GplusG

Kde se v člověku bere síla a vůle, aby vyvázl živý z pekla sovětského gulagu? I na tuto otázku hledá ve svých povídkách odpověď Varlam Šalamov, zkušený prozaik, bývalý vězeň a autor rozsáhlého povídkového cyklu o Kolymě. Závěrečná kniha povídek vznikala v letech 19731974, kdy se jejich autor ocitl v izolaci poté, co odsoudil exilová vydání svých předchozích povídek. Vzdorovitý krok do ústraní uvolnil v Šalamovovi novou vlnu tvůrčí energie, s níž byly spojeny nekompromisní nároky kladené na soudobou prózu, především tu vlastní. Se suverenitou autora, který si svou prózu sám vytrpěl jako dokument, razantně odsuzuje stalinismus a vyzývá k radikální proměně prózy, kterou podle něj kataklyzmata 20. století zahnala do slepé uličky. Knihu doplňuje doslov překladatele Jana Machonina a obrazová příloha. Souborné dílo Varlama Šalamova obsahuje svazky: Kolymské povídky (česky 2011), Levý břeh (česky 2013), Mistr lopaty (česky 2015), Vzkříšení modřínu (česky 2017).

Může se čtenář v 21. století po kanonických dílech Solženicyna, Ginzburgové a Šalamova dozvědět o stalinských lágrech vůbec ještě něco nového? Kniha herečky a teatroložky Tamary Petkevičové klasikům lágrové prózy směle konkuruje. Angažovaný dokumentarismus Solženicynova Souostroví gulag či skeptický naturalismus Šalamovových Kolymských povídek doplňuje o vypjatý emoční náboj a z pekla gulagu přináší všemu navzdory letmý úsměv. Osud petrohradské rodačky Tamary Petkevičové, která v nesvobodě, v táborovém divadelním souboru, našla svou celoživotní profesi, je vpravdě románový – plný nečekaných zápletek a zvratů, zrady těch nejbližších, ale i pomoci cizích. Petkevičová jej ve své vzpomínkové próze představuje s neobyčejným citem pro detail a pointu. Její kniha nevypráví jen o táborových hrůzách a fungování toho zrůdného mechanismu, ale především o tom, jak se totalitní stát dokáže zcela a nelítostně zmocnit života nevinného člověka a jak mu jednou provždy vypálí svůj nesmazatelný cejch. Je to však také naléhavé svědectví o nekompromisním odmítnutí jakékoli diktatury.

Kde se v člověku bere síla a vůle, aby vyvázl živý z pekla sovětského gulagu? I na tuto otázku hledá ve svých povídkách odpověď Varlam Šalamov, zkušený prozaik, bývalý vězeň a autor rozsáhlého povídkového cyklu o Kolymě. Aby na ni mohl odpovědět, snaží se člověka vidět ve vzájemném vztahu s přírodou, živly, přirozenou harmonií přírodních zákonitostí. Kde se definitivně ztrácí víra v člověka, je příroda symbolem věčné paměti o lidském údělu a také zdrojem křehké naděje na vzkříšení, kterou symbolicky vyjadřuje obživlá větvička modřínu. Povídky ze souboru Vzkříšení modřínu doplňují eseje shrnuté pod titulem Črty ze zločineckého podsvětí tematizující svět kriminálníků, falešný kult kriminálního podsvětí i jeho romantizující obraz v literatuře, který autor srovnává s krutou realitou a běžnými praktikami zločineckého světa. Souborné dílo Varlama Šalamova obsahuje svazky: Kolymské povídky (česky 2011), Levý břeh (česky 2013), Mistr lopaty (česky 2015). Poslední díl se připravuje pro rok 2018. Vyšlo v překladu Jana a Sergeje Machoninových.

Zdánlivě všední věc – mít rodiče, z nichž se stanou prarodiče – inspirovala Etgara Kereta k sepsání souboru povídek ohraničených „sedmi dobrými lety“, kdy byl autor současně otcem i synem. Tato zkušenost se stala pro Etgara Kereta záminkou k rozvinutí úvah o současném Izraeli a v rámci autobiografických příběhů k vyprávění o zemi i lidech, které má rád. Činí tak s humorem a sebeironií, ve zkratce a s originální pointou, jak to čtenáři znají z jeho předchozích knih. V povídkách vypráví o otci a jeho poválečných dobrodružstvích, o vlastním psaní a o životě literáta-profesionála, který se mimo jiné odehrává v letištních halách během cest na autorská čtení všude možně po světě, o sourozencích tak rozdílných, jak je to jen v Izraeli možné, o manželce a synovi, jehož bezelstná přímočarost a nekonečné otázky provokují autorovu fantazii… Ale jako bumerang se v příbězích vrací izraelská realita a nejistota z budoucích dnů, permanentní válka, „krajina dětství“ jeho malého syna. Z hebrejského a anglického originálu přeložily Tereza Černá a Magdalena Křížová. Ilustroval Stanislav Setinský.

V částečně autobiografické knize vychází Daniel Pennac z paradoxní osobní zkušenosti: tento kdysi „špatný žák“ a „beznadějný případ“ nakonec vystudoval vysokou školu a třicet let působil jako učitel na druhém stupni a profesor francouzštiny. Po roce 1973 dokonce začal psát a jeho románový cyklus o potrhlé rodině Malaussénových mu přinesl neobyčejný úspěch u čtenářů i kritiky. Ve své knize Učení mučení líčí, jak se trpké dětské zkušenosti beznadějného žáka a lempla, navíc postiženého dysortografií, později promítly do jeho přístupu k žákům (často pracoval s problematickými dětmi na předměstských sídlištích), jak je při hodinách poněkud svérázným způsobem motivoval a jak jeho výuka naučila žáky myslet a často je rozhodujícím způsobem poznamenala na celý život. Kniha Učení mučení získala ve Francii v roce 2007 prestižní Renaudotovu cenu. Kniha napsaná svižným a čtivým stylem může být dobrou inspirací nejen pro učitele a vychovatele, ale i pro rodiče a vůbec všechny čtenáře, kteří jsou přesvědčeni, že člověka netřeba otloukati, ale rozvíjeti.

Osobní vzpomínku i poučený výklad historie přináší kniha Jaroslava Hojdara. Jaká byla historie druhé světové války ve světle událostí na jihu Čech? Autor sepsal příběhy lidí, kteří se aktivně zapojili do protinacistického odboje na Táborsku nebo se stali nedobrovolnými aktéry válečného dění. Vyzdvihuje odhodlání i vytrvalost hlavních představitelů odboje a popisuje dramatické chvíle, ve kterých jde o život, stejně jako válečnou každodennost a drobnokresby z rodinného alba vzpomínek. Jaroslav Hojdar posbíral mnohá svědectví, pročetl bezpočet dokumentů, oživil vlastní vzpomínky, aby sestavil plastický obraz doby, která měla své hrdiny.

Hořkoveselé povídky o tom, jak komplikovaný, nebezpečný a taky bláznivý může být všední den. Stačí se porozhlédnout. A Etgar Keret to zvládá skvěle. Však také patří mezi nejpopulárnější izraelské autory a jeho knihy byly přeloženy do desítek jazyků. Hrdiny jeho povídek jsou běžní Izraelci a také půdorys vyprávění nezapře reálie této blízkovýchodní země Život je zde koncentrovaný v situacích, které nemají daleko k absurditě a v podání Etgara Kereta také k ironii, vtipu a černému humoru. Na malém prostoru a současným jazykem dokáže autor vykreslit celé lidské osudy. Z hebrejského originálu přeložily Tereza Černá a Magdalena Křížová. Ilustroval Stanislav Setinský.

Hořkoveselé povídky o tom, jak komplikovaný, nebezpečný a taky bláznivý může být všední den. Stačí se porozhlédnout. A Etgar Keret to zvládá skvěle. Však také patří mezi nejpopulárnější izraelské autory a jeho knihy byly přeloženy do desítek jazyků. Hrdiny jeho povídek jsou běžní Izraelci a také půdorys vyprávění nezapře reálie této blízkovýchodní země Život je zde koncentrovaný v situacích, které nemají daleko k absurditě a v podání Etgara Kereta také k ironii, vtipu a černému humoru. Na malém prostoru a současným jazykem dokáže autor vykreslit celé lidské osudy. Z hebrejského originálu přeložily Tereza Černá a Magdalena Křížová. Ilustroval Stanislav Setinský.

Soubor povídek současného izraelského autora přináší příběhy z dnešního Izraele, často za nutné dávky sarkasmu, často pohledem dítěte a vždy s originální zápletkou i vyústěním. Ve svých krátkých a často bizarních povídkách popisuje Etgar Keret vnitřní svět smutku a paranoie, který podle něj sžírá izraelskou společnost. Nevyhýbá se přitom tématům terorismu, palestinsko-izraelské války, šoa a připomínce druhé světové války, přesně tak jak se staly součástí "normálního" a "všedního" života. A byť při psaní vychází z koncentrované izraelské zkušenosti, stojí hrdinové jeho povídek před otázkami obecně platnými, hledají přátelství, lásku, překonávají strach, chtějí žít v míru. Z hebrejského originálu přeložily Tereza Černá a Magdalena Křížová. llustrovala Tereza Říčanová.

Kniha o životě klavíristky, učitelky hudby a neúnavné propagátorky díla Gideona Kleina Elišky Kleinové – pro přátele Lízy. Vyprávění se opírá o přepis autentických vzpomínek této nevšední ženy, rodačky z Přerova, která už v patnácti letech přišla do Prahy

Texty, ve kterých autoři směřují za… Prostřednictvím internetové diskuse se potkali lidé rozličných profesí, životních zkušeností i světových názorů. Měli však společný zájem: definovat a konfrontovat svůj pohled na svět, včetně odpovědi na konkrétní otázky směřující k mezilidským vztahům, víře či politice. Často tak zacházeli ZA hranice reálného světa a ZA hranice svých dosavadních znalostí i předsudků, nebo nejjednodušeji jeden ZA druhým — hledali společné ZA svých debat. Korespondence, jejímž hlavním hybatelem byl Fedor Gál, trvala v průběhu let 2005 a 2006. Knižní vydání obsahuje časově uspořádaný výběr, který v nezkrácené podobě dokumentuje charakter a obsah debaty. Čtenář tak může sledovat spontánní reakce diskutujících, stejně jako samotný charakter psaných "rozhovorů" rozesílaných e-mailem uzavřenému okruhu adresátů. Nyní se texty o cestě "za ZA" objevují v tištěné podobě.

Vyprávění o pohnuté historii jedné rodiny nabízí čtenářům Nataša Reimanová. Příběh, který se začal odvíjet v Praze třicátých let, je poznamenán tragickými událostmi světové války a vrcholí v politických procesech 50. let: Rodina se pomalu rozpadala, napodobujíc svět. Přesto v knize nenajdete rezignaci, ani zoufalství, ale živé vyprávění, které vás vtáhne do děje, chvílemi dojemné, chvílemi humorné.

Povídky, které se odehrávají od Kavkazu po Afriku, v českém pohraničí i v současném Afghánistánu, Iránu, na Sibiři i na Balkáně, v Americe i v Paříži, mají jedno společné - v krizové a vyhraněné situaci, jakou může přinést jen válka, jsou vítězové i poražení vedeni touhou po lásce, vědomě i nevědomky.

Povídky, které se odehrávají od Kavkazu po Afriku, v českém pohraničí i v současném Afghánistánu, Iránu, na Sibiři i na Balkáně, v Americe i v Paříži, mají jedno společné - v krizové a vyhraněné situaci, jakou může přinést jen válka, jsou vítězové i poražení vedeni touhou po lásce, vědomě i nevědomky.

Kniha vypráví životní příběh českého spisovatele a izraelského diplomata Viktora Fischla, který zde vzpomíná na své královéhradecké dětství, na dobu studií, okouzlení poetismem a první básnické pokusy, a také na období londýnského exilu (1939-1945) po boku Jana Masaryka. Po únorovém převratu roku 1948 odešel autor do Jeruzaléma, přijal hebrejské jméno Avigdor Dagan a téměř třicet let působil v izraelských diplomatických službách. Kniha je zároveň velkým zamyšlením devadesátiletého autora nad tématy věčnými, které Viktor Fischl vystihl moudrým a literárně krásným jazykem - kapitola o psaní, Židech, stáří, holocaustu, lidských kořenech a další. Knihu rozhovorů s Viktorem Fischlem sestavila novinářka Dana Emingerová.