HOST - vydavatelství strana 7 z 36

V osmém dílu detektivní řady o oddělení Q autor odhaluje Asadovu pohnutou minulost Na břehu Středozemního moře se najde tělo uprchlíka. Noviny o něm píšou jako o „Oběti 2117“ a jeho smrt vyvolá sled nečekaných událostí, které přivedou Asada na pokraj zhroucení. Musí čelit démonům z minulosti vyvolaným články španělského novináře a současně se spolu s Carlem dostává do neúprosného závodu s časem, aby zabránili nevyhnutelné katastrofě uprostřed Evropy. Tu připravuje irácký terorista Ghálib. Asada známe jako člověka se svérázným smyslem pro humor, který si dokáže poradit v každé situaci. Jeho temná minulost nám však prozatím zůstávala skryta. Jaký je jeho skutečný příběh?

Druhý díl původní české young adult trilogie Dračí město. Jana podstoupí výcvik v hlubinách oceánu, aby se stala bojovnicí Tajemných. Ale ne všechno jde podle plánu. Ještě se nevzpamatovala z bitvy o Zarnu a její zvířecí já zmizelo. Nahradil ho strach a noční můry. Všechno se jí rozpadá pod rukama — přátelství, láska i životní cíl. Ani Lianea to nemá lehké. Věděla, že ji minulost jednou dostihne. Bude mít sílu s ní bojovat? A bude vůbec chtít? Jana a její přátelé zjistí, že nic není černobílé a že existují ještě děsivější stvůry než bestie. A dračí bohové pořád mlčí.

Radosti a strasti pražského Žižkova v časech normalizace. Žižkov osmdesátých let, svět sám pro sebe. Do Prahy se chodí jenom výjimečně. Estébáci, šlapky a veksláci možná překračují hranice oběma směry, ale děti, kriplové a týraná zvířata jsou doma jenom na Žižkove. V próze Všichni sou trapný se odchlipují okraje společnosti. Sledujeme hlavně Bóžu a Růžu, Šimonu, Martina a další děti z jedné třídy, která se pod dohledem učitele Jury snaží dospět. Ale je vlastně kam? Je k čemu? Novela Simony Bohaté má pohlcující atmosféru. Místem je periferie, časem normalizační bezčasí, hlavními postavami děti. A jazykem živá pražština, řeč průjezdů, dvorů a pavlačí. Z fragmentární struktury vyprávění postupně vystupuje obraz jednoho zvláštního světa, který zmizel. Máloco je však této novele vzdálenější než nějaká normalizační nostalgie. Všichni sou trapný je ostrá próza z doby, kdy zničit někomu život bylo až příliš snadné. A sobě zvlášť.

Divoce imaginativní scifi román od autora bestsellerové trilogie Vzpomínka na Zemi. V den oslavy svých čtrnáctých narozenin se Čchen namísto šťastného sfouknutí svíček na dortu stane svědkem smrti obou rodičů. Přímo před jeho očima je zabije kulový blesk, přírodní jev, jímž se dodnes zabývá mnoho vědců. Čchen se zatvrdí a rozhodne se zasvětit zkoumání kulového blesku celý svůj život. Čím víc toho Čchen ví, tím silněji si uvědomuje, že kulový blesk je jen špičkou ledovce úplně nových obzorů fyziky. Samotářský a odhodlaný vědec se díky svému úkolu setkává se spoustou lidí, kteří jsou stejně jako on hnáni kupředu nějakou posedlostí. Jako červená nit se Čchenovým příběhem linou poslední slova jeho otce: „Klíčem ke krásnému životu je okouzlení.“ Román Kulový blesk vznikl ještě před vydáním Liou Cch’-sinovy slavné ságy Vzpomínka na Zemi a lze jej číst nejen jako samostatné dílo, ale také jako předmluvu k této trilogii.

Možná jste chtěli mít avantgardní kapelu, studovat literaturu a milovat se, ale nakonec jste jen kamínkem v marketingové pyramidě. Román Jakuba Dotlačila Až zhasneme se vrací do „divokého mejdanu“ mytizovaných devadesátých let. Dotlačilovy devadesátky však nejsou zrovna večírkově blýskavé, naopak je to trochu „maso“. Hlavní hrdina Jan studuje bohemistiku v době, kdy studium nic neznamená a nejdůležitější je chytit příležitost za pačesy. Tu chytí hlavně jeho strýc — jeden ze společníků zprivatizovaného masokombinátu v nejmenovaném severočeském městě. Jan se do podniku dostane jako letní brigádník. Masomlejn, na jehož začátku jsou živé krávy a na konci párky, tu ovšem zdaleka není jen metaforou společenských změn období transformace. Děj románu protne nejedna dobová kauza; někdejší naivita i iluze se tu připomenou hned v několika osudech. Za napínavou a propracovanou zápletkou se však skrývá i hlubší generační výpověď, melancholické svědectví o tom, jak z nás devadesátá léta vykřesala snaživé občany kapitalistického státu.

Jaký je pád do „kalné stoky“ dějin? Jak reaguje člověk v mezních situacích? Jaké následky nese spolupráce s okupantem či úpis ďáblu? Naše novodobá historie není dlážděna jen hrdinstvím, obětavostí a zásadovostí, ale také selháváním, zrádcovstvím a kolaborací. Miloš Doležal, který se dlouhodobě zabývá postavou mučedníka komunismu faráře Josefa Toufara, se tentokrát zaměřil na období protektorátu. Stopy po hlavních aktérech jeho knihy jsou i dnes znatelné a krvavé. Autor však nesoudí lidi ani dějiny, spíše pozorně rozplétá osudové okamžiky, snaží se porozumět vnitřním pohnutkám a nahlédnout do tragické partie, kterou s člověkem rozehrává Zlo. Tři dokupovídky nejsou historickou studií, ale živým a čtivým portrétem několika temných postav: Bohuslava Bušty alias „Zwirna“, krejčího z Vysočiny, který se stal agilním konfidentem gestapa v Táboře. Oskara „Kariho“ Felkla, předválečného československého četníka, posléze příslušníka gestapa na Kladně a jednoho ze strůjců vyvraždění a vypálení Lidic, a jeho manželky. A konečně parašutisty Karla Čurdy, člena paraskupiny OUT DISTANCE, vysazeného do protektorátu na jaře 1942, který zradil své kamarády a spolupracovníky a z kterého se stal spolupracovník gestapa Karl Jerhot. Na jaře roku 1947 je Čurda naposledy focen. Alkoholicky odulý obličej vyhaslého muže, cynicky prázdný žabí pohled slabocha. Pod nosem řídký urousaný knír. Povislá ramena a nakloněná postava prozrazují rezignovanost. V jednom z obžalovacích protokolů se v kolonce Pohnutka pod Čurdovým jménem uvádí: Zvrhlost. Když se ocitl v mezní situaci a dostal se na pokraj psychických sil, vyhořel a zradil. Nenašel odvahu vzít si život a umlčet se. (ukázka z knihy)

Závěr volného cyklu space oper Poutníci Poslední lidé opustili Zemi už před stovkami let. Po vleklém putování prázdnotou byli (většinou) přijati mezi druhy, které se podílejí na správě a chodu galaxie, a po generace trvající cesta flotily Exodus skončila. To je ovšem dávná historie. Dnes je flotila Exodus živoucím pomníkem, místem, odkud mnozí lidé pocházejí, ale málokdo z nich ho na vlastní oči viděl. Exodané se rádi pyšní svou komunitou a tradicemi — ty však nejsou tak jedinečné, jak si myslí. Mnoho Exodanů odchází do cizích měst nebo kolonií a ti, kteří zůstávají, musejí uvažovat o svém současném i budoucím směřování. Jaký je účel lodi, která již dosáhla svého cíle? Proč zůstávat ve vesmíru, když existují jiné obyvatelné světy? Jaká je cena za udržování pečlivě vyváženého způsobu života — a má smysl v něm pokračovat?"

Mila, Petr, Katka a Franta jsou divní. Nebo si to o nich aspoň ostatní myslí. Desetiletá Mila má ráda zvířata — zvlášť hmyz a ze všeho nejvíc pavouky. Taky se umí „ztratit ze světa“. Když se na něco soustředí, všechno ostatní pro ni přestane existovat. Petr chodí do čtvrté třídy, ale vypadá na prvňáka. Umí skvěle kreslit a v noci nemůže spát. Bojí se totiž tmy nebo spíš toho, co se v ní skrývá. A když už usne, zdají se mu hrozné sny. Katka nemá žádné kamarády, připadá si tlustá a ošklivá. Bojí se mluvit s lidmi a šťastná je jenom tehdy, když si čte. Franta má nemocné nohy a musí chodit o berlích. Je naštvaný na své postižení a bývá na lidi zlý. Baví se natáčením videí na YouTube, kterými rád provokuje ostatní. Tihle čtyři se náhodou potkají. Na začátku nejsou ani přátelé, spíš divné děti, co spolu tráví čas. Pak ale společně zažijí něco, na co se nezapomíná.

Životem znavený psychoterapeut se připravuje na odchod do penze a netrpělivě odpočítává, kolik sezení s pacienty mu ještě zbývá. Jednotvárnou každodennost jeho života naruší mladá německá pacientka Agathe, jež trvá na terapii právě u něj. Poprvé v životě je tak nucen zvážit, zda vystoupí ze své ulity a nabídne pomocnou ruku druhému člověku. Debutový román, který vychází ve dvaceti zemích, je zasazený do poválečné Francie, ovšem svými tématy osamělosti, bilancování, stárnutí a zamilovanosti je až neuvěřitelně aktuální. Mnoho krásných plastických obrazů ze života ‚jakoby mimochodem‘ má symbolickou hloubku. Sympatickou atmosférou, jemným humorem, poetickým a dobře plynoucím jazykem a popisy mladé Agathe očima starého psychologa se náladou blíží proslulé Smrti v Benátkách Thomase Manna.

Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?

Reeditovaný svazek básní Josefa Kainara (1917—1971) představuje výbor z autorova díla čtyřicátých a šedesátých let — Osudy (1940—1943), Nové mýty (1946), Lazar a píseň (1960) a Moje blues (1966). Působivost Kainarových textů těží z nevšedního propojení slova a hudby. Vyrůstá z epického vyprávění, zkratkovitě načrtnutého příběhu, jejž zbavuje iluzivnosti a očišťuje ho až k samému jádru, aby dala vyniknout mytičnosti a osudovosti lidského bytí, a směřuje k dokonalému bluesovému vyjádření, jedině schopnému vystihnout atmosféru smutku a nostalgie.