GplusG strana 4 z 6

Povídky, které se odehrávají od Kavkazu po Afriku, v českém pohraničí i v současném Afghánistánu, Iránu, na Sibiři i na Balkáně, v Americe i v Paříži, mají jedno společné - v krizové a vyhraněné situaci, jakou může přinést jen válka, jsou vítězové i poražení vedeni touhou po lásce, vědomě i nevědomky.

Richard Feder (1875-1970) patřil k významným osobnostem českých židů 20. století. Jako rabín působil v době meziválečné v Kolíně a od 50. let až do své smrti v Brně. Svůj život zasvětil studiu a učitelské profesi, rodině, blízkým a souvěrcům. Byl typickým příkladem asimilovaného žida, který vyrostl na českém venkově, a v dospělém věku se aktivně podílel na spolkové a osvětové činnosti. Když se roku 1945 v sedmdesáti letech vrátil z Terezína, bez manželky, dětí a vnoučat, napsal v dopise: „Jsem teprve druhý týden doma a hledám zapomenutí v práci...“ A této práci pro druhé se věnoval ještě po dlouhých dvacet let. Dodával odvahu a víru těm, kteří přežili, vyučoval děti i mládež, zasazoval se o připomínání obětí války. Je autorem několika čítanek a učebnic hebrejštiny, knihy Židovská tragédie. Dějství poslední (1947) a moha časopiseckých článků a studií. Tato kniha chce připomenout osobnost rabína Richarda Federa v jeho vlastních vzpomínkách a korespondenci a také ve vzpomínkách současníků, jejichž příběhy jsou zde převyprávěny.

Balkánští vládci, vojenští velitelé a „mírotvorci“: Franjo Tudjman, Alija Izetbegovič a Slobodan Miloševič, pohledem tří spisovatelů tří národností. Na základě popisu životních osudů a charakterů jednotlivých vládců sledují autoři cesty „strůjců války“ k moci, jejich chování během války i mírových jednání. Poukazují na míru osobní zodpovědnosti předních politických představitelů a dokládají absurditu i krutost válečného konfliktu na území bývalé Jugoslávie.

Balkánští vládci, vojenští velitelé a „mírotvorci“: Franjo Tudjman, Alija Izetbegovič a Slobodan Miloševič, pohledem tří spisovatelů tří národností. Na základě popisu životních osudů a charakterů jednotlivých vládců sledují autoři cesty „strůjců války“ k moci, jejich chování během války i mírových jednání. Poukazují na míru osobní zodpovědnosti předních politických představitelů a dokládají absurditu i krutost válečného konfliktu na území bývalé Jugoslávie.

Druhý svazek divadelních her Vlastimila Venclíka obsahuje výběr her osmdesátých let minulého století (Nedopsané příběhy, Dušičky, Ta naše písnička česká) a polovinu těch, které autor napsal na začátku století tohoto (Každý má svůj život, Hledání ztraceného ráje, Operka).

Druhý svazek divadelních her Vlastimila Venclíka obsahuje výběr her osmdesátých let minulého století (Nedopsané příběhy, Dušičky, Ta naše písnička česká) a polovinu těch, které autor napsal na začátku století tohoto (Každý má svůj život, Hledání ztraceného ráje, Operka).

Eduard Goldstucker patří k celebritám poválečného Československa. Diplomat, germanista, kafkolog, vůdčí postava Pražského jara 68, emigrant, vysokoškolský pedagog na předních světových univerzitách – svědek a protagonista klíčových událostí minulého století. Ve svých vzpomínkách se vrací do dětství stráveného na Oravě, k době studií v Košicích a Praze, k politické angažovanosti studentů a kulturní atmosféře Prahy ve třicátých letech minulého století. Aktivně se zapojil do dění v levicových studentských spolcích, v komunistické straně i Lize pro lidská práva - a to až do okamžiku, kdy "nadešel čas náhlých úmrtí, čas zoufalství a bezcílného čekání". Řešením byla pro manžele Goldstückerovi jedině emigrace. V Anglii završil Eduard Goldstückersvá studia na oxfordské univerzitě a stal se spolupracovníkem československé exilové vlády. Jako zástupce komunistické strany se také účastnil debat o podobě budoucího poválečného státu. Později byl jmenován členem československé delegace na mírové konferenci v Paříži a po šesti letech emigrace se mohl vrátit do Prahy.

Osobní svědectví o holocaustu. Poukazuje také na antisemitismus, který propukl bezprostředně pro konci války, v padesátých letech a probleskuje až do dnešních dnů.

Tereza Spencerová je transsexuálka. Její svědectví je drásavě osobní, subjektivní, zasvěcené. Zrcadlo, které nastavuje tzv. „normální“ společnosti, je současně zrcadlem našich postojů k této nejmenší z menšin a skrz ni k jinakosti vůbec.

Osobní svědectví o holocaustu. Poukazuje také na antisemitismus, který propukl bezprostředně pro konci války, v padesátých letech a probleskuje až do dnešních dnů.

Tereza Spencerová je transsexuálka. Její svědectví je drásavě osobní, subjektivní, zasvěcené. Zrcadlo, které nastavuje tzv. „normální“ společnosti, je současně zrcadlem našich postojů k této nejmenší z menšin a skrz ni k jinakosti vůbec.

První svazek divadelních her Vlastimila Venclíka obsahuje to nejpodstatnější z jeho literárně-dramatické tvorby, literání scénář školního filmu Nezvaný host (1969), divadelní aktovky Kontrola nemocného, Domácí představení, Kryt čili Úkryt a Nový způsob starého humanismu. Kniha je doplněna fotografiema a dokumenty.

„Člověk by tu mohl žít docela slušně mezi vzdělanými, inteligentními lidmi, kdyby neměl neustále strach, že bude poslán dále,“ napsala roku 1943 na dopisnici z terezínského ghetta výtvarnice a učitelka Friedl Dicker-Brandeisová. Její slova vystihují atmosféru panující v ghettu, kde se proti své vůli ocitly tisíce Židů – také vědci, umělci, učitelé, lékaři a politici. Svět, ve kterém do té doby žili, je zahnal za hradby terezínské pevnosti, ale oni se nevzdali a vytvořili vlastní terezínskou „kulturní obec“. Vedli semináře a přednášky, učili děti, pořádali koncerty, divadelní představení i kabarety, vydávali vlastní tiskoviny, léčili, psali, zpívali, vyprávěli…

Pohled do romské osady na východním Slovensku. Obraz osady vznikal po dobu tří let, kdy autorka zasílala mailovou poštou přátelům dopisy, ve kterých líčila své bezprostřední dojmy z „geta“ a vlastní práci v romské komunitě. Úryvky z dopisů tvoří obsah této knihy. Texty vycházejí v neupravené, autentické podobě.

Pohled do romské osady na východním Slovensku. Obraz osady vznikal po dobu tří let, kdy autorka zasílala mailovou poštou přátelům dopisy, ve kterých líčila své bezprostřední dojmy z „geta“ a vlastní práci v romské komunitě. Úryvky z dopisů tvoří obsah této knihy. Texty vycházejí v neupravené, autentické podobě.

Kniha vypráví životní příběh českého spisovatele a izraelského diplomata Viktora Fischla, který zde vzpomíná na své královéhradecké dětství, na dobu studií, okouzlení poetismem a první básnické pokusy, a také na období londýnského exilu (1939-1945) po boku Jana Masaryka. Po únorovém převratu roku 1948 odešel autor do Jeruzaléma, přijal hebrejské jméno Avigdor Dagan a téměř třicet let působil v izraelských diplomatických službách. Kniha je zároveň velkým zamyšlením devadesátiletého autora nad tématy věčnými, které Viktor Fischl vystihl moudrým a literárně krásným jazykem - kapitola o psaní, Židech, stáří, holocaustu, lidských kořenech a další. Knihu rozhovorů s Viktorem Fischlem sestavila novinářka Dana Emingerová.