HOST - vydavatelství strana 16 z 36

Inspektor Joona Linna již strávil na místě činu více času než kterýkoli jiný detektiv. Stále však má pocit, že mu něco uniklo. Hledí na dívku v posteli. Obličej má zakrytý rukama, jako by si hrála na schovávanou. Celý pokoj je od krve, na jejím útlém těle však není jediná kapička. Joona pozoruje mrtvolu, prodlévá u každého detailu a přemýšlí. Je to vlastně ještě dítě, ale osud ji zavedl až do tohoto pokoje, do střediska speciální péče pro mládež. Možná měla jen smůlu na rodiče a pěstouny. Možná si mysleli, že tu bude v bezpečí… Policie při vyšetřování komplikovaných případů občas využívá i pomoci spiritistických médií, není však známo, že by takováto spolupráce někdy přinesla ovoce. Proto když na linku pro veřejnost zavolá Flora Hansenová a tvrdí, že ji navštívil duch zavražděné dívky, nikdo jí nevěnuje pozornost. Hon na pachatele je plný nečekaných zvratů. Každá nalezená odpověď vede k dalším záhadám. Ačkoli pátrání dospělo do mrtvého bodu, policie telefonáty Flory Hansenové nadále ignoruje. Nejprve za svou informaci žádala peníze, nyní však jen úpěnlivě prosí, aby ji vyslechli… Lars Kepler je pseudonym, za nímž se skrývají Alexandra Coelho Ahndorilová (nar. 1966) a její manžel Alexander Ahndoril (nar. 1967). Oba mají rádi thrillery a rozhodli se vytvořit sérii kriminálních románů, které by nebyly spojovány s jejich dosavadní tvorbou — Alexander je např. autorem diskutované knihy o Ingmaru Bergmanovi Režisér (2006; česky Nakladatelství Lidové noviny 2010). Román Hypnotizér (2009; česky Host 2010) se stal mezinárodním bestsellerem, jeho filmové verze se ujal známý režisér Lasse Hallström. Druhým dílem byla neméně úspěšná Paganiniho smlouva (2010; česky Host 2011). Třetím, dosud posledním, je Svědkyně ohně (2011), která současně vychází také jako audiokniha v interpretaci Pavla Rímského.

1913: Sufražetka se vrhá pod kopyta králova koně. 1970: Feministky berou útokem Miss World v Londýně. 2011: Caitlin Moranová přichází a ptá se, proč jsou kalhotky stále menší a menší. Nikdy dříve nebylo lepší být ženou. Máme volební právo, antikoncepci a od roku 1727 nás neupalují jako čarodějnice. Ale pořád ještě zbývá položit pár rýpavých otázek… Proč se od nás čeká, že budeme vyholené? Měly bychom chodit na botox? Opravdu nás muži vskrytu nenávidí? Jak máme říkat své vagině? Proč nošení podprsenky bolí? Proč se nás všichni ptají, kdy už budeme mít dítě? Kniha Caitlin Moranové je famózní one-woman show, v níž autorka nestydatě vtipným způsobem deklasuje veškeré nároky, jež na moderní ženu klade společnost. Vážná zamyšlení nad náměty jako dospívání, práce či mateřství střídá neméně moudré glosování témat jako striptýzové kluby, celebrity nebo svatby. Caitlin Moranová zkrátka útočí na všechny zbytečnosti beroucí ženám drahocenný čas. Její kniha je nezbytným průvodcem současné ženy. Caitlin Moranová neměla v roce 1990 žádné kamarády, a tak jí zbývala spousta času na psaní jejího prvního románu Kronika rodiny Narmů. Tehdy jí bylo patnáct let. O rok později začala pracovat v hudebním týdeníku Melody Maker a v osmnácti se stala moderátorkou pořadu o pop music Naked City na britském televizním kanálu Channel 4. Po tomto raketovém startu věnovala následujících osmnáct let své kariéry psaní sloupků do deníku The Times — a to jako recenzentka i jako autorka nejčtenější části novin, satirického sloupku o slavných osobnostech nazvaného Celebrity Watch. Za svou práci získala v roce 2010 publicistickou cenu Columnist of The Year udělovanou v rámci British Press Awards, nejprestižnějších ocenění britského tisku. Je nejstarší z osmi dětí a rodiče ji spolu s jejími sourozenci vzdělávali doma, v obecním domku ve Wolverhamptonu. Četla řadu knih o feminismu — především proto, aby svému bratrovi Eddiemu vědecky dokázala, že je lepší než on. Caitlin není její pravé jméno, byla pokřtěna jako Catherine. Jméno Caitlin viděla ve třinácti letech v románu Jilly Cooperové a naprosto ji nadchlo. Své jméno tedy vyslovuje trochu zkomoleně — jako „Catlin“ — a způsobuje tím všem okolo potíže.

Na severu Dánska dojde k brutální vraždě; oběťmi jsou bratr a sestra. Policejní vyšetřování naznačuje, že mezi podezřelými je skupinka žáků místní internátní školy, kterou navštěvují děti nejbohatších Dánů. Jeden z žáků se po letech k činu skutečně dozná, je odsouzen a případ se zdá vyřešen. Uplyne ovšem pár let a složka s případem přistane na stole komisaře Carla Morcka z oddělení Q, zabývajícího se odloženými případy zvláštní důležitosti. Zprvu má za to, že jde o nějaký omyl, ale brzy mu dojde, že něco je velmi, velmi špatně. Spolu se svým asistentem Asadem a novým členem oddělení Q, mladou prostořekou Rose, se pouštějí do pátrání, které je provede všemi patry společnosti: od toho největšího chudáka na hlavním nádraží až po muže na vrcholu. Lov začíná... Jussi Adler-Olsen (nar. 1950) vystudoval politologii a filmovou vědu. Pracoval jako novinář, redaktor a nakladatel. Svou literární kariéru zahájil bestsellerem Alfabethuset(1997), následovaly romány A děkovala bohům(2003) a Washingtonský dekret (2006). Poté se začal věnovat tématům spojeným s jeho rodným Dánskem. Napsal čtyři díly kriminální série o kodaňském oddělení Q: Žena v kleci (2007; česky Host 2011), Zabijáci (2008; česky Host 2012), Vzkaz v láhvi (2009) a Složka č. 64 (2010, české vydání se připravuje na rok 2013). Díky této sérii dosáhl mezinárodního věhlasu. Je příznačné, že když se tento charismatický dánský bestsellerista v osmdesátých letech živil jako vydavatel, publikoval mimo jiné dramatizaci Haškova Švejka. Charakteristickým rysem jeho stylu a jistě i jednou z příčin nesmírného mezinárodního úspěchu jeho knih je smysl pro humor, nadhled a ironie.

Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce čtyřicátých let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu. Jakuba Katalpa (vlastním jménem Tereza Jandová, nar. 1979) je spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. Její románový debut Je hlína k snědku? byl v roce 2007 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku a Hořké moře získalo v roce 2009 nominaci na Cenu Jiřího Ortena.

Rebecka Martinssonová, prokurátorka v severošvédské Kiruně, se zaplete do případu chladnokrevné vraždy. Mladý pár vysekal v ledu na jezeře díru, aby se mohl potopit k vraku letadla, které leží na dně. Ale během potápění kdosi přeřízne lano a díru zakryje dřevěnými dveřmi. Mladí lidé nemají žádnou šanci. Co hledali ve vraku letadla? A kdo je za to potrestal smrtí? Při pátrání přijde Rebecka na stopu dlouho utajovaným událostem z minulosti. A objeví nebezpečnou síť utkanou z viny, strachu a zrady, do které jsou zapleteni místní obyvatelé. Asa Larssonová (1966) pochází z Kiruny, malého městečka v severním Švédsku. V současnosti žije se svými dvěma dětmi na jihu Švédska, v blízkosti zámku Gripsholm. Než se začala věnovat psaní, pracovala jako daňová poradkyně. Její první kriminální román Sluneční bouře (2003; zfilmováno 2007; česky Host 2010) vzbudil ve Švédsku velký čtenářský zájem a získal ocenění za nejlepší kriminální prvotinu. Stejný ohlas měly i její další detektivní romány ze série, kterou spojuje postava Rebecky Martinssonové. Knihy Asy Larssonové byly přeloženy do patnácti jazyků a za knihu Prolitá krev (2004; česky Host 2011) autorka obdržela Cenu za nejlepší švédský kriminální román. V nakladatelství Host již vyšlo: Sluneční bouře (2010), Prolitá krev (2011), Temná stezka (2012).

Panuje nejstudenější únor, jaký kdo pamatuje. Za obzvlášť mrazivé noci je nalezeno tělo tlustého muže visící na osamělém stromě uprostřed větrem ošlehané pustiny Östergötlandu. Případem je pověřena mladá inspektorka Malin Forsová, svobodná matka prožívající své osobní tragédie. S kolegy z linköpinské policie musí zjistit, kdo je onen muž a jak se jeho tělo ocitlo na stromě. A kdo je vrah. Pronásledování vraha zavede Malin k nejtemnějším zákoutím lidského srdce. První díl kriminální série Monse Kallentofta, „nového krále skandinávské detektivky“, se okamžitě po vydání stal bestsellerem. Jen ve Švédsku bylo prodáno více než tři sta tisíc výtisků, kniha zde byla celé tři měsíce nejprodávanějším titulem a dominovala žebříčkům prodejnosti i v ostatních severských zemích. Práva byla prodána již do jedenácti zemí a chystá se filmové zpracování celé série.

První případ komisaře Kurta Wallandera. Jednoho lednového mrazivého rána zazvoní inspektoru Wallanderovi telefon. Vypadá to na rutinní případ. Když však detektiv přijíždí na osamocenou švédskou farmu, objevuje krvavou lázeň. Starší muž byl mučen a ubit. Farmářova žena, škrcená zvláštním uzlem, umírá vzápětí v nemocnici. Před smrtí však stačí zašeptat „cizinec“. Jediné slovo, které rozpoutá vlnu násilí proti žadatelům o azyl z nedalekého uprchlického tábora. Události se chopí média a začnou hrát na národní strunu, což vyhovuje různým střetům, které zapříčiní laxní přístup státních orgánů. Netrvá to dlouho a jeden z nich skončí podpálením tábora a chladnokrevným zavražděním somálského uprchlíka. Má však komisař opravdu sledovat stopu cizinců? Vždyť bratr zavražděné ženy odhalil nové skutečnosti, které vyšetřování Wallanderova týmu komplikují. Tlak na komisaře se zvyšuje, je třeba jednat rozhodně, s chladnou hlavou a nenechat se vtáhnout do pasti všudypřítomné xenofobie.

Každá z nich je dcera a každá z nich je matka. Hrdinky tohoto románu prožívají mateřství v hraničních situacích. Zuzana Lauková počne na sklonku druhé světové války dítě s ruským partyzánem Alexejem, který je vzápětí zastřelen německými vojáky. Zuzana je po válce falešně obviněna ze zrady a těhotná odvlečena do ruského gulagu, kterému velí fanatická důstojnice. Táborová existence je zkouškou přežití pro ostatní, o to víc pro zranitelnou matku s malým dítětem. Po Stalinově smrti je Zuzana díky amnestii propuštěna a konečně se může vrátit domů, jenže její syn je už sovětský občan a kolem krku nosí pionýrský šátek. Zuzanin osud je zároveň provázaný se současností. Vypráví svůj příběh studentce Lucii, která jej chce použít jako zdroj pro svou diplomovou práci. I Lucie řeší vlastní těhotenství a komplikovaný vztah ke své matce, která si pro dceru přála lepší život. Muži hrají v Matkách jen okrajovou úlohu, je to ženský svět, v jehož středu stojí dvě silné ženy, rebelky ve vztahu k matkám, ale nejisté, pochybující bytosti ve vztahu ke svým dětem.

Na policejní stanici ve Wicku, v zapadlém koutě Skotska, stojí už dlouhý čas na okenním parapetu zapomenutá láhev. Uvnitř láhve je sotva čitelný lístek. Jisté je jen to, že první slovo je dánský výraz pro POMOC — a že je to napsáno krví. Když se tahle podivná zpráva konečně dostane na stůl Carla Morcka z oddělení Q, jež se zabývá „odloženými případy zvláštní důležitosti“, začnou se dít děsivé věci. Carl Morck a jeho asistent Asad se ponoří do hrůzného případu sekt a ztracených sourozenců, jejichž rodiče nikdy zmizení svých dětí nenahlásili. Proč? Náhle zjistí, že čas se krátí… Vzkaz v láhvi získal Cenu Haralda Mogensena, která se uděluje za nejlepší současný dánský kriminální román. V roce 2010 mu bylo uděleno významné literární ocenění Glass Key za nejlepší severský detektivní román (laureáty této ceny jsou Jo Nesbo, Stieg Larsson a Henning Mankell). Vzkaz v láhvi se také stal vítězem Ceny čtenářů 2010, kterou každoročně vyhlašuje dánský deník Berlingske Tidende a Národní organizace knihoven.

Horké pokračování série. Kdo je další na řadě? Bude to vaše dcera? Je nejteplejší léto, jaké kdo pamatuje. Město Linköping sužují nové a nové vlny horka, kolem běsní lesní požáry. V parku je nalezena mladá dívka. Na nahém těle jsou stopy krve, ale není vůbec zřejmé, co se vlastně stalo. A na pláži u jezera dojde k dalšímu hrůzostrašnému nálezu. Inspektorce Malin Forsové začíná být jasné, že vedro je tím posledním, co by ji mělo znepokojovat — zvlášť, když je její dceři tolik, kolik bylo prvním dvěma obětem… Mons Kallentoft je považován za jednoho z nejnadanějších vypravěčů mladé generace. Ale teprve když stvořil postavu blonďaté kriminální inspektorky Malin Forsové, dosáhl skutečného komerčního úspěchu. Malin je návyková. U švédské policie ještě nikdy nepracovala tak talentovaná žena. Nikdo s takovou intuicí. A ještě nikdy u ní nepracoval nikdo, koho by natolik poháněly vlastní komplexy. Malin je rozvedená, má ráda svoji dceru, ale taky tequilu… Forsová má mnoho společného s nejlepšími postavami skandinávských detektivek — paradoxně také to, že je naprosto jedinečná… Mons Kallentoft již napsal čtyři díly této čím dál slavnější detektivní série a plánuje nejméně stejný počet dalších.

Neohrožená právnička Rebecka Martinssonová se vrací. Muž rozpáře medvědí břicho a zamumlá: „Co to sakra sežral?“ Najednou se vztyčí. Úplně zesiná. V lese se rozhostí ticho, které nenaruší ani vítr, ani ptačí zpěv. Zdá se dokonce, že les zadržel dech. Lovecká výprava našla v žaludku medvěda lidský palec. Několik měsíců poté je doma zavražděna Sol-Britt Usitalová. Rebecka Martinssonová a kirunští policisté začínají vyšetřovat případ, který na první pohled vypadá jako vražda ze žárlivosti nebo zášti. Když je Rebecka z případu odvolána a nahrazena protivným advokátem Carlem von Post, rozhodne se vzít si nevybranou dovolenou. Rebecka ale neumí nechat Sol-Brittinu vraždu být, neumí stát stranou a nechat vyrůstat sedmiletého Sol-Brittina vnuka bez rodiny, bez příbuzných, bez toho, aniž by věděl, co se stalo jeho babičce. Spolu s vyšetřováním vraždy a policejní prací vyplouvá na povrch starý příběh Hjalmar Lundbloma, kirunského despoty z počátku minulého století, a jeho milostná aféra s krásnou učitelkou Elinou Pettersonovou. Přítomnost a minulost jsou propleteny víc, než se zdálo.

Příběh s detektivní zápletkou popisuje osudy čtyř sousedů, kteří se při hledání zdánlivě nejjednodušší životní cesty dopustí zločinu Novela zavádí čtenáře na periferii města, do polorozpadlého domu schovaného kdesi uprostřed bývalého továrního areálu mezi vysokými pecemi vítkovických železáren. Stejně jako zchátraly, zrezivěly a rozpadly se výrobní haly továrny, sešli také lidé, kteří v domě ještě přežívají. Všechny hrdiny spojuje minulost prožitá v kleci fabriky, neschopnost změnit svůj život k lepšímu, neschopnost představit si sebe samé jako strůjce vlastního osudu. Společně tak vegetují mezi panelákovými zdmi, daleko od zraku lidí a zájmu úřadů. Za tichého přihlížení se stávají svědky, a nakonec i aktéry zločinu. Každý, kdo by je chtěl vytrhnout z pohodlí jejich řádu, se pro ně stává nebezpečným. Není nic jednoduššího než se nepohodlného člověka zbavit…

Na policejní ústředně zvoní telefon. Šestnáctiletý chlapec Roger zmizel a jeho matka si dělá starosti. Je vyhlášeno pátrání a skupina mladých skautů učiní zanedlouho v bažinách hrůzný nález. Roger Eriksson je mrtvý a někdo mu vyřízl srdce z hrudi. Případ zavražděného Rogera přebírá Oddělení vyšetřování kriminálních činů a využívá nabídky pomoci psychologa Sebastiana Bergmana, jednoho z předních švédských expertů na sériové vrahy. Sebastian se sice po smrti své ženy a dcery při tsunami úplně vzdal policejní práce, ale má své vlastní důvody, proč chce být součástí týmu. Proto se zprvu neochotně, ale postupem doby stále větší měrou podílí na vyšetřování vraždy. Ne všichni z Oddělení jsou však ze Sebastianovy přítomnosti nadšeni. Jeho šovinistické způsoby a drsné chování pramenící z pocitů prázdnoty po ztrátě rodiny hraničí se zastrašováním a narušují harmonii skupiny. I přes interní neshody se týmu vyšetřovatelů podaří zjistit, že všechny stopy vedou jedním směrem — k soukromé škole, kam Roger chodil. Palmlövské gymnázium se na první pohled zdá ideálním prostředím pro mladého chlapce, avšak pod povrchem dřímají temná tajemství. Temná tajemství je inteligentní a strhující příběh, který se čte jedním dechem. Michael Hjorth a Hans Rosenfeldt píší jistou rukou a autoritativním tónem. Připravte se na výjimečný zážitek!

Jednoho srpnového večera roku 2001 zavolá na stanici v Ystadu člověk, který prý viděl na jezeře Marebo hejno hořících labutí. Kurt Wallander se k jezeru vydá, aby zjistil, co se stalo. Bere s sebou i dceru Lindu, která právě dokončila policejní akademii ve Stockholmu a má nastoupit k stadskému policejnímu sboru. U jezera žádné stopy nenajdou, ale za pár dní udeří zvířecí sadista znovu a brzy začnou mizet i lidé. Za záhadných okolností se ztratí také Lindina kamarádka z dětství Anna. Otec a dcera Wallanderovi se pouštějí společně, a přece každý po svém, po stopách vedoucích až do guayanské džungle a ke křesťanskému soudnému dni. Lindina policejní kariéra může být ohrožena dřív, než vůbec začala.

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně…“

Lars Kepler svým čtvrtým románem překonává veškerá očekávání. Jedné chladné zimní noci se na železničním mostě ve Stockholmu objeví mladý muž. Je silně podchlazený a má těžký zápal plic. V nemocnici vyjde najevo šokující fakt: podle úmrtního listu má být mladík již sedm let po smrti. Zabil ho sériový vrah Jurek Walter, přestože si odpykává doživotní trest v naprosté izolaci, k níž byl odsouzen po zatčení Joonou Linnou. Jak je to možné? Starý případ je nutné znovu prošetřit. Sériový vrah je obestřen spoustou záhad. Je třeba jednat rychle, neboť čas je neúprosný. Lars Kepler svým čtvrtým románem překonává veškerá očekávání.