HOST - vydavatelství strana 15 z 36

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila. Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury. Magnesia Litera 2010 - Kniha roku Petra Soukupová (1982) vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V současnosti pracuje jako scenáristka úspěšného pořadu Comeback. Za svůj debut K moři získala Cenu Jiřího Ortena, byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a cenu Magnesia Litera. Za scénář k povídce Na krátko získala třetí místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář a ukončila jím studium na FAMU. Její druhá kniha, triptych povídek Zmizet, byla rovněž nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, v roce 2010 získala hlavní cenu Magnesia Litera - kniha roku.

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několika¬měsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta" společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století. Kromě bolestných otázek viny, odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci, jež tento neobyčejně plastický a působivý román klade, se stáváme svědky netradičního vztahu matky a dcery, který je deformován nejen omezeným prostředím, v němž se jako české Němky vystrnaděné na okraj společnosti směly pohybovat, ale také vzájemným nepochopením dvou generací, obtížnou komunikací a nemožností zprostředkovat osobní zkušenost. Magnesia Litera 2010 - Knižní klub Cena čtenářů, nominace na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu a Cenu Jiřího Ortena (vše za rok 2010) Kateřina Tučková se narodila v roce 1980. Vystudovala gymnázium, poté Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor dějiny umění a bohemistiku. V současné době je doktorandkou Ústavu pro dějiny umění Univerzity Karlovy. Pracuje jako kurátorka. Debutovala v roce 2006 novelou Montespaniáda (Větrné mlýny), v roce 2008 byla její povídka Poslední večer zařazena do výboru Současné ženské povídky Ty, která píšeš (Artes Liberales). Je autorkou řady odborných publikací, z nichž se na pomezí historie umění a krásné literatury pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (Nakladatelství Vltavín). Více na www.katerina-tuckova.cz

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? Magnesia Litera 2006 za prózu 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005 Jiří Hájíček se narodil v roce 1967 v Českých Budějovicích. Vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou a českobudějovickou fakultu Vysoké školy zemědělské. Žije a pracuje jako bankovní úředník v Českých Budějovicích. Je ženatý. Prozaický debut, sbírka povídek Snídaně na refýži, byla připravena k vydání v nakladatelství Český spisovatel v roce 1995, ale vyšla až v roce 1998 (Hynek). V roce 2001 vyšla v Hostu novela Zloději zelených koní. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely o hledačích vltavínů Zloději zelených koní a připravuje se rovněž polské vydání. Druhý román Dobrodruzi hlavního proudu byl vydán roku 2002 (Host). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž (Host). Za knihu Selský baroko (2005) získal Jiří Hájíček cenu Magnesia Litera (2006) za nejlepší prózu. V roce 2007 vydal v nakladatelství Host povídku s názvem Fotbalové deníky. Přestože se slovo fotbal objevuje v titulu knihy, tento sport v románu nehraje hlavní roli, centrálním tématem jsou zejména rodinné vztahy.

Jednoho chladného lednového dne je v ospalé vesnici na severu Švédska nalezena oběť brutální vraždy. Celá víska je hrozivě klidná a opuštěná. A tiché domky vzápětí vydají své tajemství: zločin, jaký dějiny švédské kriminalistiky nepamatují. Když se o masakru dočte soudkyně Birgitta Roslinová, uvědomí si, že ji s místem pojí rodinná vazba, a rozhodne se pátrat na vlastní pěst. Jejími jedinými vodítky jsou přitom deník z devatenáctého století a červená stužka nalezená v nedalekém lese. Birgitta postupně odkrývá příběh pomsty, který sahá víc než sto let do minulosti a propojuje Čínu a Ameriku devatenáctého století s moderním Švédskem a Pekingem. Vyprávění zavede čtenáře do zapadlých končin severního Švédska, do nejvyšších pater čínské politiky i do slumů v dnešním Mosambiku. Šokující rozuzlení se chystá v čínské čtvrti v Londýně. Číňan je strhující a vysoce aktuální politický thriller. Zároveň však neslevuje z důmyslně propracované detektivní zápletky. Henning Mankell tímto románem potvrzuje pozici jednoho z nejslavnějších severských autorů detektivek, kterou si drží už od devadesátých let. Henning Mankell (1948) se narodil ve Stockholmu a vyrostl na různých místech ve Švédsku. Na začátku devadesátých let vytvořil postavu neohroženého inspektora Wallandera, o němž dosud napsal jedenáct románů. Tato série se těší velké čtenářské oblibě po celé Evropě a obdržela mnoho žánrových cen. Mankell se nicméně neomezuje jen na jednoho vyšetřovatele: v románu Číňan svěřil pátrání bezděčné hrdince Birgittě Roslinové. Mankell působí jako divadelní režisér a manažer jak ve Švédsku, tak v Mosambiku, kde vede divadelní soubor Avenida a píše stranou evropského ruchu. Jak sám říká, žije jednou nohou ve sněhu, druhou v písku. Mankellovou manželkou je Eva Bergmanová, dcera režiséra Ingmara Bergmana.

Psychiatr Erik Maria Bark je uznávaný odborník na léčbu traumat pomocí hypnózy. Jedné prosincové noci ho probudí zvonění telefonu. Volá mu detektivní inspektor Joona Linna z nemocnice ve Stockholmu a prosí ho, aby okamžitě přijel k případu malého chlapce, který je v bezvědomí, ve velmi kritickém stavu. Erik je jedinou nadějí, jak může policie chlapce vyslechnout a zjistit, kdo brutálně zavraždil jeho rodiče a mladší sestru. Doufají, že vraha vystopují a zachrání jeho starší sestru dřív, než bude pozdě. Erik se však praxi hypnotizéra nevěnuje už deset let a je rozhodnutý, že hypnózu už nikdy provádět nebude. Žádost o pomoc v něm probudí bolestné vzpomínky, a proto Erik prosbu policie odmítá. Když se však Erik konečně nechá přesvědčit, všichni se rázem ocitnou ve víru nečekaných událostí. Tyto události bez varování udeří plnou silou do Erikova života. Erikův syn zmizí. Erik je nucen postavit se tváří v tvář minulosti a vrátit se ve vzpomínkách zpět do časů, kdy jeho profesionální život ležel v ruinách a jeho manželství bylo na pokraji zhroucení. Jedině tak má šanci zachránit život svému synovi. Lars Kepler je pseudonym, za kterým se skrývají Alexandra Coelho Ahndorilová (nar. 1966) a její manžel Alexander Ahndoril (nar. 1967). Oba mají rádi thrillery a rozhodli se vytvořit sérii detektivních románů, které by nebyly spojovány s jejich dosavadní tvorbou (Alexander je například autorem diskutované knihy o Ingmaru Bergmanovi The Director). Román Hypnotizér se stal mezinárodním bestsellerem, jen v Čechách se prodalo přes padesát tisíc výtisků. Chystá se jeho filmové zpracování. Druhý díl románové série má název Paganiniho smlouva.

Je vlahá červnová noc. Šedomodrou hladinu brázdí opuštěná loď. Všimne si jí starý rybář, vystoupí na palubu a člun prozkoumá. V kajutě sedí dívka, v dlouhých černých vlasech má vetknutou sponku s bílou holubicí — symbolem míru. Je mrtvá. „Utopila se, Joono,“ prohlásí patolog. „Utopila?“ Lékař přikývne a cukne koutky úst. „Utopila se na palubě plovoucí lodi.“ „Pravděpodobně ji někdo vytáhl z moře.“ „Dívčiny plíce jsou plné slané vody, ale na těle po ní nenajdeš ani stopy,“ podotkne tichounce patolog. „Je to záhada...“ V salonu luxusního bytu je nalezen oběšený muž. Oprátka je připevněna k lustrovému háku, v místnosti však není jediný kus nábytku, na který by se mohl postavit... Vyšetřování obou záhadných úmrtí se ujme kriminální komisař Joona Linna. Záhy zjišťuje, že utopená dívka i oběšený muž jsou oběťmi monstrózního zločinu. Druhý díl série Keplerových detektivních románů je stejně úspěšný jako díl první —Hypnotizér. Lars Kepler je pseudonym, za kterým se skrývají Alexandra Coelho Ahndorilová (nar. 1966) a její manžel Alexander Ahndoril (nar. 1967). Oba mají rádi thrillery a rozhodli se vytvořit sérii detektivních románů, které by nebyly spojovány s jejich dosavadní tvorbou (Alexander je například autorem diskutované knihy o Ingmaru Bergmanovi The Director). Román Hypnotizér se stal mezinárodním bestsellerem, jen v Čechách se prodalo přes padesát tisíc výtisků. Chystá se jeho filmové zpracování. Druhý díl románové série má název Paganiniho smlouva.

Nový román autorky Vyhnání Gerty Schnirch. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele — její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice… Trailer ke knize najdete na adrese: http://vimeo.com/36472888 Kateřina Tučková (nar. 1980) vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně, v současné době pracuje jako kurátorka. Debutovala novelou Montespaniáda (2006), v roce 2009 vydala román Vyhnání Gerty Schnirch, za který obdržela cenu Magnesia Litera 2010 — Knižní klub Cena čtenářů a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu a Cenu Jiřího Ortena. Je autorkou několika odborných publikací z oblasti českého výtvarného umění, na pomezí historie a krásné literatury se pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (2008). Více na www.katerina-tuckova.cz

Na podlaze kostela v severním Švédsku leží mrtvé a rituálně zmrzačené mužské tělo. A na noční obloze mezi vločkami padajícího sněhu tančí polární záře. Rebecka Martinssonová se po letech vrací do svého rodného městečka Kiruny. Kdysi musela toto místo za dramatických okolností opustit a odejít do Stockholmu, kde pracuje jako daňová poradkyně. Nyní se vrací zpět, aby pomohla své dávné přítelkyni Sanně, jejíž bratr byl hrůzným způsobem zavražděn v kostele náboženského společenství, které kdysi založil. Krásná a zranitelná Sanna potřebuje Rebecčinu pomoc, aby se očistila od podezření, jež na ni padlo po bratrově smrti. Rebecka se ocitne před nelehkým úkolem. Při hledání vraha se bude muset vypořádat nejen s policejními postupy, ale bude nucena čelit i dohadům kolujícím uvnitř uzavřené a vyděšené komunity. Bude muset zapátrat hluboko ve své paměti a ve svém svědomí, aby se postavila čelem k temnému tajemství, které za sebou v Kiruně zanechala a které je ukryto pod rouškou všeobecného mlčení. A bude se muset postavit vrahovi, jehož úmysly je těžké odhadnout... Asa Larssonová (nar. 1966) pochází z Kiruny, malého městečka na severu Švédska. Než se začala věnovat psaní, pracovala jako daňová poradkyně. Svým prvním kriminálním románem s názvem Sluneční bouře vzbudila ve Švédsku čtenářský zájem a získala ocenění za nejlepší debutový kriminální román. Stejný ohlas měly i její další detektivní romány, tvořící dohromady sérii, kterou spojuje postava Rebecky Martinssonové. Knihy Asy Larssonové byly vydány již v patnácti zemích. Autorka žije se svými dvěma dětmi na jihu Švédska, v blízkosti Gripsholmu.

První díl trilogie Milénium Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii. Trilogie Milénium hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. První díl (Muži, kteří nenávidí ženy) byl v roce 2008 nominován na cenu Duncan Lawrie International Dagger a získal také cenu britské televize ITV3 Crime Award. Obdobný úspěch zaznamenaly i další knihy (Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda). Dosud se prodalo více než 46 milionů výtisků v 44 zemích. Všechny tři díly byly zfilmovány, připravuje se i hollywoodská verze. Více na www.stieg-larsson.cz Stieg Larsson (1954–2004) byl novinářem a šéfredaktorem časopisu Expo. Ve své profesi byl považován za odborníka na pravicový extremismus, o němž často psal. Jeho politické přesvědčení a novinářské zkušenosti ho v devadesátých letech vedly k založení nadace Expo, jejímž cílem bylo sledování a dokumentace rasistických a nedemokratických tendencí ve švédské společnosti. Stieg Larsson se bohužel mezinárodního úspěchu svého literárního díla nedožil, v padesáti letech zemřel na infarkt.

Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu. Novinář spolupracující s časopisem Milénium a jeho partnerka jsou zavražděni krátce před publikováním materiálu o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie po Lisbeth zahájí celostátní pátrání, podporované mediální kampaní, ve které se vytahují na světlo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je však přesvědčen o její nevině... Trilogie Milénium hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. První díl (Muži, kteří nenávidí ženy) byl v roce 2008 nominován na cenu Duncan Lawrie International Dagger a získal také cenu britské televize ITV3 Crime Award. Obdobný úspěch zaznamenaly i další knihy (Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda). Dosud se prodalo více než 46 milionů výtisků v 44 zemích. Všechny tři díly byly zfilmovány, připravuje se i hollywoodská verze. Více na www.stieg-larsson.cz Stieg Larsson (1954–2004) byl novinářem a šéfredaktorem časopisu Expo. Ve své profesi byl považován za odborníka na pravicový extremismus, o němž často psal. Jeho politické přesvědčení a novinářské zkušenosti ho v devadesátých letech vedly k založení nadace Expo, jejímž cílem bylo sledování a dokumentace rasistických a nedemokratických tendencí ve švédské společnosti. Stieg Larsson se bohužel mezinárodního úspěchu svého literárního díla nedožil, v padesáti letech zemřel na infarkt.

Je svatojánská noc a celá země slaví letní slunovrat. V Jukkasjärvi, vesničce blízko Kiruny, je nalezena mrtvá farářka z místní farnosti Mildred Nilssonová. Kdosi ji ubil a její tělo pověsil pod kostelní varhany. Znovu se vracejí vzpomínky na případ zavražděného kněze Viktora Strandgarda. Rebecka Martinssonová během té doby prožila bezesporu nejhorší chvíle svého života. Byla nucena v sebeobraně zastřelit tři osoby, avšak kolaps přichází až nyní. Rebecčin šéf se snaží zabránit jejímu zhroucení a posílá ji s kolegou do Kiruny. Rebecka se zde setká s farářem Stefanem Wikströmem, Mildrediným nástupcem. Objeví tajnou schránku s výhrůžnými dopisy adresovanými zavražděné farářce a pochopí, jaké nenávisti musela Mildred vzdorovat při svých aktivitách na pomoc ženám v tísni. Inspektorka Anna-Maria Mellaová přeruší mateřskou dovolenou a vydá se po stopách vraha. Pak najednou zmizí farář Wikström a situace se vyhrocuje… Asa Larssonová (nar. 1966) pochází z Kiruny, městečka na severu Švédska. Než se začala věnovat psaní, pracovala jako daňová poradkyně. Svým prvním kriminálním románem s názvem Sluneční bouře (2003; zfilmováno 2007; česky 2010) vzbudila ve Švédsku velký čtenářský zájem a získala ocenění za nejlepší debutový kriminální román. Stejný ohlas měly i její další detektivní romány tvořící dohromady sérii, kterou spojuje postava Rebecky Martinssonové. Knihy Asy Larssonové byly vydány již v patnácti zemích. Spisovatelka žije se svými dvěma dětmi na jihu Švédska, v blízkosti Gripsholmu. Za knihu Prolitá krev (2004) obdržela autorka Cenu za nejlepší švédský kriminální román.

Básně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes beze zbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé. Mnoho již bylo napsáno o jeho inspiraci dekadentní poezií a vůbec atmosférou fin de siecle, ale veškerá morbidita a nihilismus jsou tu zároveň zdrojem zdrcujícího sarkasmu a sebeironie. Předchozí souborné vydání Krchovského veršů Básně vyšlo již v roce 1998 a od té doby se ho v několika dotiscích prodalo více než osm tisíc. Básně sebrané tento kánon rozšiřují o dvě později vydané sbírky Poslední list (Petrov 2003) a Nad jedním světem (Host 2004). Cena města Havlíčkův Brod za nejkrásnější beletristickou knihu 20. Podzimního knižního veletrhu (2010) J. H. Krchovský se narodil 22. 4. 1960 v Praze. V mládí byl ovlivněn prostředím pražského undergroundu a zejména osobností Egona Bondyho. Od svých dvaceti let publikoval v samizdatu a po roce 1989 i časopisecky. Vydal knihy Noci, po nichž nepřichází ráno (básně z let 1978–1991; Host 1991), Leda s labutí (básně z let 1992–1996; Host 1997), Dodatky… (básně z let 1978–1996; Host 1997), Básně (souborné vydání předešlých titulů; Host 1998), Vše nejlepší… (výbor z let 1978–1997; Maťa 1998), Poslední list (básně z let 1997–2003; Petrov 2003), Nad jedním světem (básně z let 2003–2004; Host 2004),Mladost – Radost... (vybrané juvenilie z let 1978–1981; Větrné mlýny 2005) a Básně sebrané (souborné vydání dosavadních knih; Host 2010). Překlady jeho básní byly představeny i v řadě zahraničních periodik. Jeho verše často zhudebňoval Milan Hlavsa, ale i další autoři české rockové a alternativní scény (Hudba Praha, Divoké srdce, Nahoru po schodišti dolů band, The Plastic People of the Universe, Vladimír Václavek aj.). J. H. Krchovský často vystupuje na autorských čteních, mimo to své texty interpretuje se svou rockovou formací Krch-off. V roce 2009 vydavatelství Guerilla Records vydalo album J. H. K. & Krch-off bandu s názvemNaposled. Autor patří k nejoblíbenějším a nejčtenějším českým básníkům poslední doby, jeho knihy vyšly v mnoha reedicích. Většinu života prožil v Praze, nyní žije převážně v Brně.

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.

Po svém posledním případu hledá Rebecka Martinssonová jen těžko cestu zpět k normálnímu životu. Klid nachází v Kurravaaře, rodné vesnici, kde se nastěhuje do domku po babičce. Z letargie ji vytrhne nabídka práce na státním zastupitelství v nedaleké Kiruně. Opravdu však Rebecka ožije teprve ve chvíli, kdy je na nedalekém zamrzlém jezeře nalezena mrtvá žena. Její tělo jeví známky mučení. Inspektorka Anna-Maria Mellaová ví, že se neobejde bez pomoci. Bude potřebovat dobrou právničku - a zná tu nejlepší... Rebecka Martinssonová netuší, jak složitý případ má před sebou. Zavražděná žena zastávala klíčovou pozici v jedné mezinárodní těžební společnosti. Rebecka se záhy noří do spletitých záležitostí a intrik, v jejichž středu stojí majitel těžební společnosti, který měl s obětí rozporuplný vztah. Rebecka a Anna-Maria postupně pronikají do sítě tajemství, perverze a zločinu... ...a odkrývají temný příběh, v němž se kříží posedlost, ambice a zvrácená sexualita s osamělostí, nadějí a touhou. Mistrovsky odstupňované napětí dosahuje vrcholu v dramatickém rozuzlení, po němž nic nebude jako dřív.

První případ komisaře Morcka z oddělení Q. Celosvětový bestseller. Komisař Carl Morck je po traumatické události, utrpěné během služby, přeložen do nově založeného oddělení Q, kde se má zabývat nevyřešenými případy z minulosti. Případ mladé političky Merete Lynggaardové, jež před pěti lety beze stop zmizela, v něm probudí detektivní instinkty, které považoval za dávno vyhaslé. V pátrání mu účinně pomáhá svérázný arabský přistěhovalec Asad, jehož přítomnost v díle je zdrojem multikulturního napětí i mnoha humorných situací. Čím hlouběji Carl Morck do případu proniká, tím větší nachází nesrovnalosti. Je opravdu možné, že ta žena je stále ještě naživu, že ji někdo vězní a týrá na neznámém místě? ------- Neobyčejně poutavý thriller o bezbranné ženě, která musí snášet utrpení, o jednom paličatém kriminalistovi a o pachateli, který nezná slitování. Napínavé čtení, a zároveň sonda do temných hlubin lidské duše. Čtenáře udrží v napětí až do poslední řádky. Manfred Orlick, buchinformationen.de Mám podezření, že se stane bestsellerem. Kathrin Fischerová, hr1-Tipp, hr-online.de Jussi Adler-Olsen si hraje s detaily, s potěšením dávkuje děj a na konci pozvolna spojuje jednotlivé dílky skládačky. Zápletka knihy je složitá a promyšlená do nejmenšího detailu. Jen málokterému autorovi se podaří vytvořit tak napjatou atmosféru. Kniha jako stvořená pro úspěšný seriál nebo filmové plátno. Florian Blaschke, news.de Jussi Adler-Olsen (nar. 1950 v Kodani) vystudoval politologii a filmovou vědu. Pracoval jako novinář, redaktor a nakladatel. Ve své tvorbě se zaměřuje na témata psychických poruch (jeho otec byl psychiatr) a mezinárodních konspirací. Svou literární kariéru zahájil bestsellerem Alfabethuset (1997), následovaly romány A děkovala bohům (2003) a Washingtonský dekret (2006). Poté se začal věnovat tématům spojeným s jeho rodným Dánskem. Kriminální série o kodaňském policejním oddělení Q dosud zahrnuje čtyři knihy: Žena v kleci (2007; česky Host, 2011), Zabijáci (2008; česky Host, 2012), Vzkaz v láhvi (2009; české vydání se připravuje se na rok 2013) a Složka č. 64 (2010), díky nimž dosáhl mezinárodního věhlasu.

Případy komisaře Wallandera 9 - poslední případ světoznámého komisaře Wallandera. Jednoho dubnového rána roku 2008 zmizí na své pravidelné procházce lesoparkem vysloužilý vysoce postavený námořní důstojník Hakan von Enke. Vyšetřování případu má na starosti stockholmská policie a komisař Wallander s ním nemá nic společného — tedy oficiálně. Jenže zmizelý důstojník se měl stát tchánem jeho dcery. A tak se Wallander brzy zaplete do věcí, po kterých mu úředně nic není, slibuje, co vzápětí nesplní, dokonce i lže, když je to zapotřebí — a vychází mu to. Brzy ale narazí na matoucí špionážní aktivity, které se váží ještě k době studené války… Přidávají se ale další nečekané překážky. Co překročil šedesátku, má komisař pocit, že se nachází na prahu senility. Zoufale se drží naděje, kterou pro něj zosobňuje nedávno narozená vnučka, ale životní realita ho dohání. Do budoucnosti hledí s velkou nejistotou a zdá se nevyhnutelné, že se musí tváří v tvář utkat s tím nejvzpurnějším soupeřem: sám se sebou.