GplusG strana 2 z 5

Eduard Goldstucker patří k celebritám poválečného Československa. Diplomat, germanista, kafkolog, vůdčí postava Pražského jara 68, emigrant, vysokoškolský pedagog na předních světových univerzitách – svědek a protagonista klíčových událostí minulého století. Ve svých vzpomínkách se vrací do dětství stráveného na Oravě, k době studií v Košicích a Praze, k politické angažovanosti studentů a kulturní atmosféře Prahy ve třicátých letech minulého století. Aktivně se zapojil do dění v levicových studentských spolcích, v komunistické straně i Lize pro lidská práva - a to až do okamžiku, kdy "nadešel čas náhlých úmrtí, čas zoufalství a bezcílného čekání". Řešením byla pro manžele Goldstückerovi jedině emigrace. V Anglii završil Eduard Goldstückersvá studia na oxfordské univerzitě a stal se spolupracovníkem československé exilové vlády. Jako zástupce komunistické strany se také účastnil debat o podobě budoucího poválečného státu. Později byl jmenován členem československé delegace na mírové konferenci v Paříži a po šesti letech emigrace se mohl vrátit do Prahy.

Tlumočnice a překladatelka Dagmar Steinová (*1922) v knize vypráví svůj životní příběh.

Autorka se po letech vrátila k deníkům, které v období od ledna 1944 do května 1945 vznikaly současně, ale na různých místech – v Praze a Terezíně – a doprovodila je vlastním vyprávěním. Čtenářům se tak nabízí pohled na realitu protektorátní Prahy očima dospívající dívky a zároveň otevřená výpověď její matky uvězněné v Terezíně. Alena Ludvíková se narodila ve smíšeném manželství a po rozvodu rodičů žila s matkou. Předvolání do transportu, kterého se obě tolik obávaly, přišlo v lednu 1944 ale jen pro matku a Alenka zůstala v Praze v rodině svého otce. Osamění v novém prostředí i strach ji přiměl k psaní deníku. Otevřeně v něm píše o vztahu k otci, o dění ve škole, popisuje svět dětských her, první milostná vzplanutí, ale zazní tu také úvahy o kolaboraci či očekávaném konci války. Zároveň s Alenčiným deníkem vznikaly zápisky její matky v Terezíně: „Už jsem se zařekla, že nebudu psát, napíši-li svoje zážitky, tu si je vlastně teprve uvědomuji, a to bolí, hrozně bolí...“ Lítost, strach, horečnatá vyznání i prosby se v nich mísí s věcným popisem života v ghettu.Alena Ludvíková se narodila ve smíšeném manželství a po rozvodu rodičů žila s matkou. Předvolání do transportu, kterého se obě tolik obávaly, přišlo v lednu 1944 ale jen pro matku a Alenka zůstala v Praze v rodině svého otce. Osamění v novém prostředí i strach ji přiměl k psaní deníku. Otevřeně v něm píše o vztahu k otci, o dění ve škole, popisuje svět dětských her, první milostná vzplanutí, ale zazní tu také úvahy o kolaboraci či očekávaném konci války. Zároveň s Alenčiným deníkem vznikaly zápisky její matky v Terezíně: „Už jsem se zařekla, že nebudu psát, napíši-li svoje zážitky, tu si je vlastně teprve uvědomuji, a to bolí, hrozně bolí...“ Lítost, strach, horečnatá vyznání i prosby se v nich mísí s věcným popisem života v ghettu.Dvouhlas deníků je nejen autentickým záznamem a jedinečným historickým pramenem, ale také poutavým čtením.

Povídky, které se odehrávají od Kavkazu po Afriku, v českém pohraničí i v současném Afghánistánu, Iránu, na Sibiři i na Balkáně, v Americe i v Paříži, mají jedno společné - v krizové a vyhraněné situaci, jakou může přinést jen válka, jsou vítězové i poražení vedeni touhou po lásce, vědomě i nevědomky.

Kurt má knír, multikáru, ženu architektku a tři děti. Jednoho dne po šichtě najde v přístavu velkou černou rybu, která nikomu nepatří, a tak si ji odnese s sebou domů. Jeho rodina tak nečekaně získá dostatek jídla a vyráží s multikárou do světa. Navštíví

Příběhy dětí s Downovým syndromem očima jejích rodičů. Dílo na pomezí krásne literatury, literatury faktu a odborného pojednání. První tohoto typu na našem knižním trhu.

Jak je vidí a prožívají spisovatel, režisér, cestovatelka, kněz, rabín a invalidní žena.

Eseje a studie barmské spisovatelky, disidentky a Nositelky ceny míru za rok 1991.

Deníkové a vzpomínkové záznamy, které po sobě zanechal nejlepší rytec skla období biedermeieru Dominik Biemann, vycházejí poprvé a v plném rozsahu, doplněné o původní náčrtky autora. Mnohé pasáže překvapí čtenáře svou otevřeností. Přestože se jedná o fragmenty původní písemné pozůstalosti - velká část byla záhy po jeho smrti zničena prudérními dědici -, vypovídají tyto texty mnohé o Biemannově životním příběhu, komplikované povaze, radostech i úzkostech a často nekonvenčních názorech. Čtenáři dostávají jedinečnou možnost nahlédnout do myšlení v současnosti vysoce ceněného umělce první poloviny 19. století, rodáka z Nového Světa v Krkonoších, který dech beroucím způsobem přenášel na sklo portréty nejen běžných lázeňských hostů, ale i členů evropských panovnických rodin. Publikace přináší zredigovaný text v němčině i český překlad. Navíc obsahuje vyčerpávající studii Petra Nového o životních osudech tohoto slavného českého skláře.

Povídky ze sovětských gulagů. Varlam Šalamov strávil čtrnáct let v kolymských lágrech a další léta ve vyhnanství. Jeho Kolymské povídky patří k tomu nejhodnotnějšímu, co bylo napsáno o sovětských koncentračních táborech. Literární útvar povídky ovládal mistrovsky, silou dokumentárního popisu i zachycením autentické mluvy vězňů vykresluje v desítkách příběhů svět zmaru a zkázy. Kniha Kolymské povídky je první částí připravovaného souborného vydání díla Varlama Šalamova a v plném rozsahu nebyla dosud v Čechách publikována.

Dnes již klasické dílo memoárové literatury. Příběh vzpoury a útěku z Treblinky sepsal Richard Glazar hned po válce, v roce 1945. Knihu se mu nepodařilo vydat a poprvé vyšla až v německém překladu roku 1992 (česky 1994). Pro čtenáře jsou tyto paměti dokumentem, před nímž bledne každá románová fikce: autor jako ojedinělý svědek pekla vyhlazovacích táborů zachytil lidské dispozice ke zlu, ale i věčnou touhu člověka po svobodě.

Tereza Spencerová je transsexuálka. Její svědectví je drásavě osobní, subjektivní, zasvěcené. Zrcadlo, které nastavuje tzv. „normální“ společnosti, je současně zrcadlem našich postojů k této nejmenší z menšin a skrz ni k jinakosti vůbec.