HOST - vydavatelství strana 25 z 35

Jste připraveni na druhou lekci ve Scholomancii? Mladá čarodějka Galadriel má před sebou poslední rok ve Scholomancii, drsné kouzelnické střední škole. Jenže právě tento ročník je ze všech nejnáročnější, a co hůř — na jeho konci na studenty čeká děsivý přízrak v podobě závěrečné zkoušky, ze které zdaleka ne všichni vyjdou živí. Galadriel si v minulém roce ověřila, kam až sahají její magické schopnosti, a získala i několik důležitých spojenců. Začíná doufat, že by mohla u zkoušky uspět. Jenže škola to zjevně ví také — a snaží se jí v tom všemi prostředky zabránit nebo ji alespoň donutit, aby konečně naplnila dávné proroctví a stala se nejstrašnější černou čarodějkou všech dob. Pokud si má Galadriel zachránit holý život, bude muset zatnout zuby, napnout všechny síly — a taky porušit pár pravidel. A možná ani to nemusí stačit…

Nescházejí nám znalosti. Chybí nám odvaha uvědomit si, co víme, a vyvodit z toho důsledky. „Vyhlaďte všechny ty netvory!" říká ve slavné Conradově novele Srdce temnoty šílený obchodník Kurtz. Je to cynické doporučení, jak zajistit bílým kolonizátorům pohodlné podnikání s africkými surovinami. Kurtz je sice fiktivní postavou, ztělesňuje však evropské myšlení své doby. Myšlení, pro něž byla genocida legitimní cestou k bohatství a moci; myšlení, které mělo zrodit dvacáté století i s jeho hrůzami. Pravda má občas podobu střípků rozházených všude kolem. Abychom ji mohli zahlédnout, musíme poodstoupit v prostoru i čase. Švédský spisovatel Sven Lindqvist proto podnikl pouť Saharou, aby mohl psát o temné minulosti evropského bohatství a imperiálního rozmachu. Vznikla dnes již legendární kniha Vyhlaďte všechny ty netvory, fascinující a brutální hybrid cestopisu, eseje a průvodce dějinami, přeložený do dvaceti jazyků, který vzbudil kontroverzi svým odhodláním pojmenovat pravdu za cenu vlastní — tedy evropské — hanby.

Jak obtížné je uniknout předsudkům, když žijete v romské komunitě na pražském Žižkově a kolem zuří devadesátky? Pražský Žižkov devadesátých let čpí neutěšeností, drogami, alkoholem a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých. Skutečný příběh novináře Patrika Bangy je výjimečně jiný. Zachycuje jeho životní cestu z romské čtvrti mezi novináře předních českých médií. Syrovým a velmi otevřeným stylem zobrazuje realitu dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven.

Niterná zpověď jedné z nejvýznamnějších dánských autorek dvacátého století V Dánsku již kultovní trilogie zavádí čtenáře do Kodaně mezi třicátými a sedmdesátými lety dvacátého století. Tove Ditlevsenová vypráví svůj životní příběh — příběh ženy z obyčejného dělnického prostředí, odkud se snažila co nejdříve uniknout do světa literatury. Kniha vyobrazuje složitá ženská přátelství, manželství bez citu a porozumění, mateřství a nechtěná otěhotnění, milostná vzplanutí, rozpolcení mezi muži, závislost na alkoholu a drogách, ale především závislost na psaní. Autorka se již v sedmnácti letech stala slavnou básnířkou, ovšem věnovala se i psaní novel, románů, povídek, esejů a především memoárů. Svůj život ukončila roku 1976 sebevraždou. Ačkoli ji soudobá kritika kvůli jejímu dělnickému původu i prostému faktu, že je žena, nebrala vážně, Ditlevsenová se nakonec vypracovala v jeden z nejnaléhavějších hlasů dánské literatury dvacátého století a se stejnou intenzitou oslovuje čtenáře po celém světě i dnes.

Román o hledání vlastní identity a pravdy, který překračuje žánry Ve městě Lucille už žádné nestvůry nežijí, alespoň tak to zdejší děti, včetně Džemy a jejího nejlepšího kamaráda Spásy, odmalička slýchají. Jenže co když si dospělí pouze odmítají připustit pravdu? Přesně tuhle otázku si Džemy musí položit, když jednoho dne z mámina obrazu vytáhne Mazla — napůl chlupatého, napůl opeřeného tvora s krvavými rohy a děsivými drápy. Mazel si ji vybral, aby mu pomohla ulovit nestvůru, a zdá se, že tahle konkrétní nestvůra si za místo svého nestvůření zvolila Spásův dům. Džemy tak musí nejen zachránit svého nejlepšího kamaráda, ale také odhalit pravdu a spolu s ní i odpověď na otázku: Jak ochránit svět před nestvůrami, když všichni slepě trvají na tom, že žádné neexistují? Máte dost odvahy se podívat?

Návrat do léta jednoho století Z knihy 1913. Léto jednoho století se ihned po vydání stal mezinárodní hit. Florianu Illiesovi se v krátkých prozaických črtách podařilo zachytit atmosféru odcházejícího devatenáctého století i záblesky toho nadcházejícího. Fascinující dobové výjevy z předválečné Prahy, Vídně či Berlína měly jedinou vadu skončily. Ke stejnému závěru dospěl naštěstí také Florian Illies, který se znovu pustil do pročesávání archivů, knihoven a galerií a připravil obdobně hypnotické a vtahující pokračování. Opět se tak můžeme ponořit do životů spisovatelů, umělců a novinářů, kteří sice cítí konec jedné epochy, avšak nemohou tušit, co má přijít po ní.

Finský bestseller, který s humorem boří všechny stereotypy o partnerství i rodině Sami je muž v nejlepších letech, ovšem přes tikot biologických hodin sotva slyší vlastní myšlenky. Matku svých budoucích dětí hledá tak urputně, až se shodou nešťastných náhod dostane do křížku s motorkářským gangem. Jeho kamarád Markus zase zůstal sám se třemi dcerami a o tradiční rodině si může nechat leda zdát. A třetí kamarád do party Pesonen se musí starat o stárnoucí rodiče, takže jeho osobní život i zářná kariéra zůstávají v nedohlednu. Ani zbytek Samiho rodiny není zrovna reklamou na štěstí — jeho matka se po manželově smrti jen těžko vypořádává s osamělostí a vlastní dcera s ní kvůli naprosto nevinným otázkám na budoucí vnoučata odmítá mluvit. Při snaze o řešení svých potíží všichni shodou okolností narážejí na stejný lifestylový blog, který líčí rodinnou idylku blogerky Sini. Postupně si však i ona uvědomí, že pouhá vyladěná fazóna k opravdovému štěstí nestačí.

Sbírka niterných povídek ověnčená prestižním oceněním Anasoft Litera 2021 Jednorožci aneb věční hledači. Lidé, kteří jsou nějakým způsobem jiní, ať už svou orientací, nebo jistým podivínstvím, novodobí nomádi z generace mileniálů, kteří usilují o totéž jako všichni ostatní — o lásku, vztah, porozumění a přijetí. Jejich odlišnost jim však brání toho všeho dosáhnout, potýkají se s nejistotou a samotou a často zůstávají nepochopeni, přesto neztrácejí sebeironii a vtip. Nenaplňují očekávání diktovaná či nenápadně podsouvaná prostorem, v němž žijí. Tento prostor se však v povídkách odráží velmi přesně a trefně, ať už nás zavedou do kavárny, venkovské chalupy, pronajatého městského bytu, nebo na psychiatrické oddělení; a nezáleží na tom, zda se odehrávají v Bratislavě, Tbilisi, nebo na východoslovenské vesnici. Každá z postav tápavě ohledává své okolí a s většími či menšími úspěchy se v něm učí žít. A přes všechny překážky v jejich životě nechybí ani lehkost a humor.

Čtivá historie chuti a čichu Touha po lahodných chutích ovlivnila běh lidských dějin. Rob Dunn a Monica Sanchezová nabízejí nový pohled na to, proč nám jídlo přináší radost. Jak chuť přispěla ke vzniku prvních nástrojů, jaký mohla mít vliv na vyhynutí dávných velkých savců a jak se podílela na evoluci nejchutnějších a nejtučnějších plodů na světě? Dozvíte se o chuťových receptorech, o nichž jste ani netušili, že je máte, zjistíte, jak fermentovat mastodonta, jak paleolitické umění souvisí se sýrem, proč se podvědomě vyhýbáme hořkému a naopak milujeme sladké a slané, a mnoho dalšího. V knize Lahoda. Evoluce lidských chutí se prolínají příběhy s nejnovějšími vědeckými výzkumy provedenými u primátů i lidí; kniha se zevrubně zabývá historií chuti, která ovlivnila vývoj člověka a formovala požitky, jež nám jídlo přináší.

„Nekonečná čtyřverší“ undergroundové legendy Kde leží klíč k legendě se značkou JHK? Zdálo by se, že ji stvořily jedinečné formy plus dekadence plus underground, ale spíš to bude tak, že to, o čem on jedinečně píše, jsou záležitosti obecně srozumitelné pro všechno živé a občas snad i myslící. Básník, aby jím skutečně byl, musí vydat své svědectví. Jenže pak je zde ještě jiný zápas. Vyvzdorovat na nicotě aspoň vteřinu, vyrvat z její všežravé tlamy třeba střep, učinit z něj svou skutečnost. To je to jediné, co duch & slovo zmůže, i když je to boj marný, nikoli však zbytečný. Námitka, že se autor opakuje, je tedy zcela bezpodstatná. Co by tak jiného měl dělat? Krchovského „nekonečná čtyřverší“ jistě váží víc než takzvaná literatura a její efemérní ambice. „Záhrobní příběh, nebo ‚lidský‘? a co je pravda, a co lež? ať píšu, co chci, je to vždycky jen variace na totéž“.

Tento žánrově i tematicky široce pojatý soubor hagiografické a meditativní tvorby Fridricha Bridela soustřeďuje nejen autorovu písňovou poezii lyrickou a epickou, ale i rozsáhlé básnické skladby nábožensky vzdělávacího a kontemplativního charakteru. Svazek otevírá výrazně patrioticky laděný Život svatého Ivana (1657), českého zemského patrona a poustevníka, jehož eremitství představuje vyhraněný typ křesťanské spirituality. Doplňují jej dva veršované přídavky — Hodinky o svatém arciotci Ignaciovi a Hodinky o svatém otci Františku Xaveriovi (oba 1658) — následované vánočním zpěvníkem Jesličky (1658), obsahujícím mimo jiné proslulé skladby i cyklus Slavíček vánoční či Katechismus. Texty písní doprovázejí původní barokní notace tištěné v moderní hudební transkripci. Srdcem výboru je meditativní báseň Co Bůh? Člověk? (1658), v níž Bridel s pokorou, úctou a duchovní láskou vyjádřil nesouměřitelnost božské dokonalosti a lidské omezenosti. Svazek uzavírá výchovně vzdělávací dialog Křesťanské učení veršemi vyložené (posmrtně 1681), systematicky a umělecky zpracovaný katolický katechismus, který současnému čtenáři přibližuje myšlenkový svět křesťana 17. století.

O ztrátě identity a etickém rozměru bytí Z díla Josefa Topola vybíráme pět her, vystihujících konstantní témata jeho tvorby: zobrazení rozpadu světa, v němž byl člověk pevně svázán s přírodou, a zachycení složitosti mezilidské komunikace. V lyrickém dramatu z kolektivizovaného venkova Konec masopustu (1963) Topol naplno rozvinul svůj básnický talent, když prolnul každodenní realitu se symbolikou karnevalového převrácení hodnot; v existenciální hře Kočka na kolejích (1965) experimentoval s možnostmi dramatického dialogu; v citově hořké jednoaktovce Hodina lásky (1968), balancující na pomezí skutečnosti a snu, poukázal na neschopnost člověka žít přítomností; v podobenství o krizi lidské identity Sbohem Sokrate (1976) zachytil bezvýchodný stav společnosti v době normalizace a do bilancující tragikomedie Hlasy ptáků (1989) promítl nejen vlastní, ale v zásadě i generační stesk nad uplývajícím životem. Lenka Jungmannová v průvodní studii představuje celou Topolovu dramatickou tvorbu, již zasazuje do širších kulturních souvislostí. Součástí této reflexe jsou i kritické ohlasy vzniklé při příležitostech inscenací her. Ve svazku jsou dále dokumentovány údaje o knižních vydáních a překladech dramat i o jejich scénických nastudováních.

Zima mě zadusila, rozervala na kusy. A v té bílé tmě jsem spatřila možnost znovu se poskládat. Někdy náš život ztratí směr. Náhlá nemoc, úmrtí milované osoby, rozchod, ztráta zaměstnání nebo jiná nepředvídatelná událost způsobí, že se náš svět obrátí vzhůru nohama. Většinu z nás pak čeká často dlouhé, osamělé období, během kterého se vyrovnáváme se ztrátami, prožíváme bolest a jen pomalu se odrážíme ode dna. Katherine Mayová tato těžká období nazývá zimováním — její vlastní zimování odstartovaly zdravotní problémy, manželova nemoc a synovy obtíže ve škole. Kniha je osobním vyprávěním o transformační síle odpočinku, protkaným poučeními z mytologie i přírody. Autorka nás vyzývá, abychom změnili svůj vztah k obdobím útlumu — i vlastní smutek lze přijímat aktivně a úlevu nám může přinášet nejen hluboké ústraní, ale také chápání života jako cyklického střídání, nikoli lineárního běhu.

Vesmír se možná zdá nekonečný, ale lodě jím plující můžou být tísnivě malé. Když se Rosemary Harperová připojí k posádce Poutníka, příliš toho neočekává. Touží jen po nenápadném, pokojném místě, které by mohla na chvíli nazývat domovem, a po úniku od problematické minulosti. A přesně takové útočiště jí Poutník nabízí. Život na palubě lodi je sice trochu chaotický, ale jinak vcelku poklidný. Až do doby, kdy posádka dostane životní nabídku: vybudovat hyperprostorový tunel na vzdálenou planetu a zajistit si tak na několik dalších let pohodlné živobytí — pokud ovšem přežijí dlouhou cestu mezihvězdným prostorem, aniž dojde k ohrožení některého z křehkých spojenectví, jež udržují galaxii v klidu. Potíž je v tom, že Rosemary není na palubě jediná, kdo skrývá nějaké tajemství…

Malin prochází osobní krizí a kvůli nevyřešenému případu se utápí v alkoholu. Její šéf jí nabídne poslední šanci a pošle ji na několik měsíců do Thajska, kde má pracovat jako kontaktní policistka na švédské ambasádě v Bangkoku. Velkoměsto však není plné jen vůní, barev a zvuků, ale i korupce, drog, alkoholu a smrti. Osamělost v cizím městě je pro Malin náročnou zkouškou a pokušení ji provází na každém kroku. Záchránit ji může jen práce. Když se ve městě nalezne tělo švédské ženy, probudí se v Malin lovecký instinkt. Proč byla žena zavražděna tak brutálním způsobem? Malin se ocitá uprostřed případu, se kterým si neví rady thajská ani švédská policie. Aby našla řešení i nemilosrdného vraha, bude se muset ponořit hluboko do minulosti.