HOST - vydavatelství strana 10 z 52

S pádem železné opony začalo i mizení východní Evropy. Její minulost by ale neměla být zapomenuta. Východní Evropa možná nikdy neexistovala. Je to spíše označení území, jemuž Západ moc nerozumí, případně zkratka pro příliš složitou a komplexní minulost. Každý proto z východní Evropy svým způsobem uniká: národy se emancipují, etnika a kultury si píšou své vlastní dějiny, státy se připojují k celkům jako Evropská unie, formují nové regionální identity typu střední Evropa či západní Balkán - a veškeré zbývající rozdíly zahlazuje globalizace. Procházka po Praze, Tallinnu, Moskvě nebo Bukurešti se v současnosti příliš neliší od návštěvy jakékoli jiné světové metropole. A přece - všichni vědí, co to východní Evropa je. Anebo spíš byla. Kniha Sbohem, východní Evropo zachycuje tuto myšlenku, představu i prostor, mapuje splétání mýtů i různých náboženství, mísení pohanů, židů, křesťanů i muslimů, vypráví její překotné i kruté politické dějiny a líčí, jak představa východní Evropy ovlivnila historii i naši současnost. Sbohem, východní Evropo je pečlivě vyrešeršovaný a skvěle napsaný osobní příběh místa, které na mapě nenajdete. Skládá hold pramenům zkušeností, kultur a myšlenek, jež dodnes formují politické a ideologické bitvy moderního světa. - Serhii Plokhy, historik a spisovatel

Typografická úprava, obálka a vazba podle návrhu Oldřicha Menharta

Příběhy zraněných lidských duší a drama slepé žárlivosti Na starší svazek České knižnice, který představil vrcholnou prózu Ivana Olbrachta (1882—1952), letos navazujeme vydáním jeho neméně významného raného triptychu O zlých samotářích (1913), obsahujícího povídky „Jozka, Forko a Pavlína“, „Žak“, „Rasík a pes“, a psychoanalytického románu patologické žárlivosti Žalář nejtemnější (1915), jimiž Olbracht coby mladý vídeňský reportér a novinář vstoupil do širšího čtenářského povědomí. V doprovodném komentáři editor Michal Topor zevrubně dokumentuje proměny recepce jednotlivých textů v průběhu celého století a zaznamenává jejich jazykové i stylistické úpravy.

Jakých podob mohou nabývat životní příběhy? Dynamické proměny psaní o vlastním životě a jeho recepce souvisejí se širšími kulturními změnami, vývojem v oblasti teorie a psychologie i s transformacemi žité reality a mediální krajiny. V průsečíku autobiografických studií a teorie vyprávění kniha sleduje, jak se současné autobiografické a autofikční narativy pomocí inovativních postupů vztahují ke konvencím a normám autobiografického psaní i vyprávění o sobě obecně. Ukazuje, jak texty svým obsahem i formou odrážejí, ztvárňují či inscenují sebepoznávání a konstrukci identity, problémy vzpomínání či pocity (dis)kontinuity vlastní existence v čase.

Nejlepší víkend roku se změní v katastrofu. A vše můžou napravit jen Fotbaláci! Tato sehraná parta sice nevyhrává všechny zápasy, ale rozhodně se nikdy nevzdává bez boje. A to ani v případě, kdy hru provázejí velmi záhadné události, které vše komplikují. Měl to být nezapomenutelný víkend, jeden z těch epochálních, protože na Fotbaláky čekal poslední zápas: děti proti rodičům! Zakončení, na které se všichni každý rok těší. A navíc se ten víkend slaví svatojánská noc, tedy nejkratší noc v roce, kdy se zapalují ohně a všichni se radují z příchodu léta. Jenže všechno se parádně zkomplikuje! Fotbaláci se odpoledne chystají na stadion sledovat finále domácího poháru a pak je čeká návštěva cirkusu. Ve městě však vypukne požár a je na Fotbalácích, aby vypátrali, kdo za ním stojí. Osmý díl úspěšné série knih, v nichž se sice hlavně hraje fotbal, ale také jde o vztahy a řeší se napínavé detektivní záhady. Fotbalový klub Soto Alto není jen obyčejný školní tým. My jsme Fotbaláci! Uzavřeli jsme dohodu: nikdo a nic nás nerozdělí. Vždycky budeme hrát spolu. Ať se děje cokoli. Přidej se k nám, bereme kluky i holky!

O Martě si rodiče myslí, že je chytrá a mohlo by z ní něco být, hlavně když bude studovat a nebude se flákat. Mladší sestra si o ní myslí, že je to nafoukaná nána, starší bratr, že se pořád chová jako malá, a Robert, její kolega z práce, že není k zahození. Babička ji už nepoznává. Ale tahle kniha není o tom, jak vidí Martu ostatní, tohle je její deník.... Devatenáctiletá Marta Žáková úspěšně odmaturovala, byla přijata na vysokou školu a na prázdninové brigádě se zamilovala. Vše se zdá být v pořádku, přesně tak, jak si to Marta představuje. Nečekaný spád událostí však obrátí její život naruby a z nadějné studentky se rázem stává "největší lůzr světa". Dynamiku příběhu umocňuje autorčin typický jazyk, odpovídající myšlení a vyjadřování mladé dívky. Koneckonců - autorka už věk dospívání překročila natolik, aby o něm mohla s nadhledem psát, zároveň je však stále dostatečně mladá, aby dokázala citlivě a přesvědčivě zachytit prožívání devatenáctileté dívky.

Člověk je mírou věcí. Co je však mírou člověka? Když se řekne humanismus, každý si představí něco a někoho jiného. Jedněm se vybaví myslitelé Erasmus Rotterdamský, Michel de Montaigne, Bertrand Russell a další, jiným zase spisovatelé a umělci jako Dante, Leonardo da Vinci či Voltaire a ještě dalším třeba osobnosti z politiky či teologie. Pro někoho je humanismus především prosazování vědeckého a racionálního náhledu na svět, jiní v něm vidí především důraz na morálně odpovědný život a pro mnohé představuje sumu humanitních věd. Humanismus je tím vším současně, a pokud má nějaký svorník, pak je jím hledání toho, jak svobodně jednat, myslet, tvořit a zkoumat, a přitom neškodit: jinými slovy, jak vlastně být člověkem. Humanistické smýšlení na sebe proto v běhu dějin bralo mnoho filozofických či uměleckých podob, avšak v jeho jádru vždy zůstává důraz na lidské měřítko. I díky tomu humanistická tradice přetrvala a i po staletích inspiruje dál. Kniha Humanismus vypráví její fascinující příběh a přibližuje výzvy humanismu v současnosti.

Co dělat, když teplota na teploměru pořád stoupá — a možná už neklesne. Planeta se otepluje a lidstvo musí řešit vršící se dopady klimatické změny: sucho, záplavy, stoupající hladiny moří… Globální oteplování má však i mnohem přímočařejší dopady na jedince, společnost i globální systémy — je prostě stále větší horko. A vlny veder i rostoucí průměrná teplota si začínají vybírat svou daň: nejen na lidském zdraví, ale také na tom zvířecím, na čím dál náročnějším a nákladnějším zemědělství, v rychlejším šíření virů a nákaz, ve větším počtu migrantů či v technologických výzvách. Kniha Vedro zkoumá všechny tyto jevy, vysvětluje, jak různé vlny veder vlastně vznikají, mapuje jejich dopady po celém světě a za pomoci vědců, zemědělců i obyčejných lidí hledá cesty, jak jim čelit. Problému stoupajícího horka se totiž v následujících desetiletích nevyhne nikdo na planetě.

Když váš život ovládají síly mocné jako podzimní středomořská bouře… Když Evelyn a Richard koncem sezony přijíždějí na líbánky na zapadlý řecký ostrůvek, stále se vzpamatovávají z překvapivého průběhu vlastní svatby. K dusivé atmosféře nemalou měrou přispívá i podivné chování majitelky hotelu Isabelly, která má oči jen pro Richarda, zato Evelyn odmítá splnit byť to nejobyčejnější přání. Navíc všichni neustále mluví o „náměsíčnících“, manželském páru, který na ostrově utonul při velké podzimní bouři téměř přesně před rokem. Co mělo být sluncem zalitou svatební cestou, to se pro Evelyn a Richarda plíživě mění v noční můru. A nyní se velká bouře opět blíží a během jediné noci vyplouvá na světlo řada temných tajemství. Osudy turistů a místních se nenávratně proplétají a čtenáři i sami protagonisté si musí stále znovu klást znepokojivou otázku: Co se vlastně stalo?

Pokračování dobrodružného příběhu Ztracený v povětří je tady! Mikuláš je zase doma v Praze. A tak trochu neví, co si o tom všem má vlastně myslet. Čurda odletěl letadlem a léto je fuč. Může aspoň o něčem z toho povědět spolužákům? Nebudou ho mít za blázna? A hlavně — co se stalo s Čurdou a letadlem? Vrátil se, nebo je pořád ztracený v povětří? Prvních několik dní po návratu si i sám Mikuláš připadá dost ztraceně. Myslí jen na to, že příští prázdniny, kdy se bude znovu vídat s Rendou a snad i s Čurdou, jsou v nedohlednu. Zbyly mu jen dny vyplněné školou, cvičením na kytaru a možná občasnými návštěvami babičky a dědy. Má pocit, že v Praze prostě nic pořádného zažít nejde. Nebo ano? Co když si tajemství Mikuláše najde, ať svítí slunce, nebo padá sníh? Co když k cestování časem není potřeba ani Čurda, ani plechová skříň v domě, jemuž roste ze střechy strom?

Opustily Zemi, aby zachránily lidstvo. Nejdřív ale budou muset zachránit samy sebe. Nacházíme se na prahu environmentálního kolapsu Země. Poslední naděje lidstva spočívá na palubě jediné lodi zvané Fénix: osmdesát lidí absolvovalo elitní výběrový program a v hlubokém vesmíru má zplodit novou generaci dětí. Jenže v půlce cesty ke vzdálené, avšak obyvatelné planetě zabije smrticí bomba tři lidi z posádky a vyhodí Fénixe z kurzu. Vyšetřováním je pověřena Asuka, jediná přeživší svědkyně bombového útoku, která si už před výbuchem připadala trochu jako podvodnice. Na misi byla vybrána jako poslední, trénink na Zemi zvládala s obtížemi, a navíc má reprezentovat Japonsko — zemi, kterou coby poloviční Japonka vyrůstající v Americe zná jenom částečně. Doma nechala mámu, s níž se postupně odcizily, takže jí zbyl jedině Fénix. Členové posádky se začínají vzájemně obviňovat a Asuka je odhodlaná najít viníka dřív, než se jejich víra v misi nadobro rozplyne — nebo hůř, než atentátník zaútočí znovu.

Co to vůbec znamená být inteligentní? Inteligence byla dlouho považována za výlučně lidskou vlastnost. Avšak vědecké výzkumy, technologický pokrok i posuny ve filozofii v posledních letech ukazují něco jiného. Člověk byl jediným inteligentním tvorem proto, že se definice inteligence odvíjela od jeho ustrojení, zkušeností a prostředí. Pokud však tuto perspektivu rozšíříme a pootočíme, rázem se ocitneme ve světě plném inteligentních stvoření a systémů. Nejde jen o AI, které nám mění realitu před očima, ale rovněž o kooperující zvířata, rostlinné sítě a celá přírodní společenství, která dnes lidskou inteligenci stavějí do úplně jiného světla. Co to znamená pro člověka a lidskou civilizaci? Je možné tyto jiné inteligence a jejich perspektivy zahrnout do lidského myšlení, nebo dokonce politiky? Originální myslitel a umělec James Bridle ve Způsobech bytí neotřelým a pro něj typickým způsobem kombinuje biologii a literaturu, počítačovou vědu a filozofii a hledá cesty, kudy vykročit za hranice lidské inteligence.

Může cesta do Santiaga změnit člověku život nebo se zase vrátí tam, odkud vyšel? Martě se nic špatného neděje. Má dobrou práci, žije v dlouhodobém vztahu s Hynkem a jeho děti z předchozího manželství má ráda. Svoje děti nechce, Hynek žádné další taky ne, v tom jsou zajedno. Tak co chce vlastně řešit? Proč se rozhodne vyrazit sama na deset dní trvající cestu plnou nepohodlí a samoty, když měla jet s Hynkem a dětmi k moři? Mají pravdu její blízcí, když si myslí, že je to nesmysl a vůbec — že by Marta měla žít úplně jinak? Petra Soukupová opět bravurně zkoumá psychiku ženské hrdinky, která se ocitá v bodě, kdy se musí vypořádat nejen s vlastním životem, ale také s očekáváními svého okolí. Martino vyprávění se prolíná s názory a pohledy jejích blízkých a román tak otevírá otázky, do jaké míry se naše představa o štěstí formuje pod tlakem těch, kteří nás obklopují. A také zda lze rozpoznat okamžik, kdy o své budoucnosti ještě rozhodujeme sami a kdy už ji ovládají jistoty minulosti a společenské konvence.

Krutý svět popsaný jazykem čistým jako voda ze studánky Úkolem Boha je tvořit a úkolem lidí je pojmenovávat — říká autorka. Její románová vesnice Pravěk je středem vesmíru, leží mezi řekami Černou a Bělkou a jeho hranice střeží ze všech čtyř světových stran archandělé: Rafael, Gabriel, Michael a Uriel. Realistický příběh s fantastickými prvky se odehrává v průběhu celého dvacátého století a vypráví o ničivé síle času. Představuje nám osudy obyvatel Pravěku a jejich každodenní zápas s všedním životem poznamenaným velkými dějinnými událostmi. Jednotlivé kapitoly popisují „čas“ hrdinů románu: čas Michala a jeho ženy Jenovefy, Míši a jejího mlýnku na kávu, Klásky a její dcery Rúty nebo čas tajemné Hry, která pohltila statkáře Popělského, čas podhoubí i sadu, ale také Boha, který existuje mimo čas, ale zároveň se projevuje v čase a jeho proměnách.

Příběh střeženého města, kde se štěpí atom i lidské charaktery. Petr Weiner je nadaný jaderný fyzik, který prahne po kariéře. Jenže žije v socialistickém Československu, kde člověk s čistým štítem daleko nedojde. Zvlášť když nespolupracuje tak, jak má. Weinerovi hrozí, že jeho poslední naděje na vědeckou kariéru definitivně zhasnou. Ledaže by přijal nabídku Státní bezpečnosti — odjet do centra jaderného výzkumu Dubna v Sovětském svaze a přinést odtud informace, o které by tajná služba mohla mít zájem. Nepředvídatelný svět Dubny však diktuje vlastní pravidla.

První díl epické fantasy série z pera nové naděje české fantastiky Královnu divoženek Ymiru považuje většina válečníků za nepředvídatelného šílence, stejně jako její divoké následovnice. Bojovat, krvácet, žít — a bezpodmínečně to milovat! A teď má Ymira novou divokou kartu, Arachné Isarell. Dívka, která pochází ze staré rasy grai, dokázala dva roky přežít v nehostinné krajině Stínu s jediným cílem — aby se mohla ke královně divoženek připojit a pod jejím velením se stát nejnebezpečnější zbraní Aithry. Proti nim stojí jeden z nejslibnějších dědiců andělské rasy — princ Daimón, v jehož službách se nachází i mladý Bastien Demnogonis. Isarell i Bastien se stávají loutkami v nebezpečné hře bezohledných intrikánů. Ve hře, na jejímž konci buď stanou jako vítězové, nebo při ní přijdou o život. Ve světě, který ovládají zářiví jorrei, po lesích se prohánějí krvelační sarrei a mezi lidskými kmeny se probouzejí staré síly, totiž není místo pro slabé. Zlatá grai je úvodem strhující fantasy série, jež vás polapí a nepustí, dokud jí neprotančíte až na poslední stranu.