GplusG strana 3 z 5

Osobní vzpomínku i poučený výklad historie přináší kniha Jaroslava Hojdara. Jaká byla historie druhé světové války ve světle událostí na jihu Čech? Autor sepsal příběhy lidí, kteří se aktivně zapojili do protinacistického odboje na Táborsku nebo se stali nedobrovolnými aktéry válečného dění. Vyzdvihuje odhodlání i vytrvalost hlavních představitelů odboje a popisuje dramatické chvíle, ve kterých jde o život, stejně jako válečnou každodennost a drobnokresby z rodinného alba vzpomínek. Jaroslav Hojdar posbíral mnohá svědectví, pročetl bezpočet dokumentů, oživil vlastní vzpomínky, aby sestavil plastický obraz doby, která měla své hrdiny.

V částečně autobiografické knize vychází Daniel Pennac z paradoxní osobní zkušenosti: tento kdysi „špatný žák“ a „beznadějný případ“ nakonec vystudoval vysokou školu a třicet let působil jako učitel na druhém stupni a profesor francouzštiny. Po roce 1973 dokonce začal psát a jeho románový cyklus o potrhlé rodině Malaussénových mu přinesl neobyčejný úspěch u čtenářů i kritiky. Ve své knize Učení mučení líčí, jak se trpké dětské zkušenosti beznadějného žáka a lempla, navíc postiženého dysortografií, později promítly do jeho přístupu k žákům (často pracoval s problematickými dětmi na předměstských sídlištích), jak je při hodinách poněkud svérázným způsobem motivoval a jak jeho výuka naučila žáky myslet a často je rozhodujícím způsobem poznamenala na celý život. Kniha Učení mučení získala ve Francii v roce 2007 prestižní Renaudotovu cenu. Kniha napsaná svižným a čtivým stylem může být dobrou inspirací nejen pro učitele a vychovatele, ale i pro rodiče a vůbec všechny čtenáře, kteří jsou přesvědčeni, že člověka netřeba otloukati, ale rozvíjeti.

Zdánlivě všední věc – mít rodiče, z nichž se stanou prarodiče – inspirovala Etgara Kereta k sepsání souboru povídek ohraničených „sedmi dobrými lety“, kdy byl autor současně otcem i synem. Tato zkušenost se stala pro Etgara Kereta záminkou k rozvinutí úvah o současném Izraeli a v rámci autobiografických příběhů k vyprávění o zemi i lidech, které má rád. Činí tak s humorem a sebeironií, ve zkratce a s originální pointou, jak to čtenáři znají z jeho předchozích knih. V povídkách vypráví o otci a jeho poválečných dobrodružstvích, o vlastním psaní a o životě literáta-profesionála, který se mimo jiné odehrává v letištních halách během cest na autorská čtení všude možně po světě, o sourozencích tak rozdílných, jak je to jen v Izraeli možné, o manželce a synovi, jehož bezelstná přímočarost a nekonečné otázky provokují autorovu fantazii… Ale jako bumerang se v příbězích vrací izraelská realita a nejistota z budoucích dnů, permanentní válka, „krajina dětství“ jeho malého syna. Z hebrejského a anglického originálu přeložily Tereza Černá a Magdalena Křížová. Ilustroval Stanislav Setinský.

Kde se v člověku bere síla a vůle, aby vyvázl živý z pekla sovětského gulagu? I na tuto otázku hledá ve svých povídkách odpověď Varlam Šalamov, zkušený prozaik, bývalý vězeň a autor rozsáhlého povídkového cyklu o Kolymě. Aby na ni mohl odpovědět, snaží se člověka vidět ve vzájemném vztahu s přírodou, živly, přirozenou harmonií přírodních zákonitostí. Kde se definitivně ztrácí víra v člověka, je příroda symbolem věčné paměti o lidském údělu a také zdrojem křehké naděje na vzkříšení, kterou symbolicky vyjadřuje obživlá větvička modřínu. Povídky ze souboru Vzkříšení modřínu doplňují eseje shrnuté pod titulem Črty ze zločineckého podsvětí tematizující svět kriminálníků, falešný kult kriminálního podsvětí i jeho romantizující obraz v literatuře, který autor srovnává s krutou realitou a běžnými praktikami zločineckého světa. Souborné dílo Varlama Šalamova obsahuje svazky: Kolymské povídky (česky 2011), Levý břeh (česky 2013), Mistr lopaty (česky 2015). Poslední díl se připravuje pro rok 2018. Vyšlo v překladu Jana a Sergeje Machoninových.

Může se čtenář v 21. století po kanonických dílech Solženicyna, Ginzburgové a Šalamova dozvědět o stalinských lágrech vůbec ještě něco nového? Kniha herečky a teatroložky Tamary Petkevičové klasikům lágrové prózy směle konkuruje. Angažovaný dokumentarismus Solženicynova Souostroví gulag či skeptický naturalismus Šalamovových Kolymských povídek doplňuje o vypjatý emoční náboj a z pekla gulagu přináší všemu navzdory letmý úsměv. Osud petrohradské rodačky Tamary Petkevičové, která v nesvobodě, v táborovém divadelním souboru, našla svou celoživotní profesi, je vpravdě románový – plný nečekaných zápletek a zvratů, zrady těch nejbližších, ale i pomoci cizích. Petkevičová jej ve své vzpomínkové próze představuje s neobyčejným citem pro detail a pointu. Její kniha nevypráví jen o táborových hrůzách a fungování toho zrůdného mechanismu, ale především o tom, jak se totalitní stát dokáže zcela a nelítostně zmocnit života nevinného člověka a jak mu jednou provždy vypálí svůj nesmazatelný cejch. Je to však také naléhavé svědectví o nekompromisním odmítnutí jakékoli diktatury.

Kde se v člověku bere síla a vůle, aby vyvázl živý z pekla sovětského gulagu? I na tuto otázku hledá ve svých povídkách odpověď Varlam Šalamov, zkušený prozaik, bývalý vězeň a autor rozsáhlého povídkového cyklu o Kolymě. Závěrečná kniha povídek vznikala v letech 19731974, kdy se jejich autor ocitl v izolaci poté, co odsoudil exilová vydání svých předchozích povídek. Vzdorovitý krok do ústraní uvolnil v Šalamovovi novou vlnu tvůrčí energie, s níž byly spojeny nekompromisní nároky kladené na soudobou prózu, především tu vlastní. Se suverenitou autora, který si svou prózu sám vytrpěl jako dokument, razantně odsuzuje stalinismus a vyzývá k radikální proměně prózy, kterou podle něj kataklyzmata 20. století zahnala do slepé uličky. Knihu doplňuje doslov překladatele Jana Machonina a obrazová příloha. Souborné dílo Varlama Šalamova obsahuje svazky: Kolymské povídky (česky 2011), Levý břeh (česky 2013), Mistr lopaty (česky 2015), Vzkříšení modřínu (česky 2017).

Román přináší příběh jedné rozvětvené tuniské rodiny žijící v Izraeli. Hlavní postavou je Moše, mladík, který si odbývá povinnou vojenskou službu, toho času na opušťáku. Vychován v rodinné tradici, tuniské i židovské, bez vůle a nadšení přijímá tuto povin

Jitka leží v posteli. Je nemocná a pochopitelně se nudí. Kdo by neznal tuto základní a obyčejnou životní situaci! Každé dítě zahání nudu různým způsobem: některé čte, jiné poslouchá pohádky, jiné kouká na televizi... Někdy se nedá dělat ale vůbec nic , protože horečka je vysoká a svět se zvláštně kolíbá. A naší Jitce vyrostla za zdí kytka. Olga Černá dokáže uchopit jakoukoli banální situaci a převést ji do dětského světa. Ve spojení s výtvarnou představivostí Michaely Kukovičové vznikla bohatá kniha, ve které mohou děti bloudit jako ve snu.