však i dalším lékařům zainteresovaných oborů.

Jiří Černý... na bílém je autorizované souborné vydání hudební publicistiky Jiřího Černého (* 1936). Jeho šedesátiletá novinářská praxe a půl století soustavného psaní o hudbě budí již léta zasloužený obdiv a respekt. Jiří Černý byl mnohdy přímým účastníkem toho, co podstatně měnilo tvář naší hudební scény, a tak jeho recenze, rozhovory a komentáře cenným způsobem přispívají ke zmapování naší i zahraniční populární hudby v druhé polovině 20. století. Předkládaný obsáhlý knižní projekt nakladatelství Galén je hudební encyklopedií sui generis; a protože Jiří Černý umí o hudbě psát zajímavě, nadčasově, plasticky a věcně správně, stane se tento knižní soubor jistě navíc i neocenitelným zdrojem informací pro všechny, kteří něco píší, překládají nebo se jen chtějí o hudbě dozvědět. Šestý svazek shrnuje Černého práce z let 20002020. Základ knihy tedy tvoří pravidelné týdenní komentáře pro deníky Mladou frontu DNES, Lidové noviny, Hospodářské noviny a týdeník Reflex. Dále jsou zařazeny články z dvouměsíčníku Svět a divadlo, čtvrtletníku Vital Plus a texty psané pro web Aktualne.cz. Kniha obsahuje samozřejmě i další vyžádané recenze, průvodní slova k deskám, příspěvky do knih, odpovědi pro rubriku internetového měsíčníku Headliner a rovněž i zásadní rozhovory s Jiřím Černým. Nechybí ani studie Zlatý fond české populární hudby (albové vývojové milníky 19602000) a sborník k 75. narozeninám Jiřího Černého Po stopách Velkého Mokasína.

MUDr. Milena Černá (1942–2021) pracovala jako lékařka na kožní klinice v Praze, mezi její blízké přátele patřila Olga Havlová a řada dalších osobností z disentu, které mimo jiné ošetřovala v době normalizace a získala přezdívku „lékařka chartistů“. Po listopadové revoluci byla zvolena do zastupitelstva hlavního města Prahy, kde pracovala jako předsedkyně sociální komise. Vahou své osobnosti se zásadně zasloužila o oblast sociální, zdravotní, vzdělávací a podporu a ochranu lidských práv. Podílela se na založení Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, jehož úkolem je podporovat neziskové organizace v oblasti zdravotní a sociální, a ředitelkou této nadace byla dvacet let. Knižní bilanční rozhovor dokumentaristky Moniky Hodáčové Dobří lidé drží svět opisuje obdivuhodný životní oblouk Mileny Černé od dětství a studia přes pracovní kariéru až ke vzpomínkám na situace a osobnosti, které zásadně ovlivnily její život.