HOST - vydavatelství strana 9 z 51

Strhující debut zkoumající sílu identity a komunity Navzdory nešťastnému dětství a těžkým podmínkám začal osmnáctiletý Finlay právě studovat ošetřovatelství na Glasgowské univerzitě. V dětství si prošel ústavní péčí a pěstounstvím, což znamená, že se teď na prahu dospělosti nemá o koho opřít. Jako by svět nebyl sám o sobě děsivý. Jak má psát eseje, soustředit se na ošetřovatelskou praxi a žít normálním studentským životem, když se sotva dokáže uživit? Sedmnáctiletý Banjo se mezitím pokouší usadit v nové pěstounské rodině, dokončit střední školu a udržet si práci. Perou se v něm však hněv a strach a ohrožují jeho už tak nejistou budoucnost. Neví, co s ním bude, ale tuší, že nic hezkého ho nečeká. Ještě před třemi lety si Finlay a Banjo byli blízcí jako bratři. Jenže se mezi nimi něco stalo a jejich cesty se rozešly. Společná minulost je oba pronásleduje a brání jim posunout se dál. Pokud si chtějí udržet své blízké, musejí si vzájemně odpustit. A taky najít způsob, jak odpustit sami sobě.

Putování po reálných i fantastických místech středověku Ať už se středověcí cestovatelé a cestovatelky vydávali na putování z důvodů náboženských, obchodních, diplomatických či válečných, pátrali během svých cest vždy po stejných informacích, jaké hledáme dnes my: kde se dobře najíst a vyspat (Sem nechoďte, tahle ubytovna je opravdu příšerně zablešená!), kolik zaplatit (Jaký je směnný kurz českých dukátů a benátských grošů?), čím se v cizí zemi léčit (Na mořskou nemoc platí kerblíkový koncentrát a kdoule.) a jak se nenechat napálit (V Benátkách pozor na falešné průvodce!). Medievalista Anthony Bale skládá z jednotlivých dobových dokumentů o cestování nezvyklý obraz středověku: je to svět plný pohybu a neuvěřitelných destinací s nečekaně rozvinutou turistickou infrastrukturou. Rozmanité putování do Říma, Pekingu, Jeruzaléma, na tabrízské bazary i do dalších exotických míst vtipně ilustruje, jak středověcí Evropané — často chybně — chápali širší svět (a také naopak — jak se Evropa jevila návštěvníkům z daleka).

Dokáže sníh dělat zázraky? Když Taša se svým dědečkem postaví sněžnou dívku, přeje si, aby byla skutečná a stala se její kamarádkou. Kdyby tak sníh dokázal plnit přání! A potom Taša opravdu potká Aljanu, přítelkyni zrozenou z přání, hvězdného svitu, sněhu a kouzel. Jenže pokud vaši nejlepší kamarádku stvořila zima, co si počnete, až přijde jaro? Pohádkový příběh o přátelství dvou dívek, sounáležitosti a odvaze, který se odehrává v mrazivé říši divů. Ideální čtení na dlouhé zimní večery. Pro čtenáře od deseti let.

Jak vypadala dobrodružná cesta na kole v předvečer druhé světové války? Stačilo náhodné setkání u rybníka a byla z toho cesta přes půl Evropy a zážitek na celý život. Dvaadvacetiletý Vratislav Krainer se jednoho parného léta rozhodl pro dobrodružnou výpravu na kole z Československa přes Rakousko, Německo, Itálii až do Paříže na právě probíhající Světovou výstavu EXPO. Tou dobou ještě netušil, že během 3 500 kilometrů dlouhé cesty zažije svobodu, na kterou si on ani jeho krajané na dlouhé desítky let nesáhnou. Slunci a obzoru je autentický cestovní cyklistický deník, který skrze postřehy mladého člověka zaznamenává podobu meziválečné Evropy. Na pozadí obyčejných jemných lidských příběhů však často prosvítá i odvrácená strana doby: Evropa připravující se na druhou světovou válku. Mladý Vratislav poetickým a citlivým jazykem odkrývá, jak na něj působí první setkání s jinými kraji, jak chutná svoboda cestování, spaní s rybáři v dřevěné chatce, copaté holky v krojích nad tupláky piva či první koupání ve slaných vlnách moře. A nám ukazuje i to, jak moc se náš svět za těch více než osmdesát let proměnil.

Pokoušejí smrt, aby opravdu žili. Je jich pět, ale ve skutečnosti mnohem víc. Narodili se do bezpečí a blahobytu, ale pořád jim něco schází. Navenek je každý z nich platným členem společnosti. Chodí do práce, roztáčejí kola kapitalismu, splétají nitky partnerských vztahů. Uvnitř jsou však odpadlíky, pro které je život až příliš snadný a sázky zanedbatelně nízko. Můžou dělat cokoli – a to je jejich prokletí. V době vyprázdněné o skutečné starosti chtějí zažít něco opravdového. Něco silného. A tak nezřízeně pijí a riskují, protože i špatná emoce je lepší než necítit vůbec nic. Postavit se strachu a podívat se smrti do očí – to je jejich recept na život. Rvačky, lezení na jeřáby, skákání na vlaky, vyhrocené honičky s policií v pražských ulicích… V jiné době snad hrdinové, v době míru a prosperity zatracenci. Žijí rychle – a to může skončit jen jediným způsobem. Nebo snad ne?

Naléhavá novela o bouřlivém manželství, duševní nemoci, léčení a touze psát Spisovatelka a matka tří dětí Lise Mundusová je provdaná za muže, který ji s výmluvou, že přece nebude spát s kusem literatury, pravidelně podvádí. Spisovatelku pronásledují hlasy a pokřivené tváře, je přesvědčená, že se proti ní její hospodyně s manželem spikli, a pod tlakem svých představ a tišicích prášků sestupuje do děsivého světa nemoci, až skončí na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny. Ale není ve skutečnosti jistým druhem nemoci spíše zdravý rozum? A co když je duševní nemoc naopak cestou k osvícení a svobodě? Lise má strach, že ji manžel opustí, ve skutečnosti ji ovšem daleko víc děsí představa, že by už v životě nic nenapsala. Může se pobyt v léčebně stát inspirací? Tváře přibližují zážitek choromyslnosti niterným pohledem hlavní postavy se vší barvitostí prožité zkušenosti. A jak tomu u Tove Ditlevsenové bývá, její kniha pojednává především o bolesti lásky, touze, nevěře a hlavně o psaní.

Čeho všeho jsou spisovatelé schopni, aby si zajistili úspěch? Spisovatelky June Hayward a Athena Liu měly společně zazářit jako dvě vycházející hvězdy — chodily do stejného ročníku na Yaleově univerzitě, dokonce i knižní prvotina jim vyšla ve stejném roce. Jenže zatímco Asioameričanka Athena se stala nadžánrovou favoritkou literární scény, Junina kniha se nedočkala ani brožovaného vydání. Asi je to tím, že nikoho nebaví číst o tuctových běloškách. A tak když se June stane svědkyní Atheniny smrti při bizarní nehodě, bez rozmyšlení ukradne její čerstvě dopsané mistrovské dílo, experimentální román o přehlíženém podílu čínských dělníků na válečném úsilí Francie a Velké Británie během první světové války. June však nedokáže uniknout Atheninu stínu a na povrch začnou vyplouvat důkazy, které by mohly s jejím (neprávem přisvojeným) úspěchem jednou provždy zatočit.

Povídky o situacích, jimiž se nikdo nechlubí V povídkách své debutové sbírky Michal Skalník prozkoumává témata soukromí, intimity a tajemství. Texty prosté literárního psychologizování vycházejí z reálných situací — a tudíž nepostrádají komickou rovinu — a líčí protagonisty, kteří se snaží překonat obtíže a vybabrat se z problémů, ovšem jejich jednání často vede jen k dalším nezdarům a cesta ze začarovaného kruhu je ještě těžší. Filozof skrývající se před manželkou na toaletě a ve sklepě, překladatel, který si vydělává na zahraničních stavbách, informatik hledající únik z osamělosti u placených společnic, důchodkyně odpovídající na inzerát k seznámení či muž na rodičovské dovolené — ti všichni se snaží překonat své životní prohry, ale bohužel nedokážou vidět sami sebe z nadhledu, a proto se často točí na místě. Autor své postavy vláčí bahnem, ale z textu je patrné, že má pro jejich chování pochopení.

S pádem železné opony začalo i mizení východní Evropy. Její minulost by ale neměla být zapomenuta. Východní Evropa možná nikdy neexistovala. Je to spíše označení území, jemuž Západ moc nerozumí, případně zkratka pro příliš složitou a komplexní minulost. Každý proto z východní Evropy svým způsobem uniká: národy se emancipují, etnika a kultury si píšou své vlastní dějiny, státy se připojují k celkům jako Evropská unie, formují nové regionální identity typu střední Evropa či západní Balkán - a veškeré zbývající rozdíly zahlazuje globalizace. Procházka po Praze, Tallinnu, Moskvě nebo Bukurešti se v současnosti příliš neliší od návštěvy jakékoli jiné světové metropole. A přece - všichni vědí, co to východní Evropa je. Anebo spíš byla. Kniha Sbohem, východní Evropo zachycuje tuto myšlenku, představu i prostor, mapuje splétání mýtů i různých náboženství, mísení pohanů, židů, křesťanů i muslimů, vypráví její překotné i kruté politické dějiny a líčí, jak představa východní Evropy ovlivnila historii i naši současnost. Sbohem, východní Evropo je pečlivě vyrešeršovaný a skvěle napsaný osobní příběh místa, které na mapě nenajdete. Skládá hold pramenům zkušeností, kultur a myšlenek, jež dodnes formují politické a ideologické bitvy moderního světa. - Serhii Plokhy, historik a spisovatel

Typografická úprava, obálka a vazba podle návrhu Oldřicha Menharta

Příběhy zraněných lidských duší a drama slepé žárlivosti Na starší svazek České knižnice, který představil vrcholnou prózu Ivana Olbrachta (1882—1952), letos navazujeme vydáním jeho neméně významného raného triptychu O zlých samotářích (1913), obsahujícího povídky „Jozka, Forko a Pavlína“, „Žak“, „Rasík a pes“, a psychoanalytického románu patologické žárlivosti Žalář nejtemnější (1915), jimiž Olbracht coby mladý vídeňský reportér a novinář vstoupil do širšího čtenářského povědomí. V doprovodném komentáři editor Michal Topor zevrubně dokumentuje proměny recepce jednotlivých textů v průběhu celého století a zaznamenává jejich jazykové i stylistické úpravy.

Jakých podob mohou nabývat životní příběhy? Dynamické proměny psaní o vlastním životě a jeho recepce souvisejí se širšími kulturními změnami, vývojem v oblasti teorie a psychologie i s transformacemi žité reality a mediální krajiny. V průsečíku autobiografických studií a teorie vyprávění kniha sleduje, jak se současné autobiografické a autofikční narativy pomocí inovativních postupů vztahují ke konvencím a normám autobiografického psaní i vyprávění o sobě obecně. Ukazuje, jak texty svým obsahem i formou odrážejí, ztvárňují či inscenují sebepoznávání a konstrukci identity, problémy vzpomínání či pocity (dis)kontinuity vlastní existence v čase.

Nejlepší víkend roku se změní v katastrofu. A vše můžou napravit jen Fotbaláci! Tato sehraná parta sice nevyhrává všechny zápasy, ale rozhodně se nikdy nevzdává bez boje. A to ani v případě, kdy hru provázejí velmi záhadné události, které vše komplikují. Měl to být nezapomenutelný víkend, jeden z těch epochálních, protože na Fotbaláky čekal poslední zápas: děti proti rodičům! Zakončení, na které se všichni každý rok těší. A navíc se ten víkend slaví svatojánská noc, tedy nejkratší noc v roce, kdy se zapalují ohně a všichni se radují z příchodu léta. Jenže všechno se parádně zkomplikuje! Fotbaláci se odpoledne chystají na stadion sledovat finále domácího poháru a pak je čeká návštěva cirkusu. Ve městě však vypukne požár a je na Fotbalácích, aby vypátrali, kdo za ním stojí. Osmý díl úspěšné série knih, v nichž se sice hlavně hraje fotbal, ale také jde o vztahy a řeší se napínavé detektivní záhady. Fotbalový klub Soto Alto není jen obyčejný školní tým. My jsme Fotbaláci! Uzavřeli jsme dohodu: nikdo a nic nás nerozdělí. Vždycky budeme hrát spolu. Ať se děje cokoli. Přidej se k nám, bereme kluky i holky!

O Martě si rodiče myslí, že je chytrá a mohlo by z ní něco být, hlavně když bude studovat a nebude se flákat. Mladší sestra si o ní myslí, že je to nafoukaná nána, starší bratr, že se pořád chová jako malá, a Robert, její kolega z práce, že není k zahození. Babička ji už nepoznává. Ale tahle kniha není o tom, jak vidí Martu ostatní, tohle je její deník.... Devatenáctiletá Marta Žáková úspěšně odmaturovala, byla přijata na vysokou školu a na prázdninové brigádě se zamilovala. Vše se zdá být v pořádku, přesně tak, jak si to Marta představuje. Nečekaný spád událostí však obrátí její život naruby a z nadějné studentky se rázem stává "největší lůzr světa". Dynamiku příběhu umocňuje autorčin typický jazyk, odpovídající myšlení a vyjadřování mladé dívky. Koneckonců - autorka už věk dospívání překročila natolik, aby o něm mohla s nadhledem psát, zároveň je však stále dostatečně mladá, aby dokázala citlivě a přesvědčivě zachytit prožívání devatenáctileté dívky.

Člověk je mírou věcí. Co je však mírou člověka? Když se řekne humanismus, každý si představí něco a někoho jiného. Jedněm se vybaví myslitelé Erasmus Rotterdamský, Michel de Montaigne, Bertrand Russell a další, jiným zase spisovatelé a umělci jako Dante, Leonardo da Vinci či Voltaire a ještě dalším třeba osobnosti z politiky či teologie. Pro někoho je humanismus především prosazování vědeckého a racionálního náhledu na svět, jiní v něm vidí především důraz na morálně odpovědný život a pro mnohé představuje sumu humanitních věd. Humanismus je tím vším současně, a pokud má nějaký svorník, pak je jím hledání toho, jak svobodně jednat, myslet, tvořit a zkoumat, a přitom neškodit: jinými slovy, jak vlastně být člověkem. Humanistické smýšlení na sebe proto v běhu dějin bralo mnoho filozofických či uměleckých podob, avšak v jeho jádru vždy zůstává důraz na lidské měřítko. I díky tomu humanistická tradice přetrvala a i po staletích inspiruje dál. Kniha Humanismus vypráví její fascinující příběh a přibližuje výzvy humanismu v současnosti.

Co dělat, když teplota na teploměru pořád stoupá — a možná už neklesne. Planeta se otepluje a lidstvo musí řešit vršící se dopady klimatické změny: sucho, záplavy, stoupající hladiny moří… Globální oteplování má však i mnohem přímočařejší dopady na jedince, společnost i globální systémy — je prostě stále větší horko. A vlny veder i rostoucí průměrná teplota si začínají vybírat svou daň: nejen na lidském zdraví, ale také na tom zvířecím, na čím dál náročnějším a nákladnějším zemědělství, v rychlejším šíření virů a nákaz, ve větším počtu migrantů či v technologických výzvách. Kniha Vedro zkoumá všechny tyto jevy, vysvětluje, jak různé vlny veder vlastně vznikají, mapuje jejich dopady po celém světě a za pomoci vědců, zemědělců i obyčejných lidí hledá cesty, jak jim čelit. Problému stoupajícího horka se totiž v následujících desetiletích nevyhne nikdo na planetě.