Garamond strana 10 z 45

Smrt člena císařského dvora vyvolá povyk, protože panuje podezření, že se ho opovážil otrávit jeden z lékařů. Vyšetřováním vraždy je pověřen soudce Ti, který se proto vydává do Velké lékařské služby, světově ojedinělé instituce, jež shromažďuje veškeré lékařské vědění a vzdělává ty nejlepší odborníky v císařství. Soudce Ti tentokrát pronásleduje vraha, který je vysoce inteligentní, znalý ve svém oboru, a o to nebezpečnější. Během pátrání soudce čtenáře seznamuje s pozoruhodnými taji čínské medicíny, od akupunktury po bylinky. Z francouzštiny přeložila Vlasta Misařová.

Co znamená v dnešní době zkostnatělých identit a odklonu od komunitního života někam patřit a předávat hodnoty? Na rozdíl od toho, co tvrdí všechny fundamentalismy, by k předávání dědictví nemělo docházet pouhým překlápěním uzavřené identity. Mělo by se vydávat cestou částečné nevěrnosti, nenadálými změnami, překvapivými skutečnostmi a odchylkami z cesty, jak tomu bylo dřív a je tomu i dnes. Tradice se totiž nejlépe obnovuje, pokud je neuzavřená, ve skocích, změnách a ve styku s okolním světem, které s sebou přináší otevřenost k neznámému i otevřenost k ženskému. Toto dílo je obhajobou "matriarchálního náboženství", které je podobně jako děloha plodnou půdou a v němž získávají posvátné texty zcela nové významy. Svoji otevřenou vizi náboženství ilustruje Delphine Horvilleur brilantně na několika příbězích z knihy Genesis, zejména na Adamovi a Evě a Kainovi a ábelovi, prvních rodičích a dětech. Autorka se zároveň zamýšlí z rabínského hlediska nad dnes problematickými otázkami předávání náboženského dědictví, zejména nad tím, jak judaismus řeší příbuznost, identitu a touhu, tedy jinými slovy jaké jsou možnosti předávání tradice budoucým pokolením.

Jó, on si žije ve Francii! Slýchají často Češi žijící ve Francii. Ale co se za tímto výkřikem skrývá? Opravdu jim v zemi vína a sýrů létají pochutiny samy do pusy? Nebo se musí jakožto cizinci snažit dvakrát tolik? Jak se jim hledá práce? Jak snášejí Francouze? A co se jim vlastně na tom žít mimo domov tolik líbí? Odpovědi na tyto otázky se vydala hledat Magdalena Rejžková žijící v Marseille během své soukromé roční Tour de France. Navštívila dvě desítky Čechů, kteří do Francie přišli po roce 1989. Vypravila se za nimi do Alp, do Paříže i na Riviéru. A objevila nečekanou škálu profesí – hokejistu, kuchaře, legionáře, tanečnici, kněze, vědkyni, muzikanty, vysokou úřednici i spoustu dalších. Bez práce nejsou bagety je kniha nečekaných příběhů, dojemných osudů i vtipných postřehů krajanů, kteří alespoň po nějakou dobu svého života zkoušejí, jaké to je žít ve Francii. Barvité rozhovory doplní originální portréty ilustrátorky Aleny Brunhildy Oswaldové. Obsah Hokejista – Muzikant – Tlumočnice – Tanečnice – Ředitelka zeměkoule – Kuchař – Horalové – Legionář – Vědkyně – Zámečtí – Podnikavec – Vinařka – Ministerská úřednice – Producentka festivalu – Bratr – Koonda – Libuše

Zita Pallavicini, dědička starých šlechtických rodů rakousko-uherské monarchie, popisuje ve své knize historii své české i uherské rodiny, složitosti života aristokracie, své lásky i slabosti se stejnou vášní a provokativní upřímností, s jakou žije i svůj život. Vyskytují se v ní přitažlivé a velkolepé postavy jako její maminka, nádherná excentrická česká hraběnka s tragickým osudem, nebo naivně poctivý dědeček, který si nechal pomaďarštit příjmení z Pallaviciniho na Pálinkáse, aby ho pak po padesátém šestém stejně popravili. V knize hovoří o rudé hraběnce Katince Andrássy i své velké lásce, knížeti Karlu Schwarzenbergovi. Zita Pallavicini nepropírá záležitosti jiných, vypráví o své vlastní anorexii, o depresi i pokusu o sebevraždu. Ačkoli jí život poskytl vše, co patří k idyle dívčího románu, ve skutečnosti zažívala osamělost, zklamání a nezřídka i materiální nouzi. Přestože prožila řadu pozoruhodných vztahů a vždy toužila po skutečných citech, jichž se jí často nedostalo, skutečný smysl daly jejímu životu dvě nádherné děti.

Zenový mistr kocour Kojabaši, který putuje po Japonsku s holí, miskou na milodary a ranečkem přes rameno a vypráví zenové příběhy neposednému žákovi Tanedovi... takový kocour přece neexistuje! Henri Brunel ale jednoho takového kocoura měl. Starý Kojabaši od svého pána leccos pochytil, a tak se vydal na cesty, aby se sám na vlastní kůži přesvědčil, v čem spočívá osmidílná stezka a vznešené pravdy zenového buddhismu. Na cestě za poznáním ho doprovází jeho věrný a učenlivý žák, kocourek Taneda.

1949: Josef Mengele přijíždí do Argentiny. V přestrojení a pod různými pseudonymy se snaží „anděl smrti“ z Osvětimi skrýt v Buenos Aires a začít zde nový život. Perónova Argentina je k bývalým nacistům pohostinná a zdá se, že celý svět chce na zločiny druhé světové války zapomenout. Honba za válečnými zločinci ale znovu nabírá na síle a Mengele je nucen uprchnout do Paraguaye a posléze do Brazílie. Jak to, že se agentům, kteří nacisty stopovali, nepodařilo Mengeleho dopadnout? Které tajné služby mu pomáhaly? Zmizení Josefa Mengeleho, kniha na pomezí literatury faktu a fikce, se noří do temných vod, v nichž vystupují agenti Mossadu, bývalí nacisté, loutkoví diktátoři a nastrčené ženy, fanatismus, peníze, strach a výčitky svědomí.

Historický román o osudech Jeronýma Pražského, předního českého učence přelomu 14. a 15. století a blízkého přítele Jana Husa, vychází z důkladného studia historiografických prací. Na základě dochovaných materiálů zde autorka vytvořila možnou podobu životních osudů tohoto nestálého bouřliváka a církevního reformátora. Rodák z Nového Města pražského patřil k největším vzdělancům své doby. Studoval na čtyřech evropských univerzitách, vydával se na dlouhé cesty do Oxfordu, Jeruzaléma nebo Litvy, pro své názory byl však nakonec upálen stejně jako Hus na kostnické hranici. Kniha je výjimečná nejen zásadním příběhem z české a evropské historie, ale i tím, že se autorka snaží najít rovnováhu mezi dochovanými fakty a vlastní autorskou fikcí.

Tato kniha o uměleckém životě bohémské Paříže počátku minulého století nedává nahlédnout pouze do života Guillauma Apollinaira – básníka s naprosto novou imaginací a převratnou poetickou vizí – ale propojuje jeho příběh s osudy řady literátů, malířů a dalších umělců, kteří tvořili okruh jeho nejbližších známých. Před očima se zde čtenáři rozvíjejí životní osudy tak notoricky známých osobností jako Pablo Picasso, Georges Braque, Alfred Jarry či Henri Rousseau. Ústřední postavou je zde přesto proslulý básník, jehož dílo se promítlo do tvorby několika generací autorů a i k nám pronikly jeho překlady velmi rychle – známá báseň Pásmo hned krátce po první světové válce, tedy záhy po svém vzniku. Není bez zajímavosti, že Apollinaire počátkem minulého století navštívil Prahu, což v jeho díle zanechalo stopy nejen v samotném Pásmu, ale například i v povídce Pražský chodec. Příběh tohoto francouzského básníka s polskými kořeny – občanským jménem byl Kostrowicki – zde autorka rozhodně nepředkládá jako sérii suchých faktů, ale čtivě nám zprostředkovává pohled do životem tepající metropole uměleckého světa.

Na římské konferenci se setkávají arabsko-palestinský mírový aktivista s židovskou spisovatelkou z Tel Avivu. Jejich přátelství je od počátku velmi komplikované, plné předsudků a nedorozumění. Hledání společné řeči se zdá někdy téměř nemožné a nabízí se otázka, zda sami skutečně věří v soužití. Román o nebezpečném přátelství mezi Palestincem a Židovkou nám prostřednictvím strhujícího, čtivého vyprávění přibližuje skutečnou situaci blízkovýchodního konfliktu, o které má řada z nás poněkud zkreslené představy. Mimo jiné vysvětluje, proč jsou „knížecí rady“ z Evropy skutečnému řešení zapeklitého problému často na hony vzdálené.

Kariéra spisovatele C. G. uvázla na mrtvém bodě, a tak potřebuje práci. Navzdory očekávání skutečně jednu nabídku dostane: má navštívit luxusní hotelový resort na ostrově Guadeloupe a napsat román, který tam přitáhne návštěvníky. Na ostrově spisovatel pozná, že zakázka má nejeden háček a že soustředit se na práci nebude snadné. Pod žhnoucím sluncem si C. G. za neomezeného přísunu alkoholu ve společnosti opálených žen začíná uvědomovat, že román i samotný pobyt se mu poněkud vymykají z rukou. A když dojde k prvním úmrtím, není vůbec jasné, kdo ve skutečnosti tahá za nitky. All inclusive je příběh plný překvapivých zvratů, satiry a černého humoru, který v roce 2015 nadchl švédské kritiky i čtenáře. Jak si dovolenou snů představujete vy?

Na jaře roku 1922 přijíždí do maghrebského městečka Nahbesu natáčet americký hollywoodský štáb a moderní vidění světa jeho členů ještě přiostří napětí mezi místními hodnostáři, francouzskými kolonisty a mladými nacionalisty nadšenými pro nezávislost. Raúf, Ranja, Kathryn, Neil, Gabrielle, David, Ganthier a další se ocitnou ve světě, kde vládnou různé jazyky, různé kultury, různé síly. Setkává se zde modernita s tradicí, konzervativismus s revolucionářskými myšlenkami, uvolněné mravy s ulicemi plnými zahalených žen. Střetávají se tak dosud oddělené světy i jednotlivci, navzájem se přitahují i odpuzují, ale zejména mění.

První kroky do nemilosrdného světa dospělých, mateřství, coming out nebo třeba radikální ztráta iluzí. Hrdinky a hrdinové psychologicky zaměřených povídek uznávané švédské spisovatelky jsou velice různí, spojuje je však to, že se s nimi čtenář setkává v určité mezní situaci. Povídky zpracovávají téma překračování hranic formou, která osloví i nejnáročnějšího čtenáře. V češtině dosud z autorčiny tvorby vyšly romány Šikovnej kluk a Stíny v zrcadle.

V norském městě Bergenu je za tragických okolností Barnevernem odebrán matce malý chlapec. Tím ale příběh teprve začíná. Zanedlouho sehraje tentýž chlapec jistou roli v souvislosti s náhlým úmrtím ve svém novém domově – a o deset let později se připlete k další dramatické události. Nyní je z Jana Egila dospělý muž. Žije v Oslu a je pevně rozhodnutý pomstít se všem, kdo mu zničili život... Detektiv Varg Veum se ocitá v netradiční roli: Jana Egila zná, zná i jeho minulost a je přesvědčen o jeho nevině. Aby však dosáhl jeho osvobození, musí se utkat nejen se stíny minulosti, ale i s vyšetřovateli, kteří už svoji verzi mají... Bergenský spisovatel Gunnar Staalesen je v Norsku žijícím klasikem, jeho knihy vyšly už v sedmnácti jazycích a sbírají úspěchy doma i v zahraničí.

V Teheránu osmdesátých let se mladá Abnousse bouří proti nošení šátku. Provokuje ve škole a odmítá se podvolovat nesmyslné zlovůli „vousáčů“ a „vran“, přísných strážců morálky, kterých jsou po íránské revoluci plné ulice. Aby se vyhnula nátlaku a šikaně, odchází rodina do Paříže, kde však Abnousse zjišťuje, že ani tam není svoboda přesně to, o čem snila. Její vzpoura nekončí a dál vede svůj boj za rovnoprávnost ženského těla. Autorka, jejiž rodina odešla z Íránu po islámské revoluci do Francie, vypráví o své vzpouře proti nesvobodě žen v muslimské společnosti a jejím pokračujícím boji za práva a rovnoprávnost žen v západním světě.

Soudce Ti působí v ospalém přímořském městečku Pcheng-laj, kde se po zločincích slehla zem. K smrti se nudí, až jednoho dne obdrží pozvání od prefekta, aby se neprodleně dostavil na důležitou schůzku do vyhlášených vřídelních lázní. Tam se ke svému údivu setká s dalšími kolegy. Vyjde najevo, že předmětem schůzky je podivná soutěž na uvolněné místo tamního okresního soudce. V malebných kulisách poklidného letoviska se mezi soudci rozpoutá lítý boj, kde vše je dovoleno: intriky, pomluvy a lži. Důvtipný a svědomitý soudce Ti na vlastní kůži pocítí, jak neuvěřitelně zlomyslní, cyničtí a proradní dokážou být příslušníci soudcovského stavu v honbě za starým pergamenem, a kvůli falešné cti se nezaleknou ani vraždy.

Proč nazval světoznámý válečný fotograf svoji třetí knihu příběhů „Boty Ricarda Jesuse“? Jednoduše proto, že se v nich objevují boty, které měl na sobě od Vietnamu po Libyi a jméno Ricardo Jesus si vypůjčoval v době, kdy se musel pohybovat po zemích latinské Ameriky bez dokladů. Tentokrát se s Patrickem Chauvelem vypravíme právě do tohoto horkého kontinentu a jeho krvavých konfliktů, na místa, kde byl několikrát zraněn, zažil popravu kněze přímo uprostřed mše a vyprávěl si o zraněních s Bobem Marleym při koupání na Jamajce. Česky vyšly Patricku Chauvelovi v nakladatelství Garamond dvě knihy, Válečný reportér (2009) a Apač, který chtěl být orlem (2011).